MSPH 54 CO 256/2022-82

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. příjmení Pínové a soudkyň JUDr. Jaroslavy Pokorné a Mgr. Lenky Marynkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 22 C 262/2020-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I. mění tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. převzetí a příprava zastoupení;

2. seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání dne datum;

3. odvolání ze dne datum;

4. porada s klientem dne datum;

5. odvolání ze dne datum;

6. porada s klientem dne datum;

7. odvolání ze dne datum;

8. porada s klientem dne datum;

9. sepis dvou odvolání ze dne datum (správně datum);

10. porada s klientem dne datum;

11. podnět k přezkumnému řízení ze dne datum.

12. Soudu prvního stupně však nutno vytknout, že v bodu 5 napadeného rozsudku označil za nesporný rovněž výčet úkonů, jež měly být učiněny žalobcem v rámci správního řízení. Z obsahu spisu plyne, že žalovaná naopak sporovala nejen účelnost vykonaných úkonů právní služby, ale v určité části i jejich samotnou existenci. Ve svém podání na čl. 33 se vyjadřuje velmi podrobně ke všem žalobcem tvrzeným úkonům, kdy mimo jiné ve vztahu k úkonu sepis podnětu k přezkumnému řízení ze dne datum opětovně uvedla, že záznam o takovém podání ve správním spise neeviduje. Dále s poukazem na nevěrohodnost důkazu potvrzení o poradě s klientem rovněž vyjádřila obecné pochybnosti nad tím, zda k uskutečnění jednotlivých porad skutečně došlo. Soud prvního stupně však bez dalšího vzal za prokázané, že k uvedeným úkonům právní služby došlo, neboť o tom mezi účastníky nebylo sporu. Presumujíc existenci vykonaných úkonů se tedy zabýval toliko jejich účelností. V tomto směru napadený rozsudek není správný.

13. Předmětem odvolacího přezkumu je oprávněnost žalobce k náhradě škody za následujících 11 úkonů právní služby:

14. Pokud jde o právní hodnocení, na věc byla aplikována odpovídající ustanovení OdpŠk, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že v důsledku nezákonných rozhodnutí ve správním řízení vzniklo žalobci právo na náhradu škody. Rovněž správná je i kalkulace výše mimosmluvní odměny advokáta za úkon podle advokátního tarifu. Odvolacímu soudu se však právní posouzení, přesněji řečeno odůvodnění, soudu prvního stupně stran účelnosti jednotlivých úkonů právní služby jeví jako nedostatečné, a proto přistoupil k bližšímu rozboru jednotlivých žalobcem tvrzených úkonů právní služby.

15. Převzetí a příprava zastoupení. Jde o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, který nutno shledat účelně vynaloženým, neboť tento úkon musel být již ze své podstaty proveden. Nelze přisvědčit argumentaci žalované, že tento úkon právní služby měl být saturován úkonem ve správním soudnictví, za nějž byla rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, přiznána náhrada. Správní řízení a soudní řízení správní nelze zaměňovat, či slučovat. Řízení nejsou postavena na totožných zásadách, rozsah a stylizace argumentace potřebné k úspěchu ve věci nebývá shodná, čemuž odpovídá i odlišná výše mimosmluvní odměny za zastupování.

16. Odvolání je obecně úkonem právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Nutno přitom rozlišovat od odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za nějž náleží mimosmluvní odměna ve výši ½. V předmětném správním řízení bylo podáno ze strany žalobce celkem pět odvolání. První z nich ze dne datum mířilo proti usvědčujícímu rozhodnutí ze spáchání přestupku. Druhým odvoláním ze dne datum žalobce brojil proti rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení. V pořadí třetím odvoláním ze dne datum bylo napadeno rozhodnutí, jímž byl opět žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku. Pokud jde o následující dvě odvolání ze dne datum (správně datum), jedno z nich směřovalo proti rozhodnutí, jímž správní orgán přerušil řízení, ve věci podezření ze spáchání přestupku. Ve druhém, odvoláním napadeném rozhodnutí, pak správní orgán autoremedurou zrušil své rozhodnutí o tom, že žalobce spáchal přestupek. Ke zrušení tohoto rozhodnutí přitom došlo na popud žalobce, a to v návaznosti na jeho v pořadí třetí podané odvolání ze dne datum. Všechna odvolání je proto potřeba považovat za účelné úkony právní služby.

17. Jinak to mu je, pokud jde o seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání dne datum a další čtyři porady s klientem (dne datum; datum; datum; datum). Jedná se o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, tedy o poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Žalobce v řízení neprokazoval, respektive ani netvrdil, proč bylo z jeho strany potřebné, aby se před každým podáním opravného prostředku více než hodinu radil se svým právním zástupcem. Součástí úkonu právní služby podání odvolání předchází bezesporu komunikace s klientem o tom, zda k podání odvolání přistoupit, či nikoliv. Úkon podání odvolání tak v sobě částečně absorbuje jistou poradu s klientem, o dalším postupu ve věci. Od toho se odlišuje porada s klientem přesahující jednu hodinu, jako právní úkon služby. Taková porada bude účelná, pokud v jejím rámci dojde k diskusi ohledně např. procesní strategie, nových důkazních návrhů, nových tvrzení či jiných okolností významných pro úspěch ve věci. Skutečnost, že porada přesahující jednu hodinu byla účelná, se následně zpravidla projeví na obsahu argumentace podaného opravného prostředku. Nelze tedy přijmou závěr, že všechny porady s klientem, byť přesahující jednu hodinu, jsou bez dalšího účelně vynaloženými náklady řízení, nahraditelnými postupem podle OdpŠk. K uvedené paušalizaci pak nelze přistoupit už vůbec za situace, kdy se jednotlivá podání obsahově ve výrazné míře překrývají (odvolání ze dne datum a datum) či u nich absentuje hlubší argumentace (dvě odvolání ze dne datum). V takových případech nelze porady s klientem, respektive náklady zaplacené žalobcem za tyto úkony právní služby, shledat účelně vynaloženými, směřujícími ke zrušení správních rozhodnutí.

18. Odvolací soud konstatuje, že podání obsahující úkon právní služby podnět k přezkumnému řízení ze dne datum není ve spise založeno, a to ani ve spise správním. Povinnost prokázat, že takový úkon právní služby byl učiněn, přitom stíhá žalobce. S tím souvisí i zpravidla navazující posouzení účelnosti takto vykonaného úkonu právní služby. Pokud soud nemá k dispozici obsah podání, těžko lze posoudit, zda šlo o úkon účelný, směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Náhrada za tento úkon tak žalobci nenáleží.

19. V řízení bylo prokázáno, že došlo k nezákonným rozhodnutím ve správním řízení, v němž byl žalobce zastoupen advokátem, který mu poskytoval právní služby. Účelně vynaložené náklady právního zastoupení v předmětném správním řízen přitom dle odvolacího soudu sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; odvolání ze dne datum; odvolání ze dne datum; odvolání ze dne datum; sepis dvou odvolání ze dne datum). Pouze tyto úkony byly účelně vynaloženy a směřovaly k odklizení nezákonných rozhodnutí. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu škody ve výši částka, jako náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu při odměně za výši jednoho úkonu v částce částka podle § 10 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, včetně 5 paušálních náhrad podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH (5x1000 + 5x300 + 0,21x6500).

20. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalované stran platnosti právního zastoupení žalobce ve správním řízení a s tím spojenou absencí důvodu (vztahu), na základě něhož došlo k uhrazení odměny advokáta. Namítá-li žalovaná, že žalobce byl v průběhu správního řízení zastoupen dvěma advokáty, bylo na správním orgánu, aby jednal. Takovou skutečnost nelze brát k tíži žalobce. Nadto, žalobce nepožaduje odměnu za dvojí zastoupení. Není přitom zároveň rozhodné, jakému advokátovi v konečném důsledku žalobce za poskytnuté právní služby zaplatí. Podstatné je toliko zjištění, zda byly úkony právní služby učiněny, zda se jednalo o úkony vynaložené účelně, a zda za ně žalobce zaplatil právnímu zástupci odměnu. Respektive zda žalobci vznikl závazek k úhradě takové odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020).

21. Pokud však jde o argumentaci žalované ohledně započtení úroku z neoprávněného jednání správce daně na žalobcem požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, tuto námitku odvolací soud shledal přiléhavou.

22. Podle § 254 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 se úrok přiznaný podle tohoto ustanovení započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

23. Není správný závěr soudu prvního stupně, že započtení je v takovém případě povinností žalobce nebo že by v řízení bylo třeba zkoumat skutkové okolnosti daného započtení, což by v rozporu se zásadou hospodárnosti vedlo k jeho neúměrnému prodloužení. Započtení dle citovaného ustanovení nastává přímo ze zákona, není tedy potřeba dalšího hmotněprávního úkonu. Škoda se tak nahrazuje pouze v rozsahu, v němž není kryta vyplaceným úrokem. To bylo ostatně potvrzeno judikaturou i ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy v době, kdy zákon otázku zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu explicitně neupravoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 391/2015). Odpovídá tomu i novelizované znění citovaného ustanovení v § 251d daňového řádu, podle kterého přiznat náhradu škody, která byla způsobena daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Z důvodové zprávy k zákonu č. 283/2020 Sb., jímž došlo k novelizaci uvedeného ustanovení, přitom neplyne, že by se mělo jednat o novotu, naopak jde o explicitnější vyjádření vůle zákonodárce stran dlouhodobě zastávaného východiska daňového řádu.

24. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobci byla na základě rozhodnutí Celního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vyplacena částka částka a na základě rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, ve znění opravného rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vyplacena částka částka. Ačkoliv jsou rozhodnutí nazvána jako přiznání úroku z vratitelného přeplatku, z jejich obsahu jasně vyplývá, že se jedná o úrok z neoprávněného jednání správce daně. Žalobci tak bylo za neoprávněné jednání správce daně vyplaceno celkem částka.

25. Odvolací soud uzavírá, že žalobci sice vzniklo právo na náhradu škody v částce částka, představující účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve správním řízení, jeho nárok byl však v plném rozsahu konzumován započtením oproti částce částka, jako vyplacenému úroku z neoprávněného jednání správce daně.

26. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud prvostupňový rozsudek v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok I.). V zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) nebyl rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.)

27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované vznikly náklady řízení, sestávající z hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., které činí dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., částka za jeden úkon ve věci, celkem částka za 10 úkonů (písemné podání ve věci samé ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, podání odvolání, 3x příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne datum a dne datum, účast na jednání před odvolacím soudem dne datum).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).