MSPH 39 Co 366/2024-180

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. července 2024, č. j. 29 C 495/2022-151,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé I a ve výroku III o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s úroky z prodlení z částky částka ve výši 3 % p. a. od 16. 3. do datum, dále s úrokem z prodlení z částky částka v téže výši od datum do datum a dále s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení v téže výši, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % p. a. od datum do zaplacení a úroku z prodlení z částky částka v téže výši za den datum. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku částka v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně ve znění částečného zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 3 % p. a. od datum do 13. 9. téhož roku a z částky částka v téže výši od datum do zaplacení. Odůvodnila ji tím, že žalovaný je bývalým partnerem její dcery a od roku 2017 do roku 2019 mu v rámci zápůjček a hrazeného nájemného zapůjčila celkem částku částka. On se ji zavázal vrátit do datum. Dluh písemně uznal do důvodu a výše dne datum. Žalovaný v řízení poukázal na to, že výše dluhu odpovídá částce částka s odkazem na SMS komunikaci mezi nimi ze dne datum. Uvedl, že si „vzal na žalobkyni“ finanční leasing na vozidlo, z jehož prodeje měla žalobkyně umořit svoji pohledávku za žalovaným. Dále část závazku žalobkyni hradil v hotovosti bez potvrzení o úhradě a část převodem z bankovních účtů. Žalobkyni vytýkal i to, že netvrdila, jakou částku vlastně žalovanému zapůjčila. Nad částku částka navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Soud prvního stupně ke svému postupu uvedl, že rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, žalobě vyhověl do částky částka s příslušenstvím a řízení do částky částka zastavil pro zpětvzetí žaloby. Na základě uznání dluhu ze dne datum vzal za prokázané, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku částka po zaplacení úhrady částka. K SMS zprávě žalobkyně ze dne datum, dle níž odpovídá dluh částce částka, uvedl, že jí nepřikládá žádnou relevanci, neboť nejde o kvitanci, která by mohla „přebít“ uznání dluhu. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, tento rozsudek zrušil s tím, že soud musí žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ohledně dluhu žalovaného a jeho výše a ohledně okolností, souvisejících s pořízením a prodejem vozidla, který dle textu SMS zprávy s půjčkami žalobkyně žalovanému a jejich umořováním souvisí, a vyzvat žalobkyni k doplnění.

4. Za situace, kdy žalovaný je občanem Slovenské republiky, soud prvního stupně svoji pravomoc k projednání věci určil dle článku 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Jako rozhodné právo označil právo české dle článku 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

5. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané následující. ⟪LB:lb_001⟫ - Z uznání dluhu ze dne datum, že žalovaný uznal k tomuto dni z titulu zápůjčky dluh ve výši částka a podpis na listině uznal úředně za vlastní. ⟪LB:lb_002⟫ - Podle potvrzení bez data od žalobkyně převzal částka. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně, žalovaný na svůj závazek uhradil tři platby po částka ve dnech 14. 9., 29. 10. a datum a dne datum částku částka. Jiné platby nebyly prokázány. ⟪LB:lb_003⟫ - Ze SMS zprávy to, že žalobkyně žalovanému dne datum psala, že jí celkem dluží částka. Auto bylo částka, částka jí zaplatil za rok a půl. Každý měsíc splácí částka, za rok a půl celkem částka. Zbytek dluhu činí částka. ⟪LB:lb_004⟫ - Podle technického průkazu vozidla a kupní smlouvy ze dne datum žalobkyně zakoupila od právnická osoba vozidlo jméno FO jméno FO RS, SPZ SPZ za částku částka. adresa byla financována z větší části prostřednictvím úvěru č. hodnota, poskytnutého žalobkyni firmou právnická osoba. Dopisem této firmy ze dne datum byla žalobkyně informována o zůstatku úvěru ve výši částka. adresa 483 Kč byla na účet firmy poukázána dne datum. Kupní smlouvou ze dne datum žalobkyně prodala vozidlo za kupní cenu částka. ⟪LB:lb_005⟫ - Z účastnického výslechu žalobkyně, že žalovaný byl do června 2020 přítelem její dcery. Půjčovala mu peníze v hotovosti, celkem částku, kterou uznal v dlužním úpisu. Šlo o více půjček v rozmezí asi od dubna 2017 do roku 2019. adresa 800 Kč představuje jak půjčky v hotovosti, tak i nájemné v roce 2017 za byt, ve kterém žalovaný bydlel a neměl na nájem. Z toho důvodu mu také pořídila vozidlo na leasing, protože úvěr by žalovaný nedostal, neboť nepracoval a je občanem Slovenské republiky. Vozidlo užíval s tím, že auto zaplatí a bude převedeno na něj. Když si pořídil jiné auto, dohodli se na jeho prodeji. ⟪LB:lb_006⟫ - Účastnický výslech žalovaného soud prvního stupně provést nemohl, neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez doloženého důvodu nedostavil. Dokazování dále nedoplňoval dalšími důkazy navrženými žalovaným, konkrétně výpisy z jeho účtů u právnická osoba, u Raiffeisenbanky a u AirBanky, neboť skutkový děj byl prokázán výpisy z účtu žalobkyně a dále uznáním dluhu včetně úhrady částky částka. ⟪LB:lb_007⟫ - Právně postupoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 2392 odst. 1, § 2393 odst. 1, § 2394, § 2053, § 1949 odst. 1, § 1970 o. z. a s § 133 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Skutkově se nejprve vypořádal s otázkou dostatečné určitosti žaloby a tím, zda žaloba obsahuje tvrzení o rozhodných skutečnostech. S poukazem na judikaturu, například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že žaloba je dostatečně určitá. V souladu s právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně závazku žalovaného vůči ní. Žalobkyně uvedla, že od roku 2017 půjčila žalovanému částku částka v hotovosti či na nájemné. Tuto částku žalovaný uznal v dlužním úpisu s tím, že částky si půjčoval asi od dubna 2017 do roku 2019. Uzavřel, že žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení. Poukázal i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, například ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Uvedl, že uznání dluhu představuje vyvratitelnou právní domněnku, že v době uznání dluhu závazek existoval, a v dané věci bylo proto na žalovaném, aby tuto domněnku vyvrátil, odkázal například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Na základě provedeného dokazování uzavřel, že v době uznání dluhu dne datum odpovídal závazek žalovaného vůči žalobkyni částce částka, což žalovaný ani nezpochybňoval. Dále se proto zabýval otázkou, zda po tomto datu žalovaný na svůj dluh plnil, a pokud ano, kolik. Žalovaný totiž tvrdil, že jeho závazek může činit maximálně částka. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný žalobkyni kromě uvedené částky dlužil ještě částku za úvěr na vykoupení vozidla ve výši částka, celkem částka. Tato částka se snížila prodejem vozidla žalobkyně za částku částka a dále o částku částka, představující platby žalovaného. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že po prodeji vozidla a částečných platbách žalovaného dosáhl jeho závazek vůči žalobkyni ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně částky částka. ⟪LB:lb_008⟫ - Žalobkyně dále požadovala 3 % úrok z prodlení z částky částka za dobu od 15. 3. do datum a po částečném zpětvzetí žaloby z částky částka od datum do zaplacení. Dle uznání dluhu měl žalovaný svůj závazek ve výši částka splatit do datum, v prodlení s úhradou této částky tak byl od datum. Výše úroku z prodlení tehdy byla 9 %, proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky částka v jí požadované výši 3 % p. a. od datum a z částky částka úrok v téže výši od datum do datum, při zohlednění zaplacení celkové částky částka třemi platbami po částka ve dnech 14. 9., 29. 10. a datum a platby částka dne datum za situace, kdy žalobkyně zvolila datum datum jako okamžik, kdy žalovaný uhradil celou částku částka. Dne datum žalobkyně prodala vozidlo za cenu částka. Od datum je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky částka.

6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně nejprve požadovala částku částka. Posléze bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno do částky částka. Tímto rozsudkem soud žalobkyni přiznal částku částka. Žaloba tak byla do částky částka s úrokem z prodlení od datum a s úrokem z prodlení z částky částka za den datum nedůvodná, proto ji soud v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl při úvaze o poměru úspěchu a neúspěchu účastníků.

7. Žalobkyně původně nedůvodně požadovala i zaplacení již uhrazené částky částka, v řízení před odvolacím soudem již tato částka nebyla předmětem žaloby po částečném zastavení řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka. Vycházel z toho, že v původním řízení před soudem prvního stupně žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši částka a její právní zástupkyně učinila celkem dva úkony právní služby (přípravu a převzetí zastoupení a účast na ú. j. před soudem prvního stupně dne datum) po částka. Spolu se dvěma paušálními náhradami v celkové výši částka a náhradou 21 % DPH ve výši částka, celkem částka, při úspěchu 51,94 % a neúspěchu 48,06 %, výsledně úspěchu 3,87 % - náhrada činí částku částka.

8. V řízení před odvolacím soudem a následném řízení vycházel z toho, že žalováno bylo částka, žaloba byla nedůvodná do částky částka a žalobkyně žalobu vzala zpět do částky částka. V řízení před odvolacím soudem a druhým řízením před soudem prvního stupně učinila zástupkyně žalobkyně celkem pět úkonů právní služby (vyjádření ze dne datum, doplnění ze dne datum a účast na jednání před Městským soudem v Praze dne datum a ve dnech datum a datum před soudem prvního stupně) po částka, spolu s pěti režijními paušály v celkové výši částka a náhradou 21 % DPH ve výši částka, celkem částka. Žalobkyně žalovala částku částka a její žaloba byla zamítnuta do částky částka. Při neúspěchu 40,37 % a úspěchu 59,63 % tak byla úspěšná do částky 19,25 %, číselně částka.

9. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Poukázal na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Podle něj žaloba neobsahuje dostatek skutkových tvrzení k existenci samotných půjček. To vedlo odvolací soud ke zrušení původního rozsudku, žalobkyně na výzvu ze strany soudu prvního stupně reagovala vyjádřením ze dne datum, avšak svá žalobní tvrzení nedoplnila, případně nedostatečně. Soudu prvního stupně vytkl, že nedostatek absentujících skutkových tvrzení nesprávně, nepřípustně a v rozporu s principy, ovládajícími civilní řízení, dotvářel účastnickým výslechem žalobkyně. Odkázal na komentářovou literaturu k § 131 o. s. ř., z níž citoval. Nesouhlasil s celkovým hodnocením soudu prvního stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Podle něj zásadním problémem v daném řízení není samotná problematika uznání dluhu, nýbrž chybějící skutková tvrzení žalobkyně k samotné existenci tvrzených zápůjček. Za situace, kdy žaloba nebyla řádně doplněna o nezbytná skutková tvrzení, žalovaný se tak nemohl ani k věci řádně vyjádřit. Soud prvního stupně to ostatně sám uvedl slovy, „vyjádření žalobkyně do věci příliš jasno nevneslo“. Navíc nepřípustně suploval roli žalobkyně uzavřel-li, že její tvrzení neodpovídají provedenému dokazování a pro účely napadeného výroku si nezbytná tvrzení dotvořil podle svého uvážení sám.

10. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že ve vyjádření žalobkyně po zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze stále absentuje věcné vyjádření.

11. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu poukázala na břemeno tvrzení s tím, že jinak prokázat dluh nemohla. Od počátku tvrdila, že žalovanému poskytla více zápůjček, nevedla si však detailní evidenci, zejména s ohledem na blízké vztahy mezi nimi. Uznání dluhu byl výsledek vzájemné dohody.

12. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dle odvolání žalovaného, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolací námitky žalovaného nemohou být důvodné. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně jak v jeho procesním postupu, tak i ohledně skutkových zjištění a jejich právním hodnocením.

13. Důvodem předchozího zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo zejména to, že po uznání dluhu žalovaným ze dne datum žalovaný předložil komunikaci se žalobkyní formou SMS zpráv, z nichž vyplývaly další podstatné skutečnosti ohledně výše dluhu žalovaného, konkrétně o zakoupení automobilu, jeho následném prodeji a částečném umoření dluhu (bod 18 odůvodnění). Soud prvního stupně se tímto důkazem nezabýval a odvolací soud nesouhlasil s jeho zdůvodněním pouhým odkazem na vyšší právní sílu uznání dluhu. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ohledně půjček, zejména o aktuální výši dluhu a ohledně získání automobilu na leasing a souvislosti s umořováním dluhu. Žalobkyně poté na výzvu soudu prvního stupně zopakovala, že peníze žalovanému půjčovala v časovém rozmezí let 2017–2019 jednak v hotovosti a dále na nájemné v bytě, kde bydlel. Data jednotlivých zápůjček a jejich jednotlivou výši neuvedla, svůj nárok opírala o uznání dluhu žalovaným dne datum.

14. Není pochyb o tom, že smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2392 a násl. o. z. je reálným kontraktem, podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je reálné přenechání zastupitelné věci zapůjčitele vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu. Z tohoto pohledu není podstatné, že žalobkyně nebyla schopna uvést, kdy přesně a kolik žalovanému zapůjčila, ve své výpovědi k tomu uvedla, že důvodem byl jejich takřka rodinný poměr, neboť žalovaný byl tehdy přítelem její dcery. Tato okolnost byla také důvodem uznání dluhu, jehož autorkou byla žalobkyně a žalovaný uznání podepsal. Následně doplnila také další skutková tvrzení ohledně úvěru na zakoupení automobilu a jeho následného prodeje. O zapůjčení finančních prostředků ze strany žalobkyně žalovanému svědčí také to, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni jednostranným úkonem ze dne datum uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. Následkem tohoto právního úkonu mimo jiné je právní domněnka trvání dluhu v době uznání, a tím i obrácení důkazního břemene na dlužníka v případě soudního řízení. Pro posouzení důvodnosti žaloby je dále podstatné, že při ústním jednání před soudem prvního stupně dne datum (č. l. 36) žalovaný výslovně nesporoval pravost jak tohoto uznání, tak ani potvrzení bez data o převzetí částky částka. Soud prvního stupně v tomto smyslu správně poukázal na existenci vyvratitelné právní domněnky a okolnost, že nebyla-li domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou. Soud prvního stupně proto správně vycházel z toho, že ke dni datum činil dluh žalovaného částku částka a že žalovaný na něj uhradil ve splátkách celkovou částku částka (zbývá částka).

15. V řízení před soudem prvního stupně po zrušujícím usnesení odvolacího soudu byla dále předloženými důkazy prokázána výše zůstatku úvěru žalobkyně, který si vzala na pořízení automobilu pro žalovaného - částka. Dluh žalovaného tak činil částka. Z jeho následného prodeje žalobkyně získala částku částka (výše byla rovněž důkazně podložena), dluh žalovaného poté činil částku částka. Žalovaný samotné výše částek nesporoval, sám k tomu při jednání soudu prvního stupně dne datum (č. l. 49) výslovně uvedl, že výpisy ze svých účtů předkládat nebude, a se svým výslechem nesouhlasil.

16. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že soud právního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění, vyplývajících z provedeného dokazování, a na jejich základě učinil správný jak skutkový, tak i právní závěr o věci samé.

17. Žalovaný v odvolání jednak brojil proti procesnímu postupu soudu prvního stupně ohledně skutkových tvrzení žalobkyně, jejich doplňování výslechem žalobkyně či dotváření soudem, s odkazem na § 131 o. s. ř., a dále i tím, že se pro nedostatek skutkových tvrzení žalobkyně k nim ani nemohl vyjádřit.

18. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud uvádí následující:

K procesnímu postupu soudu prvního stupně:

19. Jak ze samotné žaloby, tak i z jejích doplňků podáními ve dnech datum a datum (č. l. 95–97 a 119–120) jednoznačně vyplývá, že žalobkyně přesná data a výši jednotlivých zápůjček nezná, a proto také (mimo jiné) mezi nimi došlo k uznání dluhu ze strany žalovaného. Nelze souhlasit s odvolací námitkou žalovaného, že soud prvního stupně tato tvrzení nesprávně získal z výpovědi žalobkyně, která popsané skutkové okolnosti ve své účastnické výpovědi pouze zdůvodnila. Se žalovaným tak nelze souhlasit v jeho odvolací námitce, podle níž se z tohoto důvodu k věci nemohl řádně vyjádřit, protože se mohl vyjádřit k uvedeným žalobním tvrzením, což neučinil. Pravost uznání dluhu nepopřel stejně jako nepopíral skutkové okolnosti ohledně vzetí úvěru na automobil. Žalovanému nelze přisvědčit ani v tom, že by soud prvního stupně sám dotvářel skutková tvrzení žalobkyně, když pouze poukázal na to, že žalobkyně bez důkazů dluh žalovaného ponížila o částku částka dvakrát, ačkoli na základě provedeného dokazování je zřejmé, že částka částka představuje součet plnění, které žalovaný žalobkyni poukázal po uznání dluhu ve dnech 14. 9., 29. 10. a datum, a dále dne datum, jak soud prvního stupně zjistil z výpisu z účtu žalobkyně. Žalovaný sám k provedeným platbám neměl žádné důkazní návrhy, setrvával pouze na procesních okolnostech, konkrétně nedostatku žalobních tvrzení, které podle něj ve svém důsledku vedly k neprojednatelnosti žaloby (či neprokázání zápůjčky), v čemž mu soud prvního stupně nepřisvědčil a neučinil tak ani odvolací soud, neboť žaloba byla projednatelná a žalobkyně důvody neuvedení konkrétních dat a výší půjček před uznáním dluhu žalovaným svojí výpovědí zdůvodnila. Uzavření smluv o zápůjčce bylo v řízení prokázáno, odvolací soud v tomto smyslu zdůrazňuje, že smlouvu o zápůjčce lze uzavřít libovolnou formou, tedy i ústně či konkludentně. Skutková tvrzení ohledně automobilu žalobkyně doplnila včetně doložení důkazů.

20. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé jako správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně rozhodnutí o příslušenství pohledávky a výroku III o nákladech řízení náhradě nákladů řízení mezi účastníky, v tomto smyslu odvolací soud odkazuje na podrobné zdůvodnění soudem prvního stupně v bodech 30–32 jeho odůvodnění. V zamítavém výroku o věci samé II zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

21. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že ohledně pravomoci ve věci jednat a rozhodovat a o aplikaci českého práva odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně pod body 5 – 6 rozsudku.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, její náklady ve výši částka sestávají z odměny advokáta po částka z punkta částka (§ 7 bod 6 advokátního tarifu) za vyjádření k podanému odvolání ze dne datum a účast na jednání odvolacího soudu dne datum, dvou paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po částka a náhrady 21 % DPH, protože zástupce žalobkyně je jejím plátcem, ve výši částka. Celkových částka uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.