OSBK 702 C 11/2018-174

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Štumpovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o 233 452 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o návrhu žalované na obnovu řízení

I. Žaloba žalované na obnovu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65 259 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Výrokem I. usnesení zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, soud schválil smír účastníků, jímž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 140 000 Kč ve lhůtě do datum s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem původní žaloby ze dne datum byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 233 452 Kč s příslušenstvím, když dle tvrzení žalobkyně byla dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) jako věřitelkou (na straně jedné) a žalovanou, jméno příjmení a jméno příjmení jako spoludlužníky (na straně druhé) uzavřena smlouva o úvěru číslo na částku 280 000 Kč, kterou dlužníci vyčerpali, avšak úvěr včetně sjednaných a v žalobě specifikovaných nákladů úvěru řádně a včas neuhradili.

2. Podáním doručeným soudu dne datum se žalovaná domáhala obnovy řízení s odůvodněním, že dne datum jí anonymizována dvě slova ve věci spisová značka číslo zaslal vyjádření žalobkyně ze dne datum, z nějž žalovaná zjistila zcela zásadní a nové skutečnosti, že žalobkyně, resp. její právní předchůdci, nikdy řádně neověřili úvěruschopnost v dané úvěrové smlouvě, což má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a smír byl tedy schválen v rozporu s hmotným právem.

3. Dle výpisu z obchodního rejstříku došlo ke dni datum k fúzi sloučením zanikající právnická osoba s. r. o. s nástupnickou společností právnická osoba (tj. nynější žalobkyní).

4. Zdejší soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, žalobu na obnovu řízení výrokem I. zamítl a výrokem II. zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 4 354 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že žaloba byla podána opožděně po uplynutí 3měsíční subjektivní lhůty, neboť skutečnost, zda úvěruschopnost dlužníka byla či nebyla ověřena, musela být dlužníkovi (žalované) známa již při samotném uzavření smlouvy.

5. Žalovaná podala dne datum proti oběma výrokům usnesení včasné odvolání a žalobkyně podala dne datum včasné odvolání proti výroku II. Krajský soud v Brně usnesením ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; v odůvodnění vytkl soudu I. stupně, že rozhodl v dané věci o zamítnutí žaloby na obnovu řízení i při zkoumání, zda byla zachována subjektivní lhůta, bez nařízení jednání, což, nahlíženo optikou judikatury Ústavního soudu, představuje odnětí možnosti účastníkům účastnit se projednání věci před soudem (sp. zn. I. ÚS 1537/09). Dle závazného právního názoru odvolacího soudu tedy soud I. stupně ve věci nařídil ústní jednání a zabýval se námitkami obou odvolatelů.

6. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav. Z výzvy finančního arbitra anonymizováno jméno příjmení ze dne datum soud zjistil, že vyzvala právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doložila, z jakých tvrzení ohledně příjmů a výdajů úvěrovaných vycházela úvěrující právnická osoba před uzavřením smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, jakým způsobem tvrzené příjmy a výdaje úvěrovaných ověřila, a předložila veškeré dokumenty opatřené úvěrovanými v souvislosti s posouzením; dále aby doložila, kolik úvěrovaní uhradili právnická osoba na závazek ze smlouvy o úvěru. Z vyjádření právních předchůdkyň žalobkyně právnická osoba, právnická osoba a žalobkyně k výzvě finančního arbitra ze dne datum vyplývá, že výzva jim byla doručena dne datum a k této uvedené subjekty sdělily, jakým způsobem úvěrující posuzovala úvěruschopnost spoludlužnice jméno příjmení a že vycházela z údajů na jí vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, následně informace sdělené navrhovatelem ověřila tak, že posoudila její platební minulost, věk, příjmy, vzdělání, bydlení, délku zaměstnání a tyto hodnoty pečlivě vyhodnotila v rámci tzv. Credit Scoring, ohledně posouzení bonity použila interní databáze a poznatky pečlivě posoudila; před uzavřením smlouvy byl jméno příjmení předložen splátkový kalendář, který podepsala, a úvěrující na základě výše získaných údajů provedla finanční analýzu navrhovatele způsobem podrobně popsaným ve vyjádření. Ze 3 žádostí o poskytnutí úvěru na formuláři úvěrující právnická osoba soud zjistil, že spoludlužnice jméno příjmení (dcera žalované) ve formuláři podepsaném dne datum ve vztahu k požadovanému úvěru 280 000 Kč s dobou splácení 84 měsíců uvedla mj. průměrný měsíční příjem celé domácnosti částka, že je OSVČ s průměrným čistým měsíčním příjmem částka, průměrné měsíční výdaje činí 10 000 Kč, počet osob 1 (paušální výdaje 1 800 Kč) a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 21 905 Kč; spoludlužnice celé jméno žalované (žalovaná) ve formuláři podepsaném dne datum uvedla mj. průměrný měsíční příjem celé domácnosti 38 496 Kč, že je důchodkyní s průměrným čistým měsíčním příjmem 8 014 Kč, průměrné měsíční výdaje činí 3 200 Kč, počet osob 1 (paušální výdaje 1 800 Kč) a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 21 905 Kč; spoludlužník jméno příjmení (manžel žalované) ve formuláři podepsaném dne datum uvedl mj. průměrný měsíční příjem celé domácnosti 38 496 Kč, že je důchodcem s průměrným čistým měsíčním příjmem 10 601 Kč, průměrné měsíční výdaje činí 3 305 Kč, počet osob 1 (paušální výdaje 1 800 Kč) a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 21 905 Kč.

7. Z listiny označené jako anonymizována dvě slova žádosti číslo soud zjistil, že úvěrující právnická osoba v tomto interním dokladu ohodnotil osobu spoludlužnice jméno příjmení při použití údajů o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech z její žádosti 26 body, výši úvěru 5 body a délku splácení 4 body. Z přiznání jméno příjmení k DPFO za rok 2012 se podává, že jako OSVČ vykázala příjmy částka, výdaje částka, rozdíl (dílčí základ daně) částka a z toho byla vypočtena daň z příjmu ve výši 20 280 Kč. Z detailu insolvenčního řízení jméno příjmení a jméno příjmení soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne datum rozhodnutí čj. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, bylo prokázáno, že soud zamítl žalobu žalobkyně právnická osoba proti žalované jméno příjmení, o 85 917 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, když z odůvodnění vyplývá, že předmětem tohoto řízení je předmětný úvěr poskytnutý ve výši 280 000 Kč dle smlouvy o úvěru číslo ze dne datum spoludlužnici jméno příjmení; soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, ačkoliv zjišťovala úvěruschopnost žalované, řádně nedodržela postupy a odbornou péči, neboť vycházela pouze z informací žalované, které nijak neověřovala, a žalované proto neměl být úvěr 280 000 Kč vůbec poskytnut; soud v uvedené věci dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním úkonem, žalovaná poskytla žalobkyni plnění celkem ve výši 559 883 Kč a beze vší pochybnosti žalobkyni poskytnutou jistinu (bezdůvodné obohacení) i s případným úrokem z prodlení již vrátila. Smlouvou o úvěru číslo bylo prokázáno, že úvěrující právnická osoba jako věřitelka (na straně jedné) a spoludlužníci jméno příjmení, celé jméno žalované a jméno příjmení (na straně druhé) dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž se věřitelka zavázala poskytnout spoludlužníkům spotřebitelský úvěr v celkové výši 280 000 Kč na dobu 84 měsíců a spoludlužníci se zavázali poskytnutou jistinu a její příslušenství vrátit věřitelce společně a nerozdílně; úvěr byl čerpán ve dvou fázích, první část úvěru ve výši 50 000 Kč byla spoludlužníkům vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy (viz výdajový pokladní doklad ze dne datum), částka 209 467 Kč byla vyplacena dne datum bankovním převodem (výpis z účtu ze dne datum), a zbytek úvěru, tj. částka 20 533 Kč byla započtena v souladu s článkem II. odst. 4 smlouvy, kde si smluvní strany sjednaly, že pohledávka dlužníka za věřitelem na vyplacení druhé části úvěru bude započtena proti pohledávce věřitele za dlužníkem na zaplacení poplatku (13 000 Kč) a první splátky úvěru (tj. 7 533 Kč). Spoludlužníci se zavázali uhradit věřiteli celkovou dlužnou částku 645 800 Kč (jak vyplývá ze splátkového kalendáře pro smlouvu číslo), z toho 632 800 Kč v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 533 Kč a poplatek 13 000 Kč jednorázově ke dni vyplacení druhé části úvěru, přičemž poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení druhé části úvěru, tj. dne datum, a každá další splátka pak vždy k 28. dni každého následujícího měsíce až do úplného zaplacení. Součástí celkové dlužné částky byl sjednaný úrok 18 % z jistiny 280 000 Kč za každý rok, tj. 50 400 Kč ročně, tudíž za 7 let 352 800 Kč, a poplatek za uzavření Smlouvy o úvěru ve výši 13 000 Kč. V článku VI. bod 4. smlouvy byla pro případ prodlení dlužníků se splácením jistiny po dobu delší jednoho měsíce smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny (a dále v bodě 3. smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení). Spoludlužníci se dostali do prodlení s úhradou splátek v březnu 2014, když tato splátka byla uhrazena datum. Oznámení o zesplatnění závazku bylo žalované doručeno dne datum (viz podací arch); jméno příjmení téhož dne uhradila věřitelce částku 7 533 Kč (viz výpis z jejího účtu č. bankovní účet). Smlouvou o postoupení pohledávek z datum byla pohledávka právnická osoba vůči spoludlužníkům postoupena na žalobkyni (před fúzí právnická osoba), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně (viz podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne datum (odeslanou doporučeně – viz podací arch) právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 359 858,17 Kč. Z emailové komunikace jméno příjmení ze dne datum a datum soud zjistil, že jednala s úvěrující právnická osoba o doplacení úvěru, dne datum jí byla vyčíslena částka 361 864,84 Kč se splatností do datum, dále v únoru 2015 řešila emailem možnost splacení úvěru 3. osobou. Žalovaná celé jméno žalované odeslala úvěrující právnická osoba dne datum žádost o vyčíslení závazků ze smluv o úvěru číslo číslo umožnění splatit oba úvěry dcery jméno příjmení v žádosti popsaným způsobem.

8. Protokolem o jednání čj. číslo jednací bylo prokázáno, že účastníci řízení a jejich právní zástupci dne datum po pokusu samosoudkyně o smír byli poučeni soudem o tom, že žalobkyni budou po zahájení jednání poskytována poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k aktivní legitimaci žalobkyně a k posouzení úvěruschopnosti žalované; strany po poradě klientů před jednací síní navrhly poté v jednací síni, aby soud schválil smír ve znění, že žalovaná se zavazuje uhradit žalobkyni částku částka do datum a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, nabylo ve výroku I. o schválení smíru právní moci dne datum.

9. Návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědkyně jméno příjmení soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení pro nadbytečnost zamítl, neboť je toho názoru, že skutkový stav byl provedenými listinnými důkazy zjištěn v dostatečném rozsahu, aby mohl být podkladem pro rozhodnutí ve věci.

10. Podle § 228 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř)., žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

11. Podle § 233 odst. 1 o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Podle odst. 2 po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.

12. Podle § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

13. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 982/2016 (C číslo), vyplývá, že v usneseních ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 307/2002, a ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4364/2011, byl zaujat závěr, že„ o obnově řízení, které skončilo schválením účastníky uzavřeného smíru lze uvažovat tehdy, jestliže je coby nová namítána skutečnost, jež byla-li by soudu známa v okamžiku, kdy o schválení smíru rozhodoval, by smír pro rozpor s právními předpisy neschválil (§ 99 odst. 2 o. s. ř.); není rozhodné, zda by účastník vzhledem k existenci nové skutečnosti (v tomto případě k existenci nového znaleckého posudku) smír neuzavřel, nýbrž jen to, zda se zřetelem k ní lze očekávat, že by soud smír neschválil (§ 99 odst. 2 o. s. ř.) O obnově řízení, které skončilo schválením účastníky uzavřeného smíru, lze proto uvažovat jen tehdy, jestliže je namítána (coby nová) skutečnost, jež byla-li by soudu známa v okamžiku, kdy o schválení smíru rozhodoval, by smír (oproti rozhodnutí původnímu) neschválil, přičemž by tak mohl učinit jen v případě, že by dospěl k závěru, že uzavřený smír - právě vzhledem k existenci této skutečnosti - je právním úkonem, jenž je v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.) Soudní judikatura i komentářová literatura je zajedno v tom, že povaze smíru, který předpokládá svobodně formulovanou a vyjádřenou vůli účastníků řízení, sledující zájem konkrétní právní vztah upravit autonomně mimo vlastní rozhodovací vliv soudu, odpovídá to, že k rozhodnutí soudu, zda smír schválit či nikoli, není zásadně potřebné provádět dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v takovém rozsahu, jaký je nutný pro autoritativní rozhodnutí soudu ve věci samé. Soud smír neschválí tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy, tj. s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (§ 37 násl. obč. zák.), nebo pomíjí-li náležitosti úkonů, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.)“.

14. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022 sp. zn. 27 Co 68/2022 se podává, že schválení smíru nebrání skutečnost, že jeho předmětem strany učiní více, než by byl jen zůstatek jistiny úvěru se zákonným úrokem z prodlení; i v případě spotřebitelského úvěru totiž zásadně platí, že úvěrová smlouva je úplatná. V rámci narovnání sporných nároků se strany mohou (nově) dohodnout i na úročení pohledávky, která by jinak úročena nebyla. Takové ujednání je možné, nepředstavuje-li plnění lichevního charakteru či jiný rozpor s právními předpisy. To platí zejména za situace, kdy žalovaný s takovým smírem při jednání soudu po probrání věci a upozornění na právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru a na judikaturu explicitně souhlasí.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k právnímu závěru, že žaloba žalované na obnovu řízení není důvodná. Soud se nadále ztotožňuje s argumentací soudu I. stupně prezentovanou v usnesení ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, že i když žalovaná podala žalobu na obnovu řízení v objektivní lhůtě tří let od právní moci napadeného usnesení, podala ji opožděně, tj. po uplynutí subjektivní lhůty tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o důvodu obnovy a mohla jej uplatnit u soudu (§ 233 odst. 1 o.s.ř.); neboť skutečnost, zda úvěruschopnost žalované a dalších spoludlužníků byla či nebyla ověřena, z podstaty věci musela být spoludlužníkům (včetně žalované) známa již při samotném uzavření smlouvy, tedy dne datum, neboť zásadní složkou posouzení úvěruschopnosti dlužníka ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016, jsou informace získané právě od samotného dlužníka (a subsidiárně pak…„ je-li to nezbytné informace z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“). Soud přisvědčil žalobkyni, že žalovaná byla od počátku osobně přítomna kontraktačnímu procesu vedoucímu ke sjednání úvěru, a tedy mohla a měla mít přehled o tom, jaké informace a skutečnosti jsou úvěrujícímu věřiteli sdělovány a jaké jsou mu předávány podklady, tím spíše, že žadatelkou o úvěr a spoludlužnice byla její dcera jméno příjmení; jí tvrzené skutečnosti a důkazy v žalobě na obnovu řízení, vztahující se k posouzení úvěruschopnosti dlužníků, tedy nelze posoudit jako nové (dodatečně objevené) skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně, způsobilé přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci a vztahující se i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován (§ 228 odst. 1, 2 o. s. ř.).

16. V daném případě soud rovněž souhlasí s argumentací žalobkyně, že pokud žalovaná primárně tvrdí jako důvod obnovy rozpor uzavřeného smíru s hmotným právem, existuje jiný procesní prostředek k tomu, aby se domohla zrušení usnesení vydaného za takových okolností, a to návrh na zrušení usnesení o schválení smíru dle § 99 odst. 3 o. s. ř., v jehož včasném podání při zachování 3leté procesní lhůty od právní moci předmětného usnesení o schválení smíru (pravomocného dne datum) žalované nic nebránilo.

17. Navíc soud pro úplnost podotýká, že řízení, jehož obnovy se žalobkyně domáhá, skončilo vydáním usnesení o schválení smíru za obdobné situace, popisované shora uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka, kdy byli účastníci v jednací síni za přítomnosti svých zástupců (advokátů) soudem poučeni mj. o tom, že v případě neuzavření smíru bude žalobkyně mj. soudem poučena o procesní povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a účastníci přesto poté po probrání věci a upozornění na právní úpravu spotřebitelského úvěru a judikaturu explicitně souhlasili s uzavřením smíru; z vyjádření žalované u jednání v tomto řízení (702 C 11/2018) o povolení obnovy pak dále vyplývá, že předmětem smíru byla částka blížící se jistině, možná lehce navýšená o nějaké příslušenství, jelikož tehdy o tom bylo mezi stranami před uzavřením smíru diskutováno a částka vyjasněna; z čehož lze dovodit, že ani za použití tohoto procesního institutu (návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru) by zřejmě rozpor s hmotným právem zjištěn nebyl.

18. Soud proto ze shora uvedených důvodů žalobu žalované na obnovu řízení podle § 235e odst. 1 o. s. ř. zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení.

19. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 235a odst. 2 o. s. ř., když soud uložil žalované povinnost zaplatit procesně úspěšné žalobkyni zastoupené advokátem náhradu nákladů řízení ve výši 65 259 Kč; výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), g), k) a odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné ke dni poskytnutí právní služby: převzetí a přípravu zastoupení ze dne datum, vyjádření k žalobě na obnovu řízení ze dne datum, odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne datum, vyjádření k odvolání žalované ze dne datum, účast u jednání odvolacího soudu dne datum, vyjádření k podání žalované ze dne datum a účast u jednání soudu I. stupně dne datum. Dle ust. § 7 bodu 6 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (s odkazem např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1420/2013 a 27 Cdo 5307/2017) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky ve výši peněžitého plnění 233 452 Kč činí 9 260 Kč, tj. za 6,5 úkonu právní služby náleží žalobkyni mimosmluvní odměna ve výši 60 190 Kč. Dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů za 7 uvedených úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, náhrada cestovného dle § 13 odst. 5 vyhl. v souvislosti s cestou k jednání odvolacího soudu dne datum osobním automobilem tov. zn. Škoda, typ Superb, registrační značka, na trase obec - obec a zpět, celkem ujeto 156 km při ceně motorové nafty 44,10 Kč dle vyhl. č. 85/2023 Sb. a průměrné spotřebě 5,0 l číslo km (když dle zákoníku práce se v případě, kdy je v technickém průkazu uvedena spotřeba dle norem Evropských společenství, které upravují spotřebu PHM, použije se pro výpočet poslední hodnota), základní sazba 5,20 Kč/km, tj. cestovné činí 1 155,18 Kč, dále v souvislosti s cestou k jednání soudu I. stupně dne datum osobním automobilem tov. zn. Škoda, typ Superb, registrační značka, na trase obec - obec a zpět, celkem ujeto 132 km při ceně motorové nafty 34,40 Kč dle vyhl. č. 191/2023 Sb. a průměrné spotřebě 5,0 l číslo km, základní sazba 5,20 Kč/km, tj. cestovné činí 913,43 Kč, a náhrada za čas promeškaný cestou k oběma jednáním a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 4 + 5 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 900 Kč.

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku ve dvou písemných vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.