MSBR 14 C 155/2025-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Silnickou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 47 748,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 748,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 631,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 560,79 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně od 11. 3. 2025 do zaplacení z částky 46 334,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 3. 2025 do zaplacení z částky 46 334,83 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 47 748,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 631,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 560,79 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně od 11. 3. 2025 do zaplacení z částky 46 334,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 3. 2025 do zaplacení z částky 46 334,83 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum přešla s účinností od 1. 11. 2023 pohledávka vůči žalovanému na společnost Jméno žalobkyně. Postoupení je doloženo notářským zápisem Anonymizováno.

3. Soud z obsahu spisu a z těchto předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně předložila tyto listinné důkazy: Smlouva o revolvingovém úvěru, Průvodní dopis k uzavření smlouvy, výpis z úvěrového účtu, Předsmluvní informace, Produktové podmínky, Oznámení o zesplatnění úvěru, Výpis z notářského zápisu Anonymizováno, Oznámení o postoupení pohledávky, Upomínky, Předžalobní výzva a Sazebník a přehled změn pojistné ochrany. Dále žalobkyně předložila protokol o věření úvěruschopnosti, výpis z úvěrového účtu, výpis sestava, měsíční výpisy.

4. Soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 1. 5. 2013 žalovaný podal žádost o revolvingový úvěr, která byla akceptována dne datum, čímž byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, postupně navýšený až na 50 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný přestal úvěr řádně splácet, zejména splátky za období únor–červenec 2024, a proto věřitel úvěr zesplatnil ke dni 31. 7. 2024. O zesplatnění byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 8. 2024. Přes opakované upomínky a předžalobní výzvu žalovaný dluh neuhradil.

5. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru uvedl, že řádně posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet a provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 16 000 Kč měsíčně k datu žádosti 27. 9. 2013, současně věřitel ověřil, že žalovaný není v insolvenčním řízení, žalovaný uvedl výdaje 3 600 Kč měsíčně, tyto nijak ověřeny nebyly, současně žalovaný uvedl, že má splátky jiného úvěru 0 Kč, což věřitel ověřil a zjistil, že hradí splátku 619 Kč na interní úvěr, přičemž splátka nového úvěru činila 1 500 Kč a spolu se splátkou 619 Kč pak činilo splátkové zatížení žalovaného 2 119 Kč. Podle toto ověření úvěruschopnosti žalovaného dospěl předchozí věřitel k závěru, že příjem klienta je dostatečný pro poskytnutí úvěru a po odečtení splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 13 881 Kč k pokrytí životních nákladů. Žalovaný nebyl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně neověřila a zaznamenala do protokolu o prověření úvěruschopnosti.

6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

7. Soud dospěl k závěru, že na posuzovanou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. listopadu 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti.

8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („SOZ“), ve znění účinném v době uzavření smlouvy, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, obchází zákon anebo se příčí dobrým mravům. Jelikož obchodní zákoník otázku neplatnosti právních úkonů komplexně neupravoval, použije se na základě § 1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, uvedené ustanovení občanského zákoníku i na smlouvu o úvěru uzavřenou podle obchodního zákoníku.

11. V posuzované věcí právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřel a smlouvu o úvěru, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela toliko z údajů, které zaznamenala v protokolu o prověření úvěruschopnosti ze dne 27. 9. 2013.

12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nepředložila jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalovaného v době sjednávání smlouvy o úvěru. Žalobkyně nepředložila žádné podklady, ze kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného v době sjednávání úvěru. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

13. Rovněž Ústavní soud formuloval v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Tedy platila přísná úprava i v době předcházející, než byla v tomto posuzovaném případě uzavřena úvěrová smlouva.

14. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru dle § 39 SOZ.

15. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, tak soud posuzoval, zda vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný na úvěr vyčerpal celkem 230 580,48 Kč a na všech platbách uhradil 331 771 Kč, tak již není povinen žalobkyni nic vracet, je to naopak žalobkyně, pokud by byla žalovaným vyzvána, kdo je povinen plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 457 téhož zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. na žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Pasivně legitimovaným je žalovaný, neboť čerpal úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které žalobkyni vrátil. Ohledně zbývajících částek, které žalobkyně po žalovaném požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení. Rovněž tuto částku nelze žalobkyni přiznat z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, když byla smlouva právně kvalifikována jako neplatná. Vzhledem k tomu soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaný vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení a nic jí tak nedluží.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. o.s.ř., zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.