MSPH 23 Co 178/2025-90

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B ⟪LB:lb_004⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni zákonným zástupcem Jméno zákoného zástupce ⟪LB:lb_006⟫ bytem Adresa zákoného zástupce ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_014⟫ o peněžité plnění, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. března 2025, č. j. 6 C 320/2024-39,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II co do částky 2 500 000 Kč potvrzuje, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. za dobu od 20. 1. 2024 do zaplacení se zrušuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku IV co do částky 2 500 000 Kč potvrzuje, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. za dobu od 20. 1. 2024 do zaplacení se zrušuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení V mění tak, že částka činí 21 991 Kč, co do lhůty k plnění a platebního místa se potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení VI mění tak, že částka činí 21 991 Kč, co do lhůty k plnění a platebního místa se potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 31. 3. 2025 soud I. stupně uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni a) částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 9 odst. 4 zákona 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2024 z částky 5 000 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I), co do částky 2 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 9 odst. 4 zákona 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2024 z částky 5 000 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení žalobu žalobkyně a) zamítl (II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci b) rovněž částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 9 odst. 4 zákona 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2024 z částky 5 000 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (III), co do částky 2 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 9 odst. 4 zákona 168/1999 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2024 z částky 5 000 000 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení žalobu žalobce b) zamítl (IV) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) na nákladech řízení 14 803,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně a) (V), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci b) na nákladech řízení 14 803,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce b) (VI) a žalované uložil povinnost zaplatit na soudním poplatku České republice na účet Obvodního soudu pro adresa částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (VII).

2. Nezletilí žalobci se žalobou podanou 4. 9. 2024 domáhali původně zaplacení každý 4 000 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že datum zavinil řidič osobního automobilu název blíže specifikované registrační značky jméno FO (narozený rok) dopravní nehodu, při které způsobil smrt poškozené jméno FO, narozené datum, matky žalobců, kdy za toto jednání byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka (pravomocným 16. 12. 2023) ze dne 15. 11. 2023; tímto rozsudkem byla stanovena povinnost jméno FO nahradit žalobcům na nemajetkové újmě v důsledku úmrtí blízké osoby žalobkyni a) 4 000 000 Kč a rovněž tuto částku žalobci b) (uvedeným rozsudkem byla uložena povinnost k úhradě nemajetkové újmy škůdci, kterou měl vyplatit manželovi Jméno zákoného zástupce, pozůstalým rodičům jméno FO a sestře jméno FO a jméno FO). Žalovaná byla v rozhodné době pojistitelem odpovědnosti z provozu motorového vozidla škůdce; již 7. 8. 2023, v den zahájení trestního stíhání jméno FO, nahlásil právní zástupce žalobců přes elektronický systém žalované (k tomu určený) škodní událost a založil plné moci poškozených, žalovaná reagovala žádostí o předložení listin prokazujících příbuzenský poměr k zemřelé, čísla účtů i uplatnění nároku na náhradu újmy, což žalobci učinili 27. 9. 2024 (současně připojili čestné prohlášení otce i manžela zemřelé o hlubokých citových vazbách žalobců k zemřelé a bohatou fotodokumentaci), rovněž žalobci zaslali pojišťovně trestní rozsudek, po obdržení automatického potvrzení o založení listin k jednotlivým žalobcům již žalovaná nereagovala, přestože žalobci dopisy ze dne 30. 1. 2024, 23. 2. 2024, 4. 3. 2024 žádali o poskytnutí informací; dle žalobců došlo k prodlení žalované s vyplacením pojistného plnění uplynutím 15. dne od ukončení šetření pojistné události, tj. od 11. 1. 2024. Tragická událost – úmrtí matky zcela zásadně změnila život obou dětí, kdy matka pro ně představovala životní jistotu, vzhledem k věku děti pociťovaly velmi silně ztrátu matky, tuto pociťují stále, jsou přehnaně citlivé, zranitelné, když k matce měly velmi silné citové pouto, událost má devastující dopad na děti, když viník dopravní nehody se žalobcům ani dalším členům rodiny zemřelé neomluvil, nevyjádřil jim lítost.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když podle názoru žalované ji rozsudek Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka, o stanovení povinnosti jméno FO nahradit každému ze žalobců na nemajetkové újmě 4 000 000 Kč, k plnění nezavazuje (s odkazem na 23 Cdo 4142/2016 a I. ÚS 3456/15), když výše zadostiučinění stanovená Okresním soudem v adresa je mimo výše vyplývající z rozhodovací praxe soudů ve vztahu k § 2959 občanského zákoníku (i s ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka), kdy nezohledňuje princip proporcionality s ohledem na jiné v minulosti posuzované případy na straně sekundárních obětí; pro výjimečné zvýšení odškodnění neshledává žalovaná důvody.

4. Poté, kdy každý ze žalobců vzal zpět žalobu co do částky 1 000 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná v průběhu řízení dne 31. 1. 2025 na bankovní účet otce nezletilých žalobců každému z žalobců vyplatila částku 1 000 000 Kč, soud usnesením ze dne 4. 2. 2025 pravomocně k datu 20. 2. 2025, č. j. spisová značka řízení ve vztahu ke každému z žalobců co do částky 1 000 000 Kč zastavil.

5. Po provedeném dokazování výslechem svědka Jméno zákoného zástupce (otce nezletilých žalobců) a blíže specifikovanými listinnými důkazy včetně rozsudku Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka z 25. 6. 2024 a rozsudku Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka z 15. 11. 2023 a rodinných fotografií předložených žalobci, dospěl ke skutkovému závěru, že matka žalobců, paní jméno FO, narozená datum zemřela datum při dopravní nehodě, zaviněné jméno FO, řidičem motorového vozidla název registrační značky SPZ, kdy za snížené viditelnosti nepřizpůsobil rychlost jízdy zledovatělému povrchu vozovky a situaci v provozu před sebou, když v důsledku nepřiměřené a nepovolené rychlosti nejméně 160 km/h nezvládl řízení, havaroval vpravo mimo vozovku do kamenného valu a zavinil tak střet s paní jméno FO, vracející se po pravé krajnici a oblečené v reflexní vestě s rozsvíceným mobilním telefonem po poskytnutí pomoci u jiné dopravní nehody ke svému osobnímu motorovému vozidlu název, čímž jí způsobil zranění neslučitelná s životem. Škůdce byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 15. 11. 2023, č. j. spisová značka (pravomocným 16. 12. 2023) k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce čtyřech let, k zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu osmi let, byla mu uložena povinnost, mimo jiné, zaplatit každému ze žalobců částku 4 000 000 Kč, kdy obžalovaný prohlásil svou vinu a souhlasil s právní kvalifikací skutku. Právní zástupce žalobců nahlásil škodní událost pojišťovně dne 3. 8. 2023, kromě registrace škodní události dopisem ze dne 7. 8. 2023, kterým vyzvala žalobce k zaslání podkladů, již na další výzvy k odškodnění až do konce ledna 2025 nereagovala, ačkoliv měla k dispozici od žalobců veškeré podklady a opakovaně byla vyzývána pojišťovna k plnění; 31. 1. 2025 byly připsány na účet zákonného zástupce žalobců pro každého ze žalobců 1 000 000 Kč. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že až do tragické dopravní nehody žila rodina spokojeným, plnohodnotným rodinným životem, kdy obě děti měly s matkou vzájemné hluboké citové vazby, matka se dětem maximálně věnovala, rozvíjela je a byla jim nepostradatelnou oporou, kdy tragické úmrtí mělo devastující vliv na citový vývoj a psychiku nezletilých v situaci, kdy viník dopravní nehody se členům rodiny zemřelé neomluvil, svoji lítost nevyjádřil; rovněž soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka ve spojení s rozsudkem Městského soudu v adresa, č. j. spisová značka, že shora uvedené pojišťovně z titulu přiměřeného zadostiučinění pro pozůstalé osoby byla uložena povinnost pojišťovně zaplatit pozůstalému manželovi 1 211 000 Kč s příslušenstvím, každému z pozůstalých rodičů 1 190 000 Kč s příslušenstvím a sestrám každé 606 000 Kč.

6. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 6 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve spojení s ustanovením § 2959 a § 13 občanského zákoníku i se zřetelem k § 135 o. s. ř. a recentní judikatuře Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu podrobně specifikované v bodě 27 odůvodnění rozsudku i po zjištění měsíční průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře za rok předcházející škodní události (40 353 Kč) dospěl k částečné opodstatněnosti žaloby, když hodnotil rozsah a intenzitu zásahu tragické dopravní nehody do života obou nezletilých. Vycházel přitom z výpovědi otce nezletilých, když s ohledem na útlý věk dětí a jejich trauma nepokládal jejich výslech za vhodný; výpověď otce přitom hodnotil jako věrohodnou, když z výpovědi i provedených důkazů vyplynul hluboký citový vztah obou dětí k matce, která se jim maximálně věnovala, byla s dětmi v každodenním kontaktu, trávila s nimi volný čas, děti jí i pomáhaly při různých pracích, matka se jim věnovala i při volnočasových aktivitách, ztrátou manželky i matky žalobců je otec žalobců zcela zdrcen, když byl nucen změnit i zaměstnání za účelem péče o nezletilé děti; v době tragického úmrtí jméno FO bylo nezletilé jméno FO necelých věk let a jméno FO necelýchAnonymizovánověk let, matka zemřela v době, kdy obě děti byly a jsou citově i psychicky velmi zranitelné, kdy smrt matky zasáhla děti na celý život, když tato ztráta je nenahraditelná; v důsledku úmrtí byly nuceny změnit i dosavadní školní docházku, musely si zvykat na nové školní prostředí ve městě, měly nové učitele a spolužáky; kdy škůdce teprve svého činu litoval v rámci trestního řízení, když trestný čin spáchal z nedbalosti, k datu rozhodování soudu I. stupně škůdce podle rozsudku Okresního soudu v adresa pozůstalým nic nezaplatil; tyto okolnosti soud zvažoval při přiznání odškodnění vysoce překračujícího základní částku. Pokud podle údajů zveřejněných orgán činila průměrná měsíční mzda na přepočtené počty v nepodnikatelské sféře za rok 2022 částku 40 353 Kč, podle judikatury Nejvyššího soudu tak pro odškodnění je nutno vyjít ze základu částky 807 060 Kč; s přihlédnutím k okolnostem shora podrobně specifikovaným soud zvýšil přiměřené zadostiučinění o 80 %, tedy přibližně na částku 1 500 000 Kč, pokud žalovaná vyplatila každému z žalobců 1 000 000 Kč (v tomto rozsahu došlo ke zpětvzetí), dospěl k závěru o povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců částku 500 000 Kč, proto žalobu co do částky 2 500 000 Kč s příslušenstvím zamítl; ohledně příslušenství vyšel z ustanovení § 9 odst. 3 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., tedy z výše požadovaného pojistného plnění 5 000 000 Kč, nikoliv z výše pojistného plnění přiznaného soudem, když plnění pojistitele (§ 9 odst. 2 citovaného zákona) je splatné do 15 dnů od ukončení šetření, k tomu mělo dojít 7. 11. 2023, když nastala splatnost plnění dne 22. 11. 2023, vzhledem k tomu, že žalobci požadovali úrok až od 20. 1. 2024, soud jim úrok z prodlení přiznal až od tohoto data dle § 9 odst. 4 zákona 168/1999 Sb.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když vyšel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (§ 6, § 7 a § 9 odst. 4 advokátního tarifu) za 6 úkonů právní služby (při zastoupení dvou osob), a to se zřetelem k přípravě a převzetí zastoupení, předžalobní výzvě a sepisu žaloby ve výši 3 100 Kč za 1 úkon, tuto odměnu snížil o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu), dále přiznal odměnu za 2 úkony právní pomoci – účast při jednání 7. 3. 2025 z tarifní hodnoty 65 000 Kč, tj. 3 700 Kč za 1 úkon, odměnu snížil při zastoupení dvou osob o 20 %, poté připočetl paušální náhradu nákladů výdajů, a to se zřetelem ke změně advokátního tarifu od 1. 1. 2025, na nákladech cestovného přiznal částky uvedené v bodě 34 včetně náhrady advokáta za ztrátu času, celkově tyto náklady zvýšil o DPH a při celkové výši 29 607,07 Kč stanovil pro každého ze žalobců 14 803,50 Kč; s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích uložil procesně neúspěšné žalované (při zákonném osvobození žalobců od soudního poplatku) povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 30 000 Kč.

8. Proti zamítavému výroku II, IV a závislým výrokům V a VI podali žalobci včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přestože soud I. stupně správně posoudil intenzitu devastujících dopadů tragické události na životy žalobců, neposoudil správně oprávněnost jejich nároků ohledně zvýšení základní částky o 80 %, když každému ze žalobců přiznal 1 500 000 Kč, a to s odkazem na judikaturu soudů vyšších stupňů, která přiznává pozůstalým poškozeným paušálně odškodnění zvýšené v řádech o desítky procent, avšak v případě existence mimořádných okolností je třeba vyjít i z vícenásobku základní částky 25 Cdo 1901/2018, 25 Cdo 2091/2020; v daném případě je takový postup oprávněný s ohledem i na chování žalované, která rezignovala zcela na své zákonné povinnosti šetřit pojistnou událost a seznámit se svými závěry poškozené a poskytnout jim pojistné plnění (25 Cdo 311/2018). Dle žalobců jim přísluší několikanásobné zvýšení základní částky (s odkazem na odškodnění přiznané v trestním řízení), kdy žalobci nesouhlasí s dlouhodobě judikovaným závěrem ohledně nezávaznosti adhezních výroků o náhradě škody pro pojišťovny, které mají plnit z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou motorovými vozidly; takový postup je i v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES. Žalobci rovněž nesouhlasí s výpočtem náhrady nákladů řízení, když odkázali na ústavní nálezy sp. zn. IV. ÚS 1788/23 a I. ÚS 3281/22 a III. ÚS 2358/24 a III. ÚS 3004/24, když při předmětu řízení představujícím výši pojistného plnění za nemajetkovou újmu na zdraví je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení vyjít z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (a nikoliv § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu); při tarifní hodnotě 807 060 Kč by náhrada za úkon právní služby měla činit 11 540 Kč; rovněž žalobci odkázali na ustanovení § 9 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, kdy hodnota úkonu činí 10 300 Kč při tarifní hodnotě 500 000 Kč. Žalobci proto navrhli napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět v plném rozsahu a přiznat žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve správné výši.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobců navrhla rozsudek potvrdit jako věcně správný; současně odkázala na obdobný spor ostatních příbuzných zemřelé jméno FO vedený u Městského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka.

10. Při odvolacím jednání s ohledem na zásadu předvídatelnosti rozhodnutí (§ 13 občanského zákoníku) a se zřetelem k testu proporcionality, které musí být konkrétní předmět sporu podroben ve vztahu k přiměřenému zadostiučinění sekundární oběti v důsledku dopravní nehody, který má odpovídat obdobným odškodněním srovnatelných případů, doplnil odvolací soud dokazování při odvolacím jednání předestřením obsahu rozhodnutí Městského soudu v adresa sp. zn. spisová značka ve spojení s ústavní stížností sp. zn. spisová značka, dále usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka a rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka (§ 213 o. s. ř.).

11. K těmto rozhodnutím předestřeným odvolacím soudem účastníkům se žalovaná nevyjádřila.

12. Pokud jde o žalobce, tito se k obsahu jednotlivých rozhodnutí nevyjadřovali, resp. pouze v tom rozsahu, že proti rozhodnutí Městského soudu v adresa sp. zn. spisová značka bylo podáno dovolání, o kterém dosud není rozhodnuto (jak ostatně zjistil odvolací soud z infoSoud). Žalobci poukazovali na to, že v postupu doby se v důsledku zvyšování mzdy přitom zvyšuje základní částka pro odškodnění, proto není možno vycházet z dřívějších nižších odškodnění srovnávaných poškozených, i k tomu by měl odvolací soud přihlížet a změnit proto napadený rozsudek a vyhovět v celém rozsahu žalobě a přiznat žalobcům náklady řízení.

13. Účastníci při odvolacím jednání doplnili, že žalovaná již uhradila plnění žalobcům a) i b) podle vyhovujících výroků I a III, žádné jiné plnění neposkytla. Dle vyjádření žalobců dosud škůdce, jemuž byla uložena povinnost v adhezním řízení zaplatit každému ze žalobců částku 4 000 000 Kč, dosud nic neuhradil.

14. Po doplnění dokazování níže podrobně specifikovanými rozhodnutími Městského soudu v adresa, Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR (§ 213 o. s. ř.) přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. pouze v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. pouze v zamítavých výrocích II [ve vztahu k žalobkyni a)], výroku IV [ve vztahu k žalobci b)] a ve vztahu k výrokům o nákladech řízení ke každému z žalobců [výrok V ve vztahu k žalobkyni a) a výrok VI ve vztahu k žalobci b)], když odvoláním nebyly dotčeny vyhovující výroky I a III, tyto nabyly samostatně právní moci. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné.

15. Pokud soud I. stupně rozhodl vyhovujícími výroky I a III [ve vztahu k žalobkyni a) a žalobci b)] o povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců částku 500 000 Kč, rozhodl i o povinnosti žalované zaplatit každému z žalobců zákonný úrok z prodlení vyplývající z § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. (ve znění účinném do 31. 3. 2024), a to z celého požadovaného plnění po pojistiteli, tj. z částky 5 000 000 Kč, a to v závislosti na požadavku na úhradu úroků dle dispozičního úkonu žalobců (tedy od 20. 1. 2024), když konstrukce tohoto úroku z prodlení představuje sankci za neprovedení šetření škodné události bez zbytečného odkladu včetně nedostatku sdělení poškozenému [v daném případu poškozeným a) i b)] sdělit výši vyplaceného pojistného a podat písemné vysvětlení k případně zamítnutému nároku a ke lhůtě probíhajícího šetření. V případě nesplnění povinností pojistitele dle § 9 odst. 3 zákona 168/1999 Sb., je pojistitel (žalovaná) sankcionován zvýšením částky pojistného plnění, kterého se týká prodlení pojistitele, a to o úrok z prodlení, kdy sazba tohoto úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby stanovené orgán, platné k prvnímu dni prodlení navýšené o 4 % ročně; úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši 1/12 sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby orgán, platné k 1. dni daného měsíce prodlení (úroky z prodlení odvozené na základě diskontní sazby se použijí pouze tehdy, pokud není v pojistné smlouvě stanovená částka vyšší). Přiznání uvedeného plnění vyhovujícími výroky I a III však vylučovalo, aby soud I. stupně o totožném zákonném úroku z prodlení za totéž období z částky 5 000 000 Kč rozhodl znovu, tedy duplicitně.

16. Další rozhodnutí o stejném úroku ze stejné částky a za totéž období tak bylo nesprávné a nadbytečné, odvolací soud proto z procesních důvodů odstranil tuto vadu zrušením části výroků II a IV, když nebylo namístě řízení v tomto rozsahu zastavit, neboť o něm bylo již rozhodnuto předchozími výroky I a III rozsudku.

17. Pokud se jedná o přezkum zamítavých výroků ve věci samé II a IV neshledal odvolací soud odvolání žalobců opodstatněným.

18. Pokud se jedná o skutková zjištění soudu I. stupně, soud si zajistil dostatečný skutkový podklad pro správné právní rozhodnutí ve vztahu k povinnosti pojistitele (žalované) uhradit poškozeným žalobcům a) i b) jakožto sekundárním obětem dopravní nehody způsobené pojištěným škůdcem nemajetkovou újmu, a to v rozsahu a ve výši vyplývající z ustanovení § 2959 občanského zákoníku, podle kterého při usmrcení matky žalobců odčiní škůdce duševní útrapy v daném případě dětem jakožto osobám blízkým formou peněžité náhrady vyvážející plně jejich utrpení, případně nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci, provedl dostatečně dokazování, provedené důkazy hodnotil způsobem souladným s ustanovením § 132 a § 157 o. s. ř., lze proto odkázat na správná a úplná dostatečná skutková zjištění soudu I. stupně. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou procesní vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pouze s výjimkou duplicitního rozhodnutí o úroku z prodlení, kdy tato procesní vada byla odstraněna postupem odvolacího soudu shora podrobně popsaným.

20. Soud I. stupně správně rovněž citoval obsah relevantních ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2959 a § 13 občanského zákoníku, když v poměrech konkrétní projednávané věci dotčená ustanovení správně vyložil. Soud I. stupně rovněž správně zjistil, že škůdce – řidič osobního automobilu název pan jméno FO byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v adresa rozsudkem sp. zn. spisová značka, kdy v adhezním řízení byla shora jmenovanému uložena povinnost zaplatit z titulu nemajetkové újmy na zadostiučinění každému ze žalobců částku 4 000 000 Kč, v souladu s konstantní judikaturou však nelze v rámci řízení vedeném sekundárními oběťmi trestného činu [žalobci a) i b)] proti pojistiteli škůdce (žalovaná) v rámci tohoto sporu o plnění pojistitelem/ přihlížet k výši částky pravomocně přiznané v adhezním řízení, jak správně uvedl soud I. stupně. Odlišnost dvou institutů spočívajících v trestní odpovědnosti škůdce a povinnost pojistitele – pojišťovny uhradit poškozeným nemajetkovou újmu dle § 6 a následujících zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024, vyplývá i z recentní judikatury, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, 25 Cdo 59/2023, 25 Cdo 3111/2018 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3456/15. Pravomocné rozhodnutí vydané v řízení o náhradu škody mezi poškozeným a odpovědným škůdcem (výsledek adhezního řízení) je závazné pouze pro účastníky řízení, netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro spor, v němž poškozený požaduje plnění proti pojistiteli (z titulu odpovědnosti škůdce spojené s provozem jeho vozidla), osobou odpovědnou za škodu je přitom pojištěný (25 Cdo 5644/2017, 25 Cdo 59/2023), když v daném případě nebyla pojišťovna (žalovaná) účastníkem adhezního řízení a nemohla tak aktivně ovlivnit průběh tamního řízení a uplatnit svá případná procesní práva; v tomto směru se přitom jedná o originárním nároku poškozených žalobců na plnění vůči pojistiteli podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (25 Cdo 113/2006, 25 Cdo 3134/2011), když v případě nesplnění povinností pojistitele podle § 9 odst. 3 citovaného zákona (shora podrobně specifikovaného) stíhá pojistitele povinnost úhrady sankčních úroků z prodlení, když však nemůže dojít k souběhu tohoto specializovaného úroku s běžným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.

21. Z dokazování provedeného soudem I. stupně přitom dostatečně vyplynulo, že pojišťovna byla více než rok zcela pasivní, po včasném nahlášení pojistné události a poskytnutí součinnosti včetně listin ze strany žalobců, několikanásobně tak překročila lhůtu pro ukončení šetření dle zákona 168/1999 Sb. (a to i po třech urgencích žalobců adresovaných pojišťovně), když došlo k plnění teprve v průběhu tohoto sporu /a poté k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 1 000 000 Kč z každých z žalobců/.

22. Soud I. stupně v souladu s recentní judikaturou, kterou blíže specifikoval (zejména 25 Cdo 894/2018, 25 Cdo 3111/2018 i ve smyslu závěrů vyplývajících z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2422/2019, 25 Cdo 2665/2023 i 25 Cdo 1681/2023) zcela přehledně, srozumitelně a dostatečně charakterizoval institut odčinění duševní újmy pozůstalých při ztrátě osoby blízké (ztráta matky oběma dětmi), když se jedná o právo ryze osobního charakteru, úzce spjaté s osobou pozůstalého (v daném případě matky); cílem tohoto institutu je zmírnit, respektive přiměřeně vyvážit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře, odčinit tak zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů (25 Cdo 293/2018). Újma, která se odčiňuje přitom spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu), způsobených vnímáním smrti blízkého člověka, v daném případě v souvislosti s nenahraditelnou ztrátou matky obou nezletilých dětí v poměrně nízkém věku (necelých věk let a věk let), když úmyslem zákonodárce při konstrukci institutu vyplývajícího z § 2959 občanského zákoníku bylo odčinit újmu spočívající v dalším citovém strádání, ve ztrátě životní perspektivy, z obav o budoucnost [srov. Bezouška, P. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 až 3014). Komentář 1. vydání, Praha C. H. Beck, 2014, s1721, bod V]. U újmy, která nemá majetkový charakter je přitom vyloučeno uvedení do původního stavu, když exaktní vyčíslení peněžité náhrady za tuto újmu je z povahy věci vyloučeno, normativní požadavek “plného vyvážení utrpení“ je iluzorní, nelze ji proto vykládat v tom smyslu, že by náhrada měla být „co největší“, když smyslem zadostiučinění je, aby si poškozená osoba těžko měřitelné a na peníze ne zcela exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru mohla vykompenzovat tím, že si pomocí finančních prostředků, případně předmětů či jiných požitků pořízených za poskytnutou náhradu, usnadní či zpříjemní život. Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti; v tomto směru soud I. stupně správně specifikoval kritéria, ke kterým je nutno přihlížet v daném případě, tedy k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené osoby ve společnosti (30 Cdo 2206/2006).

23. Výsledkem rozhodovací činnosti vyšších soudů a postupně se ustalující právní praxe od 1. 1. 2014 je požadavek, aby byl proveden tzv. test proporcionality, kdy je na obecných soudech porovnat částky náhrad přisouzených v jiných případech, převážně obdobných, případně i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Tímto způsobem lze poté dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení peněžité náhrady a zohlednit tak částky přiznané v jiných srovnatelných řízeních, když je třeba zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného pozůstalého, tak i na straně škůdce; v tomto směru kritéria vyplývající z principu proporcionality soud I. stupně správně specifikoval v poměrech konkrétní projednávané věci i správně stanovil základní částku, od které lze odvíjet přiměřené zadostiučinění v daném případě. Soud správně vyšel z obecně uznávaného postupu soudní praxe, kdy základem pro vyčíslení nemajetkové újmy je 20násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného (25 Cdo 894/2018, I. ÚS 2844/2014), když není sice vyloučeno několikanásobné zvýšení základní sazby odškodnění v mimořádně odůvodněných případech, avšak zpravidla dochází ke zvýšení v řádu desítek procent (25 Cdo 4478/2018, spisová značka, 25 Cdo 2665/2023). Jak bylo již shora uvedeno, zákon ani judikatura nestanoví přesný exaktní postup pro výpočet této náhrady, výsledkem dosavadní rozhodovací praxe je však shora uvedený 20násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti matky žalobců, tj. za rok 2022; soud I. stupně takto správně základní částku vyčíslil ve výši 807 060 Kč jako základní východisko k další úvaze o případném zvýšení přiznané náhrady, když dostatečně zhodnotil rozsah a intenzitu zásahu tragické dopravní nehody do života nezletilých dětí a kdy při zvýšení této základní sazby o 80 %, tedy zaokrouhleně celkově na částku 1 500 000 Kč, respektoval shora uvedená judikatorní kritéria a neodčinitelnou ztrátu matky pro obě nezletilé děti, které v nízkém věku ztratily celoživotně citovou i morální oporu jednoho z živitelů a kdy v důsledku této tragické události musely podstoupit zcela razantní změnu svého životního stylu včetně změny školní docházky a změny prostředí. Přestože se jednalo o dvě samostatná řízení o povinnosti škůdce uhradit zadostiučinění žalobcům v rámci adhezního řízení a nyní v rámci povinnosti pojistitele podle zákona 168/1999 Sb., výsledné vyčíslené zadostiučinění reflektuje i tu skutečnost, že ze strany škůdce se nedostalo žalobcům osobní a pravdivě míněné omluvy či jiné satisfakce ze strany škůdce v situaci, kdy jejich nejistotu prohluboval i zcela neadekvátní postup pojistitele při prodlení s likvidací pojistné události a několikanásobné překročení lhůty pro šetření pojistitele.

24. Odvolací soud se připojuje k závěrům soudu I. stupně o výši přiměřeného zadostiučinění, když odvolací soud doplněním dokazování níže specifikovanými rozhodnutími Městského soudu v adresa, Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR odstranil částečný deficit rozsudku soudu I. stupně při ne zcela vyčerpávajícím porovnání obdobných případů.

25. Celkovou výši přiměřeného zadostiučinění je nutno zhodnotit i ve vztahu k újmě přiznané dalším blízkým osobám, tj. manželu zemřelé Jméno zákoného zástupce, rodičům zemřelé jméno FO a jméno FO, a oběma sestrám zemřelé jméno FO a jméno FO, o jejichž nároku na náhradu nemajetkové újmy bylo v obdobném sporu rozhodnuto pod sp. zn. spisová značka Městským soudem v adresa, a to tak, že žalobci a) Jméno zákoného zástupce (manžel) bylo přiznáno již pravomocně 1 211 000 Kč, oběma rodičům zemřelé, tj. jméno FO a jméno FO bylo přiznáno na zadostiučinění 1 190 000 Kč, sestrám zemřelé po 606 000 Kč, a to ve sporu vedeném rovněž s žalovanou právnická osoba., proti tomuto pravomocnému rozhodnutí bylo podáno dovolání, o kterém nebylo rozhodnuto k datu rozhodování v tomto řízení; pokud proti tomuto rozsudku byla podána ústavní stížnost vedená pod sp. zn. spisová značka, tato ústavní stížnost byla odmítnuta pro předčasnost. V tomto směru tak zadostiučinění přiznané oběma nezletilým dětem s ohledem na dopad ztráty matky do jejich současného i budoucího života je vyšší, než bylo zadostiučinění přiznané manželu, rodičům a sestrám pozůstalé; v daném případě se jeví i výše zadostiučinění korespondující závěrům vyplývajícím z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3463/2018 z 24. 4. 2019, kdy za ztrátu matky (jediné spolužijící osoby s nezletilou dcerou) byla přiznána věk dceři na zadostiučinění částka 1,6 milionů korun, zatímco v řízení vedeném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. spisová značka bylo v souvislosti s úmrtím matky v důsledku dopravní nehody nezletilé věk leté dceři (Anonymizováno) přiznáno 700 000 Kč (když co do zbývajícího původního požadovaného plnění na zadostiučinění 4,5 milionu korun byl předchozí rozsudek odvolacího soudu zrušen), zadostiučinění v tomto sporu přiznané žalobcům koresponduje i obdobnému nároku, jehož dosáhl v řízení pod sp. zn. spisová značka věk letý nezletilý syn, který byl osobně přítomen při společné vyjížďce na kole úmrtí matky v důsledku dopravní nehody a kdy matka byla jedinou blízkou osobou tohoto nezletilého, tento byl nucen přejít do péče otce, nezletilému bylo přiznáno zadostiučinění 1 000 000 Kč (v situaci, kdy sám byl těžce zraněn při zmíněné dopravní nehodě). Zadostiučinění přiznané soudem I. stupně přitom výrazně přesahuje i výši částky přiznané v obdobném řízení věk nezletilému v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka Nejvyšším soudem ČR (přiznaná částka 750 000 Kč).

26. V tomto směru tak odvolací soud s ohledem na princip proporcionality dokazování doplnil (spisová značka, 25 Cdo 2091/2020), a to při vědomí skutečnosti, že náhrada újmy tzv. sekundární oběti nepředstavuje vyjádření hodnot lidského života, proto nelze přikročit k mimořádně vysokým náhradám, když celoživotní újmu nelze zcela vyvážit, byť zákonodárce zásadně tento požadavek vyjádřil v ustanovení § 2959 občanského zákoníku.

27. S ohledem na uvedená srovnání ve smyslu § 13 občanského zákoníku a zásadu předvídatelnosti rozhodnutí tak pokládá odvolací soud částku přiznanou soudem I. stupně za dostatečnou, když zohledňuje i ekonomický vývoj společnosti a výrazný nárůst průměrných mezd každoročně v závislosti na konstrukci základní částky pro výpočet zadostiučinění, pokud každoročně dochází ke zvyšování mezd, dochází tím i k nárůstu základní částky, kterou v závislosti na blíže specifikovaných kritériích obecný soud poté koriguje s přihlédnutím k poměrům konkrétní projednávané věci.

28. Ze všech těchto důvodů odvolací soud výroky II a IV [ve vztahu k žalobci a) a žalobci b)] potvrdil co do zamítnutí částky dalších 2 500 000 Kč, když celkové odškodnění poskytnuté pojišťovnou každému ze žalobců a pojistné plnění přisouzené výrokem I a III celkově představuje částku 1,5 milionu korun, toto přiznané zadostiučinění je adekvátní s jinými obdobnými případy shora podrobně rozvedenými, i když je nutno vyjít z individuality každého projednávaného případu a z okolností, které správně rozvedl v odůvodnění rozsudku soud I. stupně.

29. V závislosti na rozhodnutí ve věci samé správně soud přiznal i každému ze žalobců právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, když ve vztahu k cestovnému, ztrátě času advokáta za účast při jednání správně vyšel z advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025; pokud se jedná o výši odměny advokáta za 3 úkony učiněné za účinnosti vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, správně v souladu s judikaturou vyšel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, když v daném případě se nejednalo o „klasický“ spor o náhradu škody na zdraví ve formě nemajetkové újmy za bolestné a ztížení společenského uplatnění (v tamním případě ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. spisová značka bylo možno vyjít z § 8 odst. 1 advokátního tarifu), ve sporu o náhradu nemajetkové újmy na straně sekundární oběti však při zásahu do osobnostních práv poškozeného dochází k odčinění bolesti z titulu pojistného plnění, proto při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta je nutno vyjít z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (účinného do 31. 12. 2024), kdy odměna za 1 úkon právní pomoci činila 3 100 Kč (při 3 úkonech – předžalobní výzva, převzetí zastoupení, sepis žaloby), když v případě společného zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 a. t.) bylo nutno výši odměny advokáta snížit o 20 %; za úkon advokáta – účast při jednání 7. 3. 2025 však bylo nutno vyjít z advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. z § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, kdy z tarifní hodnoty 500 000 Kč činí odměna za 1 úkon právní pomoci 10 300 Kč, při společném zastoupení dvou osob dle § 12 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 bylo nutno snížit odměnu o 20 % za druhou zastupovanou osobu, tj. za účast advokáta při jednání v březnu 2025 náleželo 10 300 Kč + 80 % z částky 10 300 Kč), tj. 8 240 Kč, v součtu 18 540 Kč (bez DPH); celkem tak za 3 úkony právní pomoci po 3 100 Kč snížených za společné zastoupení dvou osob o 20 %, při 3 paušálních náhradách po 300 Kč, 1 paušální náhradě 450 Kč (účast advokáta při jednání březen 2025) a odměna advokáta za účast při jednání 7. 3. 2025 ve výši 18 540 Kč, po připočtení náhrady za ztrátu času 600 Kč a po připočtení cestovného k jednání před soudem I. stupně 978,65 Kč činily náklady žalobců 36 348,65 Kč, po připočtení 21% DPH z této částky tak činily náklady celkem 43 982 Kč; z této částky je povinna procesně neúspěšná žalovaná zaplatit každému ze žalobců částku po zaokrouhlení 21 991 Kč; v tomto směru korigoval odvolací soud způsob výpočtu nákladů řízení před soudem I. stupně a změnil pouze výši částky za postupu dle § 220 o. s. ř. v nákladových výrocích tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 21 991 Kč, a to v obecné pariční lhůtě, kdy platebním místem je advokát žalobců (co do lhůty k plnění i platebního místa byl v tomto rozsahu rozsudek soudu I. stupně v nákladových výrocích potvrzen).

30. Rozhodnutí o nákladech řízení před soudem I. stupně koresponduje i závěru ne zcela jednotné soudní praxe, kdy odvolací soud vyšel z odůvodnění vyplývajícího z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1243/2024, 25 Cdo 3771/2020, 25 Cdo 2060/2020 a ze závěrů Ústavního soudu ČR vyjádřených v rozhodnutí sp. zn. spisová značka se zřetelem k závěrům vyplývajícím z rozhodnutí III. ÚS 2358/24 i předchozí rozhodovací činnosti zdejšího senátu ve věci spisová značka.

31. V odvolacím řízení byli žalobci procesně neúspěšní, žalovaná však nepožadovala náhradu nákladů řízení, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 211, § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a následujících o. s. ř. podat dovolání, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.