24 Cdo 307/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce A. N., omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného opatrovnicí J. N., a pro řízení JUDr. Pavlem Kožouškem, advokátem se sídlem v Praze 8, U Sluncové č. 612/21, proti žalovaným 1) J. O. a 2) M. O., zastoupených JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova č. 252, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 138/2021, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. července 2023, č. j. 23 Co 137/2023-311, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. října 2023, č. j. 23 Co 137/2023-326, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Kožouška, advokáta se sídlem v Praze 8, U Sluncové č. 612/21.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Nejvyšší soud dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 7. 2023, č. j. 23 Co 137/20223-311, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2023, č. j. 23 Co 137/2023-326, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolateli předestřené otázce (tj. otázce naplnění podmínek dědění podle ustanovení § 1636 odst. 1 o. z., zda žalobce žil se zůstavitelkou J. O., zemřelou dne XY, nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání žalovaných 1) a 2) směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 7. 2023, č. j. 23 Co 137/2023-311, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 10. 2023, č. j. 23 Co 137/2023-326, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

3. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

4. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nezbytné dodat, že ačkoliv dovolatelé v dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř), z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že svými námitkami napadají především správnost a úplnost skutkových zjištění stran vedení společné domácnosti žalobce se zůstavitelkou (zejména jde-li o financování společného hospodaření, péči o společnou domácnost, jakož i způsob soužití žalobce se zůstavitelkou, zpochybňují-li jejich partnerský vztah), z nichž rozsudek odvolacího soudu vycházel. Podstatou těchto jejich námitek je však nesouhlas s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Dovolatelé tak (na rozdíl od skutkových zjištění odvolacího soudu i soudu prvního stupně), předkládají vlastní (odlišná) skutková zjištění (zejména že se žalobce „trvale nepodílel na péči o domácnost“, neboť šlo pouze o „občasnou výpomoc v domácnosti zůstavitelky“, že zůstavitelka „striktně řešila, kolik utratila za žalobce a případně požadovala doposlání peněz na jeho potřeby“, že „žalobce se vůbec nepodílel na jakýchkoliv nákladech vybavení domácnosti“, a že zůstavitelka „nikdy manželství s žalobcem uzavřít nechtěla“), na jejichž základě dovozují vlastní (odlišné) právní posouzení věci (tedy, že žalobce se zůstavitelkou nevedli společnou domácnost, navíc byl-li žalobce „víc než 15 dnů před smrtí zůstavitelky mimo domácnost zůstavitelky, protože si to tak sama zůstavitelka přála“, a tedy že „žalobce není způsobilým dědicem, když nebyl osobou žijící ve společné domácnosti se zůstavitelkou ve spotřebním společenství“). Dovolatelé však neberou náležitě v úvahu, že těmito námitkami uplatňují jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takový nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 551/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016). 1.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 4. 2024 JUDr. Roman Fiala předseda senátu