OSBV 5 C 276/2025-56

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 52.232,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částky částka zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám Jméno advokáta, advokáta v Anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne datum Okresnímu soudu adresa-venkov, dne datum postoupenou Okresnímu soudu v adresa, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, domáhal zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností jméno FO (dříve jméno FO) a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši částka. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti jméno FO postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky, zaslané mu dne datum prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše nároků žalobce po zohlednění plateb ze strany žalovaného činí celkem částka, nejpozději splatných dne datumAnonymizováno

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o revolvingovém úvěru, datované dnem datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost jméno FO jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému standardní revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu částka, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše odvisí od výše nesplaceného úvěru.

6. Ze sdělení žalobce ze dne datum, soudu doručeného dne datum, z platební bilance předmětného úvěru, z potvrzení o provedených platbách a ze sdělení právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila celkem částka a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum, z dodatku č. hodnota k této smlouvě ze dne datum, z přílohy k této smlouvě se seznamem postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že pohledávka věřitele jméno FO z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován a současně byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, adresované žalovanému, a z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a aby k doplněným skutkovým tvrzením označil a soudu doložil veškeré důkazy, žalobce soudu podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, sdělil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí částka. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

10. Jiné, resp. žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dále dospěl k závěru, že se právní předchůdce žalobce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce ani žalobcem nijak zmíněna, doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

24. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a že žalovaný doposud žalobci ani jeho právnímu předchůdci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši částka. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny ve výši částka za dobu od datum do zaplacení ve výši sazby 12 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem datum, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne datum, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, splatnost proto nastala v souladu s ustanovením § 607 o. z. dne datum a žalovaný je tak v prodlení od datum. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

25. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných nároků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, resp. z nepřiznané části uplatněného nároku, jak bylo blíže rozebráno shora.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 34,02 % z jejich celkové výše částka (rozdíl úspěchu v řízení žalobce v rozsahu 67,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od datum (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.