OSHO 5 C 2/2022-33

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 3 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 600 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 92 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o zbývající část bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, k jehož vzniku došlo v důsledku vyplacení finančních prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně společnosti právnická osoba na základě úvěrové smlouvy, která byla následně shledána neplatnou. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované dlužné částky, a to od 7. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy.

4. Z doloženého notářského zápisu sepsaného dne datum vzal soud za prokázané, že právnická osoba anonymizováno převedla část svého obchodního závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů na společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost právnická osoba a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. K okamžité úhradě aktuální dlužné částky z titulu předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla téhož dne odeslána žalovanému.

5. Dále bylo soudem z úřední činnosti v rámci lustrace rejstříku zjištěno, že v rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2021, č. j. 4 C 19/2021-36, byla výše uvedená smlouva shledána neplatnou z důvodu nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného tak, jak to vyžadoval § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalobkyni bylo vůči žalovanému přiznáno právo na zaplacení částky 11 400 Kč představující část jistiny úvěru vyplacené žalovanému, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Z obsahu spisu dále plyne, že žalobkyně v tomto řízení na výzvu soudu uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Zdůraznila, že závisí čistě na jejím rozhodnutí, zda se bude domáhat celé dlužné částky či pouze její části.

6. Je tak zřejmé, že se žalobkyně v tomto řízení domáhá zbývající části poskytnuté jistiny, které se nedomáhala v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 4 C 19/2021 a není zde tedy překážka věci rozhodnuté. Na vydání bezdůvodného obohacení v částce představující poskytnutou jistinu (či v tomto případ její zbývající část) vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok v souladu s § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Rovněž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslaný dopis ze dne 5. 11. 2018, jenž byl podán k poštovní přepravě dne 6. 11. 2018. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku,„ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ V souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v § 573 občanského zákoníku, který stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byl žalovaném tento dopis doručen dne 5. 8. 2020 a byl tak povinen plnit dne 6. 8. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 7. 8. 2020, byl pak žalovaný v prodlení a tímto dnem vzniklo právo požadovat úrok z prodlení.

7. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1 879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení. Soud vzal přitom v úvahu, že uvedené ustanovení hovoří o náhradě nákladů„ potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva“. Jak bylo zjištěno, žalobkyně svůj nárok na vrácení poskytnuté částky 15 000 Kč uplatnila dvěma samostatnými žalobami (první, v níž z této částky požadovala 11 400 Kč, druhou, v níž požadovala zbylých 3 600 Kč), aniž by pro to poskytla jakýkoli racionální důvod (žalobkyně pouze konstatovala, že na takovýto postup má právo). Žalobkyně takto sice postupovat nepochybně může, nicméně je zřejmé, že takto vznikají další zbytečné náklady, které nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Soud proto žalobkyni přiznal pouze částku 92 Kč, o kterou by žalobkyně, i pokud by své nároky uplatnila pouze jednou žalobou, musela zaplatit více na úhradě soudního poplatku, který by činil nikoli pouze 800 Kč (tak jak byl vyměřen ze součtu částky 11 400 Kč a smluvní pokuty 7 500 Kč), ale 892 Kč (po přičtení dodatečně žalované částky 3 600 Kč by činil základ pro výpočet poplatku 22 300 Kč). Zbylé náklady, které žalobkyni vznikly, považuje soud za neúčelné (neboť jejich vzniku bylo možné předejít tím, že by žalobkyně své nároky vycházející z totožného skutkového základu uplatnila jednou žalobou) a právo na jejich náhradu, proto žalobkyni nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.