OSBR 18 C 357/2025-21

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 500 Kč od 10. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 408,18 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 2. 2025 do zaplacení. Uvedla, že dne 10. 1. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do 9. 2. 2025, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku v kapitalizované výši 4 500 Kč. O úvěr žalovaná požádala prostřednictvím webové stránky www.www stránky, kde si nejprve vybrala parametry úvěru (výši a splatnost) a vyplnila registrační formulář, poté byla povinna se obeznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, potvrdila, že se si návrh smlouvy přečetla a souhlasí s obsahem. Žalovaná se dále zavázala zaslat žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč, a to pod variabilním symbolem odpovídající číslu smlouvy. Tím došlo k ověření totožnosti žalované. Po přijetí této platby byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím unikátního SMS kódu hodnota, který žalovaná vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svou vůli být vázána smlouvou. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou odeslanou dne 28. 8. 2025. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 357/2025-17 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ID: hodnota ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru označenou ID hodnota, na základě níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč se sazbou RPSN 2 334 %, a že žalovaná se měla zavázat poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni za 30 dní, tj. 9. 2. 2025, kdy celková splatná částka byla 19 500 Kč. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 10. 1. 2025, 16:34 hod. spolu s IP adresou a kódem „hodnota“, který byl odeslán na telefonní číslo tel. čísloa u věřitele pouze vlastnoruční podpis osoby označené jako jméno FO, člen představenstva žalobkyně.

Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen a naposledy upraven 10. 1. 2025 v 16:34:35. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.

5. Z potvrzení o provedené platbě společnosti právnická osoba ze dne 10. 1. 2025 ve spojení s potvrzením společnosti právnická osoba. ze dne 17. 12. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 10. 1. 2025 odeslala na bankovní účet žalované částku 15 000 Kč.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2025 ve spojení s potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 2. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.

7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 10. 1. 2025, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela platnou úvěrovou smlouvu v jí tvrzeném znění.

19. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 18 C 357/2025-8 ze dne 12. 12. 2025, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně na výzvu nereagovala. V žalobě pak uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy žádá, aby jí byl přiznán nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny.

20. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, že by úvěruschopnost žalované prověřovala. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalované tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

21. Soud pak nemá ani za prokázané jaká konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovanou sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovanou jednaly, že si žalovaná zřídila u žalobkyně klientský účet, že požádala o úvěr, a že jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalované SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaná zaslaným kódem podepsala právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený.

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou ji prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 10. 1. 2025 částku 15 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná z dlužné částky neuhradila ničeho, tedy bezdůvodné obohacení na její straně činí 15 000 Kč, které jí soud uložil zaplatit žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, který soud žalobkyni přiznal od jí požadovaného data 10. 2. 2025, neboť žalovaná si musela být vědoma, že poskytnuté prostředky je povinna nejpozději v této lhůtě vrátit. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů. (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu co do částky 4 500 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok zamítl (výrok II.)

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 408,18 Kč, přičemž tato částka představuje 53,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.