OSBR 18 C 372/2025-54

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: právnická osoba., IČO IČO sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky B adresa ⟪LB:lb_005⟫ pro žaloba o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované dané žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 30. 9. 2025 „pro porušení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce spočívající v tom, že žalobkyně ve dnech 3. 9., 4. 9., 8. 9., 9. 9., 10. 9., 16. 9., 17. 9., 18. 9., 19. 9., 20. 9., 21. 9., 26. 9., 27. 9. a 29. 9. 2025 bez omluvy nedorazila do výkonu práce a měla tedy neomluvenou absenci“, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 34 195,71 Kč k rukám zástupkyně Jméno advokátky A, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2025 domáhala určení, že okamžité zrušení jejího pracovního poměru učiněné žalovanou dopisem ze dne 30. 9. 2025 je neplatné. Tvrdila, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 5. 2025 jako operátor v nepřetržitém provozu a že se jednání vytýkaného jí v okamžitém zrušení pracovního poměru nedopustila. Uvedla, že dny označené žalovanou za neomluvené absence neodpovídají skutečnému rozvrhu jejích směn a výkonu práce, neboť ve dnech 3. 9. a 4. 9. 2025 měla podle rozpisu volno, dne 8. 9. 2025 se dostavila do práce, avšak byla odeslána domů pro nedostatek materiálu, ve dnech 9. 9., 10. 9. a 16. 9. až 19. 9. 2025 směny odpracovala a ve dnech od 20. 9. 2025 do 30. 9. 2025 čerpala dovolenou, případně neplacené volno, po dohodě se svým nadřízeným jméno FO. V této souvislosti poukazovala na rozpis směn a na výplatní pásky za srpen, září a říjen 2025, z nichž podle jejího tvrzení vyplývá výkon práce v nočních směnách, práce přesčas, práce o sobotách a nedělích i přiznání prémií a osobního ohodnocení.

Žalobkyně dále namítala, že okamžité zrušení pracovního poměru jí nebylo řádně doručeno. Tvrdila, že žalovaná zásilku odeslala až dne 8. 10. 2025 na její původní adresu v adresa, přestože změnu adresy pobytu i e-mailové adresy oznámila zaměstnavateli již v srpnu 2025, a že se na uvedené adrese v době doručování nezdržovala. Podle jejího tvrzení se s obsahem okamžitého zrušení pracovního poměru seznámila až dne 11. 11. 2025 prostřednictvím e-mailu, takže pracovní poměr nemohl skončit dne 22. 10. 2025, jak uváděla žalovaná. Z výše uvedeného dovozovala, že nebyly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností a že rozvázání pracovního poměru je neplatné jak z důvodu nedostatku vytýkaného porušení povinností, tak z důvodu vadného doručení. Současně tvrdila, že žalované oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání.

V neposlední řadě poukazovala na to, že přes její opakované výzvy jí žalovaná nepředložila listiny potřebné k prokázání evidence docházky, rozvrhu směn a čerpání dovolené.

2. 9. 2025

Út ranní žádná směna volno volno

Ve vztahu ke skutkovému důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná při jednání soudu tvrdila, že žalobkyně v září 2025 neplnila své pracovní povinnosti a měla opakované neomluvené absence. Zástupce žalované při jednání uvedl, že podle podkladů, které měl od klienta k dispozici (soudu žádné předložené nebyly), byly žalobkyni na měsíc září 2025 naplánovány směny tak, že od 1. 9. do 7. 9. 2025 včetně jí byla naplánována ranní směna, ve dnech 8. 9. až 10. 9. 2025 noční směna, od 11. 9. do 14. 9. 2025 nebyla naplánována žádná směna, dne 15. 9. 2025 měla naplánovánu odpolední směnu, ve dnech 16. 9. až 19. 9. 2025 dovolenou, ve dnech 20. 9. až 25. 9. 2025 volno, ve dnech 26. 9. až 28. 9. 2025 včetně ranní směnu a ve dnech 29. 9. a 30. 9. 2025 noční směnu.

Současně žalovaná tvrdila, že podle její evidence žalobkyně dne 1. 9. 2025 odpracovala 7,5 hodiny, dne 2. 9. 2025 neměla žádnou směnu, ve dnech 3. 9. a 4. 9. 2025 měla neomluvenou absenci, dne 5. 9. 2025 odpracovala 7,5 hodiny, dne 6. 9. 2025 odpracovala 7 hodin a 17 minut a dne 7. 9. 2025 odpracovala 11 hodin. Dále tvrdila, že ve dnech 8. 9., 9. 9. a 10. 9. 2025 měla žalobkyně neomluvenou absenci, dne 11. 9. 2025 nastoupila do práce na 7,5 hodiny, dne 12. 9. 2025 rovněž na 7,5 hodiny, ve dnech 13. 9. a 14. 9. 2025 měla volno, dne 15. 9. 2025 odpracovala 7,5 hodiny, ve dnech 16. 9. až 21. 9. 2025 včetně měla neomluvenou absenci, ve dnech 22. 9. až 25. 9. 2025 měla mít volno, ve dnech 26. 9. a 27. 9. 2025 měla neomluvenou absenci, ke dni 28. 9. 2025 byla v docházce zanesena poznámka „svátek“, dne 29. 9. 2025 měla neomluvenou absenci a dne 30. 9. 2025 byla vedena jako nemocná.

3. 9. 2025

St ranní neomluvená absence neomluvená absence volno volno

4. 9. 2025

Čt ranní neomluvená absence neomluvená absence volno volno

5. 9. 2025

Pá ranní odpracováno 7,5 hod. ranní odpracováno dle rozpisu

6. 9. 2025

So ranní odpracováno 7 hod. 17 min. ranní -11,5 hod odpracovala 12hodinovou směnu a navazující další 8hodinovou směnu

7. 9. 2025

Ne ranní odpracováno 11 hod. ranní (11,5 hod.) odpracovala 12hodinovou směnu

8. 9. 2025

Po noční neomluvená absence neomluvená absence noční dostavila se na pracoviště, ale byla poslána domů pro nedostatek materiálu

9. 9. 2025

Út noční neomluvená absence neomluvená absence noční odpracovala noční směnu

10.9. 2025

St noční neomluvená absence neomluvená absence noční odpracovala noční směnu

11.9. 2025

Čt volno odpracováno 7,5 hod. noční odpracovala noční směnu

12.9. 2025

Pá volno odpracováno 7,5 hod. noční odpracovala noční směnu

13.9. 2025

So volno volno volno po noční směně odpracovala i ranní směnu

14.9. 2025

Ne volno volno volno volno

15.9. 2025

Po odpolední odpracováno 7,5 hod. odpolední odpracovala odpolední směnu

16.9. 2025

Út dovolená neomluvená absence neomluvená absence odpolední odpracovala odpolední směnu

17.9. 2025

St dovolená neomluvená absence neomluvená absence odpolední odpracovala odpolední směnu

18.9. 2025

Čt dovolená neomluvená absence neomluvená absence odpolední odpracovala odpolední směnu

19.9. 2025

Pá dovolená neomluvená absence neomluvená absence odpolední odpracovala odpolední směnu

20.9. 2025

So volno neomluvená absence neomluvená absence dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

21.9. 2025

Ne volno neomluvená absence neomluvená absence dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

22.9. 2025

Po volno volno dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

23.9. 2025

Út volno volno dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

24.9. 2025

St volno volno dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

25.9. 2025

Čt volno volno dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

26.9. 2025

Pá ranní neomluvená absence neomluvená absence dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

27.9. 2025

So ranní neomluvená absence neomluvená absence dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

28.9. 2025

Ne ranní svátek dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

29.9. 2025

Po noční neomluvená absence neomluvená absence dovolená čerpala dovolenou / neplacené volno

30.9. 2025

Út noční nemoc dovolená v dočasné pracovní neschopnosti

Z přehledu pak soud uzavřel, že ani sama žalovaná vytkla žalobkyni neomluvenou absenci i ve dnech, kdy jí dle svých tvrzení nenaplánovala žádnou směnu (20. a 21. září) či kdy umožnila žalobkyni čerpat dovolenou (16. až 19. září). Zároveň dle tvrzení žalované žalobkyně pracovala 7 směn, ač ve výplatní pásce jí je proplacena práce za 11 odpracovaných dní.

10. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ve spojení s oznámením České správy sociálního zabezpečení ze dne 12.11.2025 má soud za osvědčené, že žalobkyně byla uznána práce neschopnou od 30.9.2025. a že místo jejího pobytu v době pracovní neschopnosti bylo evidováno na adrese adresa, když tato adresa byla součástí oznámení o dočasné pracovní neschopnosti zasílané zaměstnavateli.

11. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že změnu svého bydliště oznámila žalované v měsíci srpnu 2025 osobně na personálním oddělení, kde byla přítomna paní jméno FO a další pracovnice, přičemž si paní jméno FO novou adresu zapisovala do počítače. Následně byla odeslána i do kanceláře mzdových účetních, aby tam sdělila totéž; i tam si podle ní mzdová účetní nové kontaktní údaje poznamenala. Současně sdělila i novou e-mailovou adresu, na níž jí žalovaná kontaktovala v listopadu 2025, když jí informovala o zániku pracovního poměru a zasílala jí pracovně právní dokumenty (viz. email popsaný v odstavci 7 tohoto rozsudku) a rovněž jí na tento nový email byly zasílány i výplatní pásky počínaje výplatní páskou za měsíc září 2025.

Dále uvedla, že rozpis směn dostávala v elektronické podobě prostřednictvím aplikace poskytované zaměstnavatelem. V průběhu měsíce docházelo ke změnám směn, o nichž byli zaměstnanci informováni personalistkou a vedoucím směny, a že se stávalo i to, že po příchodu na pracoviště bylo zaměstnanci sděleno, že nastoupí až na pozdější směnu. Ve vztahu k září 2025 vypověděla, že dne 6. 9. 2025 nejprve odpracovala dvanáctihodinovou směnu a poté na ni navazující další osmihodinovou směnu, a dne 7. 9. 2025 pak opět dvanáctihodinovou směnu. Ke dni 8. 9. 2025 uvedla, že se plánovaná noční směna nekonala, protože nebyl materiál a zaměstnanci byli posláni domů. Ve dnech 9. 9. až 12. 9. 2025 odpracovala noční směny, dne 13. 9. 2025 měla původně plánované volno, avšak po odpracované noční směně byla požádána, aby odpracovala ranní směnu, což učinila, dne 14. 9. 2025 měla volno, ve dnech 15. 9. až 19. 9. 2025 odpracovala plánované odpolední směny a od 20. 9. do 30. 9. 2025 měla podle své výpovědi domluvenou dovolenou, případně neplacené volno. Uvedla, že potřebu čerpání volna od 20. 9. 2025 projednávala již v předchozím měsíci s vedoucím směny jméno FO, který jí sdělil, že věc projedná s ředitelem a personálním oddělením, a následně sdělil, že je vše dojednáno a že tedy od 20. 9. 2025 má volno. Dne 30.9.2025 nastoupila do pracovní neschopnosti.

Ke zrušení pracovního poměru uvedla, že poprvé o tom, že by jí měl být zrušen pracovní poměr se dozvěděla z e-mail ze dne 11. 11. 2025, který byl první komunikací, kterou v této věci od zaměstnavatele obdržela, a že tomuto e-mailu nic nepředcházelo, a že před tím sama žádnou korespondenci s žalovanou nevyvolala. Zdůraznila, že tento e-mail jí byl zaslán na novou emailovou adresu. Současně uvedla, že si při stěhování zajišťovala na poště dosílku korespondence na novou adresu.

12. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že svědek pracoval u žalované jako supervizor výroby a že žalobkyně byla zaměstnána jako operátorka výroby na tzv. „L směnách“. Uvedl, že zaměstnanci L směn byli podle potřeby přiřazováni ke stálým směnám a že on byl nadřízeným žalobkyně v případě, kdy pracovala na jeho směně. K organizaci práce vypověděl, že o tom, kteří zaměstnanci L směn budou na jeho směně pracovat, se dozvídal z rozpisu od personálního oddělení, přičemž nevěděl, jak přesně byl rozpis sdělován samotným zaměstnancům. Docházku podle své výpovědi kontroloval na začátku směny osobně a následně jí srovnával i s elektronicky vedenou docházkou.

Ve vztahu k dovolené žalobkyně svědek uvedl, že si vybavuje, že jej žalobkyně o dovolenou žádala přibližně dva až tři týdny dopředu, že jí neměl důvod dovolenou neschválit, nechal ji vypsat dovolenku, tu podepsal a vhodil do schránky pro personální oddělení, přičemž současně o schválené dovolené informoval personální oddělení i e-mailem, a to zřejmě paní jméno FO. Uvedl rovněž, že supervizoři neměli přehled o aktuálním zůstatku dovolené zaměstnanců a vycházeli z toho, že pokud personální oddělení na schválenou dovolenou nijak nereagovalo, je dovolená řádně schválena a zaměstnanec ji může čerpat. Dále výslovně uvedl, že jej nikdo ani dodatečně nekontaktoval s dotazem na nepřítomnost žalobkyně v práci a že pro něj byla žalobkyně zaměstnancem na dovolené, protože to byl on, kdo jí dovolenou schválil, a žádná námitka proti tomu ze strany personálního oddělení ani jiného nadřízeného nepřišla.

K evidenci pracovní doby svědek uvedl, že ta byla vedena prostřednictvím čipování, přičemž do docházkového systému měli přístup supervizoři, personální oddělení, manažer a ředitel výroby. Potvrdil, že osoby s přístupem do systému mohly záznamy editovat a že sám změny prováděl poměrně často například tehdy, když zaměstnanci chybně načipovali příchod, odchod či přestávku. Současně vypověděl, že systém ne vždy fungoval správně, někdy „spadl“ a bylo třeba údaje zpětně doplnit podle jeho vlastních poznámek. Zdůraznil rovněž, že zaměstnanec sám neměl do docházkového systému přístup tak, aby mohl kontrolovat evidované záznamy.

K otázce, zda se stávalo, že zaměstnanci byli posíláni domů pro nedostatek práce, svědek uvedl, že se s tím setkal u L směn, tj. u agenturních zaměstnanců, u nichž byla přítomnost na pracovišti v docházce následně ručně mazána, protože se fakticky na pracoviště dostavili. Uvedl, že své kmenové zaměstnance z takového důvodu domů neposílal. Současně připustil, že žalobkyně byla možná jediným nebo jedním z mála kmenových zaměstnanců zařazených do L směn, a že tedy nemůže vyloučit, že u ní mohla taková situace směně u jiného předáka nastat. Dále vypověděl, že si nedovede představit situaci, kdy by zaměstnanec opakovaně několik dní nepřišel do práce a nikdo by ho nekontaktoval, aby zjistil důvod jeho nepřítomnosti; u zaměstnanců na jeho směně je v takovém případě běžně sám kontaktoval přes Messenger, WhatsApp nebo jiným neformálním způsobem.

13. Před podáním žaloby žalobkyně kontaktovala žalovanou s námitkami proti zrušení pracovního poměru, včetně námitky formálních vad doručení zrušení pracovního poměru a zároveň požádala mimo jiné o doložení rozpisu směn a evidence docházky žalobkyně. Rovněž oznámila, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

14. Žalovaná v odpovědi na tuto předžalobní výzvu setrvala na svých důvodech pro okamžité zrušení pracovního poměru. Mimo jiné žalovaná uvedla, že žalobkyně odpracovala v měsíci září 3 noční směny, v délce 7,5 hodiny, avšak, že jí byla vyplacena přirážka za práci přesčas jen za 19,5 hodiny, a že tedy jí bude rozdíl doplacen. Požadované informace a záznamy z evidencí pak žalovaná neposkytla.

K uvedenému důkazu soud uvádí, že žalovaná při jednání soudu uvedla, že žalobkyně neodpracovat žádnou noční směnu, tj. že ke každé z naplánovaných nočního směn žalovaná eviduje neomluvenou absenci (viz. tabulka v odstavci 9 tohoto rozsudku).

15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané ve spojení s tvrzeními žalované, že žalovaná odeslala žalobkyni dne 8.10.2025 oznámení o okamžitém ukončení jejího pracovního poměru pro zvlášť závažné porušené pracovních povinností, neboť se ve 14 případech v měsíci září nedostavila na plánovanou směnu. Dále, že toto oznámení jí bylo zasláno na adresu uvedenou v pracovní smlouvě, kde byla zásilka uložena na poště a dne 21.10.2025 se zásilka vrátila žalované.

16. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 344 ve spojení s ustanovením § 334a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též jako „ZP“), dle něhož při doručování výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době a dalších písemností týkajících se skončení pracovního poměru doručuje písemnost zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou

a) jejím předáním na pracovišti zaměstnavatele,

b) jejím předáním, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,

c) prostřednictvím datové schránky,

d) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo

e) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb může zaměstnavatel doručit písemnost zaměstnanci pouze v případě, není-li možné doručení na pracovišti zaměstnavatele. Je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.

17. Podle ustanovení § 336 ZP zasílá zaměstnavatel písemnost na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení.

Nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.

Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou okamžikem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.

18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované, dané žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 30. 9. 2025, je neplatné, a to nejméně pro vady doručení oznámení.

19. Soud se prvně zabýval tím, zda žaloba byla podána v zákonné dvou měsíční preklusivní lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 ZP). Dle tvrzení žalované, byl pracovní poměr žalobkyně tímto způsobem ukončen ke dni 22.10.2025 a žaloba byla soudu doručena dne 19.12.2023, tj. před uplynutím uvedené lhůty.

Podmínkou platnosti právního jednání, jímž se ukončuje pracovní poměr, je jeho řádné doručení druhé straně ve smyslu ustanovení § 334 až 336 ZP. V nyní projednávaném případě s ohledem na pracovní neschopnost žalobkyně jde o situaci, kdy nebylo možné oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru doručit žalobkyni na pracovišti. Žalovaná pak zvolila doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Bylo tedy na ní, aby zvolila takovou poštovní službu z níž bude vyplývat povinnost doručit poštovní zásilku adresátovi do vlastních rukou, a pokud nebude zastižen, předat mu písemné oznámení o neúspěšném doručení spolu s informaci, kde si může zásilku po dobu 15 dní vyzvednout a od kdy tato lhůta běží.

20. Za situace, kdy byla zásilka odeslána žalovanou na adresu žalobkyně dne 8.10.2025, nemohl být objektivně učiněn pokus pošty o její doručení dříve než následující pracovní den, tj. 9.10.2025. I pokud by byla zásilka téhož dne uložena na poště a téhož dne bylo žalobkyni umožněno, aby si ho vyzvedla, byl posledním dnem 15denní úložní lhůty, v němž si tato mohla zásilku vyzvednout pátek 24.10.2025. Za situace, kdy zásilka byla vrácena žalované již dne 21.10.2025, stalo se tak před uplynutím této lhůty.

Žalovaná tak nevybrala takovou poštovní službu, jejímž prostřednictvím by byly splněny zákonné náležitosti doručení zásilky obsahující právní jednání směřující k ukončení pracovního poměru, když nezajistila, aby lhůta, po níž bude zásilka uložena u poskytovatele poštovních služeb, byla 15 dní. S ohledem na to soud uzavřel, že zásilka nebyla doručena v souladu s kogentními ustanoveními zákoníku práce, nenastala fikce jejího doručení, a proto je okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně neplatné (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 563/2005 či z novějších rozhodnutí ze dne 23.6.2022 čj. 21 Cdo 1292/2022-199 nebo rozhodnutí ze dne 11.9.2023 čj. 21 Cdo 2697/2022-283).

21. Z uvedeného důvodu pak soud dále neprováděl dokazování k otázce, zda žalobkyně sdělila žalované novou adresu svého bydliště, ani nehodnotil, že žalované bylo místo, na němž se žalobkyně zdržovala v době své pracovní neschopnosti známo z oznámením České správy sociálního zabezpečení o dočasné pracovní neschopnosti. Rovněž neprováděl dokazování k otázce, zda a jaké poučení bylo součástí doručované zásilky.

22. Pokud pak jde o samotné tvrzené porušení pracovních povinností žalobkyní spočívajících v její nepomluvené nepřítomnosti v zaměstnání v měsíci září 2025, konstatuje soud následující. Již ze samotného okamžité zrušení pracovního poměru ve spojení s výplatní páskou žalobkyně lze konstatovat, že evidence pracovní doby u žalované je více než problematická a zjevně prochází úpravami. Měsíc září 2025 měl 22 pracovních dní, žalobkyně odpracovala dle výplatní pásky 11 dní a počet neomluvených absencí měl činit 14 dnů, tedy pokud by uvedené bylo pravdivé, naplánovala žalovaná pro žalobkyni v uvedeném měsíci 25 směn, tj. o 3 směny více, než kolik činil počet pracovních dní v měsíci. Obdobně, pokud žalovaná tvrdila, že žalobkyni naplánovala na každý den od 1.9. do 7.9. včetně ranní směnu, po níž následovaly dne 8.9. až 10.9. tři noční směny, je zjevné, že při plánovaní směn žalovaná nezohledňovala zákonné limity odpočinku zaměstnance mezi směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu. Dále soudu není jasné, jak pokud bylo dle tvrzení žalované umožněno žalobkyni čerpat dovolenou ve dnech 16. až 19.9. (ač se tato skutečnost neodrazila ve výplatní pásce), jak tytéž dny mohly být označeny za neomluvenou absenci. Obdobně pokud žalovaná při jednání uvedla, že žalobkyni naplánovala noční směny na dne 8. až 10.9. a následně na den 29.9., a že tato žádnou z těchto směn pro neomluvenou absenci neodpracovala, neodpovídá to výplatní pásce a ani reakci na předžalobní výzvu z nichž vyplývá, že žalovaná eviduje tři odpracované noční směny, za něž náleží žalobkyni příplatek. Již z uvedených rozporných tvrzení žalované je zjevné, že u ní podstatným způsobem selhává plánování směn a následná evidence pracovní doby, a že do evidencí je opakovaně zasahováno, či že odpovědní pracovníci dostávají různé odporující se výstupy z těchto evidencí. Nelze ani přehlédnout výpověď svědka jméno FO, který vypověděl, že dovolenou žalobkyni schválil a podepsanou „dovolenku“ odevzdal na personální oddělení, a že mu nebylo sděleno, že by žalobkyni nesvědčil nárok na její čerpání. Ostatně ani žalovaná v řízení netvrdila, že by informaci o „přečerpané“ dovolené sdělila žalobkyni. Nelze přehlédnout ani to, že svědek vypověděl, že pokud zaměstnanec nenastoupí na naplánovanou směnu, zjišťuje důvod jeho absence, a že je normální zaměstnance kontaktovat. Naopak poukázal na to, že vedoucí směn nemají celou řadu informací týkající se zaměstnanců, a to zejména ve vztahu k zaměstnancům z L směn, kteří nemají stálého vedoucího směny, což jim ztěžovalo práci s těmito zaměstnanci, včetně možné kontroly rozsahu nároku na dovolenou toho kterého zaměstnance a na to navazující schvalování jeho dovolené jimi, jako jejich nadřízenými.

23. Soud pak, s odkazem na shora uvedený závěr o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pro vady doručení, další dokazovaní o průběhu pracovní činnosti žalobkyně u žalované neprováděl, neboť objektivní zjištění nebylo pro rozhodnutí soudu potřeba.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 195,71 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, výzva k doložení dokladů a mimosoudnímu jednání žalované, účast na soudním jednání v čase 13:00 až 16:15 hod, tj. v rozsahu dvou úkonů právní pomoci) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 3. 2026 náhrada 1 584,06 Kč za 130 ujetých km v částce 984,06 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., parkovné v místě soudu 150 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 484,06 Kč ve výši 5 561,65 Kč. Soud pak žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení za poradu s klientkou dne 12.3.2026 (v den konání soudného jednání), neboť tato porada nebyla spolu s vyúčtováním nákladů soudního řízení doložena a rovněž nebylo doloženo, že by šlo o poradu přesahující jednu hodinu, jíž by bylo možno v celém svém rozsahu považovat za účelné vynaložením nákladů.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.