MSBR 49 C 60/2026-71

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem v Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená Jméno Zástupce, ⟪LB:lb_004⟫ advokátem se sídlem tamtéž, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, ⟪LB:lb_007⟫ bytem v Adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ o 54.825,10 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.618 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 38.207,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.472,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 54.825,10 Kč za dobu od 2. července 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 49.635,20 Kč za dobu od 2. července 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 1.488,90 Kč za dobu od 2. července 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 54.825,10 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 10. 2. 2023 uzavřela právnická osoba., smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal 100.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 17,49 % ročně (žalobce nicméně uplatnil smluvní úrok toliko ve výši 12 % ročně). V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 83.382 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 26. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 16. 6. 2026, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z listiny „Detail zadané operace“ – Žádost o úvěrový produkt, doplnění klientských dat ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že banka při zvažování, zda žalovanému poskytne úvěr, měla informace o tom, že žalovaný má základní vzdělání, čistý měsíční příjem 32.000 Kč ze zaměstnání u právnická osoba v. o. s., bydlí v družstevním bytě, je vdaná, v domácnosti žijí celkem tři osoby, z toho jedna bez příjmu, splácí splátky úvěrů jinde než u právnická osoba., v částce 8.000 Kč měsíčně. Ze zbývajících listin označených jako „Detail zadané operace“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. ú. č. účtu soud zjistil, že tento účet je účtem žalovaného, že dne 10. 2. 2023 je zde evidováno „založení úvěru“ a čerpání částky 100.000 Kč. Následují záznamy o dalších operacích na účtu (splátky jistiny aj.). Počínaje červnem 2024 jsou evidovány platby po splatnosti, poslední platba od žalovaného je evidována dne 21. 11. 2024. Po tomto datu již žádná platba na výpisu patrná není.

6. Z přípisu právnická osoba., ze dne 16. 4. 2026 soud zjistil, že účet č. ú. č. účtu je účtem žalovaného.

7. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne 10. 2. 2023 soud zjistil, že banka před poskytnutím částky 100.000 Kč žalovanému vycházela z toho, že žalovaný v dané době splácel dříve čerpané osobní úvěry (všechny mimo právnická osoba.), v částce 766 Kč, 1.164 Kč, 1.499 Kč, 1.292 Kč, 1.689 Kč, 1.439 Kč, 1.952 Kč, 1.003 Kč a splátky na kreditní kartu s orientační splátkou 4.320 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla být 2.800 Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení podle výpočtu banky mělo být 17.924 Kč. Z přehledu předchozích osobních úvěrů (druhá strana listiny) je zřejmé, že předchozí úvěry byly realizovány k těmto datům: 7. 11. 2019, 12. 4. 2021, 16. 9. 2021, 7. 11. 2021, 21. 12. 2021, 9. 4. 2022, 9. 7. 2022, 13. 11. 2022. U kreditní karty je jako počáteční datum evidováno 29. 10. 2020. Celkem tedy za období 11/2019 – 11/2022 je evidováno osm osobních úvěrů a kreditní karta. Úvěrové limity se pohybovaly v rozmezí 30.000 Kč – 133.000 Kč. Již sama četnost čerpání úvěrů svědčí nepochybně o tom, že reálné příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho reálných výdajů, když žalovaný měl potřebu opakovaně a dosti často čerpat částky v nikoli zanedbatelné výši.

8. Z transakční historie účtu třetí strany (účet č. ú. č. účtu, který je účtem žalovaného, srov. přípis právnická osoba.) soud zjistil, že v období 1. 10. 2022 – 10. 2. 2023 žalovanému byla vyplacena mzda v částce 26.118 Kč (dne 9. 2. 2023), v částce 30.973 Kč (dne 11. 1. 2023), v částce 34.181 Kč (dne 9. 12. 2022), v částce 23.936 Kč (dne 10. 11. 2022) a v částce 29.688 Kč (dne 12. 10. 2022). Na účtu jsou patrné opakované příchozí platby, které jsou evidentně čerpanými úvěry (půjčkami), srov. částku právnická osoba Kč dne 9. 2. 2023 od právnická osoba., částku 44.000 Kč dne 2. 1. 2023 od právnická osoba., částku 65.000 Kč dne 16. 12. 2022 od právnická osoba., částku 58.000 Kč dne 14. 11. 2022 s popisem „inter. převod kredit“. Konečně, z výpisu je patrné pravidelné placení položek označených „spl. úv.“ s připojením čísla (pravidelně dvě platby k 20., resp. 21. dni v měsíci, šest plateb k 18., resp. 19. dni v měsíci). Z výpisu z účtu naopak nejsou patrné žádné pravidelné platby, z kterých by bylo lze usuzovat na to, že jde o náklady na bydlení, ani žádné jiné pravidelně placené částky (zálohy na služby, platby školného, stravného pro případné dítě; na to, že žalovaný měl nezaopatřené dítě, lze usuzovat z toho, že v podkladech banky jsou evidovány tři osoby v domácnosti žalovaného, z toho jedna bez příjmu).

9. Z formuláře smlouvy o úvěru s datem 10. 2. 2023 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Na této listině není připojen vlastnoruční podpis žalovaného. Soud nevzal za prokázané, že by žalovaný vyjádřil vůli být vázán obsahem listiny právě v žalobcem tvrzeném znění. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru, byla-li uzavřena (srov. níže) a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se však soud dále otázkou, zda taková smlouva byla uzavřena, nezabýval. Na listině je nicméně uvedeno, že žalovaný má úvěr splácet splátkami ve výši 2.800 Kč měsíčně, a to po dobu 52 měsíců, tj. cca 4,5 roku.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 7. 2025 soud vzal za prokázané, že pohledávka, o niž ve věci jde, byla postoupena žalobci.

11. Z výzvy k plnění ze dne 20. 8. 2025 a připojeného podacího lístku z téhož dne soud vzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.

12. Z přehledu operací (nikým neautorizovaná tabulka žurnalizovaná na č. l. 18), z přípisu právnická osoba., ze dne 16. 4. 2026 a ze dne 21. 4. 2026, z listiny „Podklady pre súdne konanie“,, z dohody o úplatě, z potvrzení o zaplacení kupní ceny, z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, z korespondence ze dne 2. 4. 2025, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z informace o zpracování osobních údajů, z korespondence ze dne 7. 7. 2025, ze žádosti o poskytnutí informací (formulář), z ceníku pro soukromou klientelu právnická osoba., z přílohy č. hodnota – Seznam postoupených pohledávek neučinil soud žádné skutkové zjištění určující pro posouzení a rozhodnutí ve věci.

13. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemní souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

14. Dne 10. 2. 2023 právnická osoba., poskytla žalovanému částku 100.000 Kč. Učinila tak za situace, kdy jí bylo známo, že žalovaný v předchozích cca třech letech opakovaně čerpal částky z osobních úvěrů v částkách v řádu desítek tisíc Kč, bezprostředně před 10. 2. 2023 ve velmi krátkém časovém rozmezí dvakrát čerpal prostředky od právnická osoba. a předtím dne 14. 11. 2022 z nezjištěného zdroje dalších 58.000 Kč. Bance bylo též známo, že v uvedeném období se příjem žalovaného ze mzdy pohyboval v rozmezí 23.936 Kč (dne 10. 11. 2022) – 34.181 Kč (dne 9. 12. 2022), jen dvakrát přitom příjem ze mzdy překročil částku 30.000 Kč (prosinec 2022, leden 2023, tedy lze předpokládat, že částka byla navýšena vánočními odměnami apod., neboť již v únoru 2023 je připsána mzda pouze ve výši 26.118 Kč). Naopak bance v době poskytnutí částky 100.000 Kč nebylo známo, jaké výdaje reálně žalovaný vynakládá na bydlení (taková informace není patrná z výpisu z jeho účtu ani z ničeho jiného; je-li v podkladech banky informace o tom, že žalovaný bydlel v „družstevním bytě“, taková informace není ničím podložena). Již z okolnosti, že žalovaný opakovaně čerpá prostředky z úvěrů či půjček, je evidentní, že reálné příjmy nepostačují k pokrytí jeho reálných výdajů. Dále okolnost, že v období 14. 11. 2022 – 9. 2. 2023 žalovaný takto čerpal částku celkem 104.000 Kč, a to v době, kdy měl o něco vyšší příjem ze mzdy, nasvědčuje tomuto závěru. Konečně, pozornost musí budit i okolnost, že jen bankou zjištěné splátky úvěrů (srov. přehled na „Posouzení úvěruschopnosti klienta“) převyšují 50 % příjmu žalovaného ze mzdy. Přesto všechno tedy banka částku 100.000 Kč žalovanému dne 10. 2. 2023 poskytla. Tvrzení, že banka se žalovaným v této souvislosti uzavřela smlouvu o úvěru o obsahu, jak tvrdil žalobce, prokázáno nebylo. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru (srov. níže), byla-li uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda byla uzavřena v žalobcem tvrzeném znění. Žalovaný následně splácel, a to do května 2024 řádně, počínaje červnem 2024 pozdě a počínaje prosincem 2024 již vůbec. Celkem vrátil částku 83.382 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by splatil více). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (srov. oznámení o postoupení pohledávky) a žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k plnění.

15. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 10. 2. 2023, byla-li uzavřena, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho reálné výdaje (výdaje na bydlení aj.), počet vyživovacích povinností atp. Již informace, které měl k dispozici (množství v minulosti čerpaných půjček či úvěrů, úvěry čerpané v době bezprostředně před 10. 2. 2023, nepoměr splátek těchto úvěrů a zjištěných příjmů žalovaného), měly vést k jeho zvýšené ostražitosti. Nezohledněním těchto skutečností a nezjišťováním reálných poměrů žalovaného porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel bankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021) a měl pečlivě zvažovat množství předešlých úvěrů, jejich výši, výši splátek a jejich nepoměr ke zjištěným příjmům žalovaného. O tom, že žalovaný nebyl schopen reálně dlouhodobě splácet další úvěr, ostatně svědčí též následný vývoj, kdy žalovaný splácel řádně pouze po dobu cca patnácti měsíců, následně splácel opožděně a počínaje prosincem 2024 přestal splácet úplně. To vše jednoznačně vede k závěru, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet po 52 měsíců, jak předvídala smlouva o úvěru, resp. formulář předložený žalobcem.

16. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 10. 2. 2023 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jakýchkoli jiných plnění ze smlouvy.

17. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 100.000 Kč, je povinen ji vrátit, a to „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

18. Vzhledem k tomu, že dosud vrátil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 83.382 Kč, zbývá vydat 16.618 Kč. Zaplacení této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když žádný z účastníků netvrdil ani ze spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo lze dovodit vhodnost jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

19. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.