OSBI 41 C 219/2024-31

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 25 074,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, 15 % úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum její právní předchůdkyně (právnická osoba) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši částka v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 14 měsíčních splátkách ve výši částka, a to společně s příslušenstvím ve výši částka spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Dále uvedla, že splatnost poslední splátky byla sjednána na datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil pouze částku částka, následně se dostal s hrazením splátek do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne datum. Žalobkyně žalobou po žalovaném požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši částka s 15 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce částka za období od datum do datum z částky částka, kapitalizovaný úrok v částce částka a smluvní pokutu ve výši částka (0,1 % denně z dlužné částky od datum do datum z částky částka). Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy (v žádosti o úvěr).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši částka, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši částka, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku částka. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na tuto smlouvu částku částka, což bylo zjištěno také z výpisu z databáze žalobkyně. Součástí smlouvy byl standartní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedla výši příjmu v částce částka a celkové měsíční výdaje ve výši částka (za bydlení a energie ve výši částka, osobní výdaje, dopravu a jídlo ve výši částka). Tvrzení žalovaného o příjmech bylo ověřeno pracovní smlouvou žalovaného, z níž bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník na dobu určitou, výplatními páskami, z nichž byla zjištěna výše mzdy v částce částka hrubého, a platebním výměrem, ze kterého byla zjištěna výše mzdy žalovaného v částce částka měsíčně.

6. Pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení závazku dne datum.

7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne datum.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14 to měsíčních splátkách ve výši částka, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku částka. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru, údaje o příjmu ověřovala.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr a příjmy ověřovala z pracovní smlouvy a platebního výměru.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Tvrzené informace nijak neověřovala, např. výši výdajů žalovaného v uváděné částce bez bližšího rozepsání, jaké výdaje tato částka obsahuje, nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze právnická osoba a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně nevycházela ze žádných podkladů od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené, např. s placením energií, dopravou apod. K tomu soud doplňuje, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka i za situace, kdy byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou (Anonymizováno „IČO“) a jeho jediný příjem byla mzda ve výši částka měsíčně hrubéhoAnonymizováno

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

16. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

17. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

18. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.

19. Dále soud předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě uzavřené dne datum zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka s tím, že celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku částka, společně s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši částka. Soud shledal ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit současně s poskytnutou jistinou i shora uvedené poplatky, včetně úroku je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. K tomuto závěru soud dospěl po porovnání výše poskytnuté částky (částka) a celkové výše poplatků a úroku (částka). Sjednané poplatky tak v daném případě tvoří 85,92 % z půjčené částky. Žalobkyni tak při poskytnutí částky částka měl plynout zisk ve výši 85,92 % ze skutečně poskytnuté částky. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy dospěl soud k závěru, že takto nepřiměřeně vysoký sjednaný zisk se příčí dobrým mravům.

20. Soud konstatuje, že shora uvedený závěr nemůže změnit ani skutečnost, že poplatky představují příjem plynoucí právní předchůdkyni žalobkyně z poskytnutých prostředků žalovanému, a tudíž je jeho ekonomická funkce totožná s funkcí úroků. Soud konstatuje, že občanský zákoník, ani jiné právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši zisku (ať už je nazvána jako poplatek, úrok či jinak), avšak z této skutečnosti nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by nepodléhala žádnému omezení. Soud vycházel rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

21. Za tohoto stavu věci shledal soud úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i z tohoto aspektu, a protože ze smlouvy bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný z této částky, dle tvrzení žalobkyně, dosud uhradil pouze částku ve výši částka, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky částka a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 40 % a procesní úspěch žalovaného 60 %. To tedy znamená, že žalovanému náleží právo na náhradu 20 % nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud ani jedné ze stran toto právo nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.