OSBR 6 C 15/2021-41

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 27.961,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.961,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.465,08 Kč a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17.228,28 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku ve výši 4.316,16 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 17.228,28 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.620,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 27.961,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15. 9. 2017, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 16.259 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.901 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny (poplatku) za zpracování a doručení ve výši 5.340 Kč a nákladů za administrativní činnosti (splácení v hotovosti) ve výši 6.018 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč do data 15. 3. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatil dne 25. 4. 2018), porušil tím své smluvní závazky, v důsledku čehož mu k datu 27. 8. 2018 vznikl dluh, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 17.228,28 Kč a poplatku (tj. součet úroku a poplatků) ve výši 10.732,83 Kč, k nimž je dále účtován úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 16. 3. 2019, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Do postoupení pohledávky tedy žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 7.045 Kč s tím, že ke dni postoupení dlužná částka činila celkem 40.761,11 Kč (bez příslušenství a včetně nyní neuplatňovaného navýšení). Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 27.961,11 Kč (jistina 17.228,28 Kč, úrok a poplatky 10.732,83 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 4.316,16 Kč (za dobu ode dne 16. 3. 2019 do 20. 1. 2020) a 2.465,08 Kč (za dobu ode dne 25. 5. 2018 do 20. 1. 2020), jednak jdoucí v sazbách 29 % ročně a 8,50 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 21. 1. 2020 až do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj výše uvedený dluh zcela neuhradil, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovaným předloženým dokladům. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 15. 9. 2017. Žalovaný současně ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaný tedy byl v době sjednání zápůjčky zaměstnán na plný pracovní úvazek, žil s rodiči a neměl žádnou vyživovací povinnost, k čemuž pak doložil svou pracovní smlouvu, tři výplatní pásky a tři výpisy z bankovního účtu. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovaného též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat. Následně dospěl k závěru, že vzhledem k příjmu žalovaného a výši požadované zápůjčky je úvěruschopnost žalovaného dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že strany si ve smluvních podmínkách (článek 18) sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy až do doby uhrazení celkové dlužné částky za podmínky, že žalovaný bude k okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení s úhradou některé ze splátek nebo neuhradí tu poslední. Jelikož žalovaný tuto podmínku nesplnil, neboť byl k datu 15. 3. 2019 v prodlení s úhradou několika splátek, vznikl tím věřiteli nárok na zaplacení úroku ze zápůjčky ve sjednané procentní sazbě po celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu až do doby zaplacení dlužné částky.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily (za současné omluvy neúčasti žalobce i jeho zástupce), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 9. 2017 a Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos (celkovou výši spotřebitelského úvěru) ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 16.259 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 4.901 Kč, částky (poplatku) za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5.340 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6.018 Kč. Celkovou dlužnou částku 36.259 Kč pak byla povinen uhradit ve sjednaných 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč počínaje dnem, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Součástí smlouvy pak bylo rovněž ujednání pro uvedený případ splacení zápůjčky v 18 splátkách výše o výpůjční úrokové sazby, která činila 29 % ročně, a to jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 18 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podle článku 10 Smluvních podmínek pak byl zapůjčitel oprávněn v případě prodlení žalovaného s úhradou některé splátky požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené částky.

6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 15. 9. 2017 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů žalovaného, dle nichž jmenovaný žil s rodiči, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Vlastnil motorové vozidlo a byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako manipulant u zaměstnavatele GZ – MEDIA v obec s čistým měsíčním příjmem ve výši 16.541 Kč, z něhož hradil své měsíční výdaje ve výši 6.000 Kč a splácel závazky v částkách 5.200 Kč a 1.413 Kč. Celkové příjmy jeho domácnosti pak činily 36.541 Kč. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaný dokládal průkazem totožnosti, pracovní smlouvou, třemi výplatními páskami a třemi výpisy ze svého bankovního účtu.

7. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 27. 1. 2020 dále soud zjistil, že žalovaný na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 20.000 Kč uhradil celkem 7.045 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, úroku a poplatků s tím, že k datu 25. 4. 2018 činil zůstatek nesplacené jistiny 17.228,28 Kč).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

9. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2020 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 30. 4. 2020 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. V rámci své úřední činnosti si pak soud opatřil též výpis ze svého informačního systému ke sp. zn. 13 C 112/2019 ve věci žalovaného, z něhož ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 10. 2019 č.j. 13 C 112/2019-16 zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit dlužnou částku 268.691,50 Kč s příslušenstvím žalobkyni právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 2. 2017, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč ulice splátky tohoto úvěru činily 5.242 Kč, což plně koresponduje s údajem o hrazení externích závazků uvedeným v zákaznické kartě žalovaného shora. Tento úvěr pak věřitel zesplatnil dne 17. 5. 2018.

11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 9. 2017, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 20.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 4.901 Kč a s poplatky v částkách 5.340 Kč a 6.018 Kč (to vše celkem 36.259 Kč) ve sjednaných 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, dle nichž tento žil u svých rodičů, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost a ze svého pracovního poměru dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 16.541 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje činily 6.000 Kč, splátky dalších závazků pak 5.200 Kč (tento údaj koresponduje se zjištěním, že žalovaný již měl v té době sjednán bankovní úvěr na částku 300.000 Kč, který splácel po 5.242 Kč měsíčně) a 1.413 Kč (celkové výdaje tedy 12.613 Kč) a zbývající volné prostředky pak 3.928 Kč. Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu až do data 25. 4. 2018 pak splatil celkem 7.045 Kč; dále pak již nebylo hrazeno nic. Protože sjednané splátky nehradil řádně a včas, dostal se s tímto svým peněžitým závazkem do prodlení, a věřitel byl proto oprávněn požadovat v souladu se smluvními podmínkami úhradu celého doposud nesplaceného zůstatku celkové dlužné částky (tj. odpovídající součtu nesplacené jistiny, úroku a poplatků). Následně pak zapůjčitel dne 20. 1. 2020 postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný svůj dluh zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

12. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

16. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

17. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Po zhodnocení takto provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je zčásti důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce co do požadované částky 27.961,11 Kč za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce, dle níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému a také mu poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku za sjednaných podmínek splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s pevně sjednanými úroky a dále s příslušnými poplatky. Jelikož však tento svůj smluvní závazek porušil, neboť zapůjčené prostředky řádně nesplácel, byl původní věřitel oprávněn v souladu se smluvními podmínkami celý neuhrazený zůstatek své pohledávky zesplatnit. Soud pak v tomto konkrétním případě neměl pochybnosti o tom, že právní předchůdce žalobce dostál své shora uvedené zákonné povinnosti a řádně posoudil schopnost žalovaného sjednanou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) splácet, a to již s ohledem na doložený zdroj a výši příjmu žalovaného (16.541 Kč) a celkových příjmů jeho domácnosti (žalovaný žil u rodičů), oproti nimž následně porovnal výši tvrzených i doložených výdajů (6.000 Kč), jež nijak nevybočují z obvyklé výše životních nákladů (vzhledem k nízkému příjmu nelze v daném případě předpokládat nijak vysoké běžné životní náklady), přičemž je zřejmé, že žalovaný po pravdě uvedl též své závazky, které splácel. Proto i částka 3.928 Kč, odpovídající disponibilním prostředkům, je hodnocena jako adekvátní poměrům žalovaného za situace, kdy byly řádně a dostatečně zohledněny jeho výdaje v souvislosti s hrazením dalších splátek. Takto zjištěná suma tedy není pro žalovaného likvidační, neboť porovnáním výše splátek sjednaných předmětnou smlouvou o zápůjčce s výší příjmu žalovaného i jeho domácnosti nejde o natolik výrazný výdaj, jež by byl způsobilý ohrozit hrazení (již zohledněných) základních životních potřeb žalovaného či pokrytí případných mimořádných výdajů. Žalovaný pak vůči uvedenému tvrzením žalobce neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nijak nevyjádřil, a soud tedy neměl žádné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, pokud se jedná o zapůjčené a doposud zcela nesplacené prostředky spolu s pevně sjednanými úroky a poplatky, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný svůj závazek vyplývající z platně uzavřené smlouvy řádně a včas neplnil a svým povinnostem vůči původnímu věřiteli, potažmo žalobci, který se na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek stal aktivně legitimovaným v této věci, nedostál. Ze všech uvedených důvodů tedy soud výrokem I. žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 27.961,11 Kč jakožto nesplacený zůstatek celkové dlužné částky na základě smlouvy o zápůjčce (jistina s poplatky zahrnujícími pevně sjednaný úrok), a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a to jednak kapitalizovaným ke dni postoupení pohledávky (20. 1. 2020) částkou 2.465,08 Kč, a jednak jdoucím v zákonné výši z dlužné jistiny zápůjčky ode dne následujícího po kapitalizaci, tj. ode dne 21. 1. 2020, až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku, zčásti kapitalizovaného částkou 4.316,16 Kč (za období ode dne 16. 3. 2019 do 20. 1. 2020) a dále jdoucího ve výši 29 % ročně z částky 17.228,28 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť ji v tomto směru neshledal opodstatněnou. Požadavek žalobce na zaplacení úroků nad rámec úroků pevně sjednaných ve smlouvě částkou 4.901 Kč (jež byla spolu se sjednanými poplatky zahrnuta do celkových nákladů na úvěr, resp. zápůjčku, označených ve smlouvě jako„ poplatek“) nelze považovat za oprávněný, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 29 % ročně (pro účely zápůjčky se sjednanou splatností v 18 splátkách). Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky, pak žádné takové ujednání o závazku žalovaného hradit zapůjčiteli 29 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání, jež by zejména v případech, kdy je druhou smluvní stranou spotřebitel (jíž by měla být jako slabší smluvní straně poskytována náležitá ochrana), mělo být formulováno jednoznačně a bez možnosti různých, často i zavádějících výkladů. Argumentace žalobce o nesplnění podmínek uvedených v článku 18 Smluvních podmínek je pak zcela lichá a poněkud nelogická, kdy sám žalobce svým výkladem tohoto ujednání vylučuje možnost prodloužení účinnosti smlouvy, pokud tvrdí, že tato možnost může nastat pouze tehdy, pokud žalovaný bude dlužit pouze některou ze splátek (patrně míněno jedinou splátku) a nebo jen poslední splátku, přičemž tím, že žalovaný neuhradil splátek vícero (tedy několik), je tím dle žalobce možnost prodloužení účinnosti smlouvy vyloučena. Tím spíše by žalobci nárok na přiznání úroku ze zápůjčky i po uplynutí sjednané doby trvání smlouvy nesvědčil. I přes nekonzistentnost tohoto výkladu však z uvedené argumentace nelze dovodit, že by si strany sjednaly úročení zápůjčky až do doby jejího úplného zaplacení. Jiný výklad tohoto ujednání, než že věřiteli, potažmo žalobci, náleží pouze nesplacený zůstatek úroku sjednaného pevnou částku 4.901 Kč, tedy nepřichází v úvahu. V tomto směru se tedy žalobce nedomáhal svého nároku po právu, a proto soud jeho žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

22. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný (k příslušenství se při určení míry úspěchu ve sporu nepřihlíží), přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 5.620,20 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1.119 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3.120 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 2.220 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 781,20 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.