Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1996, sp. zn. II Odon 55/96, ECLI:CZ:NS:1996:ODON.55.1996.1

Pokud bylo podle ustanovení § 19 odst. 1 dříve platné vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku třeba schválení příslušného ústředního orgánu státní správy (ministerstva), nelze za takové schválení považovat udělení tzv. "předběžného souhlasu" před uzavřením smlouvy.

Okresnísoudv Mladé Boleslavi rozsudkem ze 7. 7. 1995 zamítl určovací žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání rozsudku, že v žalobním návrhu uvedené budovy a stavby jsou ve správě žalobce, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajskýsoudv Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. 11. 1995 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že hospodářská smlouva o převodu vlastnictví národního majetku byla platně uzavřena a je i právně účinná, i když postrádá schvalovací doložku podle tehdy platného ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb. Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, podle kterého by mohly být posuzovány i další převody majetku, odvolací soud vyslovil podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve znění platném do 31. 12. 1995), že proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání.

Nejvyššísoudk dovolání žalobce rozsudkem ze 16. 10. 1996 rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění:

Pokud jde o otázku obsahových náležitostí smlouvy, spočívajících v určení převáděného majetku (budov a staveb), byly v daném případě v hospodářské smlouvě, případně v jejích přílohách jako nedílných součástech smlouvy, dostatečně specifikovány a jejich určení nebylo předmětem sporu mezi právními předchůdci účastníků ani při uzavírání smlouvy, ani při realizaci převodu podle uzavřené hospodářské smlouvy; přitom není rozhodné, že na specifikačních přílohách není podpis, popřípadě i razítko právního předchůdce žalovaného jako přejímající organizace. Žádný z účastníků nezpochybnil, že tyto přílohy – podepsané a orazítkované jen předávající organizací – byly součástí hospodářské smlouvy.

Rozhodující otázkou je nejen to, zda je uvedená hospodářská smlouva platná, ale zda je též účinná.

Podle ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku, k účinnosti hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví národního majetku v pořizovací ceně nad 5 milionů Kč a šlo-li o bezplatný převod národního majetku, v pořizovací ceně nad 250 000 Kč, bylo třeba schválení příslušného orgánu státní správy nebo krajského národního výboru. Přitom tento obecně závazný právní předpis byl vydán na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 391 odst. 1 písm. a) a § 75 dříve platného hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb.).

V daném případě tedy v rozhodné době, tj. v době uzavírání hospodářské smlouvy, bylo třeba k její účinnosti schválení Ministerstva zemědělství a výživy ČSR.

Za takové schválení nelze považovat udělení “předběžného souhlasu s převodem vlastnictví národního majetku”. Toho si bylo vědomo i uvedené ministerstvo, když předem deklarovalo, že bude hospodářskou smlouvu “schvalovat”.

Za této situace nelze mít za to, že podmínka schválení byla udělením předběžného souhlasu v posuzovaném případě splněna tak, jak to určovalo ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky č. 90/1984 Sb.

Nezbylo proto, než rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušit z důvodu nesprávného právního posouzení věci a věc vrátit k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi ( srov. § 243 odst. 2 o. s. ř.).