OSBI 8 C 83/2015-148

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, datum narození ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované, anonymizována dvě slova ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 7.567,79 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 7.567,79 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 7.567,79 Kč za dobu od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 13.753 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec.

1. Žalobce se žalobou podanou dne datum domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 11.613 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Tvrdí, že žalovaná odebírala elektřinu na odběrném místě obec, ulice a číslo, podle smlouvy, která však byla ukončena pro neplacení. Při kontrole tohoto odběrného místa dne datum žalobce zjistil, že žalovaná elektřinu stále odebírá. Za dobu od datum do datum bylo zjištěno odebrané množství elektřiny 824 kWh podle hodnot na elektroměru, a to stavu ke dni ukončení smlouvy číslo kWh a stavu ke dni kontroly číslo kWh. Za tuto dobu žalovaná odebírala elektřinu neoprávněně, přičemž již datum došlo k přerušení dodávky elektřiny vyjmutím pojistek z pojistkové skříně na fasádě domu, což je patrno z odečtové karty elektroměru. Elektroměr však byl uvnitř domu a žalovaná demontáž elektroměru neumožnila, a k tomu mohlo dojít až za asistence nové majitelky domu. Cena za odebranou elektřinu byla stanovena podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu číslo číslo při sazbě 4.602,82 Kč za MWh, k tomu byla připočtena daň z elektrické energie, platba za příkon, náhrada za neoprávněný odběr a náhrada za energii, což celkem činí 3.815,72 Kč. K tomu žalobce připočítal náklady vzniklé se zjišťováním a odstraněním neoprávněného odběru ve výši 5.782 Kč, a k součtu těchto částek připočítal ještě 21% daň z přidané hodnoty 2.016 Kč, a celkový součet činí žalovanou částku 11.613,72 Kč. Žalovaná však žalobci žalovanou částku nezaplatila ani po předžalobních výzvách.

2. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že obchodní firma žalobce byla až do konce roku 2020 E. právnická osoba, a pod tímto názvem žalobce také podal žalobu v tomto řízení. Od datum zní obchodní firma, tedy název žalobce právnická osoba

3. Ve věci byl dne datum vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

4. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k žádnému nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

5. V průběhu řízení byl zjištěn úpadek žalované a Krajský soud v Hradci Králové usnesením z datum č. j. insolvenční spisová značka zjistil úpadek žalované a jejího manžela jméno příjmení a povolil řešení úpadku oddlužením. Řízení u podepsaného soudu bylo proto přerušeno podle § 104a insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. a nebylo možné v něm pokračovat po dobu, po kterou trvaly účinky rozhodnutí o úpadku.

6. Usnesením z datum č. j. insolvenční spisová značka insolvenční soud schválil oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Žalobce přihlásil svoji pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, do insolvenčního řízení. Usnesením z datum č. j. insolvenční spisová značka vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a jejího manžela a osvobodil žalovanou i jejího manžela od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Toto osvobození se však v souladu s ustanovením § 416 odst. 1 insolvenčního zákona nedotýká mimo jiné pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. V daném případě, jak bude níže rozebráno, jde právě o pohledávku žalobce na náhradu škody, kterou žalovaná způsobila úmyslným porušením právní povinnosti, když odebírala elektřinu, a přitom neměla na odběr elektřiny uzavřenou smlouvu s obchodníkem s elektřinou. Výše uvedené osvobození žalované od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se tudíž na žalovaný nárok nevztahuje.

7. V rámci insolvenčního řízení žalobce obdržel částku 4.045,21 Kč. Žalobce proto vzal žalobu ohledně této částky včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení zpět. Soud usnesením ze dne 22. 7. 2022 č. j. 8 C 83/2015-69 řízení částečně zastavil ohledně 4.045,21 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Věcně soud proto rozhodoval již pouze o nároku žalobce na zaplacení částky 7.567,79 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce soud ověřil, že do předmětu jeho podnikání náleží distribuce elektřiny.

9. Žalovaná byla ve smluvním vztahu s obchodníkem s elektřinou ohledně dodávky elektřiny na odběrné místo ulice a číslo, obec. Tato skutečnost vyplývá ze smlouvy o dodávce elektřiny dodávané ze sítě nízkého napětí, která byla uzavřena dne datum mezi společností právnická osoba jakožto dodavatelem a žalovanou jakožto odběratelem. Žalovaná byla zařazena do kategorie odběratelů D, sjednaná sazba byla B, hlavní jistič byl 3 x 25 A. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky dodávky elektřiny. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnost právnická osoba byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni datum, neboť zanikla rozdělením, a její obchodní jmění podle smlouvy o rozdělení přešlo na tři nástupnické společnosti, kdy jednou z nich je E. právnická osoba Ze zprávy právnická osoba právnická osoba z datum bylo zjištěno, že na tuto společnost přešly veškeré smluvní vztahy ze smluv o dodávkách elektřiny, mezi nimiž byla také smlouva s žalovanou. Tento smluvní vztah byl ukončen ke dni datum. Na odběrném místě žalované byl namontován elektroměr číslo s posledním naměřeným stavem číslo kWh a k tomuto stavu byla spotřeba elektřiny vyúčtována konečnou fakturou. Tatáž hodnota odečtu ke zmíněnému dni vyplývá také z odečtové karty tohoto elektroměru.

10. Dne datum nový zákazník jméno příjmení ohlásila, že předchozí odběratel celé jméno žalované, tedy žalovaná, neužívá odběrné místo, neboť se odstěhovala bez uvedení adresy, a požádala o ukončení smlouvy, jak vyplývá z žádosti o ukončení smlouvy a z jejího čestného prohlášení.

11. Následně dne datum provedl žalobce kontrolu předmětného odběrného místa obec, ulice a číslo, a z protokolu o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie bylo zjištěno, že při kontrole byl zjištěn elektroměr číslo bez platné smlouvy, která byla ukončena datum se stavem číslo kWh. Ke dni datum byl elektroměr demontován po přepisu na nového odběratele a osazen nový elektroměr. Neoprávněný odběr byl zjištěn ve 13:30 hodin a byl odstraněn téhož dne ve 14:30 hodin, kontrolu provedli dva kontroloři za nepřítomnosti žalované a pořídili fotodokumentaci. Na fotografiích je zachycen předmětný elektroměr se stavem číslo kWh.

12. Na základě výše uvedené kontroly byla stanovena výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny pod číslem 2014, jak vyplývá z listiny Stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Žalobce přitom vycházel z data ukončení smlouvy datum a ze stavu elektroměru k tomuto dni číslo kWh a ze zjištěného stavu elektroměru při kontrole datum ve výši 38.516 kWh. Z toho vypočítal spotřebu změřenou elektroměrem na 824 kWh. Toto množství elektřiny žalobce vynásobil cenou 4.602,82 Kč za MWh a připočítal k tomu daň z elektřiny 28,30 Kč za MWh, a dospěl tak k výši ceny za odebranou elektřinu 3.792,72 Kč a k dani z elektřiny ve výši 23 Kč, celkem 3.815,72 Kč, což představuje náhradu za elektřinu, včetně daně z elektřiny. Cena byla určena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro tyto případy, a to rozhodnutími pod čísly číslo a číslo. Žalobce rovněž vyčíslil oprávněné náklady vzniklé se zjišťováním a odstraněním neoprávněného odběru elektřiny na částku 5.782 Kč, přičemž ceny energetické kontroly stanovuje controlling žalobce a žalobci je účtuje externí firma. Pro rok 2013 činila cena jedné hodiny práce pracovníka energetické kontroly 636 Kč na hodinu, a při kontrole bylo odpracováno celkem 6 hodin dvěma pracovníky, což představuje 3.816 Kč. příjmení osobním automobilem Škoda Fabia v den kontroly datum ze sídla firmy v obec do odběrného místa ve obec a zpět představuje 120 km po 7,20 Kč za kilometr, tedy 864 Kč. Za použití vozidla po dobu 2 hodin činí náhrada 167,20 Kč a administrativní paušál na náklady spojené s přípravou podkladů k odběrnému místu, fakturací a archivací případu odpovídá částce 934,80 Kč Celkem tedy jde o vyčíslené náklady vzniklé se zjišťováním a odstraněním neoprávněného odběru 5.782 Kč. K součtu náhrady za elektřinu 3.815,72 Kč a oprávněných nákladů 5.782 Kč žalobce připočítal 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.016 Kč, a celkový součet činí 11.613,72 Kč.

13. Žalovanou částku 11.613 Kč vyúčtoval žalobce žalované fakturou číslo se splatností datum. Faktura obsahuje rozpis vyúčtované částky. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byla faktura žalované odeslána či doručena.

14. Dopisem z datum vyzval žalobce žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do 8 dnů od odeslání výzvy. Podle vrácené obálky byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne datum, zásilka se však vrátila žalobci zpět s tím, že žalovaná si dopis nevyzvedla na poště. Naposledy se žalobce pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce ze dne datum, v němž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nevyrovná do datum, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán dne datum.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne datum nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který zároveň zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. Podle přechodných ustanovení, konkrétně § číslo odst. 1 a § 3079 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nového občanského zákoníku, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že k porušení povinností stanovených právními předpisy došlo v období od datum do datum, tedy ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, posoudil soud nárok žalobce podle občanského zákoníku dosavadního č. 40/1964 Sb. Soud při právní kvalifikaci zjištěných skutečností vycházel také z energetického zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích. Žalovaná měla s obchodníkem s elektřinou, společností právnická osoba, a po jejím zániku se právnická osoba právnická osoba, uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny v souladu s ustanovením § 50 odstavců 1 a 2 energetického zákona Smlouva však byla ukončena datum. Žalovaná žádnou jinou smlouvu na dodávku elektřiny k výše uvedenému odběrnému místu neuzavřela, a v žalovaném období od téhož dne až do datum přesto elektřinu odebírala a celkem odebrala 824 kWh elektřiny. V důsledku toho na straně žalované došlo k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Toto ustanovení určuje, že neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, přičemž v odstavci 2 se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje. Žalovaná tak způsobila žalobci škodu, a na její straně jde o odpovědnost za škodu podle § 420 odst. 1 a 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, a odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Ke vzniku odpovědnosti žalované za škodu vůči žalobci je třeba splnění čtyř předpokladů, a to porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, a zavinění. Porušení právní povinnosti stanovené zákonem na straně žalované spočívá právě v tom, že neoprávněně odebírala elektřinu z elektrizační soustavy, když pro žalované období neměla na odběr elektřiny uzavřen žádný smluvní vztah. Škoda na straně žalobce spočívá jednak ve spotřebované elektřině a jednak v nákladech, které žalobce na zjištění, zajištění a odstranění neoprávněného odběru elektřiny musel vynaložit, jak je výše popsáno. Příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalované a vznikem škody na straně žalobce je jednoznačně dána, neboť kdyby žalovaná v žalovaném období neodebírala elektřinu z elektrizační soustavy bez uzavřené smlouvy, zmíněná škoda na straně žalobce by nevznikla. Jinak řečeno, škoda na straně žalobce byla vyvolána výhradně tím, že žalovaná po ukončení smlouvy o dodávce elektřiny elektřinu nadále odebírala bez smluvního vztahu. Žalovaná zmíněnou právní povinnost porušila vlastním zaviněním, neboť si musela být vědoma toho, že na odběr elektřiny nemá uzavřenou žádnou smlouvu s obchodníkem s elektřinou, a přesto elektřinu odebírala.

16. Způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny je upraven v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Podle § 9 odstavec 1 určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy, anebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. V daném případě množství odebrané elektřiny v žalovaném období bylo jednoznačně stanoveno na základě stavů elektroměru ke dni datum a datum, z čehož bylo vypočteno množství odebrané elektřiny 824 kWh. Podle odstavce 9 se výše náhrady stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny se skládá z ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro rozúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, dále z ceny za službu distribuční soustavy, z daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny. Jak bylo výše popsáno, žalobce vypočítal tímto způsobem náhradu za spotřebovanou elektřinu ve výši 3.815,72 Kč, což činí, včetně daně z přidané hodnoty, částku 4.617,02 Kč.

17. Podle § 9 odst. 12 téže vyhlášky součástí náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy je i právo na náhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny. V daném případě náklady, které žalobce vynaložil na zjišťování a zajišťování neoprávněného odběru elektřiny, činí 5.782 Kč, po připočtení daně z přidané hodnoty jde o částku 6.996,22 Kč Tyto oprávněné náklady byly vynaloženy na dopravu k odběrnému místu, na přípravu podkladů a na samotnou činnost spojenou s kontrolou odběrného místa a zjištěním a zajištěním neoprávněného odběru, kdy tyto činnosti byly prováděny dvěma kontrolory.

18. Soud zvažoval, zda v tomto případě je použití citované vyhlášky přiměřené, zda neodporuje zákonu, a zda tudíž není třeba výpočet náhrady modifikovat. S ohledem na všechny uvedené okolnosti je soud toho názoru, že výše náhrady vypočtená žalobcem nevybočuje z rámce kompenzace škody, která mu vznikla.

19. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, není doba splnění v tomto případě stanovena právním předpisem a nebyla ani mezi účastníky dohodnuta. Ve smyslu § 563 občanského zákoníku je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. První prokazatelnou výzvou žalobce je dopis odeslaný doporučeně žalované datum, a žalobce vyzval žalovanou k plnění do 8 dnů od odeslání dopisu, což připadá na den datum. Žalovaná se tudíž ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku dostala do prodlení dnem následujícím datum. Od téhož dne vzniklo žalobci podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,05 % ročně.

20. Soud ještě dodává, že žalovaná v průběhu insolvenčního řízení nikterak nezpochybnila pohledávku žalobce. Soud však nemohl použít ustanovení § 2054 odst. 2 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož plnil-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Jak soud shora zmínil, na právní posouzení nároku žalobce aplikoval nikoliv nový občanský zákoník, ale občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který tuto zásadu neobsahoval.

21. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci rozdíl mezi žalovanou částkou 11.613 Kč a částkou 4.045,21 Kč, kterou žalobce obdržel od žalované v průběhu insolvenčního řízení, a to včetně úroku z prodlení až od datum do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta ohledně části požadovaného úroku z prodlení.

22. Žalobce vzal žalobu částečně zpět pro chování žalované, která až v průběhu řízení zaplatila žalobci 4.045,21 Kč. Ve zbytku předmětu sporu měl žalobce úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část příslušenství pohledávky. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení 13.753 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, z odměny za právní zastoupení za celkem 6 úkonů právní pomoci podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 6 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a konečně z částky 2.213 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Soud také vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to oba výše uvedené dopisy. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, kdy odměna za každý z těchto úkonů byla vypočtena z žalované částky a činí 1.580 Kč za úkon. Dále byla žalobci přiznána odměna za částečné zpětvzetí žaloby ve výši 1.000 Kč, kdy odměna byla vypočtena z částky 4.045,21 Kč. Žalobci rovněž náleží odměna za zastupování u dvou jednání před soudem ve dnech datum a datum, přičemž odměna za každý z těchto úkonů činí 1.500 Kč a byla vypočtena z částky 7.567,79 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.