27 Cdo 252/2023

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Ing. Davidem Bokrem v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) P. R., bytem XY, a 2) J. S., bytem XY, o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 190/2021-200, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 31 C 105/2012-190, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 191/2021-204, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2021, č. j. 31 C 105/2012-192, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 105/2012, o dovolání podaném žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 31 C 105/2012-232, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 Co 42/2022-236, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 31 C 105/2012-232, se zastavuje.

II. Dovolací řízení se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. 31 C 105/2012-232, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 190/2021-200, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 31 C 105/2012-190 (výrok I.), zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 191/2021-204, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2021, č. j. 31 C 105/2012-192 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 252/2023-249, doručeným dovolateli dne 17. 2. 2023, zamítl žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a současně ho vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4.000 Kč, a to v kolcích nebo na (v usnesení specifikovaný) účet Nejvyššího soudu, a poučil ho, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě bude dovolací řízení zastaveno.

[3] Jelikož lhůta k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení určená dovolateli Nejvyšším soudem marně uplynula, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

[4] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[5] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 5. 2023 Mgr. Ing. David Bokr pověřený člen senátu