OSBK 13 C 256/2018-153

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: název žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: název žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 67 760 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 67 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 67 760 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 36 788 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení státu v částce 1 579 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne datum se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 67 760 Kč s příslušenstvím, která měla představovat platbu za zprostředkování pracovníka – paní příjmení jméno. Svůj požadavek opíral o čl. XVI. rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele ze dne datum, včetně dodatku z téhož dne, na základě kterého se žalovaný zavázal, že pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených agenturou práce k výkonu práce u žalovaného v době 6 měsíců stane zaměstnancem nebo bude pro něj jinak výdělečně činný, je žalovaný povinen zaplatit agentuře práce za zprostředkování úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení zaměstnance. V daném případě došlo v květnu 2017 k tomu, že jiná agentura práce„ přetáhla“ osoby (mezi nimi paní příjmení jméno), jejichž výkon práce u žalovaného zprostředkoval žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně), a obratem je zaměstnala u žalovaného. Citované ustanovení rámcové smlouvy představuje dle žalobce ochranu agentury práce před tzv. přetahováním pracovníků do sféry žalovaného, a to ať už ve formě zaměstnaneckého či jiného pracovního poměru či ve formě užití takových pracovníků prostřednictvím jiné konkurující agentury. Žalobce proto požaduje uhrazení částky 67 760 Kč dle faktury č. V 2017 ze dne datum, která dle čl. XVI. odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy činí 3,5 násobek průměrné mzdy paní příjmení jméno, která dosahovala částky 16 000 Kč, navýšené o DPH, kdy paní příjmení byla na základě shora uvedené rámcové smlouvy dočasně přidělena k výkonu práce u žalovaného od datum do datum, a po ukončení pracovního poměru se žalobcem pracovala u žalovaného na základě přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou právnická osoba, se začátkem výkonu práce před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru se žalobcem.

2. Žalovaný se neztotožnil s výkladem citovaného článku rámcové smlouvy, zdůraznil, že pokud některý z dříve dočasně přidělených zaměstnanců vykonával nějakou práci u žalovaného, jednalo se o situaci, kdy tato osoba byla dočasně přidělena žalovanému k výkonu práce jiným subjektem jako agenturou práce, a to agenturou právnická osoba; žalovaný tak nebyl nikdy s těmito osobami ve smluvním vztahu. Doplnil, že dle jeho informací právní předchůdce žalobce s přechodem zaměstnanců k agentuře právnická osoba dokonce souhlasil. Na základě uvedeného proto navrhl žalobu zamítnout.

3. Okresní soud v Blansku rozhodl dne 11.3.2019 pod č. 13 C 256/2018-52, ve věci rozsudkem, jímž žalobu zamítl. Vyšel z prokázaného skutkového stavu, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je právním nástupcem právnická osoba, s. r. o., IČO, že mezi nimi byla uzavřena dne datum rámcová smlouva o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele, podle níž se právní předchůdce žalobce zavázal na základě přijatých objednávek žalovaného dočasně přidělit k výkonu práce u žalovaného v objednávce stanovený počet svých zaměstnanců (článek I.). Strany si v článku XVI. rámcové smlouvy dále sjednaly, že pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených agenturou k výkonu práce u uživatele v pracovním poměru v rozsahu stanovené pracovní doby stane během trvání smlouvy nebo v době 6 měsíců po jejím ukončení zaměstnancem uživatele nebo pro něj bude v této době jinak výdělečně činný, je uživatel povinen zaplatit agentuře jako úplatu za zprostředkování následující úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení (odst. 1); pokud dočasné přidělení takového zaměstnance trvalo méně než tři měsíce, náleží agentuře provize za zprostředkování takového zaměstnance ve výši 3,5 násobku průměrné mzdy tohoto zaměstnance za předcházející kalendářní čtvrtletí (písm. a)); úplata se snižuje v závislosti na délce trvání dočasného přidělení, v případě dočasného přidělení trvajícího déle než 12 měsíců, je zaměstnanec převeden uživateli bez nároku agentury na provizi za zprostředkování (písm. b) až e)). Z pracovní smlouvy uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO) a paní příjmení jméno soud zjistil, že paní příjmení jméno byla zaměstnankyní právního předchůdce žalobce, na základě dohody o dočasném přidělení k výkonu práce k uživateli ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a anonymizována dvě slova souhlasila tato zaměstnankyně s dočasným výkonem práce u žalovaného (uživatele); nedílnou součástí dohody je mzdový výměr z téhož dne, dle kterého činí měsíční mzda anonymizována dvě slova 12 000 Kč a osobní ohodnocení až 4 000 Kč (celkem tedy nejvýše 16 000 Kč). Právní předchůdce žalobce a anonymizována dvě slova se dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni datum, paní příjmení jméno byla tedy u žalovaného dočasně přidělena k výkonu práce od datum do datum. V době rozhodování soudu prvního stupně nebylo mezi účastníky dále sporné, že paní příjmení jméno pracovala po ukončení pracovního poměru s právním předchůdcem žalobce u žalovaného, a to na základě dočasného přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou právnická osoba (v okamžiku uzavření smlouvy pod názvem webová adresa) a že práci začala vykonávat před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru s právním předchůdcem žalobce. Právní předchůdce žalobce proto fakturoval žalovanému s odkazem na čl. XVI. bod 1. písm. a) rámcové smlouvy částku 67 760 Kč, což odpovídá 3,5 násobku maximální měsíční mzdy anonymizována dvě slova ve výši 16 000 Kč + DPH, splatnost byla stanovena na datum (daňový doklad ze dne datum, č. V 2017). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil žalobci (přípis ze dne datum).

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za tzv. jinou výdělečnou činnost pro žalovaného ve smyslu čl. XVI. rámcové smlouvy je třeba rozumět smluvní vztahy uzavírané přímo mezi pracovníkem a žalovaným, jakými jsou dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti či případná spolupráce na základě živnostenského oprávnění nebo jiná obchodní spolupráce, tudíž nastalá situace nespadá pod případy, kdy zaměstnankyně vykonává jinou výdělečnou činnost pro žalovaného (neboť tato byla ve smluvním vztahu s agenturou nikoliv se žalovaným), a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.9.2020, č.j. 49 Co 116/2019-81, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že pro posouzení věci je rozhodující výklad ustanovení čl. XVI. rámcové smlouvy, kdy konkrétní význam tohoto ujednání je třeba určit na základě společné vůle smluvních stran, pokud to nelze, pak je třeba posoudit, jak by danému ujednání rozuměla průměrná rozumně uvažující osoba ve stejném postavení, v jakém byly smluvní strany v době uzavření smlouvy, současně musí být zohledněny všechny okolnosti projednávané věci. Soud prvního stupně uvedeným způsobem nepostupoval a výklad citovaného ustanovení rámcové smlouvy neprovedl, jeho závěry o významu čl. XVI. rámcové smlouvy jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Krajský soud proto věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, nechť soud provede výklad rámcové smlouvy.

6. Soud prvního stupně následně v řízení postupoval dle pokynů krajského soudu, vyzval ve světle právního názoru odvolacího soudu strany k doplnění tvrzení a k označení důkazů, u jednání dne datum provedl výslech tří svědků (jméno anonymizováno – jednatele právnická osoba, jméno příjmení – jednatele agentury práce anonymizováno právnická osoba, Ing. jméno příjmení jméno personálního odd. žalovaného), a jednání bylo odročeno z účelem výslechu Ing. jméno příjmení (právnická osoba) a Bc. jméno příjmení (bývalé zaměstnankyně žalovaného). U tohoto jednání zároveň bylo zjištěno, že skutečnost, že paní příjmení jméno po ukončení pracovního poměru se žalobcem dne datum pracovala u žalovaného není mezi účastníky nesporná, neboť žalovaný tuto skutečnost rozporoval s tím, že anonymizována dvě slova nikdy nebyla přidělena k práci u něj po datum, a to ani prostřednictvím žádné agentury práce. Protože o tomto tvrzení žalobce spočívá důkazní břemeno na žalobci, byl soudem poučen podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že doposud neoznačil k tomuto tvrzení žádné důkazy. Žalobce na poučení reagoval v podání ze dne datum tak, že navrhl aby soud vyžádal od úřadu práce přehled osob dočasně přidělených agenturou práce k žalovanému za období od datum do datum.

7. Další jednání ve věci proběhlo dne datum, avšak svědci vyslechnuti nebyli, neboť to soud považoval za nadbytečné. U tohoto jednání totiž došlo k zásadní změně v tvrzeních žalobce. Zástupce žalobce měl nejprve za prokázané sdělením úřadu práce, že paní příjmení jméno byla přidělena k práci u žalovaného po datum, a teprve po provedení důkazu touto listinou žalobce zjistil, že anonymizována dvě slova se v seznamu přidělených zaměstnanců nenachází. Zástupce žalobce následně uvedl, že zřejmě došlo k chybičce, že to nemůže v tuto chvíli stoprocentně tvrdit, ale domnívá se, že když uváděli, že tam byla paní příjmení, jedná se nicméně o paní jméno příjmení. Následně zástupce žalobce (po poskytnutí krátké lhůty k zaujetí stanoviska) uvedl, že tvrdí, že u žalovaného v předmětném období pracovala paní jméno příjmení, což může doložit evidenčním listem důchodového pojištění, mzdovým listem za rok 2017, výplatními páskami za měsíce březen, duben, květen a oznámením o nástupu do zaměstnání, které nechává zasílat na podatelnu zdejšího soudu, a dále navrhl k důkazu pracovní smlouvou, smlouvu o přidělení, dohodou o dočasném přidělení k výkonu práce k uživateli, mzdovým výměrem, ukončením pracovního poměru a dokumentem nazvaný informace s tím, že listiny může soudu ukázat v telefonu a současně je nechá zasílat na podatelnu soudu. Ze samotných výplatních pásek podle něj vyplývá, že paní příjmení pracovala u právního předchůdce žalobce a následně byla zaměstnána u žalovaného agenturou anonymizováno, žalobce také předloží přílohu faktury z datum, která omylem nebyla přiložena k žalobě, a o níž předpokládá, že existuje.

8. Podle ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

9. Soud v daném případě u jednání dne datum vyhlásil usnesení, jímž změnu žaloby učiněnou žalobcem u tohoto jednání nepřipustil, neboť dosavadní výsledky řízení nemohly být podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě. Změnou žaloby je i postoj žalobce, který sice požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkové stavu, než ho vylíčil v návrhu. V daném případě je řízení vedeno od datum, tedy téměř tři roky, proběhla řada jednání (včetně prvního jednání ve věci s koncentrací řízení dle § 118b o.s.ř. dne datum), proběhly výslechy svědků, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, vše k nároku žalobce na zaplacení peněžité částky, kterou fakturoval žalovanému s tvrzením, že jde o 3,5 násobek průměrné mzdy zaměstnankyně anonymizována dvě slova, která ukončila pracovní poměr u žalobce dne datum, vše dokládajíc pracovní smlouvou paní příjmení, dohodou o dočasném přidělení k výkonu práce paní příjmení, jejím mzdovým výměrem, ukončením pracovního poměru a dokumentem s informacemi pro paní příjmení jako zaměstnance žalobce. Samotná faktura ze dne datum odkazuje ohledně detailů fakturovaných skutečností na přílohu, která soudu nikdy nebyla předložena, a o níž zástupce žalobce„ předpokládá, že existuje“. Z faktury není zřejmé, na základě jakého porušení čl. XVI. je vystavována. Teprve poté, co žalobce zjišťuje, že paní příjmení není uvedena v seznamu zaměstnanců přidělených k výkonu práce u žalovaného, žalobce zcela zásadně mění svá skutková tvrzení, která nemůže zároveň doložit. Soud proto změnu žaloby nepřipustil, a to i s ohledem na délku řízení, nedostatek podkladů, i s ohledem na rovná procesní postavení stran.

10. Soud proto následně pokračoval v řízení o původní žalobě a dospěl k závěru, že je v celém rozsahu nedůvodná, neboť žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na úplatu podle čl. XVI. rámcové smlouvy, neboť neunesl důkazní břemeno o svém tvrzení, že paní příjmení jméno byla po datum v průběhu následujících 6 měsíců přidělena k výkonu práce u žalovaného, a to aniž by dále pokračoval ve zjišťování okolností významných pro posouzení výkladu tohoto ustanovení smlouvy, neboť toto je vzhledem k uvedenému již nadále bezpředmětné. Soud o důkazním břemeni žalobce řádně při jednání poučil, následně již žalobce na svých tvrzeních ani netrval. Soudu proto nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 788 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 760 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření k žalobě z datum, účast u jednání dne datum, vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne datum, účast u jednání dne datum a datum), tj. celkem ve výši 26 740 Kč, včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. celkem ve výši 2 100 Kč Náklady žalovaného dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou ke třem jednáním soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 6 půlhodiny, tj. 600 Kč, cestovného k jednání soudu (obec – obec a zpět, tj. 60 km) osobním vozidlem VW Golf registrační značka při spotřebě 3,6 litrů na 100 km při ceně nafty 33,60 Kč za litr dle vyhlášky číslo – cestovné k jednání dne datum ve výši 318,58 Kč, a při ceně nafty 27,20 Kč za litr dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., kdy cestovné k jednáním soudu dne datum a datum činí 2 x 322,75 Kč, a jelikož zástupce žalobce je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů a cestovného v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH.

12. O náhradě nákladů státu (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 148 odst. o.s.ř., kdy státu vznikly náklady spočívající ve svědečném v celkové výši 1 579 Kč, soud proto uložil jejich úhradu plně neúspěšnému žalobci, u nějž nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Blansku.

Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.