OSVSVM 13 C 102/2023-267

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k:

 pozemku Číslo parcely 1,

 pozemku Číslo parcely 1, a

 budově č. p. Anonymizováno, rodinný dům, v části obce adresa, postavené na pozemku Číslo parcely 1, která není součástí tohoto pozemku, vše v k. ú. Anonymizováno a obci adresa, se ruší a všechny tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 562 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací nespotřebovaná část zálohy na znalečné ve výši 800 Kč.

V. Žalované se vrací nespotřebovaná část zálohy na znalečné ve výši 800 Kč.

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem, které existovalo původně mezi žalobcem a jeho dvěma sestrami jako žalovanými 1) a 2). Žalobce navrhl, aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví.

2. V průběhu řízení došlo k uzavření smíru mezi žalobcem a žalovanou 2), na jehož základě žalobce nabyl spoluvlastnický podíl žalované 2). Předmětem řízení zůstalo vypořádání spoluvlastnictví mezi žalobcem a žalovanou 1) (dále již jen jako „žalovaná“).

3. Žalovaná od počátku zpochybňovala žalobcem uvedenou hodnotu nemovitostí a co do způsobu vypořádání své stanovisko měnila, přičemž při posledním jednání uvedla, že o nemovitosti jako celek zájem nemá. Žalovaná v průběhu řízení dále opakovaně zpochybňovala také způsob nabytí vlastnického práva žalobce od jejich otce na základě darovací smlouvy, přičemž měla za to, že darovací smlouva je neplatná.

4. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že aktuálně má žalobce na obou společných pozemcích podíl Anonymizováno a žalovaná Anonymizováno na domě má žalobce podíl Anonymizováno a žalovaná Anonymizováno.

5. Ze vzájemné komunikace před podáním žaloby soud zjistil, že žalobce oslovil obě žalované s návrhem na způsob vypořádání spoluvlastnictví. Žalované reagovaly zejména tak, že návrh neodpovídá skutečným cenám a žádaly solidní a férovou nabídku vyrovnání, přičemž poukázaly na celou řadu souvisejících skutečností. Žalovaná 2) si zajistila i odhad obvyklé ceny ze dne datum.

6. Ze znaleckého posudku ze dne datum soud zjistil, že došlo k ocenění nemovitostí, nicméně obě žalované toto ocenění zpochybnily a vzhledem k jeho časovému odstupu byl následně ze strany soudu zadán znalecký posudek na stanovení aktuální obvyklé ceny.

7. Z darovací smlouvy ze dne datum a souvisejících výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že otec účastníků daroval žalobci podíl ve výši Anonymizováno na pozemcích a Anonymizováno na rodinném domě (dále jen „darovací smlouva“).

8. Z návrhu na dodatečné projednání dědictví soud zjistil, že žalovaná podala tento návrh, kterým opět zpochybnila darovací smlouvu. Ze souvisejícího rozhodnutí notářky vyplývá, že tento návrh byl zamítnut, přičemž žalovaná byla v odůvodnění výslovně poučena o tom, že se musí svého práva domáhat samostatnou žalobou na určení vlastnického práva.

9. Z dopisu zástupce žalobce ze dne datum soud zjistil, že žalobce je ochoten zaplatit žalované částka a dále byl žalované učiněn návrh na smírné řešení. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobce zaslal žalované Anonymizováno částku částka.

10. Z návrhu na rozdělení domu soud zjistil, že jde o základní schéma možností rozdělení na jednotky, které navrhuje žalovaná.

Anonymizovaný odstavec

12. Z usnesení notáře soud zjistil, že pozůstalostní řízení otce účastníků bylo zastaveno, protože zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty.

13. Z výpisů ze spořicího účtu soud zjistil, že žalobce je dostatečně solventní pro úhradu vypořádacího podílu.

14. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO soud zjistil, že obvyklá cena pozemků činí částka a obvyklá cena rodinného domu činí částka tj. celkem částka. Při souvisejícím výslechu znalkyně odůvodnila své závěry a vyjádřila se k otázkám ze strany žalobce ohledně použitého koeficientu opotřebení, ohledně toho, proč nepoužila snižující koeficient zohledňující to, že jde o spoluvlastnictví, a ohledně metod oceňování a souvisejících postupů. Strany řízení závěr znalkyně o výsledné obvyklé ceně nerozporovaly, a proto soud závěry znalkyně blíže nerozvádí (co do otázky navrženého snížení obvyklé ceny ze strany žalobce srov. níže).

Anonymizovaný odstavec

Anonymizovaný odstavec

17. Z listin vztahujících se k provozu nemovitostí Anonymizováno soud nic relevantního nezjistil, protože tyto (nakonec) nebyly rozhodné pro otázku, kterému spoluvlastníkovi mají být nemovitosti přikázány, a ve věci zároveň nebyl podán návrh na širší vypořádání.

18. Z listin vztahujících se k uzavřenému smíru mezi žalobcem a žalovanou 2) soud nic nezjišťoval, protože pro věc samou již nebyly relevantní.

19. Z listin, které se vztahovaly k dřívějším okolnostem a rodinným vztahům, zejména v souvislosti s úmrtím rodičů účastníků (např. ručně psané poznámky o „rozdělení“ financí, další ručně psané poznámky a soupisy), soud žádná zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci neučinil (srov. také níže stanovisko soudu k námitkám žalované).

20. Všechny další důkazní návrhy (listiny a svědecké výpovědi) soud zamítl pro nadbytečnost, protože tyto se nevztahovaly k otázce způsobu vypořádání spoluvlastnictví, ale k okolnostem, které se týkaly širších a dlouhodobě komplikovaných rodinných vztahů mezi účastníky, a to především ještě z doby před úmrtím otce účastníků. V dané souvislosti soud odkazuje na níže uvedenou argumentaci, že rozsah majetku, který byl, respektive měl být v dědickém řízení projednán jako majetek zůstavitele, nelze zpětně zkoumat nebo dokonce určovat v řízení o zrušení vypořádání spoluvlastnictví v rámci předběžné otázky. Stejně tak není nijak relevantní, zda a jakým způsob docházelo k vypořádání mezi účastníky v souvislosti s jiným majetkem po jejich rodičích. Nadbytečným by byl i výslech původní žalované 2) k okolnostem uzavření dohody o narovnání, neboť ani toto se předmětu tohoto řízení již nijak věcně netýká. Bylo pouze věcí žalované 2), proč a na základě čeho se rozhodla s žalobcem uzavřít smír.

21. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti shrnout tak, že v současné době jsou nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, přičemž pouze žalobce má zájem nabýt nemovitosti jako celek do svého výlučného vlastnictví a zároveň žalobce doložil svoji solventnost k úhradě vypořádacího podílu. Obvyklá cena nemovitostí byla stanovena ve výši celkem částka, přičemž žalovaná má podíl na pozemcích o velikosti Anonymizováno a na budově o velikosti Anonymizováno

22. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. K návrhu žalované na rozdělení domu nebyly splněny zákonné podmínky.

24. V dané souvislosti soud odkazuje na judikaturu, podle které platí, že:

 rozdělení společné věci na jednotky mohou bránit různé okolnosti, na základě kterých může soud rozhodnout o jiném způsobu vypořádání. K rozdělení na jednotky soud přistoupí především v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu,

 Nejvyšší soud nepovažuje v poměrech projednávané věci za zjevně nepřiměřenou úvahu soudů nižších stupňů, že není možné vypořádat spoluvlastnictví účastníků ke společné věci jejím rozdělením na jednotky, a to s přihlédnutím ke konfliktním vztahům mezi nimi,

 je nutné především zohlednit spory účastníků vznikající při rozhodování o hospodaření se společnou věcí. Účastníci nejsou schopni domluvit se na způsobu užívání společné věci, konflikty vznikají i při řešení havarijních situací. V této souvislosti je nezbytné přihlédnout rovněž ke sporům účastníků (případně právního předchůdce žalované, který je jejím manželem a kterému žalovaná udělila plnou moc k zastupování v záležitostech týkajících se této nemovitosti) v souvislosti se splácením hypotečního úvěru, který účastníci řízení společně čerpali v souvislosti s pořízením nemovitosti (mimo jiné v rámci tohoto soudního řízení soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům poměrnou část splátek hypotečního úvěru za období od Anonymizováno do Anonymizováno. Je tak opodstatněné se domnívat, že pokud by došlo k rozdělení společné věci na jednotky, docházelo by k významným rozporům v souvislosti se společnou nemovitostí i do budoucna (například bylo-li by nutné společně vynaložit náklady na údržbu společných částí nemovité věci či zajistit dodávku služeb do těchto společných částí) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 869/2024).

25. V projednávané věci jsou vztahy účastníků velmi špatné, nejsou schopni spolu vzájemně věcně komunikovat, nejsou schopni se domluvit na provozních věcech, nejsou schopni se oprostit od negativních emocí a různých průběžných nařčení (viz opakovaná vyjádření a závažná nařčení žalované vůči žalobci nebo jejich sestře během řízení, a to dokonce i z jednání trestněprávní povahy) a ani překonat vzájemnou nedůvěru a věcně a konstruktivně spolupracovat při realizaci společného cíle, tedy bezkonfliktní a bezproblémové správy společné věci. Původem těchto negativních okolností není jen samotné spoluvlastnictví, ale zjevně jde o řadu dalších dlouhodobě sporných otázek souvisejících s rodinnými vztahy, majetkovými poměry apod.

26. S ohledem na tyto zjištěné zcela zásadní a závažné rozpory mezi oběma účastníky, dlouhodobě vyhrocené vztahy a neschopnost konstruktivní věcné komunikace soud dospěl k závěru že tato okolnost brání tomu se blíže zabývat otázkou případného rozdělení domu na bytové jednotky a vede k závěru, že rozdělení domu není dobře možné a že je tedy třeba přistoupit k přikázání do vlastnictví tomu ze spoluvlastníků, kdo o to má vážně míněný zájem.

27. Proto soud dospěl k závěru, že rozdělení domu na jednotky není možné, protože by to nevedlo zřejmě k ničemu jinému než řadě dalších sporů, konfliktů a ve výsledku zřejmě i dalším soudním řízením. Za účelem ověření tohoto závěru byli žalobce i žalovaná vyslechnuti, přičemž i z jejich výslechů je zřejmé, že vzájemné vztahy neumožňují závěr o rozdělení domu a jeho následném bezkonfliktním a souladném užívání oběma účastníky současně.

28. Jelikož rozdělení společných věcí není dobře možné, soud rozhodl o jejich přikázání žalobci (1147 o. z.). Žalobce měl od počátku o nemovitosti zájem, žalovaná své stanovisko měnila, přičemž při posledním jednání uvedla, že o přikázání do svého výlučného vlastnictví zájem nemá. Jelikož byly nemovitosti přikázány žalobci, náleží žalované vypořádání podíl.

29. Co do určení výše vypořádacího podílu soud vyšel z těchto závěrů judikatury:

 dovolací soud jasně formuluje obecné východisko, vycházející z předchozí judikatury (viz např. rozsudek ze dne 30. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96, publikovaný pod č. 15/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého „základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování. Náhrada představuje příslušný podíl ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv cenu, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl.“ … V nyní projednávané věci šlo o standardní vypořádání podílového spoluvlastnictví, pro které platí pravidlo uvedené ve zmíněném R 15/1997. Krajský soud se tak při posuzování výše náhrady za přikázaný podíl neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolání je v této části nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2908/2015),

 za odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu přináleží spoluvlastníkovi náhrada, kterou zákonná úprava vymezuje jako přiměřenou, aniž by stanovila kritéria a hlediska pro určení její přiměřenosti. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu výše náhrady má základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceny v daném místě a čase v době rozhodování (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011). Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2711/2024).

30. V projednávané věci jde o standardní vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž soud neshledal důvody, pro které by se měl odchýlit od ceny určené ve znaleckém posudku, a to i s ohledem na shora uvedené závěry judikatury. Pokud žalobce navrhoval, aby soud stanovenou cenu snížil o nějaký krátící koeficient, tak s tím se soud neztotožnil. Výše vypořádacího podílu žalované byla určena příslušným podílem Anonymizováno z obvyklé ceny pozemků částka a domu částka, tj. celkem ve výši 562 500 Kč. Takto určená náhrada odpovídá spravedlivému vypořádání mezi žalobcem a žalovanou, jelikož žalobce se stane výlučným vlastníkem všech nemovitostí (a jako výlučný vlastník s nimi může dále disponovat) a žalovaná sice o své spoluvlastnické podíly v plném rozsahu přichází, ale dostává tomu odpovídající náhradu. V dané souvislosti soud zdůrazňuje, že podle rozhodovací praxe platí, že při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl.

31. Možnost, aby soud po datum upravil obvyklou cenu (celé) společné věci, se pak vztahuje k jiným mimořádným okolnostem než samotné skutečnosti, že jde o věc ve spoluvlastnictví. Tyto mimořádné okolnosti v projednávané věci soud neshledal, a to ani co do případného zvýšení. Ve věci by se eventuálně nabízelo přihlédnout k částce, kterou žalobce vyplatil žalované 2) v rámci smíru, nicméně soud má za to, že spravedlivému vypořádání odpovídá to, aby se vyšlo pouze ze znaleckého posudku. Žalovaná měla možnost smír uzavřít a nevyužila ji, a proto není důvod, aby v neprospěch žalobce soud vyšel z této vyšší částky nabídnuté žalované 2) pro účely smírného řešení a komplexního narovnání.

32. Jelikož žalobce doložil, že prostředky na úhradu vypořádacího podílu má již nyní k dispozici, nebyl důvod, aby soud stanovoval delší než standardní lhůtu k plnění, a to i s přihlédnutím k tomu, že tímto rozsudkem je žalovaná zcela zbavena svého vlastnického práva.

33. Žalovaná v průběhu řízení opakovaně vznášela námitky k aktuální výši spoluvlastnických podílů, přičemž směřovala k okolnostem uzavření darovací smlouvy s tím, že fakticky zpochybňovala její platnost. Žalovaná byla soudem upozorněna, že soud nemůže v tomto řízení jako předběžnou otázku zkoumat platnost této darovací smlouvy. Je tomu tak proto, že otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o dědictví (pozůstalosti) po zůstaviteli, a to ani jako otázka předběžná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 149/2023).

34. Podstatou uplatněné námitky žalované přitom není jen přezkum platnosti darovací smlouvy, ale i ten tvrzený důsledek, že spoluvlastnický podíl zůstavitele (otce účastníků) neměl být převeden na žalobce a měl být proto součástí pozůstalosti, v rámci které jej měla částečně nabýt i žalovaná. S tím by byla spojena celá řada dalších souvislostí, mj. že pozůstalostní řízení nemělo být zastaveno pro majetek jen nepatrné hodnoty, že měl být určen okruh dědiců, mělo být rozhodnuto o dědickém právu apod. Řešení těchto otázek v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví však není možné.

35. Pro řešení aktuální situace (této vznesené námitky) žalovaná měla k dispozici jiné právní prostředky, které však neuplatnila. V tomto ohledu soud nemohl žalované dávat bližší (hmotněprávní) poučení, nicméně lze poukázat mj. na to, že žalovaná byla v daném ohledu zcela konkrétně poučena notářkou, která rozhodovala o jejím návrhu na dodatečné projednání dědictví. Žalovaná v řízení netvrdila, že by nějaké jiné soudní řízení, v němž by byl posuzován rozsah majetku otce účastníků ke dni jeho smrti, zahájila. Soud proto vyšel ze stavu aktuálně evidovaného v katastru nemovitostí (§ 980 odst. 2 o. z.).

36. Z tohoto důvodu nemohly být úspěšně ani námitky žalované ve vztahu k rozporu uplatněného návrhu s dobrými mravy, protože žalovaná uvedla, že tyto směřují (opět) k okolnostem uzavření darovací smlouvy (Anonymizováno, tedy znovu k okolnostem, na jejichž základě mají být podle žalované revidovány (nahrazovány) závěry pozůstalostního řízení. Žádné jiné relevantní skutečnosti zakládající případnou možnost zamítnutí žaloby tvrzeny nebyly.

37. Ze všech shora uvedených důvodu bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobce.

38. Ohledně nákladů řízení soud odkazuje na závěr, ke kterému dospěl Ústavní soud ve věci sp. zn. IV. ÚS 2081/21, tedy že je nutno § 142 o. s. ř. interpretovat tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

39. V daném případě bylo návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhověno a bylo rozhodováno o způsobu jeho vypořádání, přičemž v souladu s výše uvedeným nálezem soud uzavírá, že úspěch účastníků byl stejný, a proto bylo postupováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v daném případě nejsou dány konkrétní okolnosti výjimečně odůvodňující postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Jednání žalované nelze nazvat obstrukčním a ani nešlo o šikanózní výkon práva. Je sice pravda, že žalovaná v řízení měnila své stanovisko a současně celou dobu odmítala uzavřít smír a zpochybňovala hodnotu společných věcí, nicméně to samo o sobě ještě nepředstavuje nijak mimořádné okolnosti, pro které by šlo uložit jí také povinnost platit náklady řízení. Neochotu uzavřít smír nebo zpochybnění žalobcem tvrzené hodnoty společných věcí (pouze před zpracováním posudku soudním znalcem) nelze bez dalšího „sankcionovat“ povinností nést náklady řízení. Pokud se žalovaná domáhala rozdělení nemovitostí, ani to samo o sobě jí soud nepřičítá k tíži, byť s tímto návrhem úspěšná nebyla. Tak jako žalobce nemůže nikdo nutit setrvat ve spoluvlastnictví, nemůže ani žalovanou nikdo nutit, aby musela souhlasit s žalobcem tvrzenou výší hodnoty společných věcí nebo navrženým způsobem vypořádání. Navíc po zpracování znaleckého posudku žalovaná již obvyklou cenu nijak nezpochybňovala (např. požadavkem na revizní znalecký posudek). Podmínky pro postup odchylující se od uvedených obecných závěrů Ústavního soudu proto v této věci dány nejsou, a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

40. Každý z účastníků složil zálohu na znalečné ve výši 10 000 Kč, přičemž znalkyni bylo vyplaceno 18 400 Kč. V rozsahu nespotřebovaných záloh na znalecký posudek bylo rozhodnuto o jejich vrácení oběma účastníkům rovným dílem (800 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.