OSPH04 29 C 495/2022-151

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 445 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 231 529 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 445 800 Kč ve výši 3% p.a. od datum do datum, dále s úrokem z prodlení z částky 388 300 Kč ve výši 3% p.a. od datum do datum a dále s úrokem z prodlení z částky 231 529 Kč od datum do zaplacení ve výši 3% p.a., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 156 771 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3% p.a. od datum do zaplacení a úroku z prodlení z částky 445 800 Kč ve výši 3% p.a. za den datum, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni, k rukám její právní zástupkyně, na náhradě nákladů řízení částku 13 696,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, ve znění částečného zpětvzetí žaloby z datum, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 388 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 445 800 Kč ve výši 3% p.a. od datum do datum a z částky 388 300 Kč ve výši 3% p.a. od datum do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný byl partnerem její dcery a od roku 2017 do roku 2019 žalovanému zapůjčila v rámci zápůjček a žalovanému hrazeného nájemného celkem částku 445 800 Kč, kterou se zavázal vrátit do datum. Svůj dluh žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše dne datum.

2. Žalovaný se bránil tím, že maximální výše jeho dluhu vůči žalobkyni odpovídá částce 262 289 Kč, jak potvrdila žalobkyně v SMS komunikaci se žalovaným dne datum, což odůvodnil žalovaný tím, že žalovaný si „vzal na žalobkyni“ finanční leasing na vozidlo, z jehož prodeje měla žalobkyně umořit svoji pohledávku za žalovaným a dále uvedl, že část svého závazku hradil žalobkyni v hotovosti bez jakéhokoli potvrzení o úhradě a část převodem ze svých bankovních účtů na účet žalobkyně. Dále namítal, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrdit, jakou částku žalovanému zapůjčila. Domáhal se proto zamítnutí žaloby, popř. vyhovění pouze co do částky 262 289 Kč.

3. Anonymizováno soud pro adresa svým rozsudkem č.j. spisová značka ze dne datum žalobě vyhověl co do částky 388 300 Kč s příslušenstvím a řízení v části 57 500 Kč zastavil pro zpětvzetí žalobkyní, přičemž vzal na základě uznání dluhu z datum za prokázané, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 445 800 Kč po odečtení již zaplacené částky 57 500 Kč. SMS zprávě žalobkyně z datum, dle níž odpovídal dluh žalovaného částce 262 289 Kč, soud nepřikládal žádnou relevanci s odůvodněním, že se nejedná o kvitanci, že tato SMS zpráva nemůže „přebít“ uznání dluhu a že žalovaný nedoložil, že by měl žalobkyni dlužit nižší než v uznání dluhu uvedenou částku.

4. K odvolání žalovaného byl výše citovaný rozsudek soudu zrušen usnesením Anonymizováno soudu v Anonymizováno č.j. spisová značka ze dne datum s odůvodněním, že soud prvního stupně nejprve musí žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ohledně dluhu žalovaného a jeho výše, dále ohledně okolností souvisejících s pořízením a prodejem vozidla, který dle textu SMS zprávy žalobkyně s půjčkami a jejich umořováním souvisí, poté vyzvat žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil a následně po doplnění dokazování o věci rozhodnout.

5. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, ve věci je proto dán cizí prvek. Vzhledem k tomu, že státy účastníků jsou členy Evropské unie, určil soud svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky v adresa.

6. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Pokud se na smlouvu nevztahuje odstavec 1 nebo pokud by se na prvky smlouvy vztahovalo více než jedno z písmen a) až h) odstavce 1, řídí se smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště“, neboť závazek žalobkyně zapůjčit finanční prostředky a závazek žalovaného tyto vrátit se týká účastníků, jež mají oba pobyt na území České republiky.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni k uvedenému dni z titulu zápůjčky ve výši 448 800 Kč, jež se zavázal uhradit do datum, přičemž podpis na této listině uznal úředně za vlastní dne datum (důkaz: uznání dluhu žalovaného ze dne datum). Žalovaný dále potvrdil, že od žalované převzal částku 250 000 Kč (důkaz: nedatované potvrzení žalovaného). Na svůj závazek uhradil žalovaný žalobkyni celkem 57 500 Kč, a to třemi platbami po 11 500 Kč dne 14.9., 29.10. a datum a platbou 23 000 Kč dne datum z účtu žalovaného č. č. účtu na účet žalobkyně č. č. účtu (důkazy: výpis z účtu žalobkyně ze dne datum o úhradě částky 11 500 Kč, výpis z účtu z datum o přijaté platbě 11 500 Kč, výpis z účtu z datum přijatá platba ve výši 11 500 Kč, výpis z účtu žalobkyně ze dne datum příchozí platba 23 000 Kč ). Za dobu od uznání dluhu žalovaným dne datum až do dne datum žalobkyni žádné další platby – mimo v předchozí větě zmíněné – od žalovaného poukázány nebyly (důkaz: výpisy z účtů žalobkyně č. č. účtu za dobu od datum do datum). Konečně soud zjistil, že dne datum psala žalobkyně žalovanému na mobilní telefon zprávu o tom, že (cit.) „Ty jsi mi celkem dlužil 808 483 Kč. Auto bylo 519 454 Kč + 57 500 Kč co jsi mi zaplatil za rok a půl… Každý měsíc splácím 5 884 Kč, za rok a půl to je celkem 88 260 Kč. Zbytek tvého dluhu tedy činí 262 289 Kč… Věř že teď jednám fér, mohla jsem všechny poníze za auto si nechat a chtít po tobě ještě těch 445 tisíc a naúčtovat si úroky z prodlení“ (důkaz: SMS komunikace).

8. Vozidlo typ vozidla, SPZ SPZ (dále jen „vozidlo“) bylo zakoupeno žalobkyní za cenu 684 944 Kč dne datum od právnická osoba, IČ IČO (důkaz: technický průkaz vozidla, kupní smlouva z datum).

9. Koupě vozidla byla z větší části financována prostřednictvím úvěru ve výši 616 449,60 Kč, který na základě smlouvy o úvěru č. hodnota poskytla žalobkyni spol. právnická osoba., IČ IČO, a v níž se této společnosti zavázala splácet úvěr v 72měsíčních splátkách po 13 438,53 Kč od datum do datum a od datum ve splátkách po 11 406,37 Kč. Vlastníkem vozidla byla spol. právnická osoba., provozovatelem žalobkyně (důkaz: formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář k úvěrové smlouvě č. hodnota, dodatek k úvěrové smlouvě č. hodnota).

10. Dopisem spol. právnická osoba. ze dne datum byla žalobkyně informováno o zůstatku úvěru ve výši 363 482,92 Kč, částka 363 483 Kč byla na účet této společnosti poukázána dne datum a dne datum byla žalobkyně informována o ukončení smlouvy o úvěru č. hodnota z důvodu předčasného splacení (důkaz: dopis spol. právnická osoba. ze dne datum a datum, oznámení o platbě z datum). Na základě kupní smlouvy č. Anonymizováno ze dne datum prodala žalobkyně vozidlo spol. právnická osoba, IČ IČO, za kupní cenu 519 454 Kč (důkaz: kupní smlouva z datum). V souladu s komisionářskou smlouvou uzavřenou mezi posledně uvedenými stranami dne datum měla spol. právnická osoba, zajistit prodej vozidla za cenu 899 900 Kč (důkaz: komisionářská smlouva).

11. Z účastnického výslechu žalobkyně dne datum soud zjistil, že žalovaný je bývalý přítel dcery, nejsou spolu asi od června 2020. Žalovaný si od ní vždy půjčoval v hotovosti, celkově se jednalo o částku, co uznal v dlužním úpisu, jednalo se o více půjček, které půjčovala od asi dubna 2017 do roku 2018/2019, spíše se jednalo o půjčky do roku 2018. Půjčovala mu různě, jednou 250 000 Kč, jednou 30 000 Kč, podle toho, jak potřeboval. Dlužní úpis sepisovala ona. adresa 800 Kč v dlužním úpisu představuje, jak půjčky v hotovosti, tak i nájemné zaplacené v roce 2017 za žalovaného na byt, ve kterém bydlel, když neměl na nájem.

12. Pro žalovaného pořídila vozidlo na leasing u spol. právnická osoba. od srpna 2017 do června 2020. Úvěr by žalovaný nedostal, protože nepracoval a jako občan Slovenské republiky by údajně nedostal úvěr. Vozidlo užíval žalovaný od počátku s tím, že auto splatí a převede se na něj. Poté si žalovaný pořídil druhé auto, dohodli se proto, že ho společně prodají. Zůstatková cena vozidla při výkupu z leasingu činila asi 370 tis. Kč. Žalobkyně si vzala úvěr, aby vozidlo vyplatila a ten splácela. Podle dohody měl žalovaný úvěr vyplatit a vozidlo si nechat. Úvěr nedoplatil, tak ho prodala samotná žalobkyně za cenu 519 tis. Kč. Z těchto peněz byl potom vyplacen úvěr na vypořádání leasingu a taktéž o tuto částku ponížila dluh žalovaného.

13. Částka 88 260 Kč má představovat o jí splácený úvěr při vykoupení vozidla z leasingu, jednalo se o měsíční splátky 5 884 Kč od června 2020 do listopadu 2021, a tuto částku požadovala po žalovaném uhradit ve své SMS zprávě. K částce 57 500 Kč uvedla, že se jedná o částku, jež jí žalovaný splatil. Další vliv na dluh žalovaného tato částka nemá, neví, proč ve výpočtu dluhu ve vyjádření z datum se tato částka objevuje dvakrát.

14. Účastnický výslech žalovaného soud neprovedl, neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu bez doloženého důvodu nedostavil. Od uložení pokuty za tento přístup soud upustil, neboť účastnický výslech je právem a nikoli povinností účastníka, pročež pokud se žalovaný rozhodl svého práva nevyužít, dobrovolně se vystavil nebezpečí neúspěchu ve věci. Následně návrh na provedení důkazu svým účastnickým výslechem vzal žalovaný zpět.

15. Provedení důkazů navržených žalovaným - výpisy z jeho účtů, které měly být vedeny u právnická osoba, u Anonymizováno a u Anonymizováno – soud zamítl, když jednak z výpisů z účtu žalobkyně bylo patrno, že žalovaný žalobkyni za dobu od uznání dluhu dne datum až do datum na její účet poukázal pouze částku 57 500 Kč, a jednak žalovaný uvedl (viz protokol z jednání soudu dne datum), že soudu výpisy ze svých účtů neposkytne.

16. Z pohledu práva platí u smluv o zápůjčce následující: dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) platí, že (cit.) „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 OZ je uvedeno, že „Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 OZ platí, že „Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 OZ platí, že „Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“

17. Ustanovení § 2053 OZ určuje, že „Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Dle § 1949 odst. 1 OZ platí, že „Přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.“

18. Dle § 1970 OZ platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

19. Dle § 133 o.s.ř. platí, že „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“

20. Soud dospěl k následujícím závěrům. V prvé řadě se soud musel vypořádat s otázkou, zda je žaloba dostatečně určitá a zda žalobkyně dostála své povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti za situace, kdy její žalobní tvrzení bylo takové, že od roku 2017 do roku 2019 žalovanému průběžně půjčovala peníze na jeho osobní potřeby (např. vrácení uložených věcí v zastavárně, nájmy, splátky…), přičemž odkázala na důkaz uznání dluhu ze dne datum. V rozsudku ze dne datum soud dospěl s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn 32 Odo 916/2003 ze dne 22.6.2004 k závěru, že žaloba byla dostatečně určitá. Vázán právním názorem odvolacího soudu (viz bod 4 rozsudku) proto soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně závazku žalovaného vůči ní.

21. Ve vyjádření ze dne datum (viz č.l. 95 spisu) žalobkyně uvedla (cit.) „…jakou částku/částky žalobkyně žalovanému zapůjčila, jakým způsobem a kdy: od roku 2017 se jedná o částku v součtu 445 800 Kč, a to v hotovosti, nájemné v roce 2017 bylo hrazeno z účtu“, v rámci svého účastnického výslechu potom doplnila, že žalovaný si od ní půjčoval v hotovosti, celkově se jednalo o částku, co uznal v dlužním úpisu, jednalo se o více půjček, které půjčovala od asi dubna 2017 do roku 2018/2019, spíše se jednalo o půjčky do roku 2018. Půjčovala mu různě, jednou 250 000 Kč, jednou 30 000 Kč, podle toho, jak potřeboval. Částka 445 800 Kč v dlužním úpisu představuje, jak půjčky v hotovosti, tak i nájemné zaplacené v roce 2017 za žalovaného za byt, ve kterém bydlel, když neměl na nájem.

22. Soud má po těchto dvou doplnění žalobkyní za to, že žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení, když uvedla, že závazek žalovaného vůči ní je tvořen zápůjčkami a za něj hrazeným nájemným za dobu od dubna 2017 do roku 2019, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1126/2003 ze dne datum „Výše citované ustanovení určuje náležitosti uznání závazku, přičemž vedle písemné formy tohoto právního úkonu vyžaduje, aby byl uznán „určitý“ závazek. Požadavek „určitosti závazku“ je pak nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován, a podobně…“, a že není v případě existence uznání dluhu v případě vícero zápůjček nutné specifikovat, kdy a jakou částku žalobkyně žalovanému zapůjčila. V opačném případě by totiž z pohledu soudu písemné uznání dluhu ztratilo své opodstatnění, neboť by jeho jediným smyslem bylo prodloužení promlčecí doby. Podobný závěr plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 1028/2004 ze dne 23.2.2006 „Jestliže tedy žalovaná dne 20. 5. 1997 platně podle § 558 obč. zák. uznala vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu i výše s příslibem jej vrátit, přešlo na ni důkazní břemeno ohledně prokázání neexistence dluhu. Proto žalobkyně (věřitel) ve sporu nemusela prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a naopak žalovaná (dlužník) musela prokázat, že její písemně uznaný dluh vůči žalobkyni nevznikl, případně zanikl. Závěr odvolacího soudu, že existence uznaného dluhu byla v řízení žalovanou vyvrácena tím, že se jí podařilo prokázat (unést důkazní břemeno), že dluh ve vztahu k žalobkyni nevznikl, lze pokládat za správný. Jak bylo výše rozvedeno, rozhodovací praxe připouští možnost vyvrátit právní domněnku existence dluhu prokázáním skutečnosti, že dluh nevznikl. Předpokladem existence dluhu je totiž jeho vznik. Je-li prokázáno, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá právní domněnku existence dluhu vyvrátit, jelikož je jejím opakem (§ 133 o. s. ř.).“

23. Uznání dluhu představuje vyvratitelnou právní domněnku, že v době uznání dluhu závazek existoval, a je na žalovaném, aby tuto domněnku vyvrátil, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2206/2010 ze dne 25.4.2012 „K platnému uznání dluhu je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod dluhu a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou.“

24. Soud tedy dospěl k dílčímu závěru, že v době uznání dluhu dne datum odpovídal závazek žalovaného vůči žalobkyni částce 445 800 Kč, neboť tuto skutečnost žalovaný nijak nezpochybnil, resp. se k této otázce nijak věcně nevyjádřil, když pouze namítal, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení, s čímž se však soud neztotožnil (viz bod 20 až 23 rozsudku).

25. Druhou otázkou k vyřešení bylo, zda po datu datum žalovaný žalobkyni na svůj závazek plnil a pokud ano, v jaké výši. Dle žalovaného mohl jeho dluh vůči žalobkyni činit maximálně 262 289 Kč, neboť celkový dluh žalovaného byl ponížen o prodejní cenu vozidla, které si žalobkyně pořídila prostřednictvím finančního leasingu namísto žalovaného na sebe a prodala jej, k čemuž předložil SMS korespondenci se žalovanou. V rozsudku ze dne datum soud dospěl k závěru, že uznání dluhu žalovaným požívá „vyšší právní síly“ a k SMS zprávě žalobkyně pro absenci jakýchkoli tvrzení či důkazních návrhů žalovaného v tomto ohledu nepřihlédl. Veden právním názorem odvolacího soudu tedy soud nově vyzval žalobkyni, aby tvrdila a prokázala skutečnosti uvedené v SMS zprávě a zdůvodnila, proč v SMS zprávě požadovala vůči žalovanému uhradit 262 289 Kč a v žalobě 445 800 Kč (po částečnému zpětvzetí 388 300 Kč).

26. Ve vyjádření ze dne datum žalobkyně doplnila, že SMS zpráva představovala jen návrh na vyrovnání, a jelikož jej žalovaný neakceptoval, tak vůči němu žalobou požadovala uhradit celý dluh 445 800 Kč. Tomuto vysvětlení však soud neuvěřil. Je běžné, že v rámci mimosoudního řešení sporů se lidé domluví na nějakém kompromisu, kdy věřitel např. může část svého nároku omezit, dát dlužníkovi „slevu“ výměnou za to, že získá peníze hned bez nutnosti obrátit se na asistenci soudu. Z SMS zprávy však nic takového neplyne a žalobkyně ani nic takového neuvádí. Soud tak dospěl k závěru, že závazek žalovaného ve výši 445 800 Kč byl v době psaní SMS zprávy žalobkyní (dne datum) modifikován dalšími obligačními vztahy mezi účastníky.

27. Vyjádření žalobkyně však do věci příliš jasno nevneslo, naopak jí uvedené okolnosti geneze dluhu neodpovídají provedenému dokazování a jejím tvrzením. Dle vyjádření žalobkyně ze dne datum žalovaný žalobkyni dlužil na zápůjčkách a nájemném 445 800 Kč a za úvěr na vykoupení vozidla 362 683 Kč, celkem 808 483 Kč (viz řádky 1, 2 a 3 tabulky). Dluh se snížil prodejem vozidla žalobkyně za cenu 519 454 Kč (řádek 4), dále o částku 57 500 Kč (řádek 6, označení „???“) a platbami žalovaného ve výši 57 500 Kč (řádek 7). Za splátky za dobu od června 2020 do listopadu 2021 (pozn. soudu: ve vyjádření žalobkyně ze dne datum bylo uvedeno, že se jednalo o dobu od června 2020 do listopadu 2022, na jednání dne datum žalobkyní opraveno, že se jedná o dobu do listopadu 2021) měla na úvěr za vykoupené vozidlo zaplatit 88 260 Kč. Žalovaný tak měl dle SMS zprávy dlužit 262 289 Kč, jak plyne z této tabulky:

Dle vyjádření

1 uznání dluhu

445 800,00 Kč

2 půjčka na vykoupení auta

362 683,00 Kč

3

CELKOVÝ DLUH

808 483,00 Kč

4 prodej vozidla

-519 454,00 Kč

5 mezisoučet

289 029,00 Kč

6

?????

-57 500,00 Kč

7 zaplaceno žalovaným

-57 500,00 Kč

8 splátky

88 260,00 Kč

262 289,00 Kč

28. Soudu se však nepodařilo zjistit, co má představovat částka 57 500 Kč, o níž žalobkyně ponížila dluh žalovaného poprvé (řádek 6 tabulky, označení „???“), a nedokázala se k ní vyjádřit ani žalobkyně (viz protokol z jednání na č.l. 110). Tato částka tak nemá žádné opodstatnění a z pohledu soudu spočívá její význam snad jen v tom, aby výpočet žalobkyni „seděl“. Stejně tak se žalobkyně mýlí potud, že na splátkách úvěru při vykoupení vozidla zaplatila od června 2020 do listopadu 2021 částku 88 260 Kč, neboť ve skutečnosti by za toto období musela zaplatit 105 912 Kč, tj. 18 měsíčních splátek po 5 884 Kč za dobu od června 2020 do listopadu 2021. Kromě toho žalobkyně vůči žalovanému ve svém výpočtu požaduje zaplatit cenu vozidla po jeho vykoupení od spol. právnická osoba. dvakrát, když jednou požaduje zaplatit 362 683 Kč coby částku, představující výši úvěru, a podruhé navíc jí zaplacené splátky téhož úvěru ve výši 88 260 Kč, tedy právě o tuto částku více, než činila samotná výše úvěru, na což nemá nárok.

29. Soudu tedy nezbylo než vycházet z důkazů, které žalobkyně ohledně modifikace svého nároku předložila, a které souvisely s dalším osudem vozidla po uznání dluhu žalovaným dne datum (žalovaný se k těmto důkazům a z nich plynoucím skutečnostem nevyjádřil). Žalovaný žalobkyni dlužil z titulu zápůjček a nájemného 445 800 Kč, jak plyne z uznání dluhu, a dále žalobkyni byl povinen zaplatit zůstatek úvěru u spol. právnická osoba. ve výši 362 683 Kč (řádek 1 a 2 přiložené tabulky), celkem tedy 808 483 Kč (řádek 3). Tento závazek žalovaného je potom nutné ponížit jednak o prodejní cenu vozidla 519 454 Kč (řádek 4), tak i o částečné splacení dluhu žalovaného ve výši 57 500 Kč. Na základě těchto skutečností tak soud dospěl k tomu, že po prodeji vozidla a částečných platbách žalovaného dosáhl jeho závazek vůči žalobkyni ke dni rozhodování soudu toliko částky 231 529 Kč:

Dle důkazů založených žalobkyní

1 uznání dluhu

445 800,00 Kč

2 půjčka na vykoupení auta

362 683,00 Kč

3

CELKOVÝ DLUH

808 483,00 Kč

4 prodej vozidla

-519 454,00 Kč

5 mezisoučet

289 029,00 Kč

6 zaplaceno žalovaným

-57 500,00 Kč

231 529,00 Kč

30. Žalobkyně požadovala 3%-ní úrok z prodlení z částky 445 800 Kč od datum do datum a z částky 388 300 Kč od datum do zaplacení (po částečném zpětvzetí žaloby). Žalovaný měl svůj závazek ve výši 445 800 Kč dle uznání dluhu splatit do datum. V prodlení s úhradou této částky tak byl od datum. Vzhledem k tomu, že výše úroku z prodlení v zákonné výši odpovídala 9%, tak soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 445 800 Kč v jí požadované výši 3% p.a. dle jejího zpětvzetí do datum a úrok z prodlení z částky 388 300 Kč ve výši 3% p.a. od datum do datum (jedná se o zohlednění žalovaným zaplacené celkové částky 57 500 Kč třemi platbami po 11 500 Kč dne 14.9., 29.10. a datum a platbou 23 000 Kč dne datum, kdy žalobkyně sice mohla požadovat úrok z částek postupně snižovaných dle žalovaným realizovaných plateb, ale zvolila datum datum jako okamžik, v němž žalovaný uhradil celou částku 57 500 Kč). Dne datum žalobkyně prodala vozidlo za cenu 519 454 Kč, o níž se dále snížil závazek žalovaného (jak plyne z tabulky u bodu 28 rozsudku). Od datum je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 231 529 Kč.

31. Žalobkyně původně požadovala úhradu 445 800 Kč, řízení bylo po částečném zpětvzetí zastaveno co do částky 57 500 Kč a nyní soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 231 529 Kč. Z toho plyne, že žaloba byla v části 156 771 Kč (tj. 445 800 Kč minus 57 500 Kč minus 231 529 Kč) s odpovídajícím úrokem z prodlení od datum (zaplacení prodejní ceny vozidla) a s úrokem z prodlení z částky 445 800 Kč za den datum (kdy nejpozději měla být dlužná částka zaplacena, ale splatnost nastala až o den později) nedůvodná, a proto ji soud v této části zamítl.

32. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu a z něj plynoucí výši nákladů řízení rozdělil soud na řízení do odvolání žalovaného proti v pořadí prvnímu rozsudku soudu prvního stupně, kdy žalobkyně nedůvodně požadovala i zaplacení částky 57 500 Kč, kterou však žalovaný před podáním žaloby uhradil (a kdy byl neúspěch žalobkyně vyšší), a na řízení před odvolacím soudem a soudem prvního stupně, kdy již předmětem žaloby nebyla částka 57 500 Kč pro částečné zastavení řízení (a kdy byl neúspěch žalobkyně nižší). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 696 Kč, jak je uvedeno v těchto přehledech:

Řízení před OS P 4 nedůvodné 156 771 Kč a vzato zpět 57 500 Kč

Žalováno

SOP

22 990 Kč

214 271 Kč

445 800 Kč příprava a převzetí zastoupení

10 100 Kč jednání OS datum

10 100 Kč

2x tarif á 300

600 Kč neúspěch

48,06%

21%-ní DPH

4 368 Kč úspěch

51,94% celkem

48 158 Kč úspěch-neúspěch

3,87%

Úspěch 3,87%

1 864 Kč

Řízení před Anonymizováno v Praze a následně před OS P4

Zamítnuto

Žalováno jednání Anonymizováno datum

9 860 Kč

156 771 Kč

388 300 Kč vyjádření z datum

9 860 Kč jednání OS datum

9 860 Kč doplnění z datum

9 860 Kč neúspěch

40,37% jednání OS datum

9 860 Kč úspěch

59,63%

5x tarif á 300

1 500 Kč úspěch-neúspěch

19,25%

21%-ní DPH

10 668 Kč

Celkem

61 468 Kč

Úspěch 19,25%

11 833 Kč

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.