MSBR 94 C 180/2023-135

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:a) Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:1. Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 10 019,90 Kč s příslušenstvím + 392 686 Kč s příslušenstvím - úvěry

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni

a) částku 5 069,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 20. 4. 2023 do zaplacení,

b) částku 388 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 20. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení

a) částky 4 950,71 Kč s ⟪LB:lb_001⟫ - úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 550,64 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ - úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 019,90 Kč od 25. 1. 2021 do 19. 4. 2023, ⟪LB:lb_003⟫ - úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 950,71 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení,

b) částky 4 686 Kč s ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaným úrokem ve výši 28 632,24 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ - úrokem ve výši 7,4 % ročně z částky 388 000 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, ⟪LB:lb_003⟫ - kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 663,34 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 392 686 Kč od 25. 11. 2021 do 19. 4. 2023, ⟪LB:lb_005⟫ - úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 686 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65 670,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 402 705,90 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 14. 5. 2019 uzavřela se společností právnická osoba. smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a dále dne 16. 3. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 388 000 Kč. Při uzavírání úvěrových smluv společnost právnická osoba. ohledně majetkových poměrů žalované a její schopnosti poskytované úvěry splácet vycházela z tvrzení žalované v žádostech o úvěr a z doloženého potvrzení o měsíčním příjmu žalované ve výši 13 706 Kč. Ohledně výdajů žalované pak z tvrzení, že žalovaná bydlí v pronajatém domě nebo bytě, kdy náklady na bydlení ani jiné výdaje žalovaná neuvedla. U jednání pak žalobkyně uvedla, že ohledně majetkových poměrů žalované vycházela z výpisu z běžných účtu, neboť žalovaná byla jejich klientem od roku 2015, kdy v době zhruba půl roku před poskytnutím úvěrů měla žalovaná zhruba příjem, který sama tvrdila a k tomu dávky sociální péče včetně např. nemocenské. Žalovaná na první z dluhů uhradila částku 45 791,94 Kč. Původní věřitel s účinností ke dni 22. 11. 2021 postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Podáním ze dne 26. 10. 2023 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 586 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, což bylo připuštěno usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 94 C 180/2023-128.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 14. 5. 2019 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba. smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, který měla splácet formou inkasa z účtutel. číslo/0600 (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota na č.l. 22 včetně všeobecných obchodních podmínek na č.l. 23, 53, sazebníku poplatků na č.l. 69). Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99%, smluvní pokuta pak činila 20% z celkvé částky všech aplátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný.

5. Společnost právnická osoba. ověřovala v době uzavření smluv úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 706 Kč. Výše příjmu byla podložena potvrzením ze dne 10. 5. 2019 (č.l. 118). Žalovaná dále uvedla, že bydlí v pronajatém domě nebo bytě, náklady na bydlení ani jiné výdaje žalovaná neuvedla (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 14. 5. 2019 na č.l. 106). Výdaje žalované tak společnost právnická osoba. odhadovala. Žalobkyně dále odkázala na vyjádření společnosti právnická osoba. ze dne 16.10.2023 (č.l. 112), které obsahuje pouze obecné informace, neprokazuje majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy.

6. Z výpisu z běžného účtu, kterým začala žalobkyně argumentovat až u jednání vyplývá, že žalovaná v době zhruba půl roku před uzavřením smlouvy o úvěru měla příjem u společnosti právnická osoba ve výši 13 662 Kč, kdy debetní zůstatek na účtu činil částku 4 567,47 Kč. Také v následujících měsících až do úvěrové smlouvy měla žalovaná převážně debetní zůstatky zhruba v částkách kolem 5 000 Kč.

7. Žalovaná z úvěru čerpala celkovou částku ve výši 50 861,13 Kč a na svůj dluh uhradila celkovou částku ve výši 45 791,94 Kč (výpisy ke kreditní kartě za období od 14. 5. 2019 do 31. 1. 2021 na č.l. 58-68, platební historie na č. l. 119). V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, z jakého důvodu žalobkyně umožnila žalované čerpání pětinásobně vyššího úvěrového rámce, než byl sjednán, kdy vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně byl nakonec právně hodnocen nikoli jako nárok ze smlouvy ale z bezdůvodného obohacení, soud se tvrzením a prokazováním těchto skutečností dále nezabýval.

8. Dne 16. 3. 2020, tzn. po necelém roce od prvního úvěru, podepsala žalovaná se společností právnická osoba. další smlouvu úvěru ve výši 388 000 Kč, kterou měla vrátit ve splátkách po 4 585,40 Kč měsíčně spolu s pojištěním ve výši 454 Kč (smlouva o úvěru ze dne 16. 3. 2020 na č.l. 14). Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,4%.

9. Z čl. III písm. a) smlouvy o úvěru vyplývá, že poskytnutý úvěr slouží ke konsolidaci předchozích úvěrů žalované, tj. dluhů ve výši 238 516,33 Kč a 98 566,04 Kč, tj. celkem částky 337 082,37 Kč, kdy tyto částky měly být žalované poskytnuty přímo na konsolidované úvěrové účty. Pouze bývající část jistiny 50 917,63 Kč měla být žalované poskytnuta na běžný účet.

10. Společnost právnická osoba. v době uzavření této smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč. Žádost o úvěr k tomuto úvěru žalobkyně nedoložila, stejně jakékoliv doklady o výši příjmu. Z interních zdrojů, které žalobkyně nespecifikovala ani nepředložila, měla společnost právnická osoba. zjistit, že příjem žalované byl 13 136 Kč, interní splátky 203,07 Kč a životní náklady 6 133,70 Kč. Žalobkyně tak tvrdí zjištěné příjmy žalované rozdílně částku 30 000 Kč resp. 13 136 Kč. Výdaje žalované žalobkyně také nedoložila, společnost právnická osoba. je odhadovala. Žalobkyně dále odkázala jen na vyjádření společnost právnická osoba. ze dne 16.10.2023 (č.l. 107), které obsahuje pouze obecné informace, neprokazuje majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy. Jediná konkrétní informace objasňuje, že tento úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace dosavadních závazků se splátkou ve výši 5 606,43 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu, kterým začala žalobkyně argumentovat až u jednání vyplývá, že žalovaná v době od července 2019, tj. zhruba tři čtvrtě roku před uzavřením druhé smlouvy o úvěru kromě obdobného příjmu ze zaměstnání ještě dávky od úřadu práce ve výši 21 600 Kč, v srpnu potom částka 13 803,598 Kč a nemocenská k tomu. Žalované tedy byla sociálně potřebná, přechodně nemocná a především ze záhlaví výpisů vyplývá, že bydlela v pokoji na ubytovně, kam jí byly výpisy doručovány. I přes sociální dávky byla žalovaná opět měsíčně zhruba 5 000 Kč v debetu.

12. Soud již žalobkyni ani neposkytoval poučení o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy podle § 118 o.s.ř., neboť již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že majetkové poměry žalované byly špatné, kdy tato se často měsíčně dostávala do debetních čísel, žila na ubytovně, pobírala sociální dávky a nemocenskou, tj. nebyla zdravá. Soudu není zřejmé, jak žalobkyně takovou finanční situaci žalobkyně vůbec mohla považovat jako důkaz její schopnosti splácet další úvěr.

13. Částka úvěru byla žalované poskytnuta dne 16. 3. 2020 (platební historie k účtu č. č. účtu).

14. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho (výpisy č. 2020/1 – 2021/15 k úvěrovému účtu č. č. účtu na č.l. 46).

15. Ohledně revolvingového úvěru byla žalovaná byla upomínána na zaplacení dlužných částek (upomínky ze dne 11. 1. 2021, 10. 12. 2020).

16. Ohledně druhé úvěrové smlouvy vyzvala společnost právnická osoba. žalovanou k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 31. 1. 2021 na č.l. 30), a následně celý úvěr ke dni 15. 3. 2021 zesplatnila, o čemž informovala žalovanou (oznámení ze dne 17. 3. 2021 na č.l. 29).

17. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 na č.l. 34,48 včetně seznamu pohledávek na č.l. 45, potvrzení na č.l. 43). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 30. 11. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 na č.l. 39 včetně podacího lístku na č.l. 42).

18. Výzvou ze dne 4. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky (předžalobní upomínka na č.l. 32, podacího lístku na č.l. 44).

19. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:

20. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem (právnická osoba.) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované částku 50 861,13 Kč, přestože úvěrový rámec byl sjednán na částku 10 000 Kč.

21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

22. V žalované věci však žalobkyně zjistila, že výdaje žalované měsíčně dlouhodobě zhruba o třetinu převyšují její příjmy, přesto žalované poskytla první a následně ještě druhý úvěr. V případě druhého úvěru poskytl původní věřitel žalované úvěr na řádově vyšší částku 388 000 Kč, který měl navíc v převážné míře sloužit k zaplacení předchozích dluhů žalované. Tyto skutečnosti již přitom měly být pro právní předchůdkyně žalované jasným signálem o předlužení žalované a měli právní předchůdkyni žalobkyně vést k zamítnutí žádosti o úvěr nebo podrobnějšímu prověřování příjmů a výdajů žalované, zejména pak k doložení výdajů žalované na bydlení, kdy je obecně známo, že úplaty za bydlení v pokoji na ubytovně bývají značně přemrštěné.

23. Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešly předmětné pohledávky platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětných smluv vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na dané závazky úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy, na jejichž základě se žalobkyně domáhá žalovaných nároků, jsou neplatné, když právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet předmětné úvěry. Žalobkyně přes svou špatnou, dlouhodobě debetní situaci vyhodnotila tak, že žalovaná je schopna splácet úvěr. Žalobkyně dále nepředložila žádné důkazy o výdajích žalované zejména na bydlení(doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na jejichž základě by posoudila úvěruschopnost žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Soud akcentuje především to, že věřitelé nerespektováním povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka poškozují celou společnost, když způsobují předlužení a insolvenci spotřebitelů a osob na nich závislých (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Silný veřejný zájem na nepředlužování spotřebitelů akcentoval také Ústavní soud ve svém plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/17. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu ze dne 16. 3. 2020 a ze dne 14. 5. 2019 jako neplatnou.

25. K argumentaci žalobkyně u jednání, že žalovaná dosahoval příjmu ze sociálních dávek, na které je třeba pohlížet jako na příjem srovnatelný s příjmem ze zaměstnání, soud uvádí že u nemajetné osoby žijící v ubytovně, občas nemocné, je třeba o to více zvažovat udržitelnost takových příjmů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 974/2021), kdy v případě žalované bylo možné mít o udržitelnosti těchto příjmů výrazné pochybnosti.

26. K argumentaci žalobkyně, že uzavření dalšího úvěru bylo ve prospěch žalované, neboť tím došlo ke snížení měsíčních splátek žalované, soud uvádí, že snížené měsíční splátky neznamenají, že by v celkovém součtu žalovaná zaplatila za úvěr poměrně výhodnější částku, kdy žalobkyně okolnosti o celkové výhodnosti konsolidace úvěru pro žalovanou neuvedla. Ve vztahu k výši splátek soud naopak upozorňuje, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované druhý úvěr, jehož splátky činili zhruba 40% příjmů žalované, čímž při prověřování úvěruschopnosti výrazně pochybila.

27. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla ani v jednom případě platně uzavřena smlouva, a proto částky, jež žalovaná od žalobkyně obdržela představují bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pokud jde o smlouvu ze dne 14. 5. 2019, žalovaná obdržela částku celkem 50 861,13 Kč a na svůj dluh zaplatila toliko 45 791,94 Kč. Rozdíl těchto částek činí 5 069,19 Kč a v tomto rozsahu soud rovněž žalobě výrokem I. a) z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl. Smlouvu ze dne 16. 3. 2020, žalovaná obdržela částku celkem 388 000 Kč a na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud tedy žalobě co do této částky výrokem I. b) vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení. Pořadí výroků soud formuloval tak, aby byla zachována časová osa vzniku jednotlivých závazků.

28. Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovanou (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Co 54/2023-80). Žalovaná v řízení byla pasivní, netvrdila a neprokazovala, že nebylo v jejích možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaná byla schopna plnit po výzvě žalobkyně ze dne 4. 4. 2023 (předžalobní výzva k plnění včetně podacího lístku). Dopisem ze dne 4. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 19. 4. 2023 (odeslání dopisu prokázáno podacím lístkem ze dne 5. 4. 2023). Splatnost dlužné částky tedy nastala dne 19. 4. 2023 s ode dne následujícího, tj. ode dne 20. 4. 2023, je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak od tohoto dne náleží i úrok z prodlení.

29. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalované se zákonným úrokem z prodlení, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru (§ 576 o. z.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl pouze v nepatrné části (2 %). Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 39 760 Kč (čtyři úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 402 706 Kč po 9 940 Kč podle § 7 advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání dne 19.3.2024), paušální náhradou výdajů ve výši 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 8 601,60 Kč a soudním poplatkem ve výši 16 109 Kč. Podání ze dne 26. 10. 2023 soud posoudil pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení jako jediný úkon spolu se žalobou, neboť všechna tvrzení a důkazy nezbytné pro rozhodnutí musí být uvedený již v řádné žalobě. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění ze dne 6.11.2023, neboť se jednalo o doplnění skutečností absentujících v žalobě, ani za nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, neboť se nejednalo o podání ve věci samé. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 65 670,60 Kč. Soud uložil žalované tuto částku zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).