6 Tz 20/2016

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. září 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl ve výroku, jímž byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, dále výroku, jímž bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu, a ve výroku o náhradě škody porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

Napadený rozsudek se v rozsahu vysloveného porušení zákona zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

1. Ministr spravedlnosti podal u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321 (věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 19/2016) a proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487 (věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 20/2016). V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn......., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn........., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“.

2. Za tento přečin byl obviněnému J. B. uložen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč.

3. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, která je vinila ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, dále přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (obviněný R. D.) a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (obviněný J. B.).

4. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obou obviněných. Odsuzující výrok rozsudku, týkající se pouze obviněného J. B., nebyl žádnou z procesních stran napaden odvoláním a právní moci nabyl dnem 24. 5. 2014.

5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 12 To 250/2014, byl k odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve zprošťující části podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen, a to ohledně obou obviněných, a věc byla v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

6. Po doplnění dokazování v intencích pokynů soudu druhého stupně byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, obviněný J. B. opětovně uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn........, bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn..........., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“. Podle § 44 tr. zákoníku soud upustil od uložení souhrnného trestu, neboť trest, který byl obviněnému J. B. uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 10. 2013, č. j. 38 T 175/2013-409, považoval za dostatečný. Kromě toho byla obviněnému J. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč.

7. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. opětovně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, a to ve stejném rozsahu a stejném znění výroku, jako tomu bylo v předchozím rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal opětovně státní zástupce v neprospěch obou obviněných odvolání.

8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. 12 To 108/2015-521, byl k odvolání státního zástupce zrušen ve zprošťujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně, a to podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obou obviněných, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž výrok o vině ohledně obviněného J. B. z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, resp. nebyl a ani nemohl být předmětem přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., vzhledem k charakteru odvolání státního zástupce (viz shora).

9. S odkazem na výše uvedenou chronologii poukázal ministr spravedlnosti na to, že popis skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, postrádá vyjádření formy zavinění, když pro odsouzení podle § 228 odst. 1 trestní zákon vyžaduje zavinění úmyslné. Kromě toho, v případě rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, nebylo respektováno ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a obviněný byl odsouzen pro totéž jednání, pro které byl již odsouzen předchozím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321.

10. S ohledem na tyto skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321, a následně též pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl porušen zákon v ustanovení § 13 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k § 228 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl zákon navíc porušen i v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. B. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a v návaznosti na to, aby zrušil i veškerá další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. § 271 odst. 1 tr. ř.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s argumentací ministra spravedlnosti ztotožnil pouze částečně. Ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že v případě druhého odsouzení, tj. rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, došlo k porušení zákona v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., avšak již se neztotožňuje s argumentací ministra spravedlnosti o nutnosti zrušit napadená rozhodnutí jen proto, že popis skutku neobsahuje přesné vyjádření subjektivní stránky. V této souvislosti uvádí, že stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem a její akceptace znamená průlom do právní moci rozhodnutí, takže zrušení přichází podle jeho mínění v úvahu jen tehdy, jestliže zájem na odstranění nezákonnosti, zřetelně převažuje nad zájmem na zachování jeho stability. Vzhledem k tomu, že v odůvodnění je již velmi podrobně popsána důkazní situace, ze které vyplývá, že obviněnému muselo být zřejmé, že s vozidlem nemůže odjet, aniž by nepoškodil zaparkované vozidlo Ford Mondeo a zahradní nábytek, musel být s takovým následkem srozuměn. S ohledem na výše uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 2 T 39/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a aby toto rozhodnutí podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, včetně rozhodnutí dalších na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, s tím, že další rozhodnutí není třeba činit. Stížnost pro porušení zákona, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 2 T 39/2013, navrhl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnout.

12. Obhájce obviněného ve svém vyjádření poukázal na to, že je mu známa stížnost pro porušení zákona i stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství k ní. Ve vztahu k projednávanému rozhodnutí uvedl, že mezi ministrem spravedlnosti, státním zastupitelstvím a obhajobou není sporu o tom, že pravomocný rozsudek z listopadu roku 2014 musí být zrušen, neboť se jedná o rozsudek, kde existuje překážka věci rozhodnuté. Ve vztahu k rozsudku z ledna roku 2014 však již nesdílí názor státního zástupce, neboť orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Je sice pravdou, že obviněný se snažil z místa ujet, ale nebylo přesvědčivě prokázáno, že tak činil v úmyslu při odjezdu poškodit zahradní nábytek a motorové vozidlo. S ohledem na tyto skutečnosti se plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona.

13. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí – pravomocný odsuzující výrok z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487 (vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 20/2016), a zjistil, že zákon byl porušen.

14. Z předloženého spisu Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného R. D. a obviněného J. B. byla podána obžaloba jednak pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 obžaloby) v případě obviněného J. B. spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dále pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný (bod 1 obžaloby) a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a to dílem spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 1 obžaloby) a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

15. Prvním na podanou obžalobu reagujícím rozsudkem byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 9. 2013, č. j. 2 T 39/2013-249, kterým byl obviněný J. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, dále mu byla uložena povinnost k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a poškozený byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl obviněný J. B. dále podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (viz bod 1 obžaloby), neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Týmž rozsudkem byl uznán vinným v rozsahu podané obžaloby R. D.

16. Z podnětu odvolání obviněného R. D. byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, č. j. 12 To 398/2013-270, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a současně podle § 261 tr. ř. byl v celé odsuzující části zrušen také ohledně obviněného J. B. a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

17. Následně již byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn.........., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn........., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“a za toto jednání byl odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč. Týmž rozsudkem byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, která je vinila ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, dále přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (R. D.) a dále přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (obv. J. B.).

18. Poté, co byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, ve zprošťující části ohledně obou obviněných zrušen a věc znovu projednána v intencích rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. 12 To 250/2014-374, soudem prvního stupně – rozhodl Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, tak, že obviněného J. B. opětovně uznal vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn......., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn........, čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“ (bod 2 podané obžaloby) a podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, neboť trest, který byl obviněnému J. B. uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 10. 2013, č. j. 38 T 175/2013-409, považoval za dostatečný. Kromě toho byla obviněnému J. B. uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. opětovně podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, a to ve stejném rozsahu a stejném znění výroku, jako tomu bylo v předchozím rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal opětovně státní zástupce v neprospěch obou obviněných odvolání.

19. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. 12 To 108/2015-521, byl k odvolání státního zástupce zrušen ve zprošťujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487), a to podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obou obviněných, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž výrok o vině ohledně obviněného J. B. z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, resp. nebyl ani nemohl být předmětem přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., vzhledem k charakteru odvolání státního zástupce.

20. Dalším ve věci vydaným rozhodnutím byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 T 39/2013-598, kterým byl obviněný J. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl odsouzen za uvedené přečiny a sbíhající se přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šedesáti měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. (Týmž rozsudkem došlo k odsouzení obviněného R. D.).

21. Posledně zmíněný rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 T 39/2013-598, byl k odvolání obou obviněných zrušen (ohledně obviněného R. D.) podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, č. j. 12 To 333/2015-646, a podle § 257 odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu ohledně obviněného J. B. a nově soud druhého stupně rozhodl tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. B. pro skutek spočívající v tom, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin, společně s R. D. po předchozí domluvě v úmyslu přisvojit si cizí věc, přijeli motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn........., do areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., kde za použití páčidla se pokusily vypáčit vstupní vrata do skladiště s průmyslovým zbožím, což se jim však nepodařilo, neboť byli vyrušení, přičemž tímto způsobili na vratech majitelce M. N., škodu ve výši 5 000 Kč, přičemž uvedeného jednání se obviněný J. B. dopustil, ačkoliv byl pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 5 T 63/2006, odsouzen kromě jiného pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 1 roku, který vykonal dne 10. 11. 2010“ obžalobou kvalifikovaný jako pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 a § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), zastavil. Dále bylo rozhodnuto o vině obviněného R. D. a o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ, které bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

22. Ve vztahu ke stížnosti pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, (spis Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 20/2016) je potřebné uvést, že pokud Okresní soud Praha-západ uznal obviněného vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn......, bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn........, čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“, porušil zákon v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.

23. Se shora uvedené chronologie je zřejmé, že již rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn........., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn........., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“.

24. Skutek, který byl předmětem projednání a následně, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, je totožný se skutkem, kterým byl obviněný uznán vinným pravomocným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ již dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2014 (viz str. 367 spisu). Vzhledem k tomu, že tento rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, nebyl v předepsaném řízení zrušen, nemohl Okresní soud Praha-západ o totožném skutku rozhodovat, a pokud tak učinil a svým pravomocným rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, uznal obviněného vinným týmž skutkem, porušil zákon v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.

25. Z důvodu shora uvedeného vyslovil Nejvyšší soud ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl ve výroku, jímž byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, dále výroku, jímž bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu, a výroku o náhradě škody porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Vzhledem k vyslovenému porušení zákona musel podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v rozsahu vysloveného porušení zákona zrušit a současně zrušit též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Charakter vysloveného porušení zákona současně limitoval další postup Nejvyššího soudu, neboť nebyly shledány důvody pro ministrem spravedlnosti navrhovaný postup podle § 270 odst. 1 tr. ř., ev. § 271 odst. 1 tr. ř.

26. Přestože ministr spravedlnosti v podané stížnosti poukazoval také na porušení zákona ve vztahu k odsouzení obviněného pro trestný čin podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a to v souvislosti s tím, že výrok o vině neobsahoval podle jeho mínění vyjádření úmyslného zavinění, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za situace, kdy vyslovil, že o skutku s ohledem na porušení ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nemělo být vůbec rozhodováno, neboť jde o totožný skutek, o kterém bylo již rozhodnuto, není důvodné se k tomu tvrzenému porušení zákona vyjadřovat, mj. navíc za situace, kdy uvedené porušení zákona je namítáno již ke skutku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, který nabyl právní moci a stal se důvodem pro aplikaci § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. září 2016 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu