MSBR 34 C 155/2020-142

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, země ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 75 245,99 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 69 443,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 863,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69 443,64 Kč od 2.10.2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit ⟪LB:lb_001⟫ -) částku ve výši 5 803,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 803,35 Kč od 2.10.2015 do zaplacení ⟪LB:lb_002⟫ -) úrok ve výši 24 830,74 Kč ⟪LB:lb_003⟫ -) úrok ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2.10.2015 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 7. 2017, doplněnou o podání ze dne 26. 1. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 75 245,99 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, byla prostřednictvím systému internetového bankovnictví uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně a dalšími poplatky v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroku z úvěru a poplatků účtovaných za daný měsíc. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnil, právní předchůdce žalobce proto dne 12. 9. 2014 úvěr zesplatnil. Žalovanému vznikl dluh sestávající z dlužné jistiny ve výši 75 245,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 12. 9. 2014 do 1. 10. 2015 ve výši 24 830,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 12. 9. 2014 do 1. 10. 2015 ve výši 5 863,86 Kč, úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do zaplacení. S účinností ke dni 1. 10. 2015 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný se k doručené žalobě vyjádřil podáním doručeným dne 12. 4. 2018. Uvedl, že nárok žalobce považuje za právně irelevantní, neboť žalovaný je občanem země s trvalým pobytem na území země. Ve věci tedy není dána pravomoc českých soudů.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 9. 2020, č.j. 60 C 702/2017-68, zamítl námitku nedostatku pravomoci českých soudů vznesenou žalovaným (výrok I.), vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok II.) a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému (výrok III.).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 30. 1. 2014 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím systému internetového bankovnictví uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 23,88 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 79 380 Kč spolu s úrokem v měsíčním splátkách ve výši 3,2% z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100% částky úroku z úvěru a poplatků účtovaných za daný měsíc. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek se úroky stávají součástí jistiny.

6. Z oznámení obec anonymizováno o úrokových sazbách (účinnost od 1. 3. 2014) soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednán obchodní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 23,88 % ročně.

7. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že dluh žalovaného ke dni 12. 9. 2014 činil 75 246 Kč.

8. Z výpisů z kartového účtu č. bankovní účet za období od 30. 1. 2014 do 10. 9. 2014 se podává, že dluh žalovaného na jistině činil ke dni 10. 9. 2014 částku 69 443,64 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 12. 9. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 12. 9. 2014 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 82 452,11 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2015 včetně přílohy soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 10. 2015 právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 21. 10. 2015.

11. Ze zprávy obec anonymizováno, a.s., ze dne 16. 3. 2021 se podává, že úvěr byl poskytnut přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Výše příjmů žalovaného byla ověřena pomocí transakcí na jeho účet. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, právnická osoba, proto stanovila existenční výdaje žalovaného částkou 7 038 Kč, a dále zjistila, že žalovaný hradí měsíční splátky ve výši 3 917 Kč.

12. Z výpisů z účtů žalovaného za období od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2014 bylo zjištěno, že konečný měsíční zůstatek žalovaného činil za období od ledna do března 135 Kč, v dubnu 2013 činil 21 Kč, v květnu 2013 činil 30 372 Kč, v červnu 2013 činil - 43,43 Kč, v červenci 2013 činil 5,37 Kč, v srpnu 2013 činil - 77,63 Kč, v září 2013 činil - 94,01 Kč, v říjnu 2013 činil – 5 115,68 Kč, v listopadu činil - 122,38 Kč, v prosinci 2013 činil - 5 218,85 Kč a v lednu 2013 činil - 4 993,08 Kč.

13. Dopisem ze dne 4. 11. 2015 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení.

14. Z dalších důkazů soud neučinil žádné skutkové závěry.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

17. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 9 odst.1 z.s.ú.je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce informace týkající se příjmu žalovaného, a to pouze z transakční historie jeho účtu. Z těchto však plyne, že konečný měsíční zůstatek žalovaného se pohyboval pouze v jednotkách či desítkách korun v kladných hodnotách, v některých měsících byl zůstatek dokonce záporný (blíže výpisy z účtů žalovaného za období od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2014). Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a výší výdajů žalovaného určil blíže nespecifikovaným postupem na částku 7 038 Kč.

26. V posuzované věci právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, dostatečně nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného (a pokud ano, musel by dospět k závěru, že tyto jsou zcela nedostatečné) či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že dalšími důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

27. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018).

28. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z výpisů z kartového účtu žalovaného bylo zjištěno, že dluh žalovaného na jistině činil 69 443,64 Kč, soud tedy zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci tuto částku. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

30. Ve zbytku nároku na zaplacení 5 803,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 830,74 Kč a úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

31. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 75 245,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 863,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 830,74 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do 16. 9. 2021 v kapitalizované výši 36 128 Kč a úrok ve výši 23,88 % ročně z částky 75 245,99 Kč od 2. 10. 2015 do 16. 9. 2021 v kapitalizované výši 107 172 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 111 435,50 Kč (69 443,64 Kč + 5 863,86 Kč + 36 128 Kč), neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 137 806,04 Kč (5 803,35 Kč + 24 830,74 Kč + 107 172 Kč). Žalovaný byl proto úspěšný v 55 % předmětu řízení, v 45 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalovaného vůči jeho úspěchu, má žalovaný právo na náhradu 10 % účelně vynaložených nákladů.

32. anonymizováno jméno příjmení ani přes výzvu soudu ze dne 23. 3. 2021, č.j. 34 C 155/2020-134, nesdělil, zda ustanovil advokáta v České republice jako svého zmocněnce pro doručování a ani nedoložil, že je advokátem registrovaným na území anonymizována dvě slova. Na žalovaného proto bylo pohlíženo jako na účastníka zastoupeného obecným zmocněncem. Žalovaný prostřednictvím obecného zmocněnce učinil 1 úkon (vyjádření ze dne 12. 4. 2018) a náležela by mu tak paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o.s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejím § 2 odst. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný měl úspěch ve věci jen nepatrný (10 %), soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.