MSPH 11 CO 407/2021-196

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o vydání věcí ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, ⟪LB:lb_007⟫ č.j. 12 C 1/2017 - 160,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5 263, částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno

Rybáře, Ph.D.

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni lis ohraňovací, typ příjmení jméno číslo, výrobce právnická osoba. Ve. x právnická osoba, r. v. rok, v. číslo barva modro - béžová, ohýbačku trubek, typ XOTH

80 TA, výrobce ZTS obec, r. v. 1997, v. č. R06 číslo, barva modro - šedá a nůžky tabulové, typ příjmení jméno číslo, výrobce právnická osoba. Ve. právnická osoba, r. v. rok,

v. číslo barva modro – béžová, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení částka.

2. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne datum vlastnické právo k uvedeným movitým věcem a téhož dne ohledně těchto věcí uzavřela s jméno příjmení smlouvy o finančním pronájmu těchto věcí, tyto smlouvy žalobkyně vypověděla datum. jméno příjmení, na jehož majetek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum prohlášen konkurs, užíval od datum do datum nebytový prostor číslo na pozemku parc. číslo v k. ú. Zábrdovice, obec Brno, jehož vlastníkem je žalovaná.

Po ukončení užívání prostor jméno příjmení uzavřela žalovaná téhož dne smlouvu o nájmu nebytových prostor s SKIV ND družstvem a následně po ukončení tohoto nájmu datum smlouvu o nájmu nebytových prostor s příjmení příjmení družstvem. Při místním šetření dne datum v daných prostorách bylo zjištěno, že budova je zajištěna visacím zámkem, který byl odřezán pracovníkem žalované, objekt byl vyklizen, hala byla prázdná, věci, které jsou předmětem žaloby, se v ní nenacházely. Za účelem prošetření podezření z neoprávněného nakládání s předmětnými movitými věcmi žalobkyně podala trestní oznámení, vyšetřování bylo skončeno rozhodnutím o odložení věci, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétnímu pachateli. Policií byl vyslechnut Ing. jméno příjmení, zaměstnanec žalobkyně, který v hale předmětné věci naposledy fyzicky viděl ke konci roku 2013, vyslechnut byl též jméno příjmení, který uvedl, že předmětné movité věci používal do roku rok jako OSVČ, do roku rok jako zaměstnanec SKIV ND družstva, v roce rok se v hale setkal se zástupcem žalobkyně, kterému sdělil, že si stroje může odvézt, sám halu nevyklízel, v prosinci rok nastoupil do důchodu. Další návrhy na doplnění dokazování výslechem svědků soud prvního stupně zamítl s tím, že z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné stroje byly odcizeny neznámým pachatelem, není zřejmé, kdo je má v současné době ve faktické moci. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1040 odst. 1 OZ a uvedl, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci, neboť je vlastníkem předmětných movitých věcí, pasivně legitimovaným k jejich vydání je ten, kdo je fakticky ovládá (má je ve své moci) což není žalovaná, neboť bylo prokázáno, že věci se již nenacházejí v nebytových prostorech ve vlastnictví žalované. Žalovaná ve věci není pasivně legitimována, a proto soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz výslechem Ing. příjmení a představitelů SKIV ND družstvo a příjmení příjmení družstvo k prokázání skutečnosti, že v době, kdy žalovaná pronajala jméno příjmení své prostory, ve kterých jméno příjmení umístil předmětné strojní zařízení, tak následní nájemci prostor vstupovali do prostor žalované, a zda předmětné stroje v daných prostorách byly. Žalovaná po ukončení podnikání jméno příjmení pronajala prostory, jejichž součástí stroje byly.

Soud prvního stupně tak opět zamítl důkazní návrhy žalobkyně k prokázání otázky, kdo má věci ve své faktické moci, napadený rozsudek je proto minimálně předčasný. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že soud prvního stupně komplexně zjistil skutkový stav, předmětné věci žalovaná nikdy fakticky nedržela, datum soud provedl místní šetření, kde bylo zjištěno, že předmětné věci se v nebytových prostorách žalované nenacházejí, ani Policii ČR se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétnímu pachateli, policie přitom provedla výslech Ing. příjmení i jméno příjmení, z těchto výslechů vyplynulo, že jmenovaní nemají o současném umístění věcí jakoukoliv povědomost. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

6. Již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí č.j. 11 Co 38/2018 - 86 odvolací soud uvedl, že pro posouzení osoby, která je nositelem povinnosti k vydání movitých věcí ve smyslu § 1040 odst. 1 OZ, je významné, kdo tyto věci zadržuje, tedy, kdo je fakticky drží (fakticky je ovládá), přičemž současně musí jít o zadržování věcí neprávem. V tomto smyslu zavázal soud prvního stupně k doplnění dokazování. Soud prvního stupně doplnil dokazování místním šetřením dne datum v prostorách, kde se původně předmětné movité věci nacházely, přičemž bylo zjištěno, že tyto prostory jsou prázdné a předmětné movité věci tam umístěny nejsou. Žalobkyně založila svůj požadavek na vydání předmětných movitých věcí na tvrzení, že tyto movité věci se nacházely právě v těchto prostorách ve vlastnictví žalované, kde je užíval z titulu uzavřených leasingových smluv jméno příjmení, který tyto věci po zániku leasingových smluv jejich výpovědí žalobkyni nevrátil, a předmětné věci v těchto prostorách zůstaly. Pasivní legitimaci žalované tedy dovozovala z vlastnictví prostor, v nichž se předmětné movité věci nacházely. Na základě trestního oznámení podaného žalobkyní Policie ČR vyslechla zaměstnance žalobkyně

Ing. příjmení i jméno příjmení, z jejich výpovědí zjistila pouze to, že v předmětných prostorách byly movité věci ve vlastnictví žalobkyně ještě na konci roku 2013, o jejich dalším osudu však

Ing. příjmení ani jméno příjmení není nic známo. Žalobkyně ani netvrdila, že by předmětné věci žalovaná zadržovala na jiném místě a fakticky je držela. Místním šetřením dne datum bylo jednoznačně prokázáno, že v předmětné hale ve vlastnictví žalované se tyto věci nenacházejí, a za tohoto stavu by již jakékoliv další doplnění dokazování pro rozhodnutí o věci nemělo význam. Předmětem řízení je pouze požadavek žalobkyně na vydání věcí, nikoliv eventuální požadavek na náhradu škody v případě, že by bylo zjištěno, že tyto věci žalovaná nedrží, a pro závěr o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované je proto dostačující zjištění, že v nebytových prostorách ve vlastnictví žalované, kde se tyto věci původně nacházely, již umístěny nejsou, pro rozhodnutí ve věci je přitom rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. Svým požadavkem na doplnění dokazování k prokázání skutečnosti, kdo má v současné době předmětné věci ve faktické moci, žalobkyně de facto po soudu požaduje pokračování v neúspěšném policejním vyšetřování, řešení této otázky však není předmětem tohoto civilního řízení, jehož předmětem není odpovědnost dalších blíže neurčených osob za škodu eventuálně vzniklou žalobkyni, rozhodující je, že v řízení bylo prokázáno, že v současné době již žalovaná v žádném případě předmětné movité věci ve vlastnictví žalobkyně fakticky neovládá, neboť nejsou umístěny v prostorách v jejím vlastnictví a žalobkyně ani netvrdí, že by tyto věci žalovaná fakticky ovládala na místě jiném. Jinými slovy řečeno, v řízení bylo prokázáno, že předmětné movité věci nejsou v prostorách ve vlastnictví žalované, kde se původně nacházely, tyto věci jsou neznámo kde a ovládány neznámo kým, nikoli však žalovanou, která tak není pasivně legitimována ve vztahu k požadavku na jejich vydání. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání dne datum) po částka (§ 7 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb.),

2 paušály po částka (§ 13 cit. vyhl.), náhrada za promeškaný čas za účast při odvolacím jednání dne datum, které se nekonalo, ve výši částka (§ 14 odst. 2 cit. vyhl.) a daň z přidané hodnoty částka (21 % ze základu částka) podle § 137 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.