OSBV 10 C 153/2025-40

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 42 687 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 687 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 800 Kč od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 335,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 800 Kč sestávající z částky 27 000 Kč představující dlužnou jistinu a částky 10 800 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 800 Kč od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně a částky 4 887 Kč představující smluvní pokutu, dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou ve výši 27 000 Kč, který měl spolu s úrokem vrátit v měsíčních splátkách nejpozději k 4. dni v měsíci ve výši přirostlého úroku za uplynulé období, přičemž jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvaní smlouvy o úvěru. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když žalobci nesplatil ničeho, a proto žalobci má náležet výše uplatněné plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal žalobce schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovaným, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů.

2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

 Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne datum soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovaným a zástupcem žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému 27 000 Kč, které bude žalovaný spolu s „poplatky“ splácet, a to v pravidelných splátkách vždy nejpozději k 4. dni v měsíci.

 Z vyjádření banky žalovaného (právnická osoba.) ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla v den uzavření smlouvy o úvěru datum připsána platba ve výši 27 000 Kč.

 Z vyjádření žalobce ze dne datum soud zjistil, že na daný úvěr žalovaný neuhradil ničeho.

 Z výplatních pásek za měsíce Anonymizováno až Anonymizováno Anonymizováno soud zjistil, že se čistá mzda žalovaného v těchto měsících pohybovala mezi 20-23 tisíci korunami.

 Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne datum soud zjistil, že žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzýval.

5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému celkem 27 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit, přičemž tak měl učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovaným a z výplatních pásek žalovaného za měsíc Anonymizováno až Anonymizováno Anonymizováno, v interních a externích databázích, dle interních matematických modelů a z veřejných registrů. Žalovaný z poskytnutých finančních prostředků nevrátil ničeho.

6. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.

12. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

13. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

14. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti splácet žalovanému poskytnutý úvěr vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovaným a vyjma podkladů o jeho příjmech si opomněl vyžádat podklady zejména k jeho výdajům, z nichž by mohl ověřit věrohodnost tvrzení žalovaného. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr se přitom nemůže omezit pouze na zjištění výše jeho příjmů, ale musí zahrnovat rovněž přezkum pravidelných výdajů a stávajících dluhových závazků.

15. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

16. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

17. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku 27 000 Kč, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 335,34 Kč, přičemž tato částka představuje 26,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 687 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

19. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho opisu, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, může se žalobce domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.