MSBR 55 C 125/2018-64

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit jednotku číslo – byt v budově adresa na pozemku p. číslo zapsanou pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na listu vlastnictví číslo v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrálním pracovištěm Brno – město, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši

20.472 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. 11. 1979, Žádost o převod užívacího práva k bytu dne 2. 11. 1984, Protokol o převzetí bytu ze dne

2. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je od 17. 4. 1984 nájemcem předmětného bytu, přičemž z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného dal žalobce žalovanému dne 13. 2. 2014 z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď byla žalobci doručena nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy se k ní vyjádřil podáním námitek. Žalovaný napadl oprávněnost výpovědi z nájmu předmětného bytu žalobou, tato byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne 9. 5. 2016, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, zamítnuta. Nájemní vztah žalovaného tak skončil uplynutím výpovědní lhůty, tj. dne 31. 5. 2014. Žalovaný (ačkoliv k tomu byl písemně vyzván) předmětný byt dosud nevyklidil a žalobci nepředal.

3. 6. 2013 poté výlučným nájemcem bytu číslo nacházejícího se v domě adresa v katastrálním území Staré Brno, nyní vymezeném jako jednotka číslo – byt (dále jen jako„ předmětný byt“ či„ předmětná bytová jednotka“), jehož vlastníkem je s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 14. 8. 2017 žalobce. Mezi právním předchůdcem žalobce (Bytové družstvo ulice a číslo) jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem byla dne 1. 7. 2004 uzavřena i nájemní smlouva, podle níž byl předmětný byt žalovanému přenechán do užívání na dobu neurčitou. S právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 29. 7. 2008 se vlastníky předmětného bytu stali celé jméno žalobce a jméno příjmení, kteří dne 13. 2. 2014 dali žalovanému z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď došla žalovanému nejpozději dne

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník jednotky číslo – byt (dále jen jako„ předmětný byt“ či jako„ předmětná bytová jednotka“) vymezené v budově adresa – bytový dům na pozemku p. číslo v katastrálním území Staré Brno, kterou nabyl na základě usnesení Městského soudu v Brně anonymizováno číslo jednací ze dne 8. 8. 2017; s právními účinky zápisu ke dni 14. 8. 2017 (Výpis z katastru nemovitostí - listu vlastnictví číslo pro katastrální území Staré Brno, Usnesení Městského soudu v Brně č. j. číslo jednací ze dne 8. 8. 2017). Právní předchůdci žalobce (celé jméno žalobce, jméno příjmení) byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci předmětné bytové jednotky s právními účinky vkladu práva ke dni 29. 7. 2008, a to na základě Smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 10. 7. 2008. Dne 11. 8. 2008 bylo Bytovým družstvem ulice a číslo a žalovaným sepsáno pro účely vkladového řízení potvrzení, podle něhož žalovaný obdržel dne 30. 11. 2007 nabídku na koupi bytu ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kdy nabídka byla realizována osobním převzetím návrhu smlouvy ze dne 30. 11. 2007 a je doložena podpisem nájemce na návrhu smlouvy, a podle něhož žalovaný na předložený návrh smlouvy v zákonné 6-ti měsíční lhůtě žádným způsobem nereagoval (Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví číslo pro katastrální území Staré Brno, Smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce ze dne 13. 11. 2007, Potvrzení ze dne 11. 8. 2008). Dne 1. 11. 1979 byl rozhodnutím Obvodního podniku bytového hospodářství obec přidělen jméno příjmení byt v obec, na ulici ulice a číslo. Dosavadní nájemnice dne 17. 4. 1984 zemřela a užívací právo k tomuto bytu přešlo na žalovaného, kterému byl byt protokolárně předán dne 14. 8. 1996. Dne 1. 7. 2004 byla mezi Bytovým družstvem ulice a číslo jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem uzavřena smlouva o nájmu bytu číslo umístěného ve 4. podlaží domu číslo na ulici ulice v obec. Následně byla dne 1. 5. 2008 uzavřena mezi celé jméno žalobce (nar. 1948) jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem smlouva o nájmu bytu číslo umístěného v 5. nadzemním podlaží domu číslo v obec na ulici ulice. Manželství žalovaného a jeho manželky jméno příjmení bylo dne 5. 6. 2013 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 20. 6. 2013 a ohledně nájmu předmětného bytu se manželé dne 3. 6. 2013 dohodli tak, že výlučným nájemcem bytu bude nadále žalovaný (Zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by předmětný byt vyklidil a odevzdal žalobci, a k tomu, že ve své obraně o hmotněprávní nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku nebyl úspěšný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti předmětný byt vyklidit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 17. 4. 1984 vzniklo žalovanému a jeho manželce v souladu s ustanovením § 175 a § 179 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „obč. zák.“), ve znění účinném do 30. 6. 1988, společné právo užívat předmětný byt, které se poté na základě ustanovení § 871 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném k 1. 1. 1992, změnilo na právo společného nájmu bytu, vypořádaném dohodou žalovaného a jeho manželky ze dne 3. 6. 2013 tak, že výlučným nájemcem předmětného bytu se stal žalovaný. V řízení bylo dále prokázáno, že dne 13. 2. 2014 dali právní předchůdci žalobce (celé jméno žalobce, jméno příjmení) žalovanému z nájmu předmětného bytu výpověď. Výpověď byla dána bez výpovědní doby. Pokud jde poté o doručení předmětné výpovědí, dospěl soud k závěru, že není důvodu odchýlit se od názorů prezentovaných soudy v rámci řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, tedy že výpověď z nájmu předmětného bytu došla žalovanému (tj. dostala se do sféry jeho dispozice) nejpozději dne 18. 2. 2014, kdy proti této výpovědi sám podal písemné námitky, ve kterých reaguje na jednotlivé části obsahu této výpovědi. Dne 18. 2. 2014 tak žalovaný musel být s obsahem celé výpovědi z nájmu předmětného bytu zcela seznámen. Na tom nemohla ničeho změnit ani ta skutečnost, že obsahově shodná výpověď byla následně dne 11. 3. 2014 doručena i přímo žalovanému, neboť výpověď z nájmu předmětného bytu jako hmotněprávní jednání se stala perfektní již dne

5. Další navrhované důkazy soud jako nadbytečné neprovedl, kdy pro rozhodnutí soudu postačovaly listinné důkazy uvedené výše v odůvodnění a provedení dalších listinných důkazů by již k objasnění skutkového stavu věci nijak nepřispělo.

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalovaný byl od 17. 4. 1984 společným a od

18. 5. 2018, písemné podání soudu – žaloba ze dne 2. 8. 2018, písemné podání soudu – stanovisko ze dne 4. 2. 2019, písemné podání soudu – vyjádření ze dne 26. 9. 2019, účast při jednání soudu dne 26. 3. 2021) dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; částku 2.268 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; náhradu cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu obec – obec a zpět dne 26. 3. 2021 osobním automobilem Škoda, která při celkových 404 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (5,7) a dle ustanovení

§ 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku 2.404 Kč; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč.

7. Podle ustanovení § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

8. Podle ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

9. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

10. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

17. 7. 2013). Žaloba o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu byla na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne 9. 5. 2016 zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 2. 2018, a to ve spojitosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. číslo jednací ze dne 24. 1. 2018. Ve věci přezkoumání oprávněnosti výpovědi rozhodoval též Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud, kdy dovolání žalovaného bylo jako nepřípustné odmítnuto (usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. číslo jednací ze dne 11. 4. 2019) a ústavní stížnost žalovaného jako zjevně neopodstatněná odmítnuta (usnesení Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne 23. 7. 2019). Žalobce je jakožto vlastník předmětné bytové jednotky zapsán v katastru nemovitostí a dne 18. 5. 2018 žalovaného k vyklizení vyzval, přičemž výzva byla žalovanému dne 3. 6. 2018 doručena.

12. Vzhledem k tomu, že výpověď z nájmu předmětného bytu byla v souladu s ustanovením

§ 2291 občanského zákoníku dána bez výpovědní doby, nájemní poměr k předmětnému bytu k 18. 2. 2014 skončil a žalovaný tak od této doby užívá předmětný byt bez jakékoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 1040 občanského zákoníku právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, neboť žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu a neoprávněně tak do jeho vlastnického práva zasahuje.

13. K obraně žalovaného se poté sluší uvést následující. Pokud žalovaný ve svých podáních nejprve brojil proti závěrům soudu v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, je toto řízení již pravomocně skončeno, přičemž otázka týkající se doručování výpovědi z nájmu předmětného bytu a tedy počátku běhu dvouměsíční lhůty předpokládané ustanovením § 2290 občanského zákoníku pro podání žaloby, byla předmětem přezkumu jak soudu odvolacího, tak soudu dovolacího a v neposlední řadě i Ústavního soudu, který uvedl, že obecné soudy otázku doručení (dojití) výpovědi a běhu lhůty pro podání žaloby posoudily v souladu se svou ustálenou judikaturou, která je srozumitelná, přehledná a ve věci žalovaného nevzbuzuje pochybnosti. Soud tedy neshledal jakýkoliv důvod pro to, aby se od prezentovaných závěrů o doručení (dojití) výpovědi z nájmu předmětného bytu v projednávané věci odchýlil. Skutečnost, že žalobce v jiném řízení mezi účastníky mění svá tvrzení ohledně užívacího práva žalovaného a předkládá dohodu o ukončení nájmu, na které je podle žalovaného pravděpodobně padělaný podpis, je pro projednávanou věc irelevantní, soud si otázku skončení nájemního poměru posoudil na základě jiných listinných důkazů a žalovaným předloženou dohodu pro nadbytečnost k důkazu ani neprováděl. A pokud jde konečně o námitku, že žalobce není vlastníkem předmětné bytové jednotky, jedná se o námitku, kterou žalovaný uplatňuje opakovaně a podle názoru soudu i účelově. Žalobce je jakožto vlastník předmětné bytové jednotky zapsán na listu vlastnictví číslo v katastru nemovitostí (což je veřejný seznam) a ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (který byl účinný do 31. 12. 2013) i podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku platí, že jeho vlastnické právo je zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Jde sice o vyvratitelnou domněnku, nicméně dosažení souladu mezi zápisem práva v katastru nemovitostí a skutečným stavem, není-li o tom uzavřena dohoda, lze v současné době dosáhnout jen prostřednictvím návrhu na poznámku spornosti podaného u příslušného katastrálního úřadu a podáním žaloby u soudu tím, kdo tvrdí, že je dotčen na svém právu (ustanovení § 985 občanského zákoníku). Žádný z těchto předpokladů pro vyvrácení správnosti stavu zápisu v katastru nemovitostí ohledně vlastnictví předmětné bytové jednotky tvrzen ani zjištěn nebyl. Žalovaný (byť tuto námitku uplatňuje opakovaně) tak pro vyvracení správnosti zápisu v katastru nemovitostí ničeho neučinil, což ostatně konstatoval i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č.j. číslo jednací ze dne

24. 1. 2018, kdy uvedl, že za dané situace je vyloučeno, aby si soud předběžnou otázku vlastnictví nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí posoudil jinak, než že bude vycházet z presumpce správnosti zápisu vlastníka v katastru nemovitostí.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za šest úkonů právní služby po 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne

16. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši

20.472 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.