MSPH 15 Co 120/2026-200

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ za ⟪LB:lb_003⟫ účasti: právnická osoba ⟪LB:lb_004⟫ zahraniční osoba registrovaná pod č. hodnota sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu ⟪LB:lb_006⟫ právnická osoba pobočka pro Českou republiku ⟪LB:lb_007⟫ IČO: IČO sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_010⟫ o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra dle části páté o. s. ř., k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. ledna 2026, č. j. 70 C 34/2024-164,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že nález Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. hodnota ve znění rozhodnutí Orgán veřejné moci o námitkách ze dne datum, č.j. hodnota, se ve výroku II. částečně nahrazuje tak, že: „Účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 961 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 26 961 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbývající části se žaloba na nahrazení výroku II. zamítá.“

Účastnice je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve výši 15 000 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Orgán veřejné moci.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil výrok II. nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum č.j. hodnota ve spojení s rozhodnutím Orgán veřejné moci o námitkách ze dne datum č.j. hodnota tak, že: „I. Účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 581 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 67 581 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a II. Účastnice je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 133,30 Kč, to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupce žalobkyně Jméno advokáta A.“

2. Takto rozhodl již druhým rozsudkem v pořadí o včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) podané žalobě dle části páté o. s. ř. na nahrazení výroku II. shora označeného nálezu Orgán veřejné moci ve spojení s rozhodnutím o námitkách.

3. Orgán veřejné moci rozhodoval dle ust. § 8 a násl. zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, o návrhu žalobkyně proti účastnici na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo na straně účastnice vzniknout přijetím pojistného dle neplatné smlouvy o životním pojištění podezřelý výraz č. hodnota podepsané dne datum. Požadovaná částka 130 944 Kč představuje (jak plyne z obsahu výzvy k vydání bezdůvodného obohacení připojené k návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem) pojistné zaplacené žalobkyní do dne datum, kdy byla výzva k vydání bezdůvodného obohacení sepsána. Částku 130 944 Kč žalobkyně žádala přiznat spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne, kdy marně uplynul den stanovený ve výzvě k zaplacení, do zaplacení. Neplatnost smlouvy o životním pojištění plyne dle žalobkyně z toho, že 1) smlouva byla uzavřena entitou bez právní subjektivity (pobočka zahraniční právnické osoby nemá právní subjektivitu a nemohla proto uzavřít pojistnou smlouvu), 2) nebylo řádně sjednáno pojištění (uzavřením tohoto typu smlouvy instituce fakticky obcházela regulaci danou zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a poskytovala klientům investiční služby; pojišťovna přitom může uzavírat s klienty jen smlouvy, jejichž účelem je pojištění, nikoliv zhodnocování finančních prostředků, neboť v takovém případě pojišťovna nepřebírá pojistné riziko ev. jen v zanedbatelné míře a „materiálně“ o pojištění nejde) a 3) z uzavřené smlouvy nelze zjistit výpočet (tj. výši) pojistného plnění, tj. dostatečně určitě nebyl sjednán rozsah pojistného plnění.

4. Orgán veřejné moci nálezem ze dne datum (ve spojení s rozhodnutím, jímž byly námitky navrhovatelky zamítnuty a rozhodnutí Finančního arbitra bylo potvrzeno) výrokem I. zastavil řízení o návrhu navrhovatelky v části, která se týká náhrady pojistného zaplaceného na základě předmětné pojistné smlouvy za připojištění pro případ smrti následkem úrazu, připojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním, připojištění denních dávek za dobu nezbytného léčení úrazu, připojištění pro případ hospitalizace následkem úrazu, se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o finančním arbitrovi, protože návrh je v této části podle § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi nepřípustný a výrokem II. ve zbývající části návrh zamítl.

5. Soud prvního stupně prvním rozsudkem ve věci ze dne datum, č.j. spisová značka nahradil nález Orgán veřejné moci ze dne datum (ve spojení s rozhodnutím o námitkách) tak, že žalovaná účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 130 944 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky za dobu od datum do zaplacení (výrok I.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33 259 Kč (výrok II.).

6. K odvolání účastnice byl rozsudek soudu prvního stupně, ohledně žaloby směřující k nahrazení výroku I. nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum č.j. hodnota ve spojení s rozhodnutím Orgán veřejné moci o námitkách ze dne datum č.j. hodnota zrušen a řízení bylo zastaveno, a to výrokem I. usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka, neboť soud není věcně příslušný k projednání části žaloby směřující k nahrazení výroku I. nálezu, jímž bylo řízení před Orgán veřejné moci částečně zastaveno pro nedostatek pravomoci, neboť k přezkumu nemeritorních rozhodnutí jsou příslušné soudy ve správním soudnictví, o čemž byla žalobkyně současně poučena (viz bod 21 a 22 odůvodnění usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, č.j. spisová značka); výrokem II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, ohledně žaloby směřující k nahrazení výroku II. nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum č. j. spisová značka ve znění rozhodnutí Orgán veřejné moci o námitkách ze dne datum č. j. spisová značka zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně si neujasnil tu část předmětu správního řízení, o níž bylo rozhodnuto finančním arbitrem meritorně, což rovněž přispělo k nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nesrozumitelnost.

7. Soud prvního stupně se proto následně věcně zabýval tou částí návrhu žalobkyně, o níž Orgán veřejné moci rozhodl zamítavě ve výroku II. nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách.

8. Z odůvodnění rozhodnutí Orgán veřejné moci plynou jeho následující zjištění: Pojistnou smlouvu ze dne datum uzavřeli jméno FO, narozený datum, jako pojistník a instituce jako pojistitel. Obsahem pojistné smlouvy bylo pojištění navrhovatelky (žalobkyně) pro případ smrti nebo dožití (75 let) s připojištěním pro případ smrti následkem úrazu a pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním, s připojištěním denních dávek za dobu nezbytného léčení úrazu s připojištěním pro případ hospitalizace následkem úrazu a s bonusovým připojištěním pro případ hospitalizace následkem úrazu. Celkové měsíční pojistné podle smlouvy činilo 1 408 Kč, z toho pojistné za pojištění pro případ smrti nebo dožití 817 Kč měsíčně a za připojištění 591 Kč měsíčně. Ke změně výše pojistného za tzv. hlavní pojištění a za tzv. připojištění došlo až po dni datum, a to v červnu 2018 a v srpnu 2018 (v červnu 2018 bylo pojistné za tzv. hlavní pojištění sníženo na částku 100 Kč měsíčně a pojistné za připojištění zůstalo ve výši 591 Kč měsíčně; s účinností od datum došlo k navýšení pojistného za tzv. hlavní pojištění na 105 Kč měsíčně a za připojištění na 620 Kč měsíčně).

9. Orgán veřejné moci návrh na vydání bezdůvodného obohacení v části požadavku na vrácení pojistného zaplaceného za tzv. hlavní pojištění, tj. za pojištění navrhovatelky pro případ její smrti nebo dožití (75 let), zamítl s odůvodněním, že instituci přijetím pojistného žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, protože předmětná pojistná smlouva je platným právním jednáním. Orgán veřejné moci se zabýval nejen platností smlouvy uzavřené dne datum, nýbrž i platností ujednání o změně pojistné smlouvy ze dne datum (tehdy došlo ke změně pojistníka pojistné smlouvy; pojistníkem se namísto jméno FO stala navrhovatelka) a platností ujednání o změně pojistné smlouvy ze dne datum (tzv. Konverze pojistné smlouvy, kdy došlo k nahrazení pojištění pro případ smrti nebo dožití s tarifem hodnota obdobným pojištěním s tarifem hodnota, smluvní strany podřadily právní vztah z pojistné smlouvy pod občanský zákoník, účinný od datum a snížily pojistné).

10. Orgán veřejné moci dovodil, že pojistná smlouva byla uzavřena existentním pojistitelem, a to zahraniční právnickou osobou, nikoliv entitou bez právní subjektivity (pobočkou). Zohlednil přitom text smluvních i mimosmluvních dokumentů pojistitele, chování obou stran po uzavření pojistné smlouvy a veřejné známé skutečnosti o identitě pojistitele. Dále dovodil, že pojistná smlouva jako smlouva investičního životního pojištění neodporovala zákonu č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Konstatoval, že pojištění s určením pojistné částky odkazem na předem neznámou hodnotu podílového účtu může naplnit účel pojištění, avšak jen za podmínky, že pojistné plnění není zcela závislé na neurčitých a nepředvídatelných okolnostech, které nemůže ovlivnit ani pojistník, ani pojistitel. Určení pojistné částky pouze s odkazem na nejistý výsledek investování prostřednictvím (negarantované) investiční složky, kde lze určitý výnos předpokládat, nikoliv s jistotou zaručit, odporuje významu institutu pojištění. Ačkoliv investiční životní pojištění kombinuje do jednoho finančního produktu dvě činnosti, tj. pojištění a investování, je dle Orgán veřejné moci nutná stálá přítomnost „garantované pojistné částky“, aby byl naplněn smysl a účel pojištění. Pokud by životní pojištění sloužilo jen k investování, byla by takto konstruovaná pojistná smlouva neplatná. Dle Orgán veřejné moci nebylo pojistné plnění v posuzovaném případě určeno pouze s odkazem na nejistý výsledek investování, protože bylo smluveno ve výši „aktuální hodnoty podílových jednotek, minimálně však 10 000 Kč“. Částka 10 000 Kč, kterou Orgán veřejné moci nepovažoval za ryze formální, aby nemohla sloužit k alespoň částečné pojistné ochraně (před následky pojistného nebezpečí), tedy představovala garantované plnění bez ohledu na vývoj investiční složky pojistného plnění.

11. Dle Orgán veřejné moci bylo pojistné plnění včetně podílu na výnosech z jednotlivých finančních fondů smluveno v pojistné smlouvě dostatečně určitě, a to jak před Konverzí, tak po Konverzi. V pojistné smlouvě bylo smluveno, že instituce vyplatí v případě smrti navrhovatelky oprávněné osobě aktuální hodnotu podílových jednotek, minimálně však 10 000 Kč, a v případě dožití navrhovatelky sjednaného konce pojištění aktuální hodnotu podílových jednotek. Hodnota podílových jednotek činí dle čl. 1 Zvláštních pojistných podmínek hodnota celkový počet počátečních a akumulačních podílových jednotek z jednotlivých finančních fondů vynásobený prodejní cenou příslušných fondů. V uvedeném článku jsou definovány všechny potřebné pojmy pro výpočet pojistného plnění (tj. oceňovací den a prodejní cena), pojistná smlouva v posuzovaném případě předpokládá, že všechny podílové jednotky mají povahu akumulačních podílových jednotek. V článku 12 odst. 1 Zvláštních pojistných podmínek hodnota pak bylo srozumitelným způsobem upraveno (v souladu s § 4 odst. 1, písm. g/ zákona o pojistné smlouvě), jaká část zaplaceného pojistného se odečítá na počáteční náklady. Dle tohoto článku pojišťovna po dobu prvních 3 let od počátku pojištění odečte z každého zaplaceného běžného pojistného za hlavní pojištění prvního pojištěného poplatek na úhradu počátečních nákladů pojišťovny. Poplatek na úhradu počátečních nákladů pojišťovny se stanoví na základě alokačního procenta stanoveného v Přehledu poplatků a výše běžného pojistného za první pojistné období. Pro určení výše alokačního procenta je rozhodná sjednaná pojistná doba pojištění prvního pojištěného. Přehled poplatků hodnota pak obsahuje jednoduchou tabulku výše alokačního procenta ze zaplaceného pojistného v prvních 3 letech s ohledem na délku pojistné doby. Pro pojistnou dobu sjednanou v předmětné pojistné smlouvě bylo stanoveno 65 %. Podle Orgán veřejné moci tedy lze bez jakýchkoliv výkladových obtíží dospět k jednoznačnému závěru o výši smluvených nákladů, které se odečítají ze zaplaceného pojistného a nebudou investovány.

12. Stanovisko účastnice soud prvního stupně rozvedl pod body 14 až 31 odůvodnění rozsudku.

13. Soud prvního stupně vycházel při novém posouzení návrhu žalobkyně uplatněného před Orgán veřejné moci ze stejných skutkových zjištění jako Orgán veřejné moci (§ 250 odst. 2 o. s. ř.), jak plyne z bodů 34 až 38 odůvodnění rozsudku. Po vlastním dokazování, v souladu s pokynem Orgán veřejné moci v kasačním rozhodnutí ze dne datum, č.j. spisová značka, učinil následující skutková zjištění: Na základě návrhu žalobkyně ze dne datum probíhalo řízení před finančním arbitrem, které bylo skončeno nálezem ze dne datum č.j. hodnota finanční arbitr návrh ve vztahu k vydání pojistného zaplaceného na základě pojistné smlouvy za neživotní připojištění zastavil jako nepřípustný a ve zbývajícím části zamítl. Dne datum podala žalobkyně proti nálezu námitky, které byly rozhodnutím o námitkách ze dne datum č.j. hodnota zamítnuty a nález byl potvrzen. Rozhodnutí o zamítnutí námitek bylo žalobkyni doručeno dne datum. V řízení před finančním arbitrem byla namítána neplatnost pojistné smlouvy č. hodnota uzavřené dne datum ozn. Životní pojištění jméno FO s počátkem pojištění datum, jejímž předmětem bylo životní pojištění a další připojištění. Pojistné bylo sjednáno na částku 1 408 Kč. V oddíle E informací zájemci byly uvedeny poplatky spojené s jednotlivými produkty s tím, že v případě rizikové pojistné byl učiněn odkaz na sazebník. Žalobkyně za období od datum do datum uhradila celkem hodnota plateb pojistného po 1 408 Kč, tj celkem částku 130 944 Kč. Za dané období bylo účastnicí předepsáno na úhradu pojistného pod kódem hodnota (investiční životní pojištění) 93 plateb po 817 Kč a žalobkyní byla uhrazeno 93 plateb po 817 Kč, tj. celkem částka 75 981 Kč. V daném období došlo k výplatě pojistné plnění ve výši 8 400 Kč. Pojistná smlouva i související smluvní dokumentace obsahovala nepřesné označení účastnice pobočnou (právnická osoba, adresa, IČO: IČO, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Orgán veřejné moci, podezřelý výraz, a zakladatel právnická osoba sídlem adresa, zapsaná v obchodním rejstříku adresa, datum zápisu datum, číslo zápisu hodnota). Účastnice vystavovala v daném období žalobkyni výroční dopisy, ve kterém informovala o stavu podílového účtu, výši strženého rizikového pojistného ve vztahu k hlavnímu pojištění i ve vztahu k připojištění i jaká je poplatková struktura produktu. Ve výročním dopisu ze dne datum bylo uvedeno pojistné ve výši 1 408 Kč s tím, že na pojistné hodnota (hlavní pojištění) bylo uhrazeno pojistné ve výši 817 Kč. Dne datum byl podán návrh na změnu pojistné smlouvy – podezřelý výraz. Po provedení konverze bylo pojistné za hlavní pojištění – rizikové pojistné 0 Kč, investiční složka činila 1 000 Kč a pojistné za připojištění činilo 408 Kč. Žalobkyně vyzvala účastnici, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, žalobkyni vydala bezdůvodné obohacení představující uhrazené pojistné za období od počátku pojištění do vydání výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně uhradila celkem na pojistném částku 130 944 Kč. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla účastnici doručena datum. Účastnice oznámila žalobkyni dne datum výplatu plnění na základě pojistné události ze dne datum za diagnózu diagnóza s nutnou sádrou, a to ve výši 8 400 Kč. Žalobkyně za období od datum do datum uhradila celkem hodnota plateb pojistného po 1 408 Kč, tj celkem částku 130 944 Kč. Za dané období bylo účastnicí předepsáno na úhradu pojistného pod kódem hodnota (investiční životní pojištění) 93 plateb po 817 Kč a žalobkyní byla uhrazeno 93 plateb po 817 Kč, tj. celkem částka 75 981 Kč.

14. Otázku nepřesného označení účastnice soud prvního stupně vypořádal v bodě 64 odůvodnění (ve shodě s Orgán veřejné moci), kde s odkazem na s ohledem na výklad smlouvy a jednání účastníků smluvního vztahu (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum sp. zn. spisová značka) uzavřel, že pojistná smlouva byla uzavřena obvyklým způsobem se zřizovatelem české pobočky zahraniční pojišťovny prostřednictvím této pobočky.

15. K námitce, že nebylo smluveno pojištění v materiálním smyslu, uvedl (stejně jako Orgán veřejné moci), že byla sjednána minimální výše pojistné částky 10 000 Kč pro případně nedostatečné hodnoty investic. K absenci převzetí pojistného rizika by soud prvního stupně přisvědčil pouze v situaci, pokud by výše pojistné částky byla sjednána jako nulová, event. v hodnotě investice. V daném případě byla sjednána minimální výše pojistné částky pro případné nedostatečné hodnoty investic (podílových fondů), kdy se nejedná o výši natolik zanedbatelnou, aby bylo možno učinit závěr, že se fakticky jedná o obcházení povinnosti převzetí pojistného rizika.

16. Soud prvního stupně, oproti závěrům Orgán veřejné moci, dovodil neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného (smlouva neobsahuje konkrétní ujednání o způsobu určení a výši rizikového pojistného na hlavní pojištění, ze smluvní dokumentace není zjistitelné, jaké částka bude investována a jaká bude představovat rizikové pojistné), která způsobuje dle § 37 odst. 1 o. z. absolutní neplatnost smlouvy o životním pojištění jako celku. Absence určitého sjednání konkrétní výše rizikového pojistného nelze překlenout ust. § 12 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě tak, že by se jednalo o informaci, kterou pojišťovna poskytuje na žádost, tj. o zásady pro stanovení výše pojistného. Jedná se o neurčitost ve vztahu k podstatné náležitosti pojistné smlouvy, dle ust. § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě. K otázce, zda za součást pojistné smlouvy lze pokládat výši rizikového pojistného uvedenou v Sazebníku pojišťovny, který byl pro pojistníka dostupný v sídle pojišťovny (viz čl. 7 odst. 7 týchž pojistných podmínek), soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka (shodně ve věci téže pojišťovny k neplatnosti pojistné smlouvy se shodnými parametry pro neurčitost z důvodu absence sazebníku Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne datum č. j. spisová značka, ze dne datum č.j. spisová značka, ze dne datum č.j. spisová značka). Soud prvního stupně uzavřel, že není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, jedná se o neplatný právní úkon a neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného způsobuje neplatnost smlouvy o životním pojištění jako celku. Jako nadbytečné měl soud prvního stupně posouzení neplatnosti smluvního ujednání stran jejich přiměřenosti dle § 56 odst. 1 obč. zák. Ohledně konverze pojistné smlouvy s odkazem na § 1902 o. z. konstatoval, že vůle účastníků nesměřovala ke zrušení stávajícího závazku, ale pouze k úpravě stávající smlouvy (jedná o shodnou smlouvu /číslo smlouvy/, jsou zachovány i další základní parametry, včetně počátku pojištění, proto nelze dospět k závěru, že by Konverze byla projevem vůle zrušit původní závazek). Ke Konverzi došlo až po vydání výzvy k bezdůvodnému obohacení, a proto nemá na uplatněný nárok žádný vliv. Ke zhojení nedostatků smlouvy Konverzí nedošlo.

17. Soud prvního stupně, s ohledem na výše uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, oproti Orgán veřejné moci dovodil, že platbami pojistného vzniklo na straně účastnice bezdůvodné obohacení, které posoudil za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do datum (dále jen „obč. zák.“).

18. V souladu s pokynem odvolacího soudu v kasačním rozhodnutí ze dne datum (viz bod 24 odůvodnění), soud prvního stupně vymezil rozsah úhrad pojistného na hlavní pojištění (bez úhrad na jednotlivá připojištění) od počátku pojistné smlouvy do výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne datum. Vycházel z výpisu z interního systému účastnice, z něhož byl prokázán způsob alokování pojistného, a to částkou 817 Kč měsíčně na hlavní pojištění, což koresponduje s obsahy výročních dopisů. Konstatoval, že žalobkyní bylo uhrazeno za období od počátku pojištění do výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, celkem hodnota plateb, tj. 817 Kč x 93 plateb = 75 981 Kč. Uvedenou částku ponížil o vyplacené plnění v roce 2015 ve výši 8 400 Kč v rámci vzájemného zúčtování, a dospěl k částce 67 581 Kč, kterou žalobkyni přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud prvního stupně v bodech 73 až 75 vyložil, že ve věci nedošlo ke změně žaloby oproti stavu, kdy rozhodoval správní orgán. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. (a ust. § 245 o. s. ř.), kdy s ohledem na úspěch přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve specifikací dle bodů 78 až 83 odůvodnění.

19. Rozsudek soudu prvního stupně napadly odvoláním, jak žalobkyně, tak účastnice.

20. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil tak, že její žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně souhlasí, že smlouva je z důvodu neplatného ujednání o poplatcích a o rizikovém pojistném neplatná. Za zmatečný označila bod 69. rozsudku, kde soud prvního stupně konstatuje, že považoval za nadbytečné zabývat se otázkou zneužívajících smluvních ujednání ve smyslu ust. § 56 obč. zák. ačkoliv uvedl, že lze učinit závěr o zneužívajících smluvních ujednáních ve smlouvě.

21. Dle žalobkyně lze provedených důkazů přitom jednoznačně uzavřít, že smlouva a zejména Zvláštní pojistné podmínky, zneužívající smluvní ujednání obsahují. V tomto směru žalobkyně odkázala na aktuální rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci spisová značka ze datum, z něhož vyplývá, že přezkumu z hlediska zneužívajících ujednání podléhají i smluvní ujednání, u nichž byla konstatována neplatnost z jiného důvodu. Účastnice namítla, že účastnice v průběhu řízení nevznesla námitku promlčení nároku (jak ostatně konstatuje odvolací soud v kasačním rozhodnutí pod č.j. spisová značka), přičemž tuto žalovaná poprvé zmiňuje až v rámci jí podaného odvolání. S ohledem na jednoznačná zneužívající smluvní ujednání pak nemůže být, ve smyslu ustálené judikatury, žalovanou vznesená námitka promlčení relevantní (kdy v případě existence zneužívajících smluvních ujednání se musí uplatnit tzv. zásada efektivity). Za zcela nesprávné a ustálené judikatuře odporující pak považuje žalobkyně skutečnost, že soud prvého stupně přiznal žalobkyni toliko část jejího nároku, a to pouze část odpovídající žalovanou tvrzeným platbám, které měla alokovat na hlavní pojištění od čehož ještě odečetl částku, odpovídající vyplacenému pojistnému plnění v roce 2015. Předně vyplacené pojistné plnění v roce 2015 bylo již zohledněno v podaném nároku, a o tuto částku byl nárok ponížen již v době zahájení řízení před Orgán veřejné moci. Rozdělení plateb pojistného na část „tzv. na rizika“ a na část „tzv. na investice“ nebylo ve smlouvě nikterak sjednáno a soud prvního stupně uvedené dovodil pouze z interního výstupu žalované (z listiny vytvořené žalovanou pro účely tohoto řízení). Takový postup žalobkyně považuje za zcela absurdní.

22. Účastnice navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Předně nesouhlasí se závěrem o neplatnosti ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném, neboť žalobkyně při uzavírání smlouvy svým podpisem stvrdila, že její součástí byly i Všeobecné a zvláštní pojistné podmínky a Informace zájemci, kdy součástí dokumentace byl i Přehled poplatků souvisejících s investičním životním pojištěním. Co se týče výše rizikového pojistného, v případě žalobkyně jeho výše činila 0,- Kč. Nesprávná je i úvaha soudu prvního stupně ohledně provedené podezřelý výraz. Fakticky byla uzavřena nová pojistná smlouva, modifikovaná na nový, pro žalobkyni výhodnější, pojistný produkt. Konverze obsahuje veškeré podstatné náležitosti pojistné smlouvy stanovené v ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Zdůraznila, že soud prvního stupně zcela opomněl vypořádat účastnicí vznesenou námitku promlčení. Rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty tak bylo uzavření Pojistné smlouvy. Bez ohledu na běh subjektivního promlčecí lhůty je žalovaná přesvědčena, že domnělý nárok žalobkyně je částečně promlčen i v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty. K aplikovatelnosti § 107 odst. 2 obč. zák., účastnice odkázala na rozhodnutí Orgán veřejné moci ve věci sp. zn. spisová značka (popř. i Orgán veřejné moci ve věci sp. zn. spisová značka), ze kterých plyne, že ve věci životního pojištění se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka neuplatní a je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením smlouvy životním pojištěním, jakožto investicí svého druhu. Účastnice předestřela výčet sp. zn. rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu, která uvedený závěr reflektují (např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn spisová značka).

23. Účastnice se následně vyjádřila k odvolání žalobkyně. K námitce týkající se „interní listiny“, resp. přehledu vyhotoveného účastnicí, uvedla, že jako pojistitel vede povinnou účetní a technickou evidenci, z níž alokace plateb vychází. Nejde o listinu „vytvořenou ad hoc pro účely sporu“, ale o výstup ze systémů, které pojišťovna vede povinně a dlouhodobě. K rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp. zn. spisová značka uvedla, že ani z tohoto rozsudku nevyplývá, že by zásada efektivity zcela vylučovala uplatnění promlčecích lhůt. Soudní dvůr Evropské unie tuto zásadu opakovaně vykládá tak, že promlčení je přípustné, pokud není nastaveno tak, aby prakticky znemožnilo nebo nadměrně ztížilo uplatnění práv – nikoli tak, že promlčení nelze v řízeních se zneužívajícími ujednáními uplatnit vůbec. V ostatním setrvala na své odvolací argumentaci, že judikatura Orgán veřejné moci i Orgán veřejné moci (spisová značka) výslovně odmítla přenášet závěry Soudního dvora Evropské unie z oblasti spotřebitelských úvěrů na smlouvy o investičním životním pojištění. Zdůraznila, že promlčecí lhůty v dané věci nebyly nastaveny diskriminačně nebo tak, aby prakticky znemožnily uplatnění nároku. Zdůraznila, že setrvává na svém závěru o platnosti Pojistné smlouvy. Pokud je však konstatována její neplatnost, účastnice část přijatého pojistného skutečně spotřebovala na krytí rizika –na plnění, které bylo Pojistnou smlouvou sjednáno a které žalobkyně fakticky čerpala (viz pojistné plnění vyplacené v roce 2015).

24. V rámci odvolacího jednání žalobkyně akcentovala svůj nesouhlas s rozdělením nároku (hlavní pojistné/ připojištění), kdy zdůraznila, že nelze přiznat jen část nároku, a část zůstane nevypořádána.

25. Účastnice odkázala na svá písemná podání ve věci.

26. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných (a přípustných) odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), zopakoval dokazování listinou „Oznámení o výplatě pojistného plnění“ v rámci odvolacího jednání v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., a došel k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

27. Odvolací soud z o listiny „Oznámení o výplatě pojistného plnění ze dne datum“ zjistil, že účastnice žalobkyni informovala, že obdržela Oznámení žalobkyně o pojistné události ze dne datum v rámci pojištění – podezřelý výraz, kdy v souladu s pojistnými podmínkami náleží žalobkyni pojistné plnění ve výši 8 400 Kč za diagnózu diagnóza s nutnou sádrou (fixace typu softcast), kdy pojistné plnění je vyplaceno z Připojištění denních dávek za dobu nezbytného léčení úrazu za maximální délku léčení 21 dní, výše denní dávky 400 Kč.

28. Odvolací soud zopakovaným dokazováním zjistil, že pojistné plnění ve výši 8 400 Kč bylo žalobkyni vyplaceno z podezřelý výraz za dobu nezbytného léčení úrazu, tedy nikoliv z životního pojištění.

29. Odvolací soud připomíná, že soud není věcně příslušným k projednání té části žaloby směřující k nahrazení výroku I. nálezu Orgán veřejné moci (ve znění rozhodnutí o námitkách), jímž bylo řízení před finančním arbitrem částečně zastaveno pro nedostatek pravomoci dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi. Otázka, zda je k přezkumu nemeritorního rozhodnutí vydaného správním orgánem v řízení o věci soukromého práva příslušný soud rozhodující dle části páté o. s. ř. či soud rozhodující ve správním soudnictví, byla zvláštním senátem zřízeným podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, opakovaně řešena (viz usnesení sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka) a není důvodu se od ustálených právních závěrů konfliktního senátu odchýlit. Pravomoc soudu v občanském soudním řízení dle ust. § 244 o. s. ř. bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem nebo toto právo založí. K přezkumu nemeritorních rozhodnutí jsou příslušné soudy rozhodující ve správním soudnictví.

30. Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené, včetně pokynu v bodu 24 odůvodnění kasačního rozhodnutí ze dne datum, soud prvního stupně rozhodl návrhu žalobkyně uplatněném v řízení před Orgán veřejné moci v rozsahu nahrazení výroku II. nálezu Orgán veřejné moci ve znění rozhodnutí o námitkách, věcně správně. Návrh v uvedeném rozsahu znovu pečlivě projednal – zopakoval listinné důkazy provedené již Orgán veřejné moci a následně provedl důkaz stran výše pojistného za pojištění pro případ smrti nebo dožití (hlavní pojištění) a ohledně vyplaceného pojistného žalobkyni ve výši 8 400 Kč.

31. Jak již bylo výše uvedeno, uvedeným rozhodnutím Orgán veřejné moci byl zamítnut návrh žalobkyně na vrácení plateb zaplacených podle pojistné smlouvy zaplacených žalobkyní do datum.

32. Odvolací soud sdílí nosný právní závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy dle § 37 odst. 1 obč. zák., z důvodu neurčitého ujednání o poplatcích a o rizikovém pojistném (srov. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), a je tak dán nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, avšak odvolací soud nesouhlasí s jeho přiznanou výší.

33. Oproti soudu prvního stupně, je odvolací soud názoru, že v situaci, kdy bylo pojistné 8 400 Kč vyplaceno z titulu Připojištění denních dávek za dobu nezbytného léčení, není možno tuto částku v řízení dle části V. o.s.ř. zohlednit, neboť se jedná svých charakterem o vyplacenou částkou pojistného plnění na neživotním pojištění, o němž není Orgán veřejné moci příslušný rozhodovat. Částečné zastavení řízení (§ 14 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 9 písm. a/ zákona o finančním arbitrovi) je nemeritorním rozhodnutím, k jehož přezkumu není soud v rámci řízení dle části V. o.s.ř. příslušný. Proto nelze v řízení dle části V. o.s.ř. rozhodovat o nárocích z neživotního pojištění). K odvolací námitce, že žalobkyně platbu 8 400 Kč zohlednila již v rámci podaného nároku, je nutno konstatovat, že žalovaná částka 130 944 Kč je tvořena 93měsíčními platbami ve výši 1408 Kč, tudíž se jedná o plně uplatněné platby, které žalobkyně v rozhodné období vynaložila, a to bez zohlednění přijatého pojistného plnění ve výši 8 400 Kč. Uvedená skutečnost je ale s ohledem na shora uvedený závěr zcela bezvýznamná.

34. Jinými slovy uvedené znamená, že v situaci, pokud se žalobkyně rozhodla pro uplatnění nároku cestou žaloby dle části V., o.s.ř., má soud pravomoc k přezkumu meritorních rozhodnutí správního orgánu, tj. v poměrech projednávané věci pouze zamítavého výroku Orgán veřejné moci II. nálezu.

35. Proto nelze v tomto typu řízení operovat s celou požadovanou měsíční platbou ve výši 1 408 Kč, nýbrž jen s částkou 817 Kč, který připadá na pojistné za pojištění pro případ smrti nebo dožití (životní pojištění). Tyto skutečnosti soud prvního stupně správně reflektoval. Odvolací soud jinak plně souhlasí se závěrem o neplatnosti smlouvy, a proto správně pracoval s částkou 817 Kč x 93 plateb, kdy dospěl k částce 75 981 Kč. Námitky stran použitelnosti výpisu účastnice, s přehledem alokace částek, neshledal odvolací soud opodstatněnými, neboť se nejedná o účelově vytvořený podklad pouze pro potřeby soudního řízení, ale o oficiální výstup pro případné kontrolní mechanismy.

36. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku účastnice, že ke zhojení nedostatků smlouvy došlo podezřelý výraz ze dne datum. Dle odvolacího soudu je zřejmé, že podezřelý výraz nedošlo ke zrušení původní neplatné smlouvy, ale k nahrazení pojištění pro případ smrti nebo dožití s tarifem hodnota obdobným pojištěním s tarifem hodnota, smluvní strany podřadily právní vztah z pojistné smlouvy pod občanský zákoník, účinný od datum a snížily pojistné.

37. Soud prvního stupně zcela správně pokládal žalobou uplatněný nárok za soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb životního pojistného za období od vzniku smlouvy do datum (á 817 Kč x 93 plateb, tj. 75 981 Kč). Všechna dílčí práva na vydání bezdůvodného obohacení správně posuzoval dle obč. zák.

38. Přestože část dílčích tvrzených nároků na vydání bezdůvodného obohacení vznikla až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť k části rozhodných plateb pojistného došlo až po dni datum, převažuje při úvaze o aplikaci ust. § 3028 odst. 3 věta první o. z. fakt, že ke stěžejní skutečnosti, která založila povinnost stran neplatné smlouvy vrátit plnění podle smlouvy přijaté, tj. k sepisu neplatné smlouvy ze dne datum, došlo přede dnem datum. Tato skutečnost založila z pohledu ust. § 3028 odst. 3 o. z. mezi žalobkyní a účastnicí právní poměr, na jehož základě pak vznikly – v závislosti na poskytnutých plněních – dílčí povinnosti. O tom, že i u nároků na vrácení plnění poskytnutých po dni datum (dle neplatné pojistné smlouvy uzavřené před tímto datem) je třeba užít „dosavadních právních předpisů“, přitom v současné soudní praxi není pochyb.

39. Odvolací soud konstatuje, že námitka účastnice, že soud prvního stupně zcela opomněl vypořádat námitku promlčení uplatněnou účastnicí, nemá podklad v obsahu spisového materiálu, neboť účastnice řádně uplatnila námitku promlčení až v doplnění svého odvolání ze dne datum.

40. Námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení. Námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu § 205a OSŘ, při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení však nelze přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, které nelze v odvolacím řízení přípustně uplatnit s ohledem na zásadu „neúplné apelace“ (viz usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

41. Odvolací soud proto přistoupil k posouzení účastnicí uplatněné námitky promlčení (§ 3036 o. z.). Aplikoval proto ust. § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dny, kde se oprávněný dozví, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, a rovněž ust. § 107 odst. 2 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky a jde-li o úmyslně bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

42. Jde-li o žalobkyní namítané porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele v rozporu se směrnicí Rady 93/13 EHS ze dne datum a s pokyny pro její výklad, např. z rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem hodnota, vyplývá, že: „aplikace uvedené zásady se bude týkat především sporů, jejichž předmětem je přímý nárok spotřebitele vyplývající z porušení unijního práva. Typickým příkladem budou nároky vyplývající ze zneužívajících ujednání. V případě nároku ze smlouvy kombinující prvky investiční s pojištěním uzavřené se subjektem podléhajícím orgánu dohledu, se o takovou situaci nejedná. Neplatnost smlouvy byla důsledkem neurčitosti některých ujednání, nikoliv důsledkem porušení unijních pravidel spočívajícího v použití zneužívajících ujednání. Jde o nárok vyplývající z porušení obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv, nikoliv o případ, kdy spotřebitel dotyčný nárok nevymáhal proto, že nebyl schopen sám posoudit, zda má dotyčné smluvní ujednání zneužívající charakter, nebo že nevěděl o jeho zneužívající povaze. Závěry rozsudku spisová značka se v tomto případě neuplatní.“ Odvolací soud akcentuje, že i přes uplatněnou odvolací argumentaci žalobkyně, respektuje zcela dosavadní judikatorní závěry Orgán veřejné moci a Orgán veřejné moci k uplatnění zásady efektivity ve sporech týkajících se investičních životních pojištění, a plně na ně odkazuje, např. aktuální rozhodnutí Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka (vydané již za existence rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp. zn. spisová značka ze dne datum).

43. Odvolací soud proto uzavřel, že nárok žalobkyně je částečně promlčen v objektivní 3leté promlčecí době. Protože žalobkyně podala návrh k finančnímu arbitrovi dne datum lze žalobkyni přiznat nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve vztahu k platbám od datum do datum, v souladu s jejím návrhem (nárok žalobkyně požadovala za období o datum do datum). V posuzovaném případě platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před finančním arbitrem či v řízení před soudem dle části III. o. s. ř. bylo plně v rukou žalobkyně. Odvolací soud výpočtem dospěl k závěru, že účastnice se dle § 457 obč. zák ponecháním si plnění z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatila ohledně částky 26 961 Kč (817 Kč x 33 měsíců), kterou je povinna žalobkyni vydat, i se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tj. od dne datum) a ve zbylé části žalobou uplatněný nárok neshledal důvodný.

44. Dle § 17a zákona o finančním arbitrovi, v nálezu, jímž arbitr vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč. Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Sankce je příjmem státního rozpočtu.

45. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně opomněl rozhodnout o uložení sankce dle ust. § 17a zákona o finančním arbitrovi. Jak dovodil Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, soud v řízení dle části páté o. s. ř. rozhoduje i o (případné) povinnosti dle ust. § 17a zákona o finančním arbitrovi, bylo-li návrhu uplatněnému v řízení před finančním arbitrem ve výsledku jen zčásti vyhověno. Rozhodnutí o (veřejnoprávní) sankci zde sdílí osud rozhodnutí o hlavní (soukromoprávní) věci. Nahradí-li tedy soud zamítavé rozhodnutí finančního arbitra ve věci samé, je na místě zároveň rozhodnout o sankci dle ust. § 17a zákona o finančním arbitrovi.

46. Odvolací soud proto dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že částečně nahradil výrok II. nálezu Orgán veřejné moci ve spojení s rozhodnutím o námitkách tak, že: „Účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 961 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 26 961 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbývající části se žaloba na nahrazení výroku II. zamítá.“ a uložil účastnici povinnost zaplatit sankci 15 000 Kč na účet Orgán veřejné moci.

47. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na částečný úspěch obou účastníků jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v řízení odvolacím, odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Takové dovolání se podává do 2 měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.