22 Cdo 2186/2003

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce L. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) V. Č., 2) V. P. a 3) Z. P., o zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříči pod sp. zn. 12 C 222/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. května 2003, č. j. 57 Co 170/2003, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), nemusí být odůvodněno (§ 243c odst. 2 OSŘ). Dovolací soud přesto odkazuje na konstantní judikaturu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 1991, podle kterého v jiných případech, než které jsou upraveny v ustanovení občanského zákoníku, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcné břemeno, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným žádné prokazatelné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. února 2004 JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu