OSBR 4 C 19/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 13 572,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 572,50 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 345,55 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném úhrady částky 13 572,50 Kč s příslušenstvím jako nesplaceného revolvingového spotřebitelského úvěru. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 24. 7. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ke dni 8. 1. 2018 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 87 809 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení pro čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidovaném na podúčtu číslo. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 23,76 %. Čerpání úvěru (tzv. Extra čerpání) evidované na podúčtu číslo se samostatně dohodnutými (specifickými) podmínkami splácení se žalovaný zavázal uhradit 10 splátkami ve výši 549 Kč, roční úroková sazba činila 0 %. Žalobkyně byla v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně proto účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30. 11. 2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 185 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 25. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku, ani přes výzvu žalobkyně, ta využila svého oprávnění a od smlouvy odstoupila. Celý dluh žalovaného se tak stal splatným. Žalobkyně požaduje uhrazení dlužné částky 13 572,50 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 11 510,55 Kč, úroku (úroky z úvěru do jeho zesplatnění) ve výši 1 226,95 Kč, pojistného ve výši 50 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 185 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 2. 6. 2021, č.j. 4 C 19/2021-10, nechť mj. uvede, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalovaného. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2021 uvedla, že při sjednávání úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté spotřebitelem nebyly pro účely posouzení jeho schopnosti splácet úvěr úplné, přesné a pravdivé. Dále uvedla, že žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že pracuje pro společnost právnická osoba, s měsíčním příjmem 24 000 Kč, jeho náklady na bydlení činní 4 000 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky pak činní 8 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný. Bydlí ve vlastní nemovitosti. Žalobkyně tak počítala s náklady na bydlení (vycházela z částky uvedené žalovaným), dále náklady na ostatní pravidelné náklady, finančními závazky ověřenými v registru SOLUS (žalobkyně soudu navrhla, nechť si soud sám vyžádá, že žalobkyně žalovaného lustrovala v předmětném registru), doplňkových kontrol v interním blacklistu, v databázi zaměstnavatelů ARES, v katastru nemovitostí, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, kdy však tato tvrzení soudu ničím nepodložila a dále splátkou schvalovaného úvěru. Žalobkyně má tak za to, že řádně posoudila schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, a také na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. O tom dle žalobkyně svědčí i tvrzení, že žalovaný na předmětná úvěr řádně tři roky plnil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Z žádosti o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo smlouvy o revolvingovém úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přihlášce k pojištění, dohody o způsobu řešení sporů k žádosti o revolvingové smlouvě, všeobecných podmínek, produktových podmínek pro poskytování platebních služeb, informací o zpracování osobních údajů a o ochraně bankovního tajemství, sazebníků a z informací trvale přístupné spotřebiteli bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 4 941 Kč v rámci tzv. Extra použití, která byla úročena sazbou 23,56% ročně, dále bylo ve smlouvě ujednáno, že žalovaný může čerpat revolvingový úvěr do výše 65 000 Kč, který byl úročen sazbou 23,76%. Žalovaný se pak ve smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalovaný v žádosti o revolvingový úvěr uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti. Pracuje jako řidič/závozník u společnosti právnická osoba s příjmem 24 000 Kč měsíčně čistého, náklady na bydlení žalované pak činní 4 000 Kč, je vlastníkem domu/bytu, ostatní závazky činní 8 000 Kč měsíčně, aniž by uvedené informace žalobkyně jakkoliv ověřovala.

7. Z platební bilance bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalovanému v rámci revolvingového úvěru poskytla celkem částku 86 141 Kč. Na poskytnutou částku pak žalovaný celkem uhradil 118 607 Kč.

8. Z poslední možnosti mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 6. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 1. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného, nechť uhradí dlužnou částku ve výši 13 573 Kč.

10. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 1. 3. 2021 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně předžalobně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč. Žalovaný vyčerpal z tohoto rámce celkem 86 141 Kč a na poskytnutou částku pak uhradil 118 607 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů uvedených ve smlouvě, tj. žalovaný je svobodný, nemá žádné děti. Pracuje jako řidič/závozník u společnosti právnická osoba s příjmem 24 000 Kč měsíčně čistého, náklady na bydlení žalované pak činní 4 000 Kč, je vlastníkem domu, bytu, ostatní závazky činní 8 000 Kč, aniž by uvedené informace žalobkyně jakkoliv ověřovala. Dále žalobkyně vycházela z finančních závazků ověřených v registru SOLUS (žalobkyně soudu navrhla, nechť si soud sám vyžádá, že žalobkyně žalovaného lustrovala v předmětném registru), doplňkových kontrol v interním blacklistu, v databázi zaměstnavatelů ARES, v katastru nemovitostí, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, kdy však tato tvrzení soudu ničím nepodložila a dále splátkou schvalovaného úvěru.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 22 odst. 5 o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.

19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z úvěrové smlouvy a z žalobních tvrzení žalobkyně má pak soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobkyni nějaké údaje, na základě nichž mohla žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji žalobkyně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje žalobkyně ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky. Ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jaké řádný správce svého majetku. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaného lustrovala v rámci registru SOLUS a žádala soud, nechť si uvedený důkaz vyžádá. Soud podotýká, že si tento nevyžádal, neboť případná lustrace žalovaného v rámci registru SOLUS by nezměnila ničeho na tom, že žalobkyně řádně nezjišťovala a neověřovala údaje ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný uvedl, že pracuje jako řidič, není pak patrno, jestli na hlavní pracovní poměr či dohodu. Uvedenou skutečnost žalobkyně neověřovala příslušnou pracovní smlouvou a tuto ani soudu nepředložila. Dále žalovaný uvedl, že jeho ostatní náklady činní 8 000 Kč, nicméně není patrné, co vše uvedená částka zahrnuje. Navíc žalobkyně soudu nepředložila ani další důkazy, které by prokázaly její tvrzení o tom, že žalovaného lustrovala v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí či v centrální evidenci exekucí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepřeložila žádný z dokladů, jimiž měl žalovaný svá tvrzení ohledně výše příjmu a výdajů prokázat, neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto neplatná.

20. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 65 000 Kč, který žalovaný čerpal v částce 86 141 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil částku ve výši 118 607 Kč, žalobkyně nárok na bezdůvodné obohacení nemá, neboť žalovaný dlužnou částku přeplatil. Soud tedy žalobu zamítl (výrok I.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).