MSBR 37 C 107/2021-21

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 9 120 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 270 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 473 Kč, úroku z prodlení ve výši 303,78 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 5. 2021 do 31. 5. 2021, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 893 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 9 120 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. V průběhu řízení vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 1 270 Kč zpět a soud tak řízení dle ustanovení § 96 OSŘ zastavil, přičemž předmětem řízení zůstala jistina 8 000 Kč, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným ve výši 303,78 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. právnická osoba poskytla žalované částku 8 000 Kč, tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2021 O vrácení byla žalovaná vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky do 31. 5. 2021. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pokud žalobkyně svůj nárok vyvozovala ze smlouvy o úvěru, tato byla absolutně neplatná, neboť žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že by společnost právnická osoba zkoumala úvěruschopnost žalované.

4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

12. Žalobkyně před výzvu soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

13. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění 8 000 Kč hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ).

14. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani dohodnuté náklady spojení s uplatněním pohledávky. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 OSŘ stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku a případného úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 60 % (80 % - 20 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 8 423,10 Kč (80 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 2 091,98 Kč (20 %) – opět počítáno ke dni vyhlášení rozhodnutí, se zohledněním, že částečné zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně svým zpětvzetím. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 22. 11. 2021 a předžalobní výzva) stanovená podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 489 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 1 489 Kč, 60 % pak 893 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalované nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti

16. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ) přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ).