OSBV 4 C 286/2023-23

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta, ml. sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 300.000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 40.000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300.000 Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobce se podanou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku částka představujících dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem za období od poskytnutí zápůjčky do její splatnosti ve výši částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému téhož dne částka se splatností do datum, za což byl žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit smluvený úrok ve výši částka za celou dobu trvání zápůjčky. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když na dlužnou pohledávku nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z listiny označené jako "smlouva o zápůjčce" ze dne datum zjistil, že předmětného dne byla listina účastníky podepsána, přičemž je v ní uvedeno, že před podpisem smlouvy žalobce žalovanému předal v hotovosti částka, které žalovaný splatí nejpozději do datum spolu s úrokem za období trvání zápůjčky ve výši částka.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši částka, za požadoval úplatu ve výši částka za období od datum do datum. Žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho.

6. Vzhledem k tomu, že podstatou sporu je zaplacení částky, na níž žalobci měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce ze dne datum, dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.").

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Zápůjčka je reálná (nikoli konsensuální) smlouva; ke vzniku smlouvy nestačí shoda na obsahu smlouvy, ale vyžaduje se též reálné přenechání věci. Smlouva o zápůjčce vznikne až přenecháním věci. K přenechání musí věc opustit sféru moci zapůjčitele a vstoupit do sféry vydlužitele nebo jím určené osoby. Zápůjčka se odlišuje od výprosy, výpůjčky i nájmu tím, že vydlužitel není povinen vrátit samu individuálně určenou věc, ale věc shodnou co do druhu. Předmětem zápůjčky mohou být mimo jiné peníze. Vydlužitel musí zápůjčku vrátit v době, kterou si strany ujednaly.

10. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Žalobce jako zapůjčitel před podpisem písemné smlouvy dočasně poskytl žalovanému jako vydlužiteli finanční prostředky částka, za což si sjednali úrok ve výši částka za dobu poskytnutí těchto finančních prostředků. V důsledku porušení povinnosti žalovaného – uhradit dlužnou pohledávku ke dni splatnosti (do datum) – vznikl žalobci dnem následujícím coby příslušenství rovněž nárok na úroky z prodlení (srov. § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně tedy ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

11. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka. Na náhradu případných dalších nákladů řízení žalobce nemá podle § 142a odst. 1 o.s.ř. nárok, neboť žalovanému nezaslal před podáním žaloby předžalobní výzvu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.