OSBU 16 C 172/2019-46

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 37 948,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 520 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 24 520 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 13 428,03 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6 245,50 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení a s 21,9% úrokem ročně z částky 30 765,50 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 108,80 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 3. 4. 2019 domáhala zaplacení částky ve výši 37 948,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum pod číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu půjčky ve výši 30 765,50 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 215,79 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 467,74 Kč a dále náklady ve výši 499 Kč. Žalobkyně kapitalizovala příslušenství pohledávky do 24. 11. 2017 a současně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a sjednaného úroku z půjčky ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od 25. 11. 2019 do zaplacení.

2. Na základě insolvenčního návrhu bylo řízení od datum ze zákona přerušeno. Usnesením ze dne datum soud povolil řešení úpadku žalovaného oddlužením. Usnesením název soudu ze dne datum bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenčním řízení zastaveno. Za této situace byly splněny předpoklady pro pokračování v řízení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, a společností právnická osoba se sídlem v obec, a žalobkyní dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne datum, z akceptace návrhu, z všeobecných obchodních podmínek, z produktových podmínek a ze sazebníku poplatků věřitele, z předsmluvních informací, z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 2015 - 2017, z výzvy k úhradě dlužné částky, z poslední výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 11. 2017, z dopisu o zesplatnění pohledávky ze dne 24. 11. 2017 a z předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2018 má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum pod číslo smlouva o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 32 000 Kč, kterou byl povinen uhradit v 84 splátkách po 748 Kč společně se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V čl. 6 odst. 6.2 písm. g) smlouvy o půjčce byly stanoveny náklady za poštovní upomínky, které v uplatněné žalobě představovaly celkem částku 499 Kč. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že žalovaný do října 2017 hradil sjednané splátky, tedy od 25. 1. 2017, kdy byla splatná první splátka, do 25. 10. 2017 žalovaný uhradil nejméně 10 splátek po 748 Kč, celkem 7 480 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny od 25. 11. 2017. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.

7. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 1. 8. 2019 vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřena schopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, hradit sjednané splátky půjčky řádně a včas. Žalobkyně k výzvě dne 30. 8. 2019 sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel pouze lustracemi z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, avšak výsledky těchto lustrací nebyly žalobkyní k důkazu předloženy. Dále měl věřitel před uzavřením smlouvy vycházet z informací uvedených žalovaným, kdy z předložených listinných důkazů nevyplývá, jaké byly zjištěny osobní a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy o půjčce.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Za této situace soud považuje smlouvu o půjčce za neplatnou a žalobkyni lze přiznat jen neuhrazenou jistinu půjčky se zákonným úrokem z prodlení.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, žalovaný fakticky v období od 25. 1. 2017 do 25. 10. 2017 uhradil celkem 10 splátek po 748 Kč, celkem 7 480 Kč, dlužná jistina půjčky tedy představuje ke dni rozhodnutí soudu částku 24 520 Kč (32 000 Kč - 7 480 Kč). Žalovaný se s úhradou dlužné jistiny úvěru dostal od 25. 11. 2017, soud tedy přiznal žalobkyni od tohoto data zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o půjčce. Jednalo se o částku 13 428,03 Kč (37 948,03 Kč – 24 520 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 245,50 Kč (30 765,50 Kč - 24 520 Kč) od 25. 11. 2017 do zaplacení a s 21,9 % sjednaným úrokem z půjčky z částky 30 765,50 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, nákladů na upomínání a úroku z prodlení z částky, která byla žalovaným zaplacena.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 65% uplatněného nároku, neúspěšná do 35% nároku, náleží jí tedy 30 % (65 - 35) z účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 518 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 1 500 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 378 Kč Náklady řízení představují celkem 3 696 Kč a 30 % z této částky činí 1 108,80 Kč, které byly žalobkyni přiznány.

18. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní, příp. jeho právním předchůdcem, ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.