MSBR 116 C 134/2022-54

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 10 199,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 705,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 305,83 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 208,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 253,30 Kč, částky 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 893,36 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 199,19 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 893,36 Kč. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 24. 6. 2020 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s celkovými náklady úvěru výši 8 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Poslední splátka byla splatná dne24. 8. 2021. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, když uhradila pouze částku ve výši 1 4000 Kč, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 305,83 Kč s příslušenstvím, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 831,38 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 531,02 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 859,31 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 664,46 Kč a nákladů na mimosoudní vymáhání (dvakrát osobní návštěva terénního pracovníka) ve výši 434 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou úvěru se žalobce domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 893,36 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (právnická osoba., IČO: IČO) uzavřel s žalovanou dne 24. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr výši 10 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč celkovou částku ve výši 18 592 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 10 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč. Náklady úvěru pak tvořily úroky ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem částku 1 400 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, základního vzdělání, žila u příbuzných a měla jednu vyživovací povinnost. Příjem žalované představoval rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce ve výši 7 320 Kč a byly tvořeny náklady na bydlení a energie ve výši 6 320 Kč a ostatními náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) ve výši 1 000 Kč. Použitelný měsíční příjem tak byl zjištěn ve výši 2 680 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2022, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 12. 1. 2022.

7. Žalobce dopisem ze dne 1. 2. 2022 informoval žalovanou o změně v osobě věřitele a vyzval ji k úhradě dluhu. Současně žalovanou upozornil na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání dle ceníku, pokud bude učiněn některý z uváděných úkonů (odchozí dopis, odchozí telefonický hovor, osobní návštěva). Žalovaná byla taktéž upozorněna na možnost uplatnění pohledávky u soudu.

8. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byla ve dnech 28. 2. 2022 a 15. 3. 2022 uskutečněna cesta pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalované.

9. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 2. 5. 2022, která byla žalované dle předloženého podacího archu odeslána dne 4. 5. 2022. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 19.837,18 Kč, nákladů úvěru ve výši 8 253,30 Kč, které byly v žalobě označeny jako kapitalizovaný úrok, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 25. 8. 2021 do 29. 11. 2021 z částky 9 305,83 Kč v celkové výši 208,04 Kč, úroku z prodlení od 23. 12. 2021 do zaplacení z částky 9 305,83 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 9 305,83 Kč za období od 25. 8. 2021 do 29. 11. 2021 v celkové výši 893,36 Kč.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ.

19. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce ověřoval pouze informace týkající se příjmů žalované (oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory), ale již se blíže nezajímal o výdaje žalované a její skutečný disponibilní zůstatek. Lze z těží uvěřit, že žalovaná jako svobodná matka na rodičovské dovolené má měsíční výdaje pouze v částce 6 320 Kč, a bude tak schopna po dobu 14 měsíců platit částku ve výši 1 328 Kč. Pokud právní předchůdce žalobce žalované poskytl finanční prostředky, aniž by si blíže ověřil její výdaje (např. bankovními výpisy), jeví se se jeho počínání jako lehkomyslné, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované splácet úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)

20. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku ve výši 1 400 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou již uhrazenou. Soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8 600 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

22. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud postupoval dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil žalované lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalované, která byla ve věci naopak úspěšná v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

24. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, řádně a včas, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.