OSBI 41 C 136/2025-39

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 326 788 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 12% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. SUA23/001610, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši částka na nákup zboží a žalovaný se úvěr zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši částka. Žalobkyně tvrdila, že částka poskytnutého úvěru byla žalobkyní zaslána přímo na účet prodejce právnická osoba., č. ú. č. účtu a mezi stranami byl dohodnut úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný uhradil žalobkyni částku částka. Dále uvedla, že z důvodu toho, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky částka + částka (neuhrazené jistiny), poplatků ve výši 39 K, nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka. Dále požadovala uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce částka, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy. právnická osoba prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, např. ISIR, CRKI, SOLUS, NRKI.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru č. SUA23/001610 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka za účelem financování vozidla BMW 5 RADA, byl sjednán úrok 18,09 % ročně a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši částka. Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z listiny nazvané úvěrová zpráva (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní) a ověření bonity žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (SOLUS, ISIR, NRKI) a vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl.

6. Předpis splátek a jejich uhrazení byl zjištěn z platební historie (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní).

7. Z částečného výpisu z účtu bylo zjištěno odeslání částky částka na bankovní účet vedený na jméno právnická osoba. dne datum.

8. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že bankovní účet č. hodnota je veden na jméno právnická osoba. a dne datum byla na tento účet připsána částka částka od žalobkyně pod variabilním symbolem var. symbol.

9. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil žalobkyni částku částka.

10. Upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzvána k zaplacení úvěru a současně byl úvěr zesplatněn. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne datum.

11. Z listiny nazvané „matriční list klienta“ a úvěrová zpráva (obojí vyhotovené žalobkyní) soud zjistil, že žalovaný prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žalobkyni sdělil, že jeho měsíční příjem činí částka, pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí částka a ostatní měsíční výdaje činí také částka, uvedl, že bydlí v podnájmu a je vyučen. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný splácel spotřební úvěr s měsíční splátkou částka a požádal o poskytnutí revolvingového úvěru.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši částka za účelem financování vozidla BMW 5 RADA, byl sjednán úrok 18,09 % ročně a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši částka. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným. adresa 998 Kč žalobkyní poukázána na účet prodejce, vedený na jméno právnická osoba. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku částka, žalobkyně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

16. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr a dále přihlédla k informacím z interních a externích databází a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů.

18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně neověřovala ani výši uváděných příjmů žalovaného, ani výši výdajů žalovaného v částce 2 x částka. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, nájemní smlouvou, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze právnická osoba a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

20. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

21. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaný (3. osoba) předmět úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka částka, tedy částka poskytnutá (částka), ponížená o částku, která byla žalovaným, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (částka).

23. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky částka a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, počítaného od lhůty, stanovené žalovanému v předžalobní výzvě ze dne datum (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 84 % a procesní úspěch žalovaného 16 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 68 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v celkové částce částka a z náhrady za právní zastoupení ve výši částka. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání dne datum (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku částka. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 6 advokátního tarifu. Za 4 úkony právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce částka navýšeny o 21 % DPH ve výši částka na částku částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku částka (tj. 68 % z částky částka).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.