OSBI 5 C 146/2019-76

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 21.379 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty,

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 40,11% úroku z prodlení p. a. z částky 16.679,73 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.718 Kč s 9 % úrokem z prodlení p. a. od datum do zaplacení, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7.661 Kč s 9% úrokem z prodlení p. a. od datum do zaplacení, v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 9 % úroku z prodlení p. a. z částky 13.718 Kč od datum do datum, dále v části, v níž se domáhal po žalovaném zaplacení částky 6.265,60 Kč a úroku ve výši 30% p. a. z částky 16.679,73 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 55.137 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 19.581,97 Kč představující novou jistinu úvěru (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16.679,73 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2.902,24 Kč), dále zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19.581,97 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem datum do zaplacení, ve výši 6.265,60 Kč, a zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 16.679,73 Kč od datum do zaplacení v roční úrokové sazbě 70,11 % p. a. odpovídající dle žalobce efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 17.000 Kč, k jehož vyplacení došlo datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 97,66 % p. a. splácet v 42 měsíčních splátkách ve výši 1.094 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje anonymizováno rok (viz splátkový kalendář tvořící přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru). Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou na straně žalovaného dostatečné. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI.Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

3. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru; do data zesplatnění žalovaný uhradil pouze splátky ve výši 1.094 Kč dne datum, dne datum a dne datum. Před zesplatněním úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším 30 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 4, 5 Smluvní pokuta byla v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč (tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším 15 dnů). Takto vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů u splátek číslo 2, 3, 4 a 5 (4× 200 Kč). I tato náhrada nákladů byla dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení.

4. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu datum dle bodu 6.3 smlouvy (prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části delší 65 dnů). Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části u splátky č. 4, splatné datum. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré, dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny ve výši 19.581,97 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat hrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru, a to až do jejího zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky ve lhůtě nejméně 30 dnů. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaný do zesplatnění úvěru nezaplatí celou novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu dále povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tedy od datum do jejího úplného zaplacení. Dle 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobce tvrdil, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

5. U prvého nařízeného jednání ve věci dne 20. 10. 2019 nebylo jednání zahájováno. Z databáze soudu bylo zjištěno, že žalobce vede proti žalovanému dalšímu řízení, tyto spisy byly připojeny k jednání nařízenému ve věci na 11. 12. 2019.

6. Před tímto jednáním soud obdržel od žalobce podání dne 4. 11. 2019 (č. l. 49-52), v němž žalobce vzal žalobu částečně zpět (co do úroku ve výši 40,11% p. a. z částky 16.679,73 Kč od datum do zaplacení) a nadále se domáhal zaplacení pohledávky ve výši 21.379 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od datum do zaplacení, zaplacení pohledávky ve výši 6.265,60 Kč a úroků ve výši 30 % p. a. z částky 16.679,73 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 55.137 Kč. Má za to, že při rozhodování je třeba vzít v potaz, že žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěru, přičemž v této sféře je zcela běžné a spravedlivé, že úroky jsou o něco vyšší než u bankovních subjektů, a to v souvislosti s vyšší rizikovostí poskytovaných úvěrů. Vyjádřil se obecně k výši úrokové sazby, k aplikaci § 1813 občanského zákoníku. Zdůraznil, že úrok z úvěru je protihodnotou ceny za poskytnutí úvěru, odkázal taktéž na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 16 VSOL 656/2018. Sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy s ohledem na § 1813 občanského zákoníku býti nemůže. I pro případ, že by soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je vysoký, nezákonné určení množstevního rozsahu by samo o sobě neplatnost právního jednání nezpůsobovalo. Nadto výši úroků dle databáze ARADU nelze považovat za obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných ze strany bank, neboť hodnoty uváděné v databázi ARAD jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami.

7. Soud před zahájením jednání seznámil žalobce s právním názorem soud v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí po připojení veškerých spisů, které jsou vedeny u tohoto soudu ve věci shodných účastníků, spisů sp. zn. 34 C 161/2019 o zaplacení 35.327 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, sp. zn. 11 C 154/2019 o zaplacení 58.707 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, kdy v prvém případě byla uzavřena úvěrová smlouva dne datum, v druhém případě dne datum. V rámci tohoto řízení žalobce uplatnil nárok s odkazem na úvěrovou smlouvu ze dne datum, kdy byl zjišťován příjem žalovaného ve výši 10.800 Kč a volné zdroje žalovaného ve výši 1.527 Kč měsíčně. Taktéž byly konstatovány připojené spisy EXE ve věci oprávněného žalobce právnická osoba, proti žalovanému celé jméno žalovaného sp. zn. 55 EXE 1546/2019, sp. zn. 55 EXE 1847/2019 a 19 EXE 1223/2019. Veškerými těmito spisy byl proveden důkaz.

8. U jednání dne 11. 12. 2019 žalobce trval na žalobě v rozsahu částečného zpětvzetí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Uvedeného dne soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného (č. l. 45).

9. Ze spisu sp. zn. 34 C 161/2019 soud zjistil, že žalobce se touto žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 35.327 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od datum, zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.402,35 Kč a zaplacení 62,48 % úroku z částky 29.360,66 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.080 Kč. V této věci žalobce tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč dne datum, který se žalovaný zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 1.640 Kč. K zesplatnění celého úvěru došlo datum, neboť žalovaný hradil v průběhu tohoto smluvního vztahu splátky ve výši 1.640 Kč ve dnech anonymizována čtyři slova a datum, datum a datum. Ve věci vydaný platební rozkaz podepsaného soudu, č. j. 34 C 161/2019-39, vydaný vyšší soudní úřednicí dne datum, nabyl právní moci dne datum.

10. Ze spisu sp. zn. 11 C 154/2019 bylo zjištěno, že nárok žalobce byl uplatněn proti žalovanému z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 %, splácet 60 měsíčními splátkami ve výši 2.733 Kč. Žalobou ve věci sp. zn. 11 C 154/2017 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení pohledávky ve výši 58.707 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 22.293,59 Kč, úroku ve výši 62,47 % p. a. z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení. Z žaloby bylo zjištěno, že do data zesplatnění úvěru z této úvěrové smlouvy žalovaný uhradil splátky ve výši 2.733 Kč ve dnech datum, datum, datum, úvěr byl zesplatněn datum. Soud v této věci usnesením ze dne 27. 9. 2019, č. j. 11 C 154/2019 – 45, účastníky uzavřený smír neschválil. Poté vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 27,47 % p.a. z částky 49.589,05 Kč od datum do zaplacení. Věc nebyla ke dni rozhodování soudu v této věci pravomocně ukončena.

11. Z exekučních spisů vedených oprávněnou právnická osoba proti povinnému žalovanému soud zjistil, že dne 23. 8. 2019 ve věci sp. zn. 55 EXE 1546/2019 vydal podepsaný soud pověření soudního exekutora k návrhu oprávněné k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 84.073,39 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu podepsaného soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. EPR 102281/2019 - 5.

12. Ve věci sp. zn. 55 EXE 1847/2019 – 8 pověřil podepsaný soud v exekuční věci oprávněné právnická osoba proti celé jméno žalovaného soudního exekutora k návrhu oprávněné k uspokojení peněžité pohledávky ve výši 76.769,56 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného exekučního titulu elektronického platebního rozkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 5. 2019, č. j. EPR 122292/2019 – 5.

13. A taktéž ve věci sp. zn. 19 EXE 1223/2019, vydal podepsaný soud dne datum pověření soudního exekutora k nařízení a vedení exekuce k návrhu ze dne datum k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné právnická osoba, proti celé jméno žalovaného, dle vykonatelného exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 4. 2019, č. j. EPR 85530/2019 - 5.

14. Z listin dále předložených žalobcem v této věci (sp. zn. 5 C 146/2019) soud ze smlouvy o úvěru číslo předsmluvního formuláře a hodnocení klienta, zjistil, že žalovaný dne datum požádal žalobce o úvěr, kdy současně žalobci oznámil svůj pravidelný měsíční příjem ve výši částka z anonymizováno, svůj rodinný stav – anonymizováno. V hodnocení klienta již byly specifikovány úvěry z 2 smluv uzavřených účastníky, splátky, které v té době hradil či měl hradit žalovaný žalobci ve výši částka, náklady na bydlení ve výši částka, životního minimum ve výši částka a dle žalobce volné zdroje ve výši částka při rezervě ve výši částka. Nebyly uvedeny jiné úvěry, zápůjčky, apod. Zprostředkovatel úvěru doporučil poskytnutí úvěru, za žalobce byl úvěr schválen datum. Žalovaný podepsal předsmluvní formuláře datum, z něhož mimo jiné plyne, že se jedná o spotřebitelský úvěr podléhající režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a režimu občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Byly specifikovány náklady spotřebitelského úvěru, výpůjční úroková sazba ve výši 97,66 % p. a., RPSN ve shodné výši. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí za poskytnutí úvěru ve výši 17.000 Kč, byla uvedena ve výši 45.948 Kč.

15. Dne datum byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž byly specifikovány základní parametry úvěru, celková výše úvěru 17.000 Kč, částka, kterou má žalovaný uhradit 45.948 Kč v 42 měsíčních splátkách ve výši 1.094 Kč nejpozději do 20. dne každého měsíce, specifikována zápůjční úroková sazba 97,66 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Dne datum žalobce odeslal žalovanému oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo spolu se splátkovým kalendářem k této smlouvě, prvá splátka měla být uhrazena dne datum, poslední splátka dne datum.

16. Z listiny s osobními daty žalovaného ze dne datum, soud vzal za prokázané skóre žalovaného a kód příznaků 16 - klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Z dokladu o vyplacení úvěru z datum soud vzal za prokázané, že žalobce vyplatil na účet žalovaného částku 17.000 Kč.

17. Přípisem z datum byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru ze smlouvy číslo neboť se ocitl v prodlení s úhradou splátky číslo splatné datum a splátky číslo splatné datum. Přípisem z datum byl žalovaný vyzván k zaplacení taktéž splátky číslo splatné datum, taktéž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.

18. Přípisem z datum bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu, byla uvedena specifikace dlužné částky v rozsahu uvedeném v podané žalobě v celkové výši 21.379 Kč. Z karty klienta ke smlouvě číslo soud vzal za prokázané, že žalobce eviduje 3 úhrady splátek žalovaného ve výši 1.094 Kč z anonymizována dvě slova a datum, tj. 3.282 Kč.

19. Předžalobní výzvou z datum, odeslanou dle podacího potvrzeného archu dne datum, právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k plnění dluhu ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání oznámení.

20. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení z datum soud vzal za prokázanou výši anonymizováno důchodu a anonymizováno důchodu žalovaného v celkové výši částka, což bylo ověřeno i dotazem soudu, přičemž od anonymizováno rok byl tento důchod žalovanému zvýšen na částku částka měsíčně.

21. Z žalobcem předloženého výpisu záznamů z registru příjmení s datem datum soud nezjistil dluh žalovaného.

22. Z listin předložených žalobcem a ze skutečností známých soudu z úřední činnosti, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

23. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvou o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytl na účet žalovaného částku 17.000 Kč datum, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s úrokem ve výši 97,66 % p. a. v 42 měsíčních splátkách ve výši 1.094 Kč splatných k 20. dni každého měsíce. Žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání (k datu datum), což soud vzal za prokázané z přiložených spisů. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, uhradil pouze 3 splátky v celkové výši 3.282 Kč.

24. Pokud žalobce dále tvrdil, že ověřil úvěruschopnost žalovaného v registrech SOLUS a v registrech NRKI bez negativního příznaku, lze konstatovat, že ani tyto registry nemusí obsahovat úplné a relevantní informace. Měl-li žalobce k dispozici doklady o příjmech a výpisy z účtu žalovaného, tyto nepředložil soudu, předložil pouze doklad o výši anonymizováno důchodu žalovaného ve výši částka, z něhož již žalovaný hradil žalobci splátky ve výši 4.373 Kč, čehož si byl žalobce dostatečně vědom. V hodnocení klienta žalobce vycházel z životního minima žalovaného ve výši částka, nákladů na bydlení ve výši částka, splátek žalobci ve výši 4.373 Kč, celkových výdajů ve výši částka, rezervy ve výši částka a volných zdrojů ve výši částka, přičemž žalovaný anonymizováno důchodce uzavíral dne datum smlouvu ve svých anonymizováno letech, a to poté, co předchozí smlouvy s žalobcem uzavřel dne datum rozhodnutí (34 C 161/2019) a dne datum rozhodnutí (11 C 154/2019). V té době již měl značné závazky i vůči jinému subjektu, což bylo zjištěno ze spisů exekučních sp. zn. 55 EXE 1546/2019, sp. zn. 55 EXE 1847/2019 a 19 EXE 1223/2019.

25. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. k datu datum. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

28. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitele tento úvěr splácet. Soud přitom vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Byť se tato judikatura i následně zmíněná judikatura vztahuje převážně k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, lze její závěry využít i v posuzované věci.

31. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a prokazováno, že coby věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného vyhodnotil jako dostatečné pro splácení již třetího žalobcem mu poskytnutého úvěru v poměrně krátkém časovém úseku 6 měsíců (a to i přes vyhodnocení smlouvy z datum - č. l. 18 - jako„ špatné“). Soud se však s tímto hodnocením žalobce jednoznačně neztotožnil. S ohledem na vývoj cen, ať již potravin či jiných nezbytných věcí, např. léků, stěží lze vystačit s životním minimem ve výši částka měsíčně, překvapivé pro soud jsou rovněž náklady na bydlení ve výši anonymizováno částka, které vyplnil v předtištěném formuláři zprostředkovatel úvěru bez zohlednění jakýchkoliv dalších nákladů. Volné zdroje žalovaného (částka) ke splacení dalšího úvěru ve výši anonymizováno částka měsíčně, již dle soudu měly vyvolat důvodné pochybnosti žalobce o schopnosti žalovaného tento úvěr splácet, nebyl-li žalobce veden jinými úmysly, které zmiňuje ve své judikatuře Ústavní soud.

32. Soud v posuzované věci tedy zkoumal (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

33. Odkaz soud v této věci činí i na další rozhodnutí - nálezy Ústavního soudu, a to zejména sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku z 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 – 39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří. Bylo konstatováno, že výklad přijatý Nejvyšším správním soudem, konvenuje interpretací zaujaté soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 (CA Consumer finance SA versus Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné. Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 (E. G. Radlinger a Helena Radlingerová versus FINWAI a. s.) se k předběžné otázce Krajského soudu v Praze Soudní dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to tak, aby spotřebiteli poskytl účinnou ochranu.

34. Soud rovněž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, v němž Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěru v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnost aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

35. Soudu nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru ze dne datum je smlouvou absolutně neplatnou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 17.000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

36. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku 17.000 Kč a uhradil pouze částku 3.282 Kč, soud uložil žalovanému výrokem II. povinnost doplatit rozdíl ve výši 13.718 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části nárok žalobce výrokem III. zamítl jako zcela nedůvodný s ohledem na učiněné závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy poté, co v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 12 o. s. ř. částečně zastavil výrokem I.

37. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dne datum do 15 dnů, zásilka byla odeslána dne datum, ve čtvrtek, jak plyne z předloženého podacího archu. Dle domněnky doby dojití dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., lze předpokládat doručení do 3 pracovního dne, tj. datum. Od datum je žalovaný v prodlení s plněním. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy výše požadovaných úroků je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Z přiznané částky soud žalobci přiznal i úroky z prodlení od uvedeného dne výrokem II.

38. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena jako prodloužená s ohledem na jeho osobní, sociální a majetkové poměry, když se jedná o vdovce s jediným příjmem ve výši 11.000 Kč a dluhy, jež byly v tomto řízení zjištěny. Je evidentní, že situace žalovaného je značně tíživá, jeho příjmy k životu nedostatečné. Z výše uvedeného je taktéž zřejmé, že žalovaný není schopen dlužnou částku žalobci uhradit, nicméně tuto příležitost mu soud poskytl ve lhůtě prodloužené ve výroku II. dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 150 o. s. ř. Soud v posuzované věci vycházel z toho, že se jedná o výjimečný případ s důvody hodnými zvláštního zřetele. Soud přihlédl nejen k majetkovým, sociálním, osobním a zdravotním poměrům žalovaného, ale vzal do úvahy taktéž poměry oprávněného žalobce, silné anonymizováno společnosti, jíž se toto rozhodnutí soudu v rozsahu jejích majetkových poměrů nedotkne tak citelně, jak by tomu bylo u žalovaného důchodce. Soud rovněž posoudil okolnosti vedoucí k soudnímu uplatnění nároku, okolnosti uzavření smlouvy, okolnosti předchozích úvěrových smluv a posouzení uzavřené úvěrové smlouvy jako smlouvy neplatné. Žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy pobíral již starobní důchod ve výši přesahující částka, žil sám. Na cíle žalobce lze přitom usuzovat z již několikáté uzavřené úvěrové smlouvy s žalovaným. Tento názor soud zastává i přesto, že v době jejího uzavření byly žalovaným splátky z předchozích smluv hrazeny.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Brně.

Nesplní-li povinný řádně, dobrovolně a včas povinnost uloženou vykonatelným rozsudkem, lze se splnění této povinnosti domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.