MSBR 49 C 10/2026-46

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Anonymizováno Jméno žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ IČO IČO žalobkyně B, se sídlem v Adresa žalobkyně B, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou se sídlem v Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem v Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ o 66.612,34 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30.473,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 36.138,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34.640,54 Kč za dobu od 19. července 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 66.612,34 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 2. 12. 2024 se žalovaným uzavřel smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, podle které žalovanému postupně poskytl tyto částky: částku 6.000 Kč dne 2. 12. 2024, částku 12.400 Kč dne 28. 2. 2025, částku 13.213 Kč dne 31. 3. 2025 a částku 7.834 Kč dne 18. 4. 2025. Žalovaný se zavázal čerpané částky vrátit. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný žalobci vrátil pouze částku v celkové výši 8.973,49 Kč, jinak ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného „podle interní metodiky schválené ČNB“, kdy nahlédl do několika databází (NRKI a BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence neplatných dokladů MV ČR), následně vycházel z informací poskytnutých žalovaným, kdy ověřil čistý měsíční příjem žalovaného v částce 25.000 Kč, což podle žalobce umožňovalo žalovanému „bezproblémové splácení úvěru“. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 6. 2026. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce „v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu“ „v případě, že by nadepsaný soud na jednání (…) nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (…), aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, takové žádosti nelze vyhovět již proto, že takový postup nemá oporu v o. s. ř. a byl by v příkrém rozporu se zásadou rovnosti účastníků, nehledě na to, že se jedná o právní úkon podmíněný, k němuž se nepřihlíží (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.), pomine-li soud okolnost, že i sama žádost je vnitřně rozporná (žalobce žádá, aby jej soud vyzval k doplnění před konáním jednání, pokud by žalovaný při jednání tvrdil a prokázal, atd.).

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutkové závěry:

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že při zvažování úvěruschopnosti žalovaného žalobce vycházel z těchto informací: žalovaná má trvalý pobyt na adrese ohlašovny (adresa), žije sama, v její domácnosti není žádná další osoba s příjmem, žalovaná má náklady na půjčky ve výši 2.000 Kč měsíčně, na bydlení v částce 9.000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 3.000 Kč a zbytné výdaje 1.500 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu je uvedena v částce 32.406 Kč, výše čistého příjmu uvedená žalovanou je 26.000 Kč. Žalobce uvedl „rezervu pro výdaje“ 650 Kč měsíčně, vypočítal minimální výdaje 12.185 Kč a disponibilní příjem 11.300 Kč. Počet doporučených prodloužení uvedl v počtu 0 a posouzení úvěruschopnosti hodnotil jako „úspěšné“.

6. Z listiny „Autorizace ověření totožnosti“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení s výpisem z účtu žalované (srov. níže) soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalované tyto částky: částku 6.000 Kč dne 2. 12. 2024, částku 12.400 Kč dne 28. 2. 2025, částku 13.213 Kč dne 31. 3. 2025 a částku 7.834 Kč dne 18. 4. 2025.

8. Jde o listinu nikým neautorizovanou, formulářového (strojového) charakteru. Není zřejmé, kdo ji vytvořil, ani k jakému úkonu se vztahuje.

9. Z listiny „Identifikované příjmy“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o přehled dat a částek, který není nikým autorizovaný, není datovaný. Má-li se jednat o příjmy žalovaného, resp. kladné položky na výpisu z jejího bankovního účtu, není z tohoto přehledu patrné, jaký byl důvod připsání těchto částek. Jedná-li se částečně o částky čerpané na jiných půjčkách a úvěrech (na což lze s ohledem na obsah výpisu z účtu žalované usuzovat, srov. skutková zjištění u výpisu z účtu, byť evidentně u jiné banky), nelze takové částky v žádném případě považovat za příjem žalovaného, s nímž lze počítat jako se zdrojem, z něhož má být splácen úvěr čerpaný v projednávané věci. Například dne 30. 11. 2024 je vykázán příjem 195 Kč na účtu č. ú. č. účtu. Jak je zřejmé z výpisu z jiného účtu žalované (č. ú. č. účtu), šlo o částku, kterou si uvedeného dne žalovaná přeposlala z jednoho svého účtu (u právnická osoba.) na druhý (u právnická osoba.). Sotva lze toto hodnotit jako příjem žalované, z něhož by byla schopna splácet splátky nového úvěru. Jestliže žalobce se všemi kladnými položkami uvedenými na listině „Identifikované příjmy“ zacházel jako s příjmem pro účely posouzení úvěruschopnosti, jedná se o postup jednoznačně špatný.

10. Z korespondence ze dne 18. 7. 2025 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

11. Z listiny „BankId výpis“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o přehled, z něhož žalobce vycházel při zvažování, zda žalované poskytne jakékoli prostředky, je s podivem, že jeho pozornost nebudily údaje o trvalém pobytu žalované (adresa ohlašovny), a že na něj působila důvěryhodně mailová adresa „e-mail“.

12. Z přípisu právnická osoba. ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že účet č. ú. č. účtu je účtem žalované.

13. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že žalobce poskytl žalované tyto částky: částku 6.000 Kč dne 2. 12. 2024, částku 12.400 Kč dne 28. 2. 2025, částku 13.213 Kč dne 31. 3. 2025 a částku 7.834 Kč dne 18. 4. 2025. Dále z výpisu z účtu soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu k 1. 9. 2024 byl 1.884,47 Kč, konečný zůstatek k 30. 4. 2025 byl 203,93 Kč. Na účtu nelze vysledovat žádný pravidelný příjem ze zaměstnání atp. Z účtu je naopak zřejmé, že žalovaný používala prostředky na sázky a hry (srov. platby Tipsport dne 16. 10. 2024, dne 17. 10. 2024, Chance dne 21. 10. 2024, Fortuna Game dne 21. 10. 2024 aj.). Z účtu nejsou patrné ani žádné pravidelné platby na bydlení (nájemné, služby, cokoli). Výše takovýchto nákladů výpisem z účtu prokázána není. Za sledované období 1. 9. 2024 – 30. 4. 2025 bylo celkem připsáno 261.595,82 Kč a odepsáno z účtu 263.276,36 Kč.

14. Z výzvy před podáním žaloby a potvrzení o podání doporučené zásilky soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k zaplacení.

15. Z listiny „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jde o formulář, na němž není připojen vlastní podpis žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru, byla-li uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda smlouva o žalobcem tvrzeném obsahu byla uzavřena či nikoli.

16. Z listiny „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „informace pro spotřebitele“, „všeobecné obchodní podmínky“, „příloha- předpis denních splátek“, „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „BankID výpis“, „obecné principy posuzování a filosofie společnosti“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

17. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

18. Žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč dne 2. 12. 2024, částku 12.400 Kč dne 28. 2. 2025, částku 13.213 Kč dne 31. 3. 2025 a částku 7.834 Kč dne 18. 4. 2025. Učinil tak, aniž by předtím řádně zkoumal, zda, v jaké výši a s jakou frekvencí je žalovaný čerpané částky schopen splácet. Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že před poskytnutím jakékoli částky ověřil reálně příjem žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného, který soud provedl k důkazu, je zřejmé, že přinejmenším část částek, které žalobce považoval za příjem žalovaného pro účely posouzení úvěruschopnosti, ve skutečnosti vůbec nebylo příjmem žalovaného, ale šlo o prostředky přeposlané z jednoho jeho účtu na druhý. Z výpisu z účtu, který byl k důkazu proveden, není zřejmý ani žádný pravidelný příjem žalovaného, ani jeho výdaje na bydlení. Z tohoto výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný reálně neměl volné prostředky k tomu, aby byl schopen splácet jakýkoli další úvěr. O tom, že reálné příjmy nepostačovaly k pokrytí reálných výdajů žalovaného (ať již byly – oboje – v jakékoli výši) ostatně svědčí též to, že již před poskytnutím první částky v projednávané věci žalovaný měl předchozí půjčky či úvěr (srov. informace o splátce právnická osoba Kč měsíčně v přehledu vyhotoveném žalobcem). O diskutabilních finančních návycích svědčí též investice do her a sázek (srov. Tipsport, Chance). Přesto všechno žalobce žalovanému shora uvedené částky poskytl. Soud nevzal za prokázané, že v této souvislosti mezi účastníky byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem (srov. shora). Žalovaný žalobci vrátil částku v celkové výši 8.973,49 Kč (žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by vrátil více). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.

19. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 2. 12. 2024 – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Stejně tak zcela bez významu z hlediska posouzení úvěruschopnosti je okolnost, že proti žalovanému případně nebylo zahájené insolvenční řízení a že proti němu nebyla vedena exekuce. Taková informace naprosto nevypovídá o tom, zda žalovaný reálně měl prostředky, z nichž by byl schopen splácet revolvingový úvěr, tj. závazek, u něhož lze předpokládat dlouhodobost (srov. revolvingový úvěr). Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných příjmů a reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).

20. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu ze dne 2. 12. 2024 – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení jakýchkoli plnění ze smlouvy.

21. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 39.447 Kč, je povinen ji vrátit, a to „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

22. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 8.973,49 Kč, zbývá vydat 30.473,51 Kč. Zaplacení této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když žádný z účastníků netvrdil ani ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo lze dovodit vhodnost jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

23. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.