MSPH 36 Co 282/2025-250

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A zastoupen zákonnou zástupkyní Jméno zákoného zástupce bytem Adresa zákoného zástupce ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 68 653 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. dubna 2025, č. j. 30 C 186/2024217

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se domáhala po žalované žalobkyně a) zaplacení částky 38 478 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 5. 2022 do zaplacení a žalobce b) zaplacení částky 30 175 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 30. 5. 2022 do zaplacení (výroky I a II) a uložil každému ze žalobců povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III a IV).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně a) uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 38 478 Kč s příslušenstvím představující úhradu nákladů právních služeb vynaložených na mimosoudní vymáhání pojistného plnění po žalované; svůj nárok dovozovala z liknavého postupu žalované při šetření pojistné události a z toho, že pojistné plnění bylo poskytnuto až po intervenci advokáta (v důsledku této právní pomoci). Žalobce b) požadoval 30 175 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 500 000 Kč za období od 10. 8. 2021 do 3. 5. 2022, a dále zákonný úrok z prodlení z této kapitalizované částky; tvrdil, že žalovaná měla k 25. 8. 2020 k dispozici všechny rozhodné podklady, a proto se dostala do prodlení s výplatou nejpozději dnem 16. 9. 2020 (po uplynutí lhůty 15 dní od ukončení šetření ke dni 31. 8. 2020).

3. Žalovaná se bránila proti žalobě tím, že postupovala v souladu s pojistnou smlouvou a doplňkovými pojistnými podmínkami (dále jen „DPP“), nikdy se neocitla v prodlení s poskytnutím plnění a že až na základě vyžádaného potvrzení ošetřujícího lékaře ze dne 22. 12. 2021 bylo možné uzavřít, že jsou splněny podmínky definice myopatie dle čl. X DPP; následně proto dne 3. 5. 2022 vyplatila pojistné plnění 500 000 Kč. K nákladům mimosoudního právního zastoupení uvedla, že nešlo o účelně vynaložené náklady, protože komunikace byla srozumitelná, vyžadovala doložení konkrétního lékařského potvrzení a úkony advokáta nepřinesly nové skutečnosti, jež by žalobkyně a) nemohla zajistit sama.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 5. až 8. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje, jež shrnul v následujícím skutkovém závěru. Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a) a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva č. číslo s počátkem pojištění 1. 9. 2018, jejíž součástí byly DPP pro Investiční životní pojištění název; pojištění krylo i žalobce b) pro případy závažných onemocnění a poranění. DPP definovaly myopatii jako závažné onemocnění vedoucí k těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin, popřípadě trupového či dýchacího svalstva. V roce 2020 byla u žalobce b) diagnostikována juvenilní dermatomyositida; po nahlášení pojistné události 25. 8. 2020 žalovaná dne 31. 8. 2020 sdělila, že nárok nevzniká, neboť diagnóza nespadá do seznamu závažných onemocnění; po nesouhlasu žalobkyně a) ze dne 5. 11. 2020 žalovaná dne 3. 12. 2020 uvedla, že z předložené dokumentace nevyplývá naplnění znaků myopatie; po převzetí právního zastoupení dne 12. 8. 2021 žalovaná 13. 9. 2021 zopakovala, že chybí těžké poruchy hybnosti; dne 9. 11. 2021 a 13. 12. 2021 vyzvala k doložení potvrzení o těžkém postižení; dne 4. 1. 2022 byla doložena zpráva tituly před jménem jméno FO ze dne 22. 12. 2021 o těžkém postižení všech končetin i polykacího svalstva; šetření bylo ukončeno 22. 4. 2022 a plnění 500 000 Kč vyplaceno 3. 5. 2022. Z lékařské dokumentace soud prvního stupně shledal střídání závažnějších a lehčích projevů onemocnění, dílčí zlepšení po kortikosteroidech a absenci explicitního závěru o těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin či trupového/dýchacího svalstva, a to až do doby předložení zprávy tituly před jménem jméno FO ze dne 22. 12. 2021; zároveň nebyly dříve zjevné trvalé obtíže s polykáním či dýcháním, naopak byl zaznamenán funkční progres.

5. Skutkový základ věci soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jež citoval (viz body 12. – 14. a 21. – 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům [viz body 15. – 20. odůvodnění – ve vztahu k nároku žalobkyně a) a body 26. – 29. odůvodnění – ve vztahu k nároku žalobce b)]. Po právní stránce soud prvního stupně vyslovil ve vztahu k nároku žalobkyně a) na náhradu škody představované náklady mimosoudního právního zastoupení, že podmínkou náhrady těchto nákladů jejich účelnost, která je výrazem existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 209/2019). Dospěl k závěru, že účelnost prokázána nebyla, jelikož žalobkyně a) prokazatelně zvládala korespondenci se žalovanou sama, výzvy advokáta nepřinesly nové skutkové podklady a rozhodujícím momentem pro změnu stanoviska žalované bylo až doložení vyžádané lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO ze dne 22. 12. 2021, kterou mohla obstarat i sama žalobkyně a). Proto soud prvního stupně shledal ve vztahu k nároku žalobkyně a) nedostatek příčinné souvislosti (spočívající v absenci účelnosti právního zastoupení) a tudíž žalobu na náhradu škody nedůvodnou.

6. Ve vztahu k nároku žalobce b) na úrok z prodlení z opožděně vyplaceného pojistného plnění soud stupně konstatoval, že splatnost pojistného plnění nastává do 15 dnů po skončení šetření, a že žalovaná šetření ukončila oprávněně až po obdržení jednoznačných lékařských výsledků dokazujících naplnění definice myopatie ve smyslu čl. X DPP; takové výsledky byly doloženy až dne 4. 1. 2022 (zprávou tituly před jménem jméno FO ze dne 22. 12. 2021). Jelikož žalovaná ukončila šetření 22. 4. 2022 a vyplatila plnění 3. 5. 2022, neocitla se v prodlení a nárok na úrok z prodlení za období 10. 8. 2021 až 3. 5. 2022 v kapitalizované výši 30 175 Kč není dán. Soud prvního stupně zároveň připomněl povinnost oprávněné osoby z pojistné události spolupracovat při jejím šetření a poskytnout potřebné doklady (§ 2796 o. z.), a odmítl závěr o liknavosti žalované. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že požadavek na úrok z prodlení z kapitalizovaného úroku (anatocismus) postrádá smluvní základ a je vyloučen § 1806 o. z., nejde‑li o pohledávku z protiprávního činu, o což v projednávané věci nejde; i z tohoto důvodu by nebylo možné přiznat úrok z úroku po 30. 5. 2022.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznal ji plně úspěšné žalované a vyčíslil částkou 1 500 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to po 300 Kč za pět provedených úkonů v řízení a vzhledem k samostatnému společenství žalobkyně a) a žalobce b) podle § 91 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně rozdělil náhradu rovným dílem tak, že každému z nich uložil zaplatit 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; pariční lhůta byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (v podrobnostech viz body 30. a 31. odůvodnění rozsudku).

8. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, kterým namítali nesprávnost napadeného rozsudku z důvodu nesprávného právního posouzení věci, spočívajícího na nesprávných skutkových zjištěních. Žalobci nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že z lékařské dokumentace doložené žalované předAnonymizováno4. 1. 2022 nevyplývalo naplnění definice závažné choroby myopatie dle čl. X odst. 3 písm. e) bodu 8 DPP. Tvrdili, že žalovaná měla od počátku (ode dne 25. 8. 2020) k dispozici propouštěcí zprávu z právnická osoba ze dne 14. 2. 2020, která obsahovala rozhodné nálezy – projevy kožního a svalového postižení, neschopnost chůze, nemožnost sedu z lehu či samostatného stání, svalovou slabost kořenového svalstva a hypotrofii svalů. Tyto skutečnosti podle odvolatelů jednoznačně naplňovaly pojmy „těžká porucha hybnosti“ a „těžká forma myositidy“. Zpráva tituly před jménem jméno FO ze dne 23. 12. 2021 nepřinesla nové poznatky, pouze explicitně interpretovala údaje již obsažené v dokumentaci doložené žalované v roce 2020. Odvolatelé dále namítali nesprávnou aplikaci ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2797 a § 2798, které ukládají pojistiteli povinnost provést šetření pojistné události a vyplatit pojistné plnění do 15 dnů od jeho skončení. Tvrdili, že žalovaná porušila zákonnou povinnost, když na základě chybné interpretace vlastních pojistných podmínek opakovaně zamítla nárok nezletilého žalobce b), ačkoliv měla k dispozici dostatečné podklady pro uznání nároku již od 25. 8. 2020. Odvolatelé dále nesouhlasili s právním závěrem soudu, že náklady na právní zastoupení nebyly účelné. Argumentovali, že bez odborné právní pomoci by pojistné plnění nebylo vymoženo, neboť žalovaná setrvávala na nesprávném stanovisku až do zásahu právního zástupce, který vyvolal změnu postoje žalované. Soud prvního stupně bagatelizoval význam dopisů právního zástupce, které neobsahovaly pouze nesouhlas, ale odbornou argumentaci a interpretaci pojistných podmínek, jež vedla k přehodnocení postoje žalované. Soud prvního stupně také nesprávně dovodil absenci účelnosti právního zastoupení, aniž by zohlednil složitost věci a nerovné postavení účastníků. Podle odvolatelů je splněna příčinná souvislost mezi nesprávným postupem žalované a vznikem škody. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl v celém rozsahu a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. K odvolání žalobců se vyjádřila žalovaná tak, že považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Uvedla, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, právně jej posoudil v souladu s pojistnou smlouvou a příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Podle žalované odvolání žalobců nepřineslo žádné nové skutečnosti, pouze opakuje tvrzení, která byla již soudem prvního stupně vyvrácena. Žalovaná polemizovala s tvrzením žalobců, že žalovaná měla k dispozici veškeré podklady pro uznání pojistné události již v roce 2020. Žalovaná zdůraznila, že z lékařské dokumentace doložené před 4. 1. 2022 nevyplývalo jednoznačné naplnění definičních znaků onemocnění myopathie dle čl. X bodu 5 DPP, neboť zprávy z let 2020–2021 popisovaly spíše zlepšování zdravotního stavu než těžké poruchy hybnosti dvou končetin či trupového a dýchacího svalstva. Nesouhlasila rovněž s tvrzením účelnosti nákladů právního zastoupení, protože právní zástupce žalobců podle ní nepřinesl žádné nové skutečnosti ani důkazy a rozhodným podkladem pro výplatu pojistného plnění byla až zpráva tituly před jménem jméno FO ze dne 23. 12. 2021, kterou si žalobkyně mohla vyžádat sama. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že zastoupení advokátem nebylo nezbytné ani efektivní a nenaplňovalo podmínky účelnosti. Žalovaná zdůraznila, že postupovala v souladu se zákonem i smluvními podmínkami, prováděla šetření pojistné události v rozsahu nezbytném k ověření podmínek nároku a pojistné plnění poskytla bez zbytečného odkladu poté, co jí byla doručena lékařská zpráva jednoznačně potvrzující splnění podmínek. Poukázala na to, že pojistné podmínky název vyžadují nejen diagnózu, ale prokázání závažného vleklého onemocnění vedoucího k těžkým poruchám hybnosti nejméně dvou končetin nebo trupového a dýchacího svalstva, což nebylo doloženo do konce roku 2021. Dále akcentovala, že právní zastoupení žalobců nevedlo ke změně jejího stanoviska a náklady na právní služby nelze považovat za účelně vynaložené.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování náležitě zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, k nimž nemá výhrad ani z hlediska procesu dokazovaní, ani z hlediska hodnocení důkazů, na odůvodnění soudu prvního stupně v tomto pro stručnost odkazuje. Skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedeným důkazům, dokazování bylo zaměřeno k relevantním skutečnostem z hlediska právního základu věci, odvolací soud nespatřuje ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně logické rozpory, naprosto se ztotožňuje s hodnocením provedených důkazů, zejména co do obsahu důkazů provedených předmětnými lékařskými zprávami o vývoji zdravotního stavu žalobce b). Odvolací soud nemá tak o skutkových závěrech učiněných soudem prvního stupně žádnou pochybnost. Soudem prvního zjištěný skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení, odvolací soud neměl důvod provádět ve věci další dokazování či opakovat dokazování již provedené. Odvolací soud především považuje tak za správný závěr soudu prvního stupně, že z jednotlivých lékařských zpráv předložených žalované před 4. 1. 2022 neplynulo jednoznačné dosažení intenzity myopatie a žalovaná pojišťovna nebyla povinna uznat pojistnou událost dříve, než jí byl doložen jednoznačný podklad v podobě zprávy tituly před jménem jméno FO; za této situace výplata pojistného plnění v květnu 2022 nepředstavuje porušení právní povinnosti, které by zakládalo nárok na úrok z prodlení či na náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení. Odvolací soud přezkoumal obsah důkazů provedených soudem prvního stupně, zejména pojistnou smlouvu včetně DPP a zdravotnickou dokumentaci žalobce b), tak, jak byla v časových fázích předkládána žalované. Za klíčové považoval, že dřívější zprávy (2019–2021) popisovaly kolísavé projevy onemocnění s následným zlepšováním po léčbě a neobsahovaly jednoznačné závěry o těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin či trupového či dýchacího svalstva v požadované intenzitě a nezvratnosti; jednoznačný podklad pro závěr o naplnění definice myopatie dle čl. X DPP poskytla až zpráva tituly před jménem jméno FO ze dne 23. 12. 2021 doručená pojišťovně dne 4. 1. 2022. Odvolací soud proto shledal skutkové závěry soudu prvního stupně jako souladné s obsahem soudního spisu.

12. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat, zejména jde-li o argumentaci soudu prvního stupně, na jejímž základě soud prvního stupně vyložil, z jakých právních důvodů neshledal opodstatněný ani nárok žalobkyně a) na náhradu škody v podobě náhrady vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem při řešení předmětné pojistné události, ani ve vztahu k žalobci b) ohledně jeho požadavku na zaplacení úroků z prodlení z opožděně vyplaceného pojistného plnění včetně dalších úroků z prodlení z kapitalizovaných úroků naběhnuvších do zaplacení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl z závěru, že žalovaná postupovala při řešení předmětné pojistné události řádně, v souladu s ustanovením § 2797 odst. 1 a § 2798 o. z., když průběžně vyžadovala doplnění rozhodných podkladů a pojistné plnění poskytla až po obdržení zprávy tituly před jménem jméno FO ze dne 23. 12. 2021, která jednoznačně prokazovala naplnění definice myopatie dle čl. X DPP; není tudíž dán závěr o prodlení žalované s plněním.

13. Nejsou‑li splněny podmínky prodlení, nepřísluší věřiteli úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). V posuzované věci odvolací soud neshledal, že by žalovaná byla v prodlení se zaplacením pojistného plnění před květnem 2022; žalobcem b) uplatněný kapitalizovaný úrok z prodlení tudíž není důvodný. Odvolací soud navíc potvrzuje závěr soudu prvního stupně, že požadavek na úrok z prodlení z kapitalizovaného úroku postrádá smluvní základ a není přípustný (§ 1806 o. z.).

14. Odvolací soud tak uzavírá, že nárok na náhradu škody podle § 2913 a § 2952 o. z. předpokládá mj. prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody, přičemž u nákladů na právní zastoupení se vyžaduje jejich účelnost. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že účelnost není dána, neboť rozhodný posun v případu nastal až doložením lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO, k jejímuž obstarání žalovaná žalobce opakovaně vyzývala a kterou mohla žalobkyně a) bez obtíží zajistit sama; právní argumentace zástupce žalobců sama o sobě změnu stanoviska žalované nezpůsobila. Za tohoto stavu chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované a vznikem nákladů na právní služby.

15. Žádná z odvolacích námitek tak není způsobilá otřást správností napadeného rozsudku. Odvolací námitka, že myopatie byla v případě žalobce b) doložena již v propouštěcí zprávě ze 14. 2. 2020, neobstojí. Odvolací soud po přezkoumání obsahu spisu shledal, že dřívější zprávy neobsahují jednoznačné, explicitní a nezvratné závěry o těžké poruše hybnosti nejméně dvou končetin či trupového či dýchacího svalstva, jak vyžaduje čl. X bod 4 a 5 DPP; naopak reflektují postupné zlepšování klinického stavu po léčbě. Proto nelze dovodit, že žalovaná byla povinna uznat pojistnou událost a vyplatit plnění již v roce 2020. Odvolací námitka brojící proti neuznání účelnosti nákladů právního zastoupení je nedůvodná. Z obsahu spisu neplyne, že by uvedené náklady byly přímo vyvolány protiprávním postupem žalované; rozhodný důkaz, na jehož základě žalovaná plnila, byl zdravotnického charakteru a jeho obstarání nebylo podmíněno právním zastoupením. Odvolací soud proto přisvědčuje závěru soudu prvního stupně o absenci účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení, a tudíž nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalované při řešení škodní události (které nadto nebylo shledáno, prokázáno) a vzniklou škodou.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správný, a to jak ve vyhovujícím meritorním výroku, jakož i co do správných akcesorických výrocích o náhradě nákladů mezi účastníky navzájem. Platební povinnost k náhradě nákladů řízení, jakož i výše náhrady, byla stanovena správně.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a je nezastoupeným účastníkem; náklady odvolacího řízení činí paušálně 900 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u jednání, rozdělené rovným dílem mezi žalobkyni a) a žalobce b) po 450 Kč každému z důvodu jejich samostatného společenství ve sporu. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.

Dovolání není přípustné v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].