MSPH 39 CO 347/2019-290

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce a první žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 26 C 186/2014-164,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném věcném vyhovujícím výroku I mění tak, že žaloba se zamítá, ve výroku IV se tento rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení uhradit žalobci částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení příjmení.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem první žalované uložil zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od datum do zaplacení (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky částka s úrokem z prodlení od datum do datum a úroku z prodlení z částky částka, ve výši 1,45 % ročně od datum do zaplacení, a z částky částka ve výši 0,45 % ročně od datum do zaplacení. Výrokem III uložil první žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka. Výrokem IV. žalobu proti druhé žalované zamítl a výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení mezi druhou žalovanou a žalobcem.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žalobce se proti žalovaným domáhá zaplacení částky částka s úroky z prodlení od datum do zaplacení a dále částky částka, představující úrok z prodlení za období od datum do datum. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl žalobce pravomocně svěřen do výchovy své babičky jméno příjmení, datum narození, jako jiné osobě než rodiči, z nichž byla známa toliko matka jméno příjmení, datum narození. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byla matka žalobce pravomocně zbavena rodičovské zodpovědnosti, a žalobce tím pozbyl zákonného zástupce. Matka žalobce posléze zemřela. Teprve v roce 2011 vyšlo najevo, že žalobce nemá zákonného zástupce, ačkoliv jej podle zákona mít musí. V rozporu se zákonem soud nezahájil z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka. Z následného šetření Krajského úřadu Ústeckého kraje na úseku sociálně - právní ochrany dětí bylo zjištěno, že po zbavení matky žalobce rodičovské zodpovědnosti nebyl žalobce a ani jeho babička, do jejíž péče byl svěřen, příslušným orgánem až do srpna rok, kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, kontaktován. Žalobce a jeho babička tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu zanecháni bez jakékoliv podpory. K ustanovení poručníka - babičky žalobce jméno příjmení - došlo až k návrhu babičky žalobce rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dnem datum. Žalobce se nyní domáhá, aby soud uložil jedné ze žalovaných povinnost nahradit mu škodu v podobě nevyplacených příspěvků na úhradu potřeb dítěte podle § 39 písm. a/ a 37 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, od září rok do prosince rok Tyto dávky mají představovat nyní náhradu škody, která byla žalobci způsobena tím, že mu příslušné dávky vyplaceny nebyly, ač na ně měl nárok.

3. Žalobce dne datum uplatnil nárok na náhradu škody u obou žalovaných s negativním výsledkem, byť první žalovaná připustila, že ze strany soudu došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tuto skutečnost konstatovala. Druhá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. spisová značka, vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne datum podal Okresní úřad obec návrh na předběžné svěření tehdy nezletilého žalobce do výchovy babičce, neboť jeho matka není schopna se o něj postarat, soud jej dne datum předběžným opatřením předal do péče babičky a zahájil řízení podle § 81 odst. 1, 2 o. s. ř. o svěření do výchovy jiné osoby než rodiči. Dne datum nezletilého jméno příjmení svěřil do výchovy babičky jméno příjmení a rozhodl o povinnosti nezletilého vychovávat a oprávnění jej zastupovat v běžných záležitostech a vymáhat výživné, které matce stanovil. Okresní úřad obec dne datum navrhl zbavení rodičovské odpovědnosti matky. Okresní soud v Ústí nad Labem dne datum návrhu vyhověl. Dne datum podala jméno příjmení návrh na ustanovení poručníka. Okresní soud v Ústí nad Labem dne datum ji ustanovil poručníkem nezletilého jméno příjmení a určil, že poručník je oprávněn i povinen nezletilého jméno zastupovat, spravovat jeho záležitosti místo rodičů a je povinen o výkonu své funkce předkládat soudu zprávy. jméno příjmení podle protokolu o slibu poručníka složila slib dne datum do protokolu. Listinou o ustanovení poručníka byla jméno příjmení ustanovena poručnicí nezletilého jméno k zastupování a spravování jeho záležitostí namísto rodičů. Všechna uvedená rozhodnutí jsou pravomocná.

5. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory oprávněné osobě, vypracované Úřadem práce ČR, vzal soud prvního stupně za prokázané, že za období od června rok do prosince rok nebyly jméno příjmení vyplaceny žádné dávky sociální podpory. Dne datum oznámil Úřad práce ČR, Krajská pobočka v obec, přiznání dávky státní sociální podpory - příspěvku na úhradu potřeb dítěte (žádost o příspěvek byla podána dne datum) nezletilého jméno příjmení ve výši částka.

6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 45 odst. 1, § 78, § 79 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, platného a účinného v době vydání výše uvedených rozhodnutí, ve spojení s § 37 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Uzavřel, že zbavil-li soud matku žalobce rodičovské zodpovědnosti, měl poté ustanovit žalobci poručníka, jak mu ukládá zákon, a to i bez návrhu. V daném případě svěřil žalobce do výchovy fyzické osoby (babičky), která zajišťovala jeho výchovu, avšak neměla oprávnění pro žalobce žádat příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve smyslu § 37 zák. č. 117/1995 Sb. K odpovědnosti státu za škodu se v prvé řadě zabýval současným splněním existence nesprávného úředního postupu dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. nebo vydání nezákonného rozhodnutí (dle § 7 výše citovaného zákona), vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím). Dovodil, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť soud poté, kdy rozhodl o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, žalobci neustanovil poručníka, ač tak měl učinit, a ten tak pro žalobce nemohl žádat příspěvek na úhradu potřeb nezletilého dítěte. V důsledku toho vznikla žalobci škoda, která je v přímé příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Tím, že poručník ustanoven nebyl, toto právo bylo žalobci odepřeno. Za situace, kdy výše příspěvku nebyla v řízení sporná (pro roky rok až rok činila částka měsíčně, od července rok do prosince rok částku částka, od ledna 2005 do prosince 2005 částku částka, od ledna rok do prosince rok částku částka, od ledna rok do prosince rok částku částka a od ledna rok do prosince rok částku částka), celkem za toto období žalobci vznikla škoda ve výši částka. Protože vznik škody primárně zavinil soud, dovodil odpovědnost Ministerstva spravedlnosti. K pochybení však došlo i ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť orgán sociálně-právní ochrany dětí věděl o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce, a přesto nepodal návrh na ustanovení poručníka soudem, neboť jeho zmocnění zastupovat žalobce je pouze dočasné do doby, než bude rozhodnuto soudem o ustanovení poručníka.

7. Námitku promlčení nároku neshledal důvodnou stejně jako další návrh žalobce na částku částka s příslušenstvím, představující úrok z prodlení z výše uvedené přiznané částky za období datum do datum. S poukazem na § 517 odst. 2 zákona č. 40/1969 Sb., občanského zákoníku účinného v době, kdy mělo k prodlení dojít, uvedl, že za situace, kdy ani jedna žalovaná organizační složka státu neměla v rozhodné žalované době žádný závazek uhradit žalobci částku částka, nemůže být takový požadavek žalobce po právu. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je návrhovým příspěvkem, nevypláceným automaticky. Žalované proto nejsou v prodlení s plněním peněžitého závazku s výhradou období od datum.

8. První žalované proto uložil úhradu částky s úrokem z prodlení od uplynutí šestiměsíční lhůty, potřebné pro uplatnění a projednání předběžně nároku žalobce, od datum do datum, kdy došlo k projednání, a žalovaná je v prodlení až od datum. Úroky z prodlení v tu dobu činily 7,05 %, proto tuto výši soud určil od doby datum tak, jak požadoval žalobce ve svém návrhu (§ 14 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s § 1970 o. z.) O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a první žalovanou rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ve vztahu mezi druhou žalovanou a žalobcem žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť bylo pouze na posouzení soudu, která z organizačních složek státu bude v tomto případě odpovědná za vzniklou škodu.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobce a první žalovaná.

10. Žalobce, jehož odvolání směřovalo pouze proti výrokům IV a V, navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a uložil povinnost k náhradě škody i druhé žalované (s omezením zamezujícím dvojímu plnění). Druhé žalované vytýkal nečinnost rozpornou se zákonem, v důsledku níž nemohl pobírat příslušné dávky. Magistrát města Ústí nad Labem ve vztahu k žalobci nekonal a nezajistil mu možnost pobírat příslušné dávky, ačkoli na ně měl zákonný nárok. Poukázal na povinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, neboť nekoná-li soud, má tento orgán ve prospěch dítěte zasáhnout. Ve věci tak došlo k dvojímu nekonání v rozporu se zákonem. K rozhodnutí o nákladech řízení uvedl, že žalobce nebyl úspěšný v části kapitalizovaných úroků z prodlení a nejde tak o samostatný nárok.

11. Odvolání první žalované směřovalo pouze proti výroku I, navrhovala jeho změnu a zamítnutí žaloby, případně zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázala na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a soudu prvního stupně především vytýkala nesprávné posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem a majetkovou škodou na straně žalobce. Zdůraznila, že až do datum nebyla podána ve prospěch žalobce žádost na přiznání dávky státní a sociální podpory, což je zákonný předpoklad pro její přiznání. Po zproštění matky žalobce rodičovské odpovědnosti má dle § 79 tehdy platného zákona o rodině činit neodkladné úkony v zájmu dítěte a jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten o dávky nežádal stejně jako opatrovník žalobce, jímž byla jeho babička. Kdyby totiž babička o přiznání dávky požádala, návrh by jí byl zamítnut pro neoprávněnost podávající osoby, a teprve tento moment by mohl založit odpovědnost státu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Protože tak však babička žalobce neučinila, nelze bez dalšího předjímat, zda by tak i při ustanovení poručníkem učinila. Soudu prvního stupně vytýkala, že se touto žalovanou namítanou skutečností nezabýval.

12. K odvolání žalobce se vyjádřila druhá žalovaná s návrhem na zamítnutí odvolání žalobce. Uvedla, že orgán sociálně-právní ochrany dětí nemohl sám rozhodnout o ustanovení poručníka žalobci a bez poručníka nebylo možné přiznat dávky pěstounské péče. Opatrovníka pro řízení musí nezletilému ustanovit soud. K odvolání žalobce proti nákladům řízení uvedla, že na straně žalované fakticky vystupuje pouze jediný subjekt, představovaný pouze dvěma jeho organizačními složkami, a jím navrhovaná změna mu nepřinese změnu k lepšímu. Navíc nebyl se svým nárokem zcela úspěšný.

13. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. 39 Co 347/2019- 231, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, žalobu vůči žalované 1) zamítl (výrok I), ve výroku IV ho změnil tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci částku částka s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), rozhodl dále, že žalované 1) se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III) a žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částka (výrok příjmení). Přisvědčil žalované 1) v tom, že soud prvního stupně zcela pominul otázku příčinné souvislosti mezi zjištěným nesprávným úředním postupem a škodou, o jejímž vzniku a výši ani nebylo sporu, a dále v tom, že ze samotného aktu ustanovení poručníka nezletilému dítěti nelze dovodit pobírání dávky, protože zákonem stanoveným předpokladem je podání návrhu na přiznání dávky státní sociální podpory a babička nezletilého žalobce tento krok neučinila. Za zásadní považoval, že ve smyslu § 79 odst. 4 zákona o rodině platí, že dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dovodil, že ačkoli babička nezletilého v důsledku shora popsaného pochybení soudu nemohla být úspěšná s případnou žádostí o dávky státní sociální podpory (a ani se o to nepokusila), orgánu sociálně-právní ochrany dětí nic nebránilo, a naopak jak vyplývá z citovaného ustanovení, výslovně počítajícího s prodlevou mezi absencí rodičovských práv a ustanovením poručníka jako zákonného zástupce, tak činit v zájmu nezletilého a v jeho zastoupení do doby ustanovení poručníka. V otázce posouzení příčinné souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 840/2014, uzavřel, že byť své povinnosti porušily jak soudy, tak orgány sociálně-právní ochrany dětí (nesprávný úřední postup), bezprostřední příčinná souvislost je dána pouze ve vztahu k orgánům sociálně-právní ochrany dětí, protože ty měly zákonné oprávnění místo poručníka nezletilého podat v jeho zájmu žádost o dávku státní sociální podpory. Okolnost, že soudy pochybily a nezletilému neustanovily poručníka, označil za právně irelevantní, protože v podání žádosti o přiznání dávky jej orgán sociálně-právní ochrany dětí mohl plnohodnotně zastoupit.

14. Proti rozsudku odvolacího soudu jako celku podal žalobce včasné dovolání s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovodil z nesprávného právního posouzení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem obou žalovaných, odchylného od judikatury dovolacího soudu. Odvolací soud založil své rozhodnutí na existenci předstižné pravomoci orgánu sociálně-právní ochrany dětí podle § 79 odst. 4 zákona o rodině konat neodkladné úkony v zájmu dítěte, dokud se ustanovený poručník neujme funkce, resp. dokud není ustanoven, pominul však, že základní podmínkou nároku na předmětné dávky je existence poručníka. Bylo-li v řízení zjištěno, že při ustanovení poručníka žalobce došlo k nesprávnému úřednímu postupu (jak soudu, tak orgánu sociálně-právní ochrany dětí, byť u každého z nich neplněním jiné zákonné povinnosti) představujícímu skutečnost, s níž zákon č. 82/1998 Sb. spojuje vznik práva na náhradu škody, pak je třeba se zabývat tím, jaké dopady, k nimž by v případě řádného postupu nedošlo, měla tato událost do majetkové sféry žalobce. Pokud by soud ustanovil žalobci poručníka, mohl mu svědčit nárok na předmětné dávky již o řadu let dříve. Vydání soudního rozhodnutí o ustanovení poručníka bylo jedinou možností odstranění vzniklého protiprávního stavu, zamezujícího žalobci mj. pobírat předmětné dávky. Nekonal-li takto ani jeden ze žalovaných, majetková újma vzniklá v době, než nakonec došlo k ustanovení poručníka, byla způsobena nesprávným úředním postupem. Každý z nich odpovídá na samostatném skutkovém základě za vlastní protiprávní jednání (zákonu rozpornou nečinnost), přičemž prvotní příčinou je zde absence poručníka nezletilého, nikoliv ztráta nároku na dávku v důsledku nepodání žádosti o ni. Nelze v tomto směru reálně požadovat po komkoliv, aby podával žádosti, které zcela zjevně nemohou být úspěšné pro nesplnění základních podmínek stanovených zákonem. Absence podání žádosti o dávku (vedoucí rovněž v konečném důsledku ke škodě spočívající v jejím nevyplácení) proto nemůže přerušit příčinnou souvislost vztahující se k protiprávnímu stavu v podobě absence poručníka v důsledku samostatného nesprávného úředního postupu každé z žalovaných.

15. Žalovaná 2) rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání jsou důvodná. V prvé řadě nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož ve smyslu § 79 odst. 4 zákona o rodině orgánu sociálně-právní ochrany dětí nic nebránilo v podání žádosti o předmětnou dávku státní sociální podpory, neboť obligatorní podmínkou získání příspěvku na úhradu potřeb dítěte je osobní péče o dítě a dále rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče, nebo rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem (příp. poručníkem, pokud o dítě osobně pečuje, a později alespoň podání návrhu na zahájení řízení o ustanovení poručníkem), popřípadě rozhodnutí příslušného orgánu o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem. Zdůraznil, že žalobce nesprávný úřední postup žalované 2) spatřoval v tom, že po zbavení jeho matky rodičovské zodpovědnosti nebyl dovolatel ani jeho babička, do jejíž péče byl svěřen, příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí (tj. Okresním úřadem v obec a poté Magistrátem města Ústí nad Labem) až do srpna 2011, kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, nikterak kontaktován. Dovolatel a jeho babička tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu ponecháni bez jakékoliv podpory. Odvolací soud tak ve vztahu k žalované 2) rozhodl o jiné věci, než byla žalobou uplatněna (§ 152 o. s. ř.), byť jde o stále stejnou majetkovou újmu, neboť věc sama je vymezena nejen tím, čeho se žalobce domáhá, ale i vylíčením rozhodujících skutečností, které v případě nároku na náhradu škody zahrnují nejen samotnou škodu, ale i odpovědnostní titul (zde konkrétní nesprávný úřední postup) a příčinnou souvislost mezi nimi (k totožnosti věci samé srov. též důvody předchozího kasačního rozhodnutí v této věci, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 665/2017). Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v otázce právního posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalovaných (žalobcem tvrzenou nečinností) a škodou vzniklou žalobci nesprávné. Současně dovolací soud shledal vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. Proto postupoval podle § 243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně závislých výroků a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu ve smyslu § 226 o. s. ř. uložil znovu posouzení podmínky odpovědnosti obou žalovaných ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Dospěje-li k závěru, že je dána odpovědnost jedné nebo obou žalovaných v intencích žalobcem tvrzené nečinnosti, neopomene, že dítě nacházející se v tzv. předpěstounské péči i budoucí pěstoun měli nárok na dávky podle § 37 až 42 zákona o státní sociální podpoře zakotven již v roce 2001. Jestliže však faktická situace odpovídala podmínkám § 78 a § 79 zákona o rodině, tedy jestliže připadala v úvahu péče poručníka, bylo dítě, nacházející se v jeho faktické péči, jakož i tento budoucí poručník, ve srovnání s pěstounskou péčí handicapováni, neboť jejich nároky nikde zakotveny nebyly. Teprve zákonem č. 315/2004 Sb. došlo k novelizaci zákona o státní sociální podpoře, dle něhož se do § 43 odst. 3 doplnila věta„ Dávky uvedené v § 37 až 42 náleží rovněž osobě, která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte.“ Tím došlo ke sjednocení právního postavení budoucích pěstounů a budoucích poručníků, jakož i dětí v jejich péči. Možnost žádat dávky již za dobu od podání návrhu na zahájení řízení o ustanovení poručníkem dítěte pak zůstala zachována až do konce období, za které je nárok na náhradu škody uplatňován. Uvedl i to, že o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

18. Poté se žalobce k věci znovu vyjádřil. V prvé řadě uvedl, že dne datum žalovaná 2) mu celou částku uhradila, v důsledku § 96 odst. 6 o. s. ř. nemůže z tohoto důvodu vzít žalobu zpět. Ve smyslu rozhodnutí dovolacího soudu je dána odpovědnost obou žalovaných, odpovědnost žalované 1) vychází z toho, že soud nezahájil z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka žalobci poté, co jeho matka byla zbavena rodičovských práv. Odpovědnost žalované 2) vychází z nesprávného úředního postupu orgánu sociálně právní ochrany dětí. K nároku uvedl, že nárok dítěte v poručnické péči a poručníka na dávky státní sociální podpory byl v zákoně zakotven již v roce 2001 a zdůraznil, že žalované výši nároku nesporovaly. Navíc nárok uspokojila pouze žalovaná 2), a protože za vznik škody jsou odpovědné obě žalované, měla by být žalované 1) uložena povinnost částku zaplatit s tím, že plněním žalované 1) zaniká v rozsahu plnění povinnost žalované 2).

19. Při jednání odvolacího soudu žalobce potvrdil, že celá částka mu již byla vyplacena, a pokud by byla žaloba zamítnuta, tak pouze z důvodu plnění.

20. Žalovaná 2) uvedla, že žalobce by zásadně nárok neměl, hypoteticky by mu vznikl pouze po dobu vedení řízení o ustanovení poručníka.

21. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných odvolání (s výjimkou výroku II), v systému neúplné apelace postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že obě odvolání jsou zčásti důvodná.

22. Odpovědnost žalované 1)

Jak vyplývá z dikce § 78 zák. o rodině, za situace, kdy matka žalobce jako jediný rodič uvedený v rodném listě nezletilého žalobce byla od datum (rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 18 P 3/99-56) pravomocně zbavena rodičovské odpovědnosti, bylo povinností soudu ustanovit tehdy nezletilému žalobci poručníka, který jej bude vychovávat, zastupovat a spravovat majetek. Okolnost, že tak soud neučinil, ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. představuje nesprávný úřední postup ze strany soudu, protože ve smyslu § 81 odst. 1 o. s. ř. ve znění do datum měl i bez návrhu zahájit řízení o ustanovení poručníka. V důsledku tohoto rozhodnutí by byla babička žalobce jako osoba, jíž byl tehdy nezletilý žalobce svěřen do výchovy, oprávněna podat žádost o příspěvek na úhradu potřeb dítěte (§ 39 písm. a/, § 37 zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře). Okolnost, že tak vůbec neučinila (byť by s žádostí v důsledku uvedeného pochybení nebyla úspěšná), je z tohoto pohledu irelevantní. Žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu, představovaného nevydáním rozhodnutí, a v příčinné souvislosti s ním vznikla škoda, tvořená nevyplacenými sociálními dávkami, které by mu v případě řádného postupu byly vyplaceny. Ve vztahu k žalované 1) jsou tak splněny tři atributy pro odpovědnost z náhrady škody, jimiž jsou konkrétně nesprávný úřední postup, vznik škody, a příčinná souvislost mezi nimi. Protože za činnost soudu je ve smyslu § 6 odst. 1, 2 písm. a/ zák. č. 82/1998 Sb. odpovědná žalovaná 1), dovodil odvolací soud v dané věci odpovědnost tohoto ministerstva.

23. Odpovědnost žalované 2)

Nezletilý žalobce byl dítě svěřené do péče třetí osoby, jehož jediný z rodičů byl zbaven rodičovských práv. Za této situace bylo úkolem orgánu péče o děti vykonávat svoji funkci - výkon sociálně-právní ochrany nad ním zvýšenou měrou. K této odpovědnosti odvolací soud uvádí, že žalovaná postupem, kdy nevěnovala žádnou péči žalobci jako nezletilému, k němuž neměla žádná osoba rodičovskou zodpovědnost, závažným způsobem porušila své základní povinnosti, vyplývající ze zákona č. 359/1999 Sb., o právní ochraně dětí, zejména § 17 písm. b/, ale i § 6 písm. a/ bod 2, § 10 a násl. či § 19 a násl. Dovolací soud proto shrnul, že orgán péče o děti výkonu této činnosti nedostál, protože svoji funkci nevykonával vůbec, ačkoli mimo jiné ve smyslu § 45b tehdy platného zákona o rodině musel být o nastalé situaci a nezletilém, svěřeném do péče třetí osoby, informován. Za nečinnost orgánu sociálně právní ochrany dětí, která rovněž ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. představuje nesprávný úřední postup, odpovídá ve smyslu § 6 odst. 1, 2 písm. b/ žalovaná 2). I ve vztahu k žalované 2) jsou splněny shora uvedené podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu.

24. Dovolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho závěru, že pochybily orgány spadající pod obě žalovaná ministerstva, jednající ve smyslu § 6 zák. č. 82/1998 Sb. jménem státu, neboť obě se dopustily nesprávného úředního postupu.

25. Vznik škody

Podle § 43 odst. 3 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění, účinnost, platí, že bylo-li před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, náleží ode dne uvedeného v rozhodnutí po dobu trvání takové péče dávky podle § 37 až 40. Dávky uvedené v § 37 až 42 náleží rovněž osobě, která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem dítěte.

26. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci vznikl nárok na dávky státní sociální podpory, ale nikoli od roku rok, ale teprve v souvislosti s novelou zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění novely, provedenou zák. č. 315/2004 Sb., s účinností od datum (čl. V).

27. Příčinná souvislost mezi odpovědností žalovaných a vzniklou škodou

Podle právní teorie je příčinná souvislost neboli kauzální nexus objektivní, kauzální vztah mezi příčinou a následkem, který je v právu nutným předpokladem vzniku odpovědnosti, např. za újmu.

28. Ve smyslu judikatury, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006 platí, že„ o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. příjmení hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek NS ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce“.

29. V řízení bylo prokázáno, že jak postupem soudu, tak i orgánu péče o děti, došlo k tomu, že žalobce neměl poručníka, který by v souladu s výkonem své funkce hájil jeho zájmy, mimo jiné i tím, že by za něj požádal o dávky státní sociální podpory. První žalovaná se bránila také tím, že babička o dávku nepožádala s tím, že právě až tento moment mohl založit odpovědnost státu. S tímto tvrzením odvolací soud nesouhlasí, protože jak shora uvedeno, škoda nemusí být způsobena příčinou jedinou, a v dané věci neustanovení poručníka žalobci a v důsledku toho absence osoby oprávněné k podání žádosti o dávky státní sociální podpory je příčinou zásadní, pro další vývoj událostí podstatnou a zároveň prvotní.

30. V dané věci je příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalované 1) a vznikem škody dána tím, že soudy, za jejichž činnost žalovaná 1) odpovídá, svým nesprávným úředním postupem, konkrétně nevydáním rozhodnutí, způsobily, že žalobci nebyl v rozporu se zákonnou úpravou ustanoven poručník, a v důsledku toho nebyla žádná osoba oprávněná k podání dávky státní sociální podpory, na kterou žalobci vznikl nárok.

31. Obdobné platí i pro příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalované 2) a vznikem škody, která je konkrétně dána tím, že orgány péče o děti, za jejichž činnost odpovídá žalovaná 1), svým nesprávným úředním postupem, konkrétně nevykonáváním funkce - výkon sociálně-právní ochrany, rovněž způsobily, že žalobci nebyl v rozporu se zákonnou úpravou ustanoven poručník, a v důsledku toho nebyla žádná osoba oprávněná k podání dávky státní sociální podpory, na kterou žalobci vznikl nárok.

32. Výše škody

Výše dávek pro léta 2001 až 2011 nebyla zásadně mezi účastníky sporná.

33. K otázce vzniku nároku dovolací soud ve svém zrušujícím usnesení uvedl, že ačkoli dítě v předpěstounské péči i budoucí pěstoun měli nárok na dávky podle § 37 až 42 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, již v roce 2001, připadala-li v úvahu péče poručníka, dítěti, nacházejícímu se v jeho faktické péči, vznikl nárok na uvedené dávky teprve v souvislosti s novelou tohoto zákona, provedenou zákonem č. 315/2004 Sb. (§ 43 odst. 3), účinnou teprve od datum. Žalobce proto nemá nárok na celou žalovanou částku, ale pouze na částka.

34. Tato suma sestává z částky částka za 5 dní v květnu 2004 (27., 28., 29., 30. a 31.) částka za červen 2004 částka za červenec až prosinec 2004 (6 x 3 780) částka za rok 2005 (4 540 x 12) částka za rok 2006 (4 620 x 12) částka za rok 2007 (4 508 x 12) částka za rok 2008 (4 508 x 12) částka za rok 2009 (4 508 x 12) částka za rok 2010 (5 175 x 12) částka za rok 2011 (5 175 x 12).

Nyní bylo v odvolacím řízení prokázáno, že celá žalovaná částka byla za strany žalované 2) žalobci proplacena, proto nemohl být žalobce v tomto řízení úspěšný a jeho žaloba musela být jako celek z důvodu jejího uspokojení zamítnuta. Odvolací soud v tomto směru rovněž odkazuje na platnou judikaturu, reprezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 28 Cdo 2069/2021.

35. Ve smyslu § 2915 odst. 1 občanského zákoníku společný závazek vzniklý ze způsobení škody více škůdci je ze zákona závazkem společným a nerozdílným, pokud soud nerozhodne o povinnosti dílčí podle účasti na způsobení škody. Za situace, kdy žalobci vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů, spadající pod obě žalovaná ministerstva, nebyl pro rozhodnutí o dílčím plnění žádný důvod a obě žalované byly proto povinny plnit společně a nerozdílně. Na druhou stranu žalobce jako poškozený byl oprávněn žádat jeho zaplacení po kterékoliv z nich. Z tohoto důvodu také nebyl důvod pro postup navrhovaný žalobcem, tedy pro rozhodnutí, že žalovaná 1) je i přes uhrazení celé žalované částky žalovanou 2) povinna plnit s tím, že její povinnost plnění zaniká v rozsahu plnění žalované 2). Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil a žalobu zamítl, ve výroku IV jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil. V nenapadeném výroku II zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

36. Náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Žalobce byl v řízení zastoupen a v souvislosti s právním zastoupením mu vznikly náklady. Ačkoli byla žaloba zamítnuta, došlo k tomu výhradně z procesních důvodů, jak uvedeno shora. Jeho úspěšnost (částka částka) představuje 79 % a neúspěch (částka) – 21 %, byl tedy úspěšný v rozsahu 58 % Odvolací soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř.

37. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci náklady s právním zastoupením dle § 7 b. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen a. t., při výši náhrady nákladů za jeden úkon právní služby částka a počtu 5 úkonů ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ a. t. (převzetí a příprava zastoupení dne datum, sepis žaloby dne datum, doplnění žaloby ze dne datum – vyjádření k námitkám žalovaných, účast na jednání ve dnech datum a datum) a úkonu dle § 11 odst. 2 písm. h/ a. t. (předžalobní upomínka) spolu s 6 paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) ve výši částka. K nákladům náleží i cestovné ve výši částka (dle soudu prvního stupně) za cestu z obec do obec a zpět, při ceně benzínu částka, paušální náhradě pro rok částka - 4,10 Kč/km, vzdálenosti 95 km jedna jízda, průměrné spotřebě 5,53 l/100km, a dále parkovné ve výši částka dne datum a dne 18. 7 rok - částka a jízdné v MHD. K nákladům dále náleží i náhrada za ztrátu času ve výši částka za celkem 16 půlhodin a náhrada 21 % DPH - částka. Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně činí částka.

38. Za prvé odvolací řízení vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis odvolání včetně jeho doplnění a účast na jednání odvolacího soudu) po částka, spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) – částka. K nákladům náleží i cestovné ve výši částka za cestu z obec do obec a zpět, při ceně benzínu částka, paušální náhradě pro rok částka - 4,20 Kč/km, vzdálenosti 95 km jedna jízda, průměrné spotřebě 6,9 l/100km. K nákladům dále náleží i náhrada za ztrátu času ve výši částka za celkem 8 půlhodin. Celkem spolu s náhradou 21 % DPH (částka) částka částka.

39. Za dovolací řízení vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) - částka, spolu s paušální náhradou hotových výdajů – částka.

40. Za druhé řízení odvolací vznikly žalobci náklady s právním zastoupením za dva úkony právní služby (sepis vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu) po částka, spolu s paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) – částka.

41. Celková výše nákladů řízení před soudy všech stupňů žalobce tak činí částka, při poměru úspěch žalobce v řízení má právo na 58 %, tedy na částku 79 889, částka. Tuto částku odvolací soud uložil žalovaným zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.