MSPH 10 A 21/2021-94

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Sněžník, a. s. sídlem Velká Morava 79, Dolní Morava zastoupena Mgr. Bc. Kamilou Klvačovou, advokátkou sídlem Gajdošova 4392/7, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Policie České republiky spočívajícím v příkazu Policie České republiky k ukončení provozu lanové dráhy Sněžník, uskutečněném v obci Dolní Morava, u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin, takto:

V řízení se pokračuje.

Změna žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne 7. 6. 2021, jíž se žalobkyně domáhá určení, že zásah žalovaného jako řídícího orgánu, jemuž je ozbrojený bezpečnostní sbor Policie České republiky podřízen, spočívající v příkazu Policie České republiky k ukončení provozu, uskutečněný v obci Dolní Morava, u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin a trvající do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin, byl nezákonný, se připouští.

Určuje se, že zásah žalovaného jako řídícího orgánu, jemuž je ozbrojený bezpečnostní sbor Policie České republiky podřízen, spočívající v příkazu Policie České republiky k ukončení provozu Lanové dráhy Sněžník, uskutečněný v obci Dolní Morava, u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin a trvající do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin, byl nezákonný.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, k rukám Mgr. Bc. Kamily Klvačové, advokátky.

I. Předmět sporu

Žalobkyně se podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem doručenou soudu dne 2. 3. 2021 původně domáhala, aby žalovanému, který je orgánem řídícím Policii České republiky (dále jen „Policie ČR“) jako ozbrojený bezpečnostní sbor, městský soud zakázal pokračovat v bránění provozu lanové dráhy Sněžník nacházející se na území obce Dolní Morava a přikázal mu obnovit stav před nezákonným zásahem tedy, aby umožnil provoz lanové dráhy Sněžník. Pro případ, že bude nezákonný zásah v době podání žaloby již ukončen, se žalobkyně in eventum domáhala, aby soud určil, že zásah žalovaného jako řídicího orgánu, jemuž je ozbrojený bezpečnostní sbor Policie ČR podřízen, spočívající v příkazu Policie ČR k ukončení provozu lanové dráhy Sněžník, uskutečněný v obci Dolní Morava u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase cca 15: 50 hod. byl nezákonný.

II. Žaloba

Žalobkyně uvedla, že je majitelkou a provozovatelkou visuté osobní sedačkové lanové dráhy nacházející se v obci Dolní Morava, katastrální území Velká Morava (dolní stanice: Dolní Morava, Marcelka, horní stanice: Slaměnka) určené pro celoroční provoz (dále jen „lanová dráha Sněžník“). Lanová dráha Sněžník je podle provozního předpisu určena pro veřejnou přepravu osob a věcí. Žalobkyně je oprávněna provozovat lanovou dráhu na základě průkazu způsobilosti vydaného Drážním úřadem od 13. 12. 2010. Lanová dráha je situována v jihozápadním svahu Podbělského hřbetu v pohoří Králický Sněžník. Jedná se o turistickou oblast. Obec Dolní Morava v zimní sezóně zřizuje a upravuje na své náklady běžkařské tratě, k nimž je umožněn přístup právě prostřednictvím lanové dráhy Sněžník, neboť se nacházejí nad horní stanicí lanové dráhy. Tato část územního obvodu obce Dolní Morava přitom není veřejně přístupná jiným způsobem, než prostřednictvím lanové dráhy Sněžník.

Na základě bodu čl. I bodu 3 písm. k) usnesení vlády České republiky ze dne 28. 1. 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného podč. 31/2021 Sb. (dále jen „krizové opatřeníč. 78“), byl s účinností od 30. 1. 2021 do 14. 2. 2021 zakázán provoz lyžařských vleků a lanových drah výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek integrovaného záchranného systému včetně Horské služby a využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb.

Dne 10. 2. 2021 žalobkyně uzavřela s obcí Dolní Morava smlouvu o zajištění dopravní obslužnosti jako veřejné služby lanovou drahou (dále jen „smlouva ze dne 10. 2. 2021“), na jejímž základě žalobkyně zahájila dne 11. 2. 2021 provoz lanové dráhy Sněžník za účelem zajištění dopravní obslužnosti turistického významu jako veřejné služby. Smlouva nebyla uzavřena v režimu zákonač. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů (dále jen „zákonč. 194/2010 Sb.“), který podle názoru žalobkyně vzhledem k charakteru veřejné služby jako dopravní služby turistického významu zajišťované lanovou dráhou Sněžník na tuto veřejnou službu nedopadá, ale podle zákonač. 89/2012, občanský zákoník a zákonač. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (dále jen „zákon o drahách“). Žalobkyně je proto přesvědčena, že lanová dráha Sněžník mohla i poté, co krizové opatřeníč. 78 nabylo účinnosti, nadále zůstat v provozu, stejně jako jiné lanové dráhy, na které žalobkyně v žalobě jmenovitě poukázala.

Dne 11. 2. 2021 v dopoledních hodinách se na místo provozu lanové dráhy Sněžník dostavila hlídka Policie ČR, která si od žalobkyně vyžádala dokumentaci k provozu lanové dráhy a informace o důvodech jejího provozovaní. Následně se téhož dne okolo 15: 45 hodin Policie ČR opět dostavila na místo provozu lanové dráhy a v době okolo 15: 50 hodin „Jménem zákona“ vyzvala žalobkyni, aby provoz lanové dráhy ukončila, a to pro podezření z porušování zákazu provozu stanoveného v krizovém opatřeníč. 78, čemuž žalobkyně vyhověla. Dne 12. 2. 2021 se na místo provozu lanové dráhy Sněžník opět dostavila Policie ČR a konstatovala, že k provozu lanové dráhy již nedochází. Žalobkyně o všech úkonech Policie ČR pořizovala videodokumentaci, v čemž jí ze strany Policie ČR nebylo bráněno. Od zásahu Policie ČR do podání žaloby již žalobkyně provoz lanové dráhy Sněžník neobnovila, a to ani poté, co krizové opatřeníč. 78 pozbylo účinnosti, neboť bylo nahrazeno usnesením vlády České republiky ze dne 14. 2. 2021 č. 126 o přijetí krizového opatření, vyhlášeným podč. 60/2021 Sb. (dále jen „krizové opatřeníč. 126“), kterým byl shodný zákaz, jako byl zákaz uvedený v čl. I bodu 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78, stanoven na období od 15. 2. 2021 do 28. 2. 2021. Krizové opatřeníč. 126 bylo následně nahrazeno usnesením vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021 č. 217 o přijetí krizového opatření, vyhlášené podč. 97/2021 Sb., kterým byl tento zákaz stanoven na období od 1. 3. 2021 do 21. 3. 2021 (dále jen „krizové opatřeníč. 217“).

Uvedeným jednáním se podle žalobkyně Policie ČR dopustila nezákonného zásahu, neboť jím bylo v rozporu s právními předpisy žalobkyni znemožněno provozovat lanovou dráhu Sněžník a tím bylo zasaženo její ústavně zaručené právo na podnikání vyplývající z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, ačkoliv jí žádné právní předpisy tento provoz nezakazovaly. Zásah Policie ČR považuje žalobkyně za nezákonný ze dvou důvodů.

Jako první důvod žalobkyně uvedla, že se provozu lanové dráhy Sněžník netýkal zákaz stanovený v čl. I bodě 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78, krizového opatřeníč. 126 a krizového opatřeníč. 217. Podle názoru žalobkyně krizové opatřeníč. 78, krizové opatřeníč. 126 a krizové opatřeníč. 217 zakazují v čl. I bodě 3 písm. k) provoz lyžařských vleků a lanových drah mimo jiné s výjimkou jejich využití pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb. Toto ustanovení tak ze zákazu provozu nevyjímá pouze veřejné služby v přepravě cestujících, neboť z jeho znění ani z obsahu jednotlivých krizových opatření nevyplývá, že by se tato výjimka měla vztahovat jen na veřejné služby v přepravě cestujících poskytované v režimu zákonač. 194/2010 Sb. a podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. 10. 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (dále jen „nařízení Radyč. 1370/2007“), ale na veřejné služby obecně, a to za podmínky, že zajišťují dopravní obslužnost. Žalobkyně uzavřela smlouvu ze dne 10. 2. 2021, na jejímž základě poskytuje veřejnou službu, která zajišťuje dopravní obslužnost na části území obce Dolní Morava, a to jako veřejnou službu turistického významu. Policie ČR žalobkyni dne 12. 2. 2021 při kontrole, zda není lanová dráha Sněžník v provozu, sdělila, že na základě výjimky obsažené v čl. I bodě 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78 nelze provozovat lanové dráhy určené pro sportovní nebo volnočasové aktivity, avšak tento důvod zákazu provozu lanových drah z žádného z krizových opatření nevyplývá. Jelikož provoz lanové dráhy Sněžník na základě smlouvy ze dne 10. 2. 2021 zajišťuje veřejnou službu turistického významu, je žalobkyně přesvědčena, že krizové opatřeníč. 78, krizové opatřeníč. 126 ani krizové opatřeníč. 217 provoz lanové dráhy Sněžník nezakázalo.

Jako druhý důvod žalobkyně uvedla, že krizové opatřeníč. 78, krizové opatřeníč. 126 a krizové opatřeníč. 217 jsou nezákonnými podzákonnými právními předpisy a soud by je pro rozpor s ústavním pořádkem v posuzovaném případě neměl aplikovat. Ačkoliv tato krizová opatření sledovala legitimní cíl, kterým je ochrana před důsledky epidemie onemocnění covid-19, tento cíl nelze prostřednictvím zákazu uvedeného v čl. I bodě 3 písm. k) těchto krizových opatření dosáhnout. Tento zákaz je dle názoru žalobkyně krajním opatřením, které pro svou nevhodnost, nepotřebnost a nepřiměřenost nemůže obstát v testu proporcionality a ani v testu racionality. Vláda České republiky neprezentovala žádná data, z nichž by vyplývalo, že bylo z epidemiologického hlediska nutné uzavřít venkovní přepravní zařízení včetně lanových drah a do současné doby přitom nebyla prokázána žádná spojitost mezi provozem lanových drah a urychlením šíření onemocnění covid-19. Pokud tedy vláda odůvodnila krizová opatření tím, že je potřeba zajistit snížení mobility a setkávání lidí, domnívá se žalobkyně, že takové odůvodnění není v souladu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 106/20, v němž Ústavní soud posuzoval soulad krizového opatření vlády, jímž byl zakázán maloobchodní prodej, dostačující pro odůvodnění omezení základních práv plošně v celé České republice. V souladu s tímto nálezem musí být potřebná regulace provedena formou relativně určitých příkazů a zákazů, které budou odpovídajícím způsobem odůvodněny. Krizové opatřeníč. 78 a krizové opatřeníč. 126 jsou však ve vztahu k čl. I bodu 3 písm. k) nesrozumitelná a neodůvodněná a žalobkyně z nich nemohla zjistit, co má být předmětem regulace obsažené v tomto ustanovení. Krizové opatřeníč. 217 již sice určité odůvodnění obsahuje, avšak co se týče čl. I bodu 3 písm. k), je v něm pouze uvedeno, že „jsou zakázány vyjmenované provozy, akce a aktivity, u kterých zpravidla dochází i k větší koncentraci návštěvníků či účastníků…“ Ve vztahu k venkovním přepravním zařízením však ani toto krizové opatření neobsahuje žádné odůvodnění z hlediska možného šíření nákazy. Žalobkyně proto považuje za nelogické, aby, když bez ohledu na účel cesty mohly osoby cestovat v hromadné městské dopravě v uzavřeném prostoru, nebylo umožněno osobám cestovat prostřednictvím venkovní lanové dráhy, neboť v takovém případě dochází k mnohem menší koncentraci osob lze bez problému zajistit management front.

Dne 8. 3. 2021 doplnila žalobkyně podanou žalobu o DVD obsahující videozáznam úkonů Policie ČR prováděných dne 11. 2. 2021 a 12. 2. 2021 v místě lanové dráhy Sněžník.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. V úvodu svého vyjádření žalovaný konstatoval, že zákaz stanovený v čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78 se vztahoval na jakýkoliv provoz lanových drah a lyžařských vleků s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systému, včetně Horské služby. K odůvodnění tohoto zákazu odkázal žalovaný na vyjádření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 3. 2021, č. j. MZDR 13306/2021-2/OVZ, jež bylo přílohou vyjádření žalovaného, a uvedl, že z tohoto vyjádření vyplývá, že stěžejním důvodem zpřísnění opatření ve vztahu k lyžařským střediskům a areálům, v nichž jsou provozovány lyžařské vleky a lanové dráhy, byla zejména zvýšená mobilita osob v daném místě, která, zejména s ohledem na výskyt nových nakažlivějších mutací viru způsobujícího onemocnění covid-19, představovala vysoké epidemiologické riziko.

Dále žalovaný uvedl, že jednou z výjimek z tohoto zákazu představovalo zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb. Podle názoru žalovaného bylo přitom i přes absenci odůvodnění krizového opatřeníč. 78 zřejmé, že se jedná o veřejné služby ve smyslu zákonač. 194/2010 Sb., neboť takto uvádělo smysl této výjimky Ministerstvo dopravy jako gestor této problematiky. Za lanovou dráhu zajišťující dopravní obslužnost jako veřejnou službu bylo proto možno považovat pouze takovou lanovou dráhu, která byla provozována na základě smlouvy uzavřené s objednatelem (krajem nebo obcí) podle zákona zákonč. 194/2010 Sb. Jelikož smlouva ze dne 10. 2. 2021, na kterou se odkazuje žalobkyně v podané žalobě, byla uzavřena podle jiných právních předpisů, výjimka z krizového opatřeníč. 78 se na lanovou dráhu provozovanou na základě takové smlouvy nevztahuje. Z těchto závěrů také vycházela Policii ČR při zásahu, který je žalobou napadán.

Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 10/20 krizová opatření vlády přijímaná v době nouzového stavu na základě zákonač. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), jimiž jsou ukládána omezení a povinnosti, mají povahu tzv. jiného právního předpisu a každý je tedy povinen se jimi řídit. Situaci, kdy existuje podezření, že nejsou respektována omezení stanovená krizovým opatřením vlády, lze proto podle názoru žalovaného jednoznačně vnímat jako podezření na narušení veřejného pořádku, neboť součástí veřejného pořádku je mimo jiné respekt k právním normám a jejich dodržování. Policie ČR je za takové situace v souladu s plněním svých úkolů vyplývajících z § 2 a § 10 zákonač. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) povinna na možné ohrožení nebo narušení veřejného pořádku reagovat a odpovídajícím postupem zajistit, aby k narušení veřejného pořádku nedošlo, nebo aby bylo zamezeno činnosti, která veřejný pořádek narušuje. Policie ČR tedy při zásahu postupovala v mezích, které zákon o policii stanovuje pro plnění jejích úkolů, a v souladu s krizovým opatřenímč. 78, přičemž se řídila metodickým stanoviskem odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ze dne 3. 2. 2021, č. j. MV-18859-1/OBP-2021. Toto metodické stanovisko bylo vypracováno na základě úkolu zadaného Ústředním krizovým štábem a vycházelo ze závěrů Ministerstva dopravy.

Žalovaný je proto přesvědčen, že jednání Policie ČR nebylo žádným svévolným aktem, neboť Policie ČR při zásahu plnila své zákonem uložené úkoly spočívající v dohledu nad dodržováním a vymáhání dodržování krizových opatření vydaných v době vyhlášeného nouzového stavu. Policie ČR vymáhala dodržování krizového opatřeníč. 78 v souladu se zásadou presumpce správnosti veřejnoprávních aktů a toto krizové opatření nebylo ani následně v soudním přezkumu zrušeno. V této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2015, č. j. 6 As 255/2014 - 42, ze dne 17. 8. 2011, č. j. 1 As 63/2011 - 97 a ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 236/2015 - 36 ze dne 28. 1. 2016), dle níž ani chybné vyhodnocení situace Policií ČR nemusí vést vždy k označení policejního postupu za nezákonný, jestliže zvolené řešení odpovídalo informacím známým v době zásahu.

Své vyjádření žalovaný následně doplnil o stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 8. 4. 2021, č. j. MD-10154/2021-130/3. V tomto stanovisku Ministerstvo dopravy uvedlo, že při návrhu textace ustanovení týkajícího se zákazu provozu lanových drah a vleků vycházelo z konceptu omezení pohybu a střetávání osob na nezbytné minimum, a proto toto ustanovení obecně zakazovalo provoz lyžařských vleků a lanových drah a jejich užití osobami právě za sledovaným účelem eliminace pohybu osob a jejich kontaktu. Zároveň si však Ministerstvo dopravy bylo vědomo, že mohou existovat lanové dráhy, které jsou potřebné a nezbytné pro využití při pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury. Dále byly zohledněny případy, kdy by lanová dráha mohla obdobně sloužit jako jediný či případně nejefektivnější způsob při provádění zásahu složek integrovaného záchranného systému, například při evakuaci či záchraně zraněných osob. V neposlední řadě pak byly zohledněny i ty lanové dráhy, které mohly zajišťovat dopravní obslužnost daného území. Pro tyto lanové dráhy byly proto v čl. I bodě 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78, krizového opatřeníč. 126 a krizového opatřeníč. 217 stanoveny výjimky ze zákazu provozu. V případě výjimky týkající se zajištění dopravní obslužnosti byla tato výjimka určena pro lanové dráhy určené k zajišťování dopravní obslužnosti na základě smluv o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřených podle zákonač. 194/2010 Sb. Ministerstvo dopravy při zpracování konkrétního návrhu znění daného ustanovení zaslalo Ministerstvu zdravotnictví text přesně odpovídající textaci zákona zákonč. 194/2010 Sb., tj. slovní spojení „s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb v přepravě cestujících“. Ministerstvu dopravy není známo, jakým způsobem následně došlo ke zkrácení finálního textu. S ohledem na definici pojmu dopravní obslužnosti obsaženou v § 2 zákona zákonč. 194/2010 Sb., dle něhož se dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu je však podle názoru Ministerstva dopravy je nezpochybnitelné, že výjimky v daných krizových opatření se vztahují k zákonuč. 194/2010 Sb.

IV. Replika a další vyjádření žalobkyně

V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně rozsáhle polemizovala s výkladem žalovaného a Ministerstva dopravy o rozsahu výjimky uvedené v čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78. Na základě aplikace různých výkladových metod právních předpisů žalobkyně demonstrovala, že za použití žádné výkladové metody nelze dospět k závěru, že se tato výjimka vztahuje pouze na zajišťování dopravní obslužnosti na základě smluv o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřených podle zákonač. 194/2010 Sb. Vlastní text uvedeného ustanovení žádný odkaz na zákonč. 194/2010 Sb. neobsahuje a vzhledem k absenci odůvodnění krizového opatřeníč. 78 nelze vztah k zákonuč. 191/2010 Sb. dovodit ani tímto způsobem.

Žalobkyně jako adresát této právní normy proto z jejího obsahu nemohla zjistit, že se uvedená výjimka týká pouze přepravy cestujících realizované v režimu zákonač. 194/2010 Sb. Tuto právní normu lze naopak vyložit šířeji a obecněji jako to učinila žalobkyně, tedy že se výjimka uvedená v čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78 vztahuje na veškeré veřejné služby zajišťující veřejnou dopravu, nikoliv pouze na ty služby, které jsou poskytovány na základě smluv uzavřených podle zákonač. 194/2010 Sb.

Na podporu svého tvrzení, že prostřednictvím lanové dráhy Sněžník realizovala veřejnou dopravu a od 11. 2. 2021 hodlala realizovat veřejnou dopravu i jako veřejnou službu turistického významu, žalobkyně přiložila ke svému vyjádření přepravní řád lanové dráhy Sněžník účinný od 1. 12. 2020, jízdní řád platný od 11. 2. 2021 potvrzený obcí Dolní Morava, jakožto drážním správním úřadem a výtisk ceníku jízdného dostupného na internetových stránkách žalobkyně.

Ve svém vyjádření žalobkyně také poukázala na skutečnost, že v době po podání žaloby došlo k vydání dalších krizových opatření, která rovněž obsahovala shodně znějící ustanovení zakazující provoz lanovek a lyžařských vleků, a to usnesení vlády České republiky ze dne 18. 3. 2021 č. 298 o přijetí krizového opatření, vyhlášené podč. 133/2021 Sb. (dále jen „krizové opatřeníč. 298“), kterým byl tento zákaz stanoven na období od 22. 3. 2021 do 28. 3. 2021, a usnesení vlády České republiky ze dne 26. 3. 2021 č. 315, vyhlášené podč. 147/2021 Sb. (dále jen „krizové opatřeníč. 315“), jímž byla účinnost krizového opatřeníč. 298 prodloužena do 11. 4. 2021, a že tato krizová opatření byla následně s účinností od 12. 4. 2021 nahrazena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN“), v němž je stejný zákaz stanoven v čl. I bodě 5 písm. h).

Žalobkyně rovněž poukázala na jiné lanové dráhy, které v době účinnosti krizových opatření zůstaly v provozu, přičemž charakter jimi poskytovaných služeb se podle názoru žalobkyně od služeb poskytovaných prostřednictvím lanové dráhy Sněžník zásadním způsobem neodlišoval.

V podání ze dne 28. 5. 2021 žalobkyně poukázala na skutečnost, že dne 23. 4. 2021 došlo k zahájení provozu další lanové dráhy, která je provozována jako veřejná služba na základě smlouvy o zajištění dopravní obslužnosti jako veřejné služby lanovou dráhou tedy mimo režim zákonač. 194/2010 Sb. Skutkové okolnosti provozu této lanové dráhy jsou přitom podle žalobkyně shodné se skutkovými okolnostmi provozu lanové dráhy Sněžník a provoz této lanové dráhy probíhal za účinnosti mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN a dalších navazujících mimořádných opatření, která obsahovala identický zákaz provozu lanovek a lyžařských vleků jako krizové opatřeníč. 78. Policie ČR však proti provozu této dráhy nezasáhla.

Žalovaná se dále ve věci vyjádřila podáním ze dne 7. 6. 2021. V tomto podání žalobkyně uvedla, že s účinností od 10. 5. 2021 přestal platit zákaz provozu lanových drah a lyžařských vleků a od tohoto dne žalobkyně již opět lanovou dráhu provozuje. Jednání Policie ČR, za které žalovaný odpovídá, proto nemá charakter trvajícího zásahu, proti kterému žalobkyně původně brojila podanou žalobou, jelikož jeho trvání skončilo posledním dnem účinnosti zákazu provozu lanových drah a lyžařských vleků, tedy 9. 5. 2021. Podle názoru žalobkyně se jednalo ze strany žalovaného o zásah trvající, a to ode dne 11. 2. 2021 do dne 9. 5. 2021, neboť poté, co Policie ČR dne 11. 2. 2021 vydala příkaz k ukončení provozu lanové dráhy Sněžník, se již následujícího dne Policie ČR znovu dostavila na místo, kde se lanová dráha nachází, aby provedla kontrolu, zda není lanová dráha opět v provozu. Bylo tudíž zřejmé, že Policie ČR bude na dodržování zákazu provozu lanové dráhy trvat, a to po celou dobu účinnosti krizových opatření vlády a následných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví, která provoz lanových drah a lyžařských vleků zakazovala. Podle názoru žalobkyně lze na tento případ aplikovat závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, v němž Ústavní soud (bod 31) vyslovil názor, že za trvající zásah lze považovat i takovou situaci, kdy správní orgán vyvolal protiprávní stav a udržuje jej, i když sám úkon, který tento stav vyvolal, byl již ukončen.

Žalobkyně dále ve svém vyjádření zopakovala a rozvedla důvody, pro které považuje krizová opatření vlády a navazující mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví za nezákonná, a poukázala na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze vztahující se k posuzování zákonnosti krizových opatření vlády a mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví. V této souvislosti žalobkyně připomněla, že mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN“) a mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN“) byla zrušena Nejvyšším správním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Ao 11/2021. V závěru svého vyjádření žalovaná vzhledem ke skutečnosti, že k ukončení zásahu došlo dne 10. 5. 2021, navrhla změnu petitu podané žaloby, a to tak, aby soud určil, že zásah žalovaného jako řídícího orgánu, jemuž je ozbrojený bezpečnostní sbor Policie České republiky podřízen, spočívající v příkazu Policie České republiky k ukončení provozu, uskutečněný v obci Dolní Morava, u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin a trvající do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin, byl nezákonný.

V. Dosavadní průběh řízení a připuštění změny žaloby

Žalobou napadený zásah byl Policií ČR proveden s odkazem na čl. I bod 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78, jež s účinností od 30. 1. 2021 do 14. 2. 2021 zakázalo provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systému včetně Horské služby. Identické ustanovení rovněž v čl. I bodě 3 písm. k) obsahovala krizové opatřeníč. 126, kterým byl tento zákaz stanoven na období od 15. 2. 2021 do 28. 2. 2021, usnesení vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021, o přijetí krizového opatření, vyhlášené podč. 97/2021 Sb. (dále jen „krizové opatřeníč. 197“), kterým byl tento zákaz stanoven od 27. 2. 2021 do 28. 2. 2021, krizové opatřeníč. 217, kterým byl tento zákaz stanoven na období od 1. 3. 2021 do 21. 3. 2021, a krizové opatřeníč. 298, kterým byl tento zákaz stanoven na období od 22. 3. 2021 do 28. 3. 2021. Krizovým opatřenímč. 315 byla účinnost krizového opatřeníč. 298 prodloužena do 11. 4. 2021. Shodné ustanovení bylo uvedeno rovněž v čl. I bodě 5 písm. h) mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, jež nabylo účinnosti dne 12. 4. 2021. S účinností od 26. 4. 2021 bylo mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN ve znění mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictvíč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN nahrazeno mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN“). Identické ustanovení rovněž v čl. I bodě 5 písm. h) bylo obsaženo i v mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN“), jež nahradilo s účinností od 3. 5. 2021 mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN. Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN bylo s účinností od 4. 5. 2021 změněno mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN“). Ustanovení bodu I 5 písm. h) však zůstalo touto změnou nedotčeno. Ke zrušení omezení provozu lyžařských vleků a lanových drah došlo až mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN“), jež s účinností od 10. 5. 2021 mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN zrušilo.

Z internetových stránek Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz) městský soud dne 18. 5. 2021 zjistil, že jak v případě mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, tak i mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN byly podány k Nejvyššímu správnímu soudu návrhy na jejich zrušení.

Městský soud proto postupoval podle § 13 odst. 5 zákonač. 94/2021, o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), dle něhož platí, že rozhoduje-li soud ve věci, jejíž rozhodnutí závisí na posouzení zákonnosti mimořádného opatření, a probíhá-li řízení o návrhu na zrušení mimořádného opatření, soud vyčká rozhodnutí o návrhu na zrušení mimořádného opatření a původní řízení do té doby přeruší, a vzhledem k tomu, že rozhodnutí městského soudu v této věci závisí také na posouzení zákonnosti mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN a mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, neboť jejím předmětem je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, jehož podkladem byla i tato mimořádná opatření, řízení v souladu s § 13 odst. 5 pandemického zákona usnesením ze dne 18. 5. 2021, č. j. 10 A 21/2021 - 66 přerušil do pravomocného skončení řízení vedených u Nejvyššího správního soudu ve věci návrhů na zrušení mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN a na zrušení mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN.

Dne 2. 9. 2021 městský soud na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu ověřil, že všechna řízení, v nichž byla tato mimořádná opatření napadena, již skončila, čímž odpadla překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno. Městský soud proto prvním výrokem tohoto rozsudku rozhodl, že se v řízení pokračuje (§ 48 odst. 6 s. ř. s.).

V průběhu řízení před soudem bylo s účinností od 10. 5. 2021 zrušeno mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN. Zrušením mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN tak došlo ke zrušení zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah stanoveného krizovými a mimořádnými opatřeními specifikovanými v bodě 5 tohoto rozsudku, v důsledku čehož skončil i tvrzený nezákonný zásah žalovaného spočívající v bránění provozu Lanové dráhy Sněžník. Vůči ukončenému zásahu, jehož důsledky již netrvají, lze uplatnit jen deklaratorní zásahovou žalobu. Žalobkyně proto v průběhu řízení podáním ze dne 7. 6. 2021 navrhla změnu žaloby a to tak, aby soud určil, že zásah žalovaného jako řídícího orgánu, jemuž je ozbrojený bezpečnostní sbor Policie ČR podřízen, spočívající v příkazu Policie ČR k ukončení provozu, uskutečněný v obci Dolní Morava, u spodní stanice lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin a trvající do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin, byl nezákonný.

Jelikož výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu, soud druhým výrokem tohoto rozsudku změnu žaloby v souladu s § 95 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. připustil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. 7 As 440/2019 - 18).

VI. c. Zákonnost zásahu Policie ČR

Policie ČR vydala dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin příkaz k zastavení lanové dráhy Sněžník za účinnosti krizového opatřeníč. 78. Soud krizové opatřeníč. 78, jež bylo účinné do dne 14. 2. 2021 do 23: 59 hod., shledal v rozsahu čl. I. odst. 3 písm. k), na jehož základě Policie ČR příkaz k zastavení lanové dráhy Sněžník vydala, nezákonným (protiústavním). Soud proto v tomto řízení ke krizovému opatřeníč. 78 v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) jako k právnímu předpisu, na jehož základě byl pokyn Policie ČR vydán, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy nepřihlédl.

Ke stejnému závěru dospěl soud v případě čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 126, jež bylo účinné ode dne 15. 2. 2021 od 00: 00 hod. do dne 21. 2. 2021 do 23: 59 hod., čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 197, jež bylo účinné ode dne 27. 2. 2021 od 00: 00 hod. do dne 28. 2. 2021 do 23: 59 hod. a čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 298, jež bylo účinné ode dne 22. 3. 2021 od 00: 00 hod. do dne do dne 11. 4. 2021 do 23: 59 hod. Rovněž v případě těchto právních předpisů proto soud k těmto právním předpisům v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k), na jehož základě zásah Policie ČR trval po dobou jejich účinnosti, v řízení nepřihlížel.

Mimořádná opatření, která v čl. I bodu 5 písm. h) obsahovala shodné ustanovení jako výše uvedená krizová opatření v čl. I bodu 3 písm. k) a která svou účinností bezprostředně navázala na konec účinnosti krizového opatřeníč. 298, tedy mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, jež bylo účinné ode dne 12. 4. 2021 od 00: 00 hod. do dne 25. 4. 2021 do 23: 59 hod., mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, jež bylo účinné ode dne 26. 4. 2021 od 00: 00 hod. do dne 2. 5. 2021 do 23: 59 hod. a mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, jež bylo účinné ode dne 3. 5. 2021 od 00: 00 hod. do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hod. byla shledána v rozsahu čl. I bodu 5 písm. h) nezákonnými v řízení vedených před Nejvyšším správním soudem.

Zdejší soud dospěl k závěru, že v případě těchto mimořádných opatření je nezbytné, pokud dojde v jiném řízení k jejich zrušení nebo prohlášení nezákonnosti dříve, než soud v probíhajícím řízení vydá rozhodnutí, jež závisí na posouzení jejich zákonnosti, k těmto mimořádným opatřením nepřihlížet stejně, jako by došlo ke zrušení podzákonného právního předpisu Ústavním soudem, tedy od počátku jejich účinnosti a nikoliv až od data, ke kterému byla zrušena, nebo ke kterému byla deklarována jejich nezákonnost. Soud proto z toho důvodu k mimořádnému opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, mimořádnému opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN a mimořádnému opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN v rozsahu čl. I bodu 5 písm. h), na jehož základě zásah Policie ČR trval po dobu účinnosti těchto mimořádných opatření, v řízení nepřihlížel.

Z uvedeného je zřejmé, že od počátku zásahu Police ČR a po celou dobu jeho trvání absentovaly jak právní předpis v podobě krizového opatření, tak opatření obecné povahy v podobě mimořádného opatření, které by v souladu se zákonem (ústavním zákonem) stanovily zákaz provozu lyžařských vleků a lanových drah. Provoz lanové dráhy Sněžník tak za tohoto stavu věci nemohl probíhat v rozporu s veřejným (vnitřním) pořádkem a jejím provozem tudíž nemohlo dojít k porušení vnitřního pořádku ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o policii, jehož odstranění spadá do úkolů Policie ČR. Z tohoto důvodu tudíž nelze považovat zásah Policie ČR spočívající ve vydání příkazu k ukončení provozu lanové dráhy Sněžník, k němuž došlo dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin, a jímž byl ukončen provoz Lanové dráhy Sněžník a to až do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin za zákonný, neboť jím nebylo odstraňováno porušení vnitřního pořádku. Tímto zásahem proto Policie ČR zasáhla nezákonně (3. podmínka) do práva žalobkyně podnikat garantovaného v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nad rámec uvedeného soud dodává, že se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že výkladem čl. I odst. 3 písm. k) krizových opatření, resp. čl. I odst. 5 písm. h) mimořádných opatření, které jsou shodného znění, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že zde uvedená výjimka ze zákazu (omezení) provozu lyžařských vleků a lanových drah umožňující provoz při „využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb“ se vztahuje pouze na veřejné služby v přepravě cestujících ve smyslu nařízení Radyč. 1370/2007 a zákonač. 194/2010 Sb.

Z odůvodnění žádného z krizových opatření ani mimořádných opatření takový závěr dovodit nelze, neboť jejich odůvodnění se výkladem tohoto těchto ustanovení ani výjimek v něm uvedených nezabývají. Ze samotného znění těchto ustanovení přitom neleze takový kategorický závěr učinit.

Jak již soud uvedl, provozování lanové dráhy je provozováním drážní dopravy podle zákona o drahách, přičemž drážní doprava může být provozována jako veřejná, pokud je provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu (§ 24 odst. 2 zákona o drahách).

V daném případě není sporu o tom, že žalobkyně dne 10. 2. 2021 uzavřela s obcí Dolní Morava smlouvu ze dne 10. 2. 2021, na jejímž základě měla žalobkyně prostřednictvím lanové dráhy Sněžník zajistit dopravní službu turistického významu. Na základě této smlouvy zahájila žalobkyně dne 11. 2. 2021 provoz lanové dráhy Sněžník. Ke dni 11. 2. 2021 existoval provozní řád lanové dráhy Sněžník, jízdní řád lanové dráhy Sněžník a byl zveřejněn ceník poskytované služby (tarif). Ovšem skutečnost, zdali zabezpečovala dopravní obslužnost, žalobkyně nijak neprokazovala. Naopak uvedla a předložená smlouva to dokládá, že zabezpečovala pouze dopravní službu turistického významu. Obsah pojmu dopravní služba turistického významu a dopravní obslužnost se nekryje, jak vyplývá z níže uvedené definice.

Pojem dopravní obslužnost, jíž se uvedená výjimka týká, je definován v § 2 zákonač. 194/2010 Sb. jako zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu.

Skutečnost, že žalobkyně zabezpečovala rovněž dopravní obslužnost, tak jak je definována v § 2 zákonač. 194/2010 Sb., žalobkyně nijak neprokazovala a soud jí k předložení důkazů a prokázání této skutečnosti nevyzýval, neboť vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že jednotlivá krizová opatření a mimořádná opatření, na jejichž základě k zásahu Policie ČR došlo, jsou nezákonná, by takový postup byl nadbytečný.

V návaznosti na usneseníč. 314 vláda ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) až e) a § 6 odst. 1 písm. b), c) a odst. 2 písm. e) a g) krizového zákona vydala krizové opatřeníč. 315, o změně krizových opatření ze dne 26. 3. 2021, jímž prodloužila účinnost krizového opatřeníč. 298 do dne 11. 4. 2021 do 23: 59 hod.

Ačkoliv v případě všech výše uvedených krizových opatření byl podán Ústavnímu soudu návrh na jejich zrušení, v žádném z řízení vedených před Ústavním soudem ke zrušení některého z těchto krizových opatření jako celku ani jeho části zahrnující čl. I odst. 3 písm. k), tedy části relevantní pro toto řízení, nedošlo. Ustanovení čl. I odst. 3 písm. k) je v případě všech krizových opatření v tomto řízení i nadále potenciálně aplikovatelné. Soud proto v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy přistoupil k posouzení souladu jednotlivých krizových opatření se zákonem a popřípadě ústavním zákonem.

V případě krizového opatřeníč. 78 byl předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem čl. I odst. 1, tohoto krizového opatření. Toto ustanovení stanovilo zákaz maloobchodního prodeje a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou provozoven v čl. I odst. 1 dále specifikovaných. Ústavní soud dospěl k závěru, že čl. I odst. 1 krizového opatřeníč. 78 byl v rozporu s ústavním pořádkem a z důvodu porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nálezem sp. zn. Pl. ÚS 106/20 jej zrušil. Ústavní soud zrušil čl. I odst. 1 krizového opatření především z toho důvodu, že nebylo žádným způsobem odůvodněno a toto odůvodnění pak nebylo následně doplněno vládou ani v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud konstatoval, že čl. 6 zákona o bezpečnosti poskytuje vládě zmocnění pro vymezení základních práv, která se za nouzového stavu omezují. Práva, která lze za nouzového stavu omezit, jsou vymezena v § 5 a § 6 krizového zákona. Mezi tato práva patří také právo vlastnické (§ 5 písm. b) krizového zákona) a právo provozovat podnikatelskou činnost (§ 5 písm. e) krizového zákona). Vláda tedy byla oprávněna na základě krizového opatřeníč. 78 právo podnikat omezit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20, bod 66).

Zároveň však Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 (bod 67, 68, 73, 78 a 79) uvedl: „Současně je však nutno respektovat kautely plynoucí z Listiny, a to i v tak mimořádné situaci, kdy je vyhlášen nouzový stav. Podle čl. 2 odst. 3 Listiny totiž platí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tento odstavec – společně s odstavcem 2 („Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“) – zakotvuje jeden z klíčových principů právního státu: zatímco výkon státní moci je vázán zákony, tj. stát nesmí činit nic, co mu zákon nedovoluje, je tomu v případě jedince naopak – může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Ideovým východiskem citovaného pravidla je primát jednotlivce před státem. Na rozdíl od výkonu státní moci tak má jedinec daleko širší prostor pro svoje aktivity a stát jej může limitovat toliko zákonem, a to navíc nikoliv libovolně, nýbrž pouze v některých případech. Jinak řečeno, z citovaného článku Listiny plyne zákaz libovůle. Zákaz libovůle vyplývá i z principu materiálního právního státu, zaručeného čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Podobně podle čl. 4 odst. 4 Listiny platí, že „[p]ři používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena“ […] Skutečnost, že orgán veřejné moci má pravomoc práva a povinnosti upravovat a zároveň nalezne potřebnou většinu k uplatnění této pravomoci, totiž sama o sobě k vydání ústavně souladného právního aktu nepostačuje. Taková právní regulace – což platí zejména, pokud jde o omezování práv základních – musí reflektovat i požadavek racionality, tj. musí být založena na rozumných, obecně akceptovatelných důvodech a tyto důvody musejí být rovněž navenek seznatelné. Tento požadavek je ostatně jedním ze základních stavebních kamenů právního státu, jak je ve své dřívější judikatuře Ústavní soud formuloval ve vztahu ke shora zmíněnému zákazu libovůle. […] Požadavek racionálního a navenek seznatelného odůvodnění opatření zasahujícího do základních práv, a to způsobem, který vyvolává mezi srovnatelnými subjekty rozdílné dopady, je přitom imanentní součástí testu diskriminace, tzn. posouzení toho, zda jde o odlišné zacházení dostatečně odůvodněné a přiměřené. Jen v tomto případě je možno považovat toto odlišné zacházení za ospravedlnitelné. V podmínkách právního státu je totiž nemyslitelné, aby jakýkoliv akt orgánu veřejné moci, který zasahuje do základních práv, nebyl racionálně a přesvědčivě odůvodněn, případně aby alespoň nebylo toto jeho odůvodnění seznatelné v rámci následného soudního přezkumu. […] Ústavní soud v této souvislosti odmítá případnou námitku, že nelze striktně požadovat, aby byl odůvodněn každý právní předpis, jelikož nelze např. v praxi požadovat odůvodnění novely zákona, přijaté na základě neodůvodněného pozměňovacího návrhu některého poslance v rámci druhého čtení. V nyní posuzované věci se totiž jedná o krizové opatření vlády, tedy kolektivního orgánu, u něhož lze očekávat a také požadovat, že vychází z dostatečných odborných podkladů a je racionálně odůvodněno. Navíc je třeba při posuzování intenzity zásahu do základního práva svobodně podnikat a napadeným krizovým opatřením nastaveného odlišného zacházení mezi jednotlivými subjekty vycházet i z toho, že v současné době již měla vláda dostatek času, aby přijatá opatření mnohem lépe promyslela a odůvodnila, než tomu bylo v době nastavení omezujících opatření v březnu roku 2020. I pro tuto oblast výkonu veřejné moci totiž platí, že z pohledu plynutí doby je třeba klást na odůvodnění zásahů do základních práv vyšší nároky než na okamžitou reakci v počátku pandemie, a s určitou mírou nadsázky lze dokonce hovořit o jistém vztahu úměry mezi intenzitou a odůvodněností zákazů a během času. Důvodem tohoto zpřísňujícího požadavku je tedy jak skutečnost, že měla vláda mnohem více informací, praktických zkušeností a také času napadenou regulaci promyslet a systematicky odůvodnit, ale též okolnost, že dlouhodobý a opakovaný zásah do základního práva (v tomto případě do práva na podnikání) je mnohem invazivnější a „bolestivější“ než krátkodobé a dočasné omezení.“ (podtržení doplněno městským soudem).

Na základě výše uvedeného pak Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 (bod 86, 91 a 93) dospěl k následujícím závěrům: „V nyní posuzované věci proto bylo na vládě samotné, aby předložila dostatečné a racionální důvody, pro které přijala napadené opatření v takové podobě, v jaké je přijala. Teprve na jejich základě může Ústavní soud řádně plnit svou funkci a přezkoumat soulad napadeného právního předpisu se zákonem, resp. s ústavním pořádkem. V nyní posuzované věci přitom navrhovatelka poukazuje na absenci odůvodnění jak ve vztahu k samotnému zákazu, tak i ke stanoveným výjimkám z něj, když označuje některé konkrétní příklady, jež považuje za nelogické. Rovněž tuto námitku shledává Ústavní soud důvodnou. Za této situace absence jakéhokoliv odůvodnění totiž není možno provést ani poměřování v kolizi stojících základních práv (právo svobodně podnikat a vlastnické právo proti právu na ochranu zdraví či právu na život). […] za situace, kdy vláda využije možnosti omezit základní práva nebo svobody krizovým opatřením a uložit jeho adresátům povinnosti, musí být schopna své opatření také řádně odůvodnit, aby bylo zjevné, že její rozhodování nebylo libovolné či nahodilé. To konkrétně znamená, že by měly být (přinejmenším) dostupné informace, na základě kterých vláda v těchto případech rozhoduje, a tyto informace musí být následně přezkoumatelné v řízení před Ústavním soudem. Odkaz na negativní vývoj epidemické situace, na kterém jsou založena vyjádření vlády k podanému návrhu navrhovatelky, je totiž „pouze“ specifikací legitimního cíle, jenž je napadenou úpravou sledován, nic však již nevypovídá o racionálním vztahu mezi tímto cílem a zvoleným opatřením či dokonce o nezbytnosti takového opatření. Jakkoliv je Ústavní soud při posuzování vhodnosti a nezbytnosti posuzovaného opatření připraven poskytnout vládě značný prostor pro formulaci právní úpravy (právě s ohledem na obtížnou, dynamickou a fakticky nepřehlednou situaci), ani tento zdrženlivý přístup nemůže ospravedlnit postup vlády, která své opatření nebyla schopna podepřít racionálními argumenty. […] Lze tak shrnout, že Ústavní soud si je dobře vědom toho, že na právní předpisy vydávané v době vyhlášeného nouzového stavu nelze klást stejné nároky jako za „klidného počasí“, tzn. není např. nezbytné vždy trvat na formalizované podobě důvodové zprávy. Současně však nelze připustit ani opačný extrém: situaci, kdy vláda dokonce ani v řízení o abstraktní kontrole norem před Ústavním soudem, kdy je přezkoumáváno konkrétní krizové opatření, není schopna či ochotna uvést žádné relevantní a konkrétní důvody, proč je daný zákaz nezbytný, proč nelze vystačit s méně robustními zásahy do základních práv a v čem spočívá racionalita uvedených výjimek. Jakkoliv je totiž z povahy věci zřejmé, že některé z těchto výjimek jsou skutečně nezbytné (např. prodej potravin, léků nebo pohonných hmot), vyžaduje řada jiných výjimek přesvědčivé vysvětlení, ze kterého by teprve bylo patrno, že se ze strany vlády nejedná o nepřípustnou libovůli (např. navrhovatelkou zmiňovaná květinářství nebo prodejny zbraní a střeliva).“ (podtržení doplněno městským soudem).

Podle názoru zdejšího soudu lze závěry, ke kterým dospěl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 při posuzování ústavnosti čl. I odst. 1 krizového opatřeníč. 78, vztáhnout i na čl. I odst. 3 písm. k) tohoto krizového opatření. Ustanovením čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78 byl zakázán provoz lyžařských vleků a lanových drah se zde uvedenými výjimkami, tedy rovněž zasaženo právo na rovný přístup k podnikání garantované v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krizové opatřeníč. 78 přitom neobsahuje žádné odůvodnění. Odůvodnění krizového opatřeníč. 78 týkající se čl. I odst. 3 písm. k) nelze nalézt ani jako samostatný dokument v žádném z veřejných zdrojů a ani tímto způsobem proto nelze nedostatek jeho odůvodnění odstranit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20, bod 83 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 8 Ao 4/2021 - 75, bod 43) Z důvodu absence odůvodnění krizového opatřeníč. 78 tak není možné posoudit, proč byl tento zákaz provozu lyžařských vleků a lanových drah v tomto krizovém opatření stanoven právě v uvedeném rozsahu, proč byl právě tento rozsah nezbytný ani proč nebylo možno přistoupit k jinému a méně robustnímu zásahu do základního práva žalobkyně na podnikání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20, bod 93 citovaný výše).

Jak vyplývá z § 1 odst. 1 písm. a) a b) zákona o drahách provozování lanové dráhy je drážní dopravou, která může být podle § 24 zákona o drahách provozována veřejně i neveřejně. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, č. j. 3 As 131/2013 - 36 pak vyplývá, že zákon o drahách se vztahuje i na lyžařské vleky. Jelikož krizové opatřeníč. 78 neobsahuje žádné odůvodnění, nelze rovněž zjistit proč na základě čl. I odst. 3 písm. k) došlo pouze k zákazu, respektive významnému omezení provozu lyžařských vleků a lanových drah a nikoliv jiných druhů drážní dopravy. Nelze tedy ani posoudit na základě čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatření nedošlo k nedůvodnému odlišnému zacházení se subjekty provozující jiný druh drážní dopravy, než je doprava realizovaná prostřednictvím lyžařských vleků a lanových drah, a zda je tedy v tomto případě možno považovat toto odlišné zacházení se žalobkyní jakožto provozovatelky lanové dráhy spočívající v omezení jejího práva na podnikání vyplývajícího z čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za ospravedlnitelné (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20, bod 73 citovaný výše).

Soud proto považuje soud čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78 za rozporný s ústavním pořádkem, a to ze shodných důvodů, na jejichž základě shledal Ústavní soud rozpor s ústavním pořádkem v případě čl. I odst. 1 tohoto krizového opatření, tedy z důvodu porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jelikož soud dospěl k závěru, že v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) je krizové opatřeníč. 78 nezákonné, resp. protiústavní, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy k němu nebude v tomto řízení přihlížet jako k právnímu předpisu, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu.

Rovněž krizové opatřeníč. 126 neobsahuje žádné odůvodnění a toto odůvodnění v podobě samostatného dokumentu nelze ani z veřejných zdrojů dohledat. Také ve vztahu ke krizovému opatřeníč. 126 jsou proto podle názoru zdejšího soud plně aplikovatelné závěry, které Ústavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ve vztahu k čl. I odst. 1 krizového opatřeníč. 78 a které je možno, jak vyložil zdejší soud výše, vtáhnou i na čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78.

Soud proto považuje čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 126 za rozporný s ústavním pořádkem, a to ze stejných důvodů, na jejichž základě dospěl k závěru o neústavnosti shodného ustanovení krizového opatřeníč. 78, tedy pro absenci jakéhokoliv odůvodnění, na jehož základě by bylo možno posoudit jeho zákonnost (ústavnost), čímž došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud proto rovněž ke krizovému opatřeníč. 126 v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy nebude v tomto řízení přihlížet jako k právnímu předpisu, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu.

Právě uvedené platí i v případě čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 197. Rovněž toto krizové opatření neobsahuje žádné odůvodnění a nelze tedy posoudit jeho zákonnost (ústavnost). Soud proto rovněž ke krizovému opatřeníč. 197 v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) nebude v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy, pro jeho rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nebude v tomto řízení přihlížet jako k právnímu předpisu, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu.

Krizové opatřeníč. 217 rovněž žádné odůvodnění neobsahuje, odůvodnění tohoto krizového opatření však lze nalézt na internetových stránkách vlády České republiky <https://www.vlada.cz/cz/epidemie-koronaviru/dulezite-informace/vladni-usneseni-souvisejici -s-bojem-proti-epidemii-180608/>.

Odůvodnění krizového opatřeníč. 217 je poměrně rozsáhlé, zahrnuje 10 stran textu. Důvody zákazu, které vedly vládu k zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah stanoveného v jeho čl. I odst. 3 písm. k) v něm ale vyloženy nejsou. Odůvodnění krizového opatřeníč. 217 obsahuje jen odůvodnění vztahující se celému odst. 3 čl. I krizového opatřeníč. 217, který kromě zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah v písm. k) vymezuje další zákazy specifikované pod písm. a) až j) a l) (tj. zákaz koncertů a jiných hudebních, divadelních, filmových a jiných uměleckých představení; poutí a podobných tradičních akcí; kongresů, vzdělávacích akcí a zkoušek v prezenční formě; veletrhů; provozu heren, kasin a sázkových kanceláří; provozu a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb; provozu a používání umělých koupališť; návštěva a prohlídky zoologických zahrad a botanických zahrad; návštěv a prohlídek muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií; provozování zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním; poskytování služby péče o dítě v dětské skupině) s případnými výjimkami. V této části odůvodnění (str. 6) se však pouze uvádí: „Jsou zakázány vyjmenované provozy, akce a aktivity, u kterých zpravidla dochází k větší koncentraci návštěvníků či účastníků. V případě uměleckých představení pod bodem I/3 písm. a) bez účasti diváků se stanovují podmínky pro jejich z epidemiologického hlediska co nejbezpečnější konání. Ze zákazu zkoušek v prezenční formě v bodě I/3 písm. c) jsou uvedeny taxativní výjimky, které byly vyhodnoceny jako zcela nezbytné, a je pro ně omezen počet účastníků.“

Je očividné, že ani tato část odůvodnění krizového opatřeníč. 217 se zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah vůbec netýká. Z odůvodnění krizového opatřeníč. 217 tak opět nelze žádným způsobem zjistit důvody zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah stanoveného v čl. I. odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 217. Ani v případě krizového opatřeníč. 217 tak není možné posoudit, proč byl tento zákaz provozu lyžařských vleků a lanových drah v tomto krizovém opatření stanoven právě v uvedeném rozsahu, proč byl právě tento rozsah nezbytný ve stanoveném rozsahu ani proč nebylo možno přistoupit k jinému a méně robustnímu zásahu do základního práva žalobkyně na podnikání ani zda nedošlo k nedůvodnému odlišnému zacházení se subjekty provozující jiný druh drážní dopravy, než je doprava realizovaná prostřednictvím lyžařských vleků a lanových drah, a zda je tedy v tomto případě možno považovat toto odlišné zacházení spočívající v omezení práva žalobkyně na podnikání vyplývajícího z čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za ospravedlnitelné.

Jelikož krizové opatřeníč. 217 neobsahuje ve vztahu k čl. I odst. 3 písm. k) žádné odůvodnění, nelze posoudit soulad tohoto ustanovení se zákonem, resp. ústavním pořádkem. Soud proto rovněž ke krizovému opatřeníč. 217 v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) nebude podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ze stejných důvodů jako v případě krizových opatřeníč. 78, č. 126 a č. 197 tedy pro jeho rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v tomto řízení přihlížet jako k právnímu předpisu, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu.

Krizové opatřeníč. 298 žádné odůvodnění neobsahuje a jeho odůvodnění v podobě samostatného dokumentu nelze ani dohledat z veřejných zdrojů. Proto také ve vztahu ke krizovému opatřeníč. 298 jsou podle názoru zdejšího soud plně aplikovatelné závěry, které Ústavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ve vztahu k čl. I odst. 1 krizového opatřeníč. 78 a které je možno vztáhnou i na čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 78.

Soud proto považuje čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 298 za rozporný s ústavním pořádkem, a to ze stejných důvodů, na jejichž základě dospěl k závěru o neústavnosti shodného ustanovení krizového opatřeníč. 78, tedy pro absenci jakéhokoliv odůvodnění, na jehož základě by bylo možno posoudit jeho zákonnost (ústavnost), čímž došlo k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud proto rovněž ke krizovému opatřeníč. 298 v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k) v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy nebude v tomto řízení přihlížet jako k právnímu předpisu, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu.

Krizové opatřeníč. 315, jímž byla prodloužena účinnost krizového opatřeníč. 298, rovněž žádné odůvodnění neobsahuje. Odůvodnění krizového opatřeníč. 315 lze však nalézt na internetových stránkách vlády České republiky <https://www.vlada.cz/cz/epidemie-koronaviru/dulezite-informace/vladni-usneseni-souvisejici-s-bojem-proti-epidemii-180608/>.

Důvody zákazu, které vedly vládu k zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah stanoveného v čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 298, v odůvodnění krizového opatřeníč. 315 uvedeny nejsou. Odůvodnění krizového opatřeníč. 315 se zaměřuje pouze na vývoj epidemické situace v České republice a v jejích jednotlivých krajích a předstírá důvody, pro které vláda považovala na nezbytné prodloužit krizovým opatřenímč. 315 účinnost v té době platných krizových opatření. Takové odůvodnění však nelze považovat za dostatečné, neboť odkaz na negativní vývoj epidemické situace je pouze specifikací legitimního cíle, jenž je krizovým opatřením sledován, ale nic nevypovídá o racionálním vztahu mezi tímto cílem a přijatým opatřením či o nezbytnosti takového opatření (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 106/20, bod 91 citovaný výše).

Odůvodnění krizového opatřeníč. 315 tedy nemůže ani následně dodatečně, tedy s účinností ode dne, kdy nabylo účinnosti krizové opatřeníč. 315, odstranit absenci odůvodnění zákazu provozu lyžařských vleků a lanových drah stanoveného v čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 298. Důvody, na základě kterých dospěl soud k závěru, že nebude v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy k čl. I odst. 3 písm. k) krizového opatřeníč. 298 pro jeho rozpor s ústavním pořádkem přihlížet, tak zůstávají nedotčeny.

Soud tedy uzavírá, že v případě všech krizových opatřeních relevantních pro posuzovanou věc, tedy v případě krizového opatřeníč. 78, krizového opatřeníč. 126, krizového opatřeníč. 197, krizového opatřeníč. 217 a krizového opatřeníč. 298 dospěl k závěru, že tato krizová opatření jsou v rozsahu čl. I odst. 3 písm. k), jímž byl zakázán „provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systému včetně Horské služby“ nezákonná (protiústavní), a proto k nim v tomto rozsahu nebude soud v řízení přihlížet.

Dále se soud zabýval otázkou zákonnosti jednotlivých mimořádných opatření.

Mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN vydaným dne 6. 4. 2021 Ministerstvem zdravotnictví podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona byl s účinností od 12. 4. 2021 od 00: 00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření byl v čl. I. odst. 5 písm. h) omezen „provoz lyžařských vleků a lanových drah tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti, s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systému včetně Horské služby.“

Mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN vydaným dne 10. 4. 2021 Ministerstvem zdravotnictví rovněž podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona bylo s účinností od 12. 4. 2021 od 00: 00 hod. zrušeno mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN, a opět byl mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN v čl. I. odst. 5 písm. h) ve shodném znění omezen provoz lyžařských vleků a lanových drah, a to s účinností ode dne 12. 4. 2021 od 00: 00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření.

Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN bylo s účinností od 13. 4. 2021 od 00: 00 hod. změněno mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN. Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN ve znění mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN bylo následně změněno s účinností od 21. 4. 2021 od 00: 00 hod. mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN. Tyto změny se netýkaly čl. I. odst. 5 písm. h) mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN.

Mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN vydaným Ministerstvem zdravotnictví rovněž podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona bylo s účinností ode dne 26. 4. 2021 od 00: 00 hod. zrušeno mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN ve znění mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN, a opět byl mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN v čl. I. odst. 5 písm. h) ve shodném znění omezen provoz lyžařských vleků a lanových drah, a to s účinností od 26. 4. 2021 od 00: 00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření.

Mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN vydaným Ministerstvem zdravotnictví rovněž podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona bylo s účinností od 3. 5. 2021 od 00: 00 hod. zrušeno mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, a opět byl mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN v čl. I. odst. 5 písm. h) ve shodném znění omezen provoz lyžařských vleků a lanových drah, a to s účinností ode dne 3. 5. 2021 od 00: 00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření.

Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN bylo s účinností od 4. 5. 2021 od 00: 00 hod. změněno mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN. Tato změna se netýkala čl. I. odst. 5 písm. h) mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN.

Mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN vydaným Ministerstvem zdravotnictví rovněž podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona bylo s účinností od 10. 5. 2021 od 00: 00 hod. zrušeno mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN. Mimořádné opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN již neobsahovalo žádné omezení provozu lyžařských vleků a lanových drah.

Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN bylo zrušeno mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN s účinností od 12. 4. 2021 od 00: 00 hod. tedy ke stejnému okamžiku, kdy mělo mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN nabýt účinnosti. Jelikož mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN účinnosti nenabylo, nemohlo se stát ani podkladem, na jehož základě došlo k žalobou napadenému zásahu. Soud se proto otázkou posouzení zákonnosti tohoto mimořádného opatření postupem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy nezabýval, protože ani v případě, že by soud posoudil mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN jako nezákonné, nemohl by mít tento závěr na hodnocení zákonnosti žalovaného zásahu žádný vliv.

Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN byla zrušena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 Ao 11/2021 - 48, a to s účinností od 27. 4. 2021. Tato mimořádná opatření Nejvyšší správní soud zrušil za přiměřeného použití § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tedy pro podstatné vady řízení, které přecházelo vydání těchto opatření obecné povahy a které měly za následek jejich nezákonnost, neboť mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN nebylo vydáno se souhlasem vlády, ač k tomuto postupu nebyl dán žádný důvod, čímž došlo k porušení § 3 odst. 3 pandemického zákona. Jelikož právě mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN bylo základem platné a účinné právní regulace a mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN jej pouze měnila a nemohla tak samostatně pramen právní regulace představovat, zrušil Nejvyšší správní soud společně s mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN i tato dvě mimořádná opatření (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 6 Ao 11/2021 - 48, bod. 13 až 28).

Nezákonnost mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN již tedy byla vyslovena v jiném řízení, a soud je těmito závěry v tomto řízení vázán. Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN bylo pro nezákonnost zrušeno jako celek, je tedy nepochybné, že tato nezákonnost postihuje i čl. I. odst. 5 písm. h) tohoto mimořádného opatření, jenž je relevantní pro toto řízení. Změny mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN provedené mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN a mimořádným opatřenímč. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN se čl. I. odst. 5 písm. h) mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN nedotýkaly. Ve vztahu k žalobou napadenému zásahu proto není otázka posouzení zákonnosti těchto mimořádných opatření významná, neboť nebyla podkladem, na jehož základě k tomuto zásahu došlo, a zákonnost žalovaného zásahu tak jimi nemohla být nijak ovlivněna.

V případě mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN byla jeho nezákonnost v rozsahu čl. I bodu 5 písm. h) deklarována rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 8 Ao 14/2021 - 45. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN bylo v rozporu se zákonem, neboť nebylo odpovídajícím způsobem odůvodněno v souladu s požadavky stanovenými v § 3 odst. 2 pandemického zákona a ani z hlediska věcného a regulace provozu lyžařských vleků a lanových drah nesplňovala podmínku nezbytně nutného rozsahu stanovenou v § 3 odst. 1 pandemického zákona a bylo v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 8 Ao 14/2021 - 45, body 38 až 51).

Také otázka zákonnosti mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN již tedy byla zodpovězena v jiném řízení, a to přímo ve vztahu k čl. I bodu 5 písm. h). Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN bylo v tomto rozsahu shledáno nezákonným a tyto závěry jsou pro soud v tomto řízení závazné.

Také v případě mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN byla jeho zákonnost posuzována v řízení před Nejvyšším správním soudem. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2021, č. j. 1 Ao 9/2021 - 90 deklaroval, že mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN ve znění mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN bylo v čl. I bodu 5 písm. h) v rozporu se zákonem. Rovněž v tomto případě shledal Nejvyšší správní soud, že mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN bylo v rozporu se zákonem, neboť nebylo odpovídajícím způsobem odůvodněno v souladu s požadavky stanovenými v § 3 odst. 2 pandemického zákona a ani z hlediska věcného a regulace provozu lyžařských vleků a lanových drah nesplňovala podmínku nezbytně nutného rozsahu stanovenou v § 3 odst. 1 pandemického zákona a bylo v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN obsahovalo ve vztahu k čl. I odst. 5 písm. h) identické odůvodnění jako mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN a ze stejných důvodů proto také Nejvyšší správní soud deklaroval jeho rozpor se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 1 Ao 9/2021 - 90, body 55 až 58).

Nezákonnost mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN již tedy také byla vyslovena v jiném řízení, a to přímo ve vztahu k čl. I odst. 5 písm. h) a soud je opět těmito závěry v tomto řízení vázán.

Co se týče mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN, změna mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN provedená tímto mimořádným opatřením se čl. I. odst. 5 písm. h) mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN nedotýkala. Ve vztahu k žalobou napadenému zásahu proto není otázka posouzení zákonnosti mimořádného opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN významná, neboť nemohlo být podkladem, na jehož základě k tomuto zásahu došlo a zákonnost žalovaného zásahu tak jím nemohla být nijak ovlivněna.

Soud tedy uzavírá, že v případě všech mimořádných opatření relevantních pro posuzovanou věc, kterými jsou mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN, mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN a mimořádné opatřeníč. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN již byla jejich nezákonnost ve vztahu k čl. I bodu 5 písm. h) jímž byl omezen „provoz lyžařských vleků a lanových drah tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti, s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systému včetně Horské služby“ závazně vyslovena v jiných řízení a soud je těmito závěry v tomto řízení vázán.

VII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

Na základě všech shora uvedených skutečností soud shledal žalobu důvodnou, a proto určil, že žalovaný se dopustil jako řídící orgán Policie ČR, jemuž je tento ozbrojený sbor podřízen, nezákonného zásahu spočívajícího ve vydání příkazu Policie ČR, k němuž došlo v obci Dolní Morava, u spodní stanice Lanové dráhy Sněžník dne 11. 2. 2021 v čase okolo 15: 50 hodin, a jímž byl ukončen provoz Lanové dráhy Sněžník a to až do dne 9. 5. 2021 do 23: 59 hodin. Soud proto určil, že tento zásah žalovaného byl nezákonným zásahem ve smyslu § 87 odst. 2 s. ř. s.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. V nyní projednávané věci byla plně úspěšná žalobkyně. Její náklady tvoří jednak zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a dále odměna advokáta, a to za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhláškyč. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení, podání žaloby a replika k vyjádření žalovaného. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (3 x 3 100 Kč = 9 300 Kč). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (3 x 300 Kč = 900 Kč). Odměna advokáta tak činí celkem 10 200 Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 2 142 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč za podanou žalobu tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 14 342 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za další vyjádření (podání ze dne 28. 5. 2021 a ze dne 7. 6. 2021), neboť ta ve věci nepřinesla nic nového.

Proti výroku I. a II. tohoto rozhodnutí není podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost přípustná.

Proti výroku III. a IV. tohoto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Jen proti výroku IV. tohoto rozhodnutí není podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost přípustná.

V Praze dne 1. prosince 2021 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Ing. Viera Horčicováv.r. ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.