MSBR 36 C 47/2020-39

Městský soud v obec rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec a číslo ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 48.270 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.006 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 9. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil částku 31.264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 17.006 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do 8. 7. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24. 2. 2020 po žalovaném zaplacení částky 48.270 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené dne 7. 12. 2018. V rámci žalované částky požadoval zaplacení jistiny úvěru ve výši 28.200 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 5.640 Kč, úroku ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, po splatnosti úroku ve výši 15 % ročně, celkem ve výši 25.150 Kč a smluvní pokuty ve výši 484 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal neprosto nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobce podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobcem předložených.

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem - žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, fotokopie OP žalovaného, potvrzení o zaměstnání žalovaného, smlouvy o revolvingovém úvěru číslo výpisů k revolvingovému účtu, výpisu z účtu žalobce o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, předžalobní upomínky ze dne 13. 1. 2020 právního zástupce žalobce včetně dokladu o podání na poště soud zjistil následující skutkový stav.

5. Na základě žádosti žalovaného ze dne 15. 11. 2018 byla mezi účastníky distančně prostřednictvím elektronických prostředků a rovněž v listinné podobě dne 7. 12. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 28.200 Kč bankovním převodem na číslo účtu bankovní účet. Ve smlouvě si účastníci ujednali, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižní než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalobce žalovanému zasílal každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, kde byla uvedena aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti, a to vždy s předstihem přede dnem splatnosti. Dále se dohodli, že žalovaný je povinen uhradit poplatky za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru jako poplatek za čerpání úvěru – celkem 5.640 Kč, který má pokrýt náklady žalobce související se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci z peněžních prostředků, které mu byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně s tím, že se úrok ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Pro případ, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, byl povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a pro případ, že byl v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinen dále platit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních tří měsíců prodlení žalovaného a smluvní pokuta se dle smlouvy měla taktéž stát součástí jistiny dluhu žalovaného. Žalovaný částečně zaplatil 11.204 Kč, tato částka byla použita na úhradu pohledávek v pořadí – smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru, jistina úvěru. Ve smlouvě si pak ještě účastníci ujednali, že se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Žalovaný naposledy zaplatil částku 3.883 Kč dne 18. 6. 2019, následně své povinnosti přestal plnit, dle bodu 6.5 smlouvy se celý dluh stává bez dalšího spatným v případě, že je žalovaný v prodlení se zaplacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Žalobce tvrdí, že celý dluh se stal splatný ke dni 30. 9. 2019.

6. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených v žádosti žalovaného ze dne 15. 11. 2018, ve které uvedl, že jeho čistý příjem činí 25.000 Kč, bydlí ve vlastním bytě, v domácnosti je jedna osoba, ostatní náklady činí 15.000 Kč, náklady celkem 15.000 Kč. Dále měl k dispozici potvrzení o zaměstnání ve právnická osoba, a.s. ze dne 14. 5. 2019, ve kterém je uvedeno, že je zaměstnancem této společnosti od 1. 1. 2019 dosud, pracuje v hlavním pracovním poměru založeném písemnou pracovní smlouvou na dobu neurčitou, není ve zkušební ani ve výpovědní době, jeho průměrný hrubý příjem činí 34.507 Kč, z jeho mzdy nejsou vykonávány žádné srážky.

7. Dále tvrdil, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména nahlédnutím do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí – vždy s negativním výsledkem – k tomu však žádný důkaz nepředložil, přestože byl v rámci usnesení č.j. 36 C 47/2020-14 vyzván, aby listinné důkazy k doplnění žaloby připojil.

8. Podle § 86 odst. 1 Zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (7. 2. 2018) zák. č. 257/2016 Sb. (dále jen ZSÚ), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení OZ a ZSÚ dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Žalobce s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťoval i jeho konkrétní výdaje, vycházel pouze ze zjištěného pravidelného měsíčního hrubého příjmu ve výši 34.507 Kč, náklady žalovaný vyčíslil částkou 15.000 Kč, ale neuvedl, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Žalobce, jako profesionál, nemohl přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ve svém prohlášení ohledně svých příjmů, bydlení, nákladů na bydlení, dalších osob v domácnosti, nijak nedoložil. Schopnost splácet úvěr není přitom určena výší příjmu ze zaměstnání, který jediný žalobce ve skutečnosti ve věci ověřoval, takže jistě nepostačuje ověření příjmů ze zaměstnání, ale celou řadu dalších faktorů, mimo jiné též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka a výší jeho reálných výdajů. Žalobce tvrdí, že vycházel zejména ze záznamů do veřejně přístupných rejstříku, a to obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, což však vůbec nedoložil, a to přesto, že k tomu byl výše citovanou výzvou soudu vyzván. Takový důkaz ani ve svém podání ze dne 10. 6. 2020 neoznačil.

14. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce porušil svou povinnost uloženou mu v ust. § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne

26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru též zjevně narušuje veřejný pořádek a je absolutně neplatná podle § 588 OZ. K neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry NS ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaný měl povinnost uvést v dotazníku pravdivé údaje, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče pro poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu.

15. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy dle § 588 OZ a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného, jako spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 OZ. Nelze přehlédnout výši úroku ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, což představuje ročně 240 %.

16. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobci požadované právo přiznat. Žalobci nelze přiznat právo na zaplacení smluvních úroků ve výši 20 % měsíčně do zesplatnění a ve výši 15 % po zesplatnění, dále nárok na zaplacení smluvní pokuty či jiných finančních plnění ze smlouvy – poplatků za čerpání úvěru, jejichž zaplacení se domáhal, neboť tato ujednání jsou absolutně neplatná. Protože žalovaný v období od 20. 3. 2019 do 19. 6. 2019 čerpal celkově částku 28.200 Kč, došlo z jeho strany k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 odst. 2 OZ jako plnění z neplatné smlouvy, které je povinen žalobci podle § 2991 odst. 1 OZ vydat. Žalovaný celkově zaplatil částku 11.204 Kč, rozdíl mezi čerpanou částkou 28.200 Kč a zaplacenou částku 1.204 Kč činí 17.006 Kč. Tuto částku je žalovaný, jako bezdůvodné obohacení, povinen žalobci zaplatit.

17. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení druhý den po doručení žaloby jako výzvy k zaplacení bezdůvodného obohacení. Žaloba byla žalovanému doručena dne 7. 7. 2020, od 9. 7. 2020 je žalovaný v prodlení a je jeho povinností žalobci zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně až do zaplacení.

18. V návaznosti na vyhotovení smlouvy jako absolutně neplatné a práva žalobce požadovat bezdůvodné obohacení, soud ve výroku ad. II. zamítl žalobu do zbývající částky, tj. do částky 31.264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 10. 2019 do zaplacení a současně i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.006 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do 8. 7. 2020.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého by měl v převážné části úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní – li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.