OSCB 27 C 228/2017-365

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, země ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení, anonymizováno. ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované a původní účastnice ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 1 584 093,53 EUR, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.12.2020, č.j. 27 C 228/2017-266,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení částečně zastavil, a to co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 53 858,09 EUR (odstavec I.). Žalovanému pak uložil povinnost zaplatit žalobci částku 225 918,25 EUR a úrok z prodlení za období od datum do datum ve výši 1 358 175,28 EUR do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). V odstavci II. výroku pak žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 1 617 989,24 EUR na jistině, úroku z prodlení kapitalizovaném za období od datum do datum ve výši 1 655 528,43 EUR a úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 1 843 907,49 EUR od datum do zaplacení. V odstavci IV. výroku pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 306 322,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce původně domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4 209 846,01 EUR se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 451 836,49 EUR od datum do zaplacení. Žalobce uzavřel dne datum s právnická osoba energetický právnická osoba (dále jen anonymizováno) čtyři smlouvy o dílo na zhotovení fotovoltaických elektráren v Bulharsku Tyto smlouvy soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dále specifikuje a pro přehlednost je označuje jako smlouva anonymizováno, příjmení, anonymizováno a anonymizováno. Ke každé z těchto smluv byly následně uzavřeny tři dodatky. Přílohou každé smlouvy je memorandum o porozumění. Žalobce tvrdí, že díla v souladu se smlouvou řádně a včas dokončil a protokolárně předal právnická osoba, přičemž žalobce, právnická osoba a žalovaní uzavřeli dne datum tzv. anonymizována dvě slova včetně dodatku (dále jen příjmení), v níž anonymizováno uznal svůj dluh vůči žalobci plynoucí z uvedených smluv o dílo a žalovaný se stal ručitelem anonymizováno za tento dluh. Žalobce pak vyúčtoval právnická osoba za provedená díla částku 10 819 847 EUR včetně 20% DPH, a to fakturami podle jednotlivých čtyř děl, přičemž i tyto faktury soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku specifikuje. Společnost anonymizováno pak postupně zaplatila žalobci částku 10 047 948 EUR a k další úhradě došlo prostřednictvím zápočtu pohledávek v celkové výši 320 062,51 EUR O provedení tohoto zápočtu uvědomila právnická osoba žalobce dopisy ze dne číslo a datum, jež byly žalobci doručeny dne datum. Zbylá částka ve výši 451 836,49 EUR nebyla dle žalobce uhrazena. Podáním ze dne datum upřesněným při jednání soudu dne datum žalobce změnil původně podanou žalobu tak, že se domáhá zaplacení částky 4 911 469,29 EUR s příslušenstvím. Požadovaná částka je tvořena dlužnou jistinou pouze ze smlouvy příjmení ve výši 921 953,75 EUR a dlužnou jistinou ze smlouvy anonymizováno ve výši 921 953,74 EUR. Dále se domáhal úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od datum do datum kapitalizovaného ve výši 3 067 561,80 EUR. Tuto změnu soud prvního stupně připustil a v rozsahu zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum řízení částečně zastavil.

3. Podáním ze dne datum žalobce odmítl námitku promlčení s tím, že žalobce se stále domáhá zaplacení týchž nároků, jako se domáhal původní žalobou. Změna žaloby tyto nároky pouze upřesnila a nelze tak dovodit, že by uplynutí promlčecí doby zavinil žalobce. Dále žalobce blíže konkretizoval požadovanou výši úroků z prodlení s úhradou jednotlivých faktur. V tomto podání však byly shledány nepřesnosti. V rozporu se svými předchozími tvrzeními navíc žalobce uvedl, že cena za dílo z titulu smlouvy příjmení byla žalovaným datum zcela uhrazena. Též uvedl rozporně s daty jednotlivá období, za které požaduje úrok z prodlení. Dále uvedl, že žalobce má nárok na smluvní úrok z prodlení v celkové výši 3 078 208 EUR, přičemž tento nárok ponížil na částku 3 067 561, 80 EUR s tím, že rozdíl v těchto částkách vznikl z důvodu použití jiného měnového kurzu. Co do rozdílu tak vzal podanou žalobu zpět. Rozpornost tohoto podání odstraňoval pak podáním z datum, v němž již řádně uvedl, za jaká období a v souvislosti s úhradou jakého díla požaduje úrok z prodlení. Soud prvního stupně pak v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje jednotlivá dlužná období u jednotlivých děl při částečných platbách ceny za dílo a z toho plynoucí úrok z prodlení.

4. Žalovaný nárok žalobce neuznal a soud prvního stupně odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje procesní obranu žalovaného. Okresní soud pak v odůvodnění dále uvádí skutkový stav, který po provedeném dokazování zjistil, přičemž uvádí zjištění, která z jednotlivých důkazů učinil. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., přičemž dospěl k závěru, že podání žaloby se ze dne číslo a datum nelze hodnotit jako změnu žaloby ohledně požadovaného úroku z prodlení. Podání z datum je pouze upřesněním žaloby v části týkající se požadovaného nároku na úrok z prodlení, když původní žalobní tvrzení nebyla dostatečně určitá a nebylo zjevné, jak má soud rozhodovat ve vztahu k prodlení se zaplacením každé jednotlivé smlouvy. Už z původních žalobních tvrzení však vyplývalo, že žalobce od počátku požaduje úrok z prodlení ve smluvní výši 0,05% z dlužné částky denně. Od počátku řízení též žalobce zohledňuje pro účely výpočtu úroku z prodlení tytéž platby, přičemž jejich výše se lišila pouze z důvodu přepočtu kurzu měny. Z původních žalobních tvrzení však nebylo zřejmé, ke které konkrétní smlouvě žalobce jednotlivé platby přiřadil a taktéž nebylo konkretizováno za jaká období a z jakých částek ve vztahu k jednotlivým smlouvám žalobce úrok uplatňuje. Podáním z datum tak svá tvrzení žalobce nezměnil, pouze je upřesnil, aby bylo zjevné, jak navrhuje, aby soud o nároku na úrok z prodlení rozhodl. Podání ze datum pak upřesňuje obsahové rozpory, které se vyskytly v podání ze dne datum a též není změnou žaloby. Oběma citovanými podáními pak žalobce vzal žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 0,05% denně za období od datum do datum, a to co do částky 53 858,09 EUR. Proto soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil.

5. Soud prvního stupně se zabýval též námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Žalovaný je ručitelem proti žalobci může uplatnit tytéž námitky jako dlužník. I přesto, že splatnost cen za každé ze čtyř děl nastala podle soudu datum, nelze ode dne následujícího počítat běh čtyřleté promlčecí doby. Dne datum došlo mezi žalobcem příjmení a žalovaným k uzavření platné stabilizační dohody ze dne datum (anonymizováno), v níž došlo k uznání částek vyúčtovaných žalobcem a též toho, že anonymizováno je v prodlení s platbami od datum a od tohoto data, že narůstá úrok z prodlení. Po uzavření této anonymizováno dohody bylo ze strany anonymizováno placeno částečně na všechny čtyři smlouvy o dílo (dne datum uhradil cca 8,2 milionu EURO). K uvedenému datu tak anonymizováno svůj dluh uznával ve smyslu § 323 obchodního zákoníku. Vady pak byly reklamovány až téměř o rok později. ulice čtyřletá promlčecí doba ve smyslu § 407 obchodního zákoníku opětovně počala běžet až ode dne následujícího po této poslední platbě, tedy od datum a uplynula datum. Žaloba byla podána dne datum, tedy před uplynutím promlčecí doby. K výzvě soudu, jakou dlužnou jistinu požaduje žalobce z každé ze čtyř smluv o dílo uvedl, že z titulu smlouvy anonymizována dvě slova a příjmení požaduje u každé z nich částku 112 959,12 EUR a z titulu smlouvy anonymizováno částku 112 959,13 EUR Tyto požadované částky z každé smlouvy byly uplatněny v rámci promlčecí doby. Změnou žaloby ze dne datum tak žalobce uvedl, že z titulu smlouvy příjmení a anonymizováno požaduje více než uvedených cca 113 000 EUR a pak dospěl okresní soud k závěru, že takový nárok již promlčen je, neboť byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Úrok z prodlení požadovaný žalobcem podle názoru okresního soudu není jakkoliv promlčen, neboť byl ve včas podané žalobě uplatněn. Pouze byl nedostatečně specifikován a žalobce svá tvrzení v průběhu řízení ohledně úroků z prodlení toliko upřesňoval.

6. Čtyři smlouvy o dílo včetně dodatků jsou právním důvodem nároku žalobce uplatněného podanou žalobou. Stabilizační dohoda (anonymizováno) byla pouze jakousi formou k zajištění závazku, nikoliv právním důvodem jeho vzniku. Byla uzavřena k tomu oprávněnými osobami. Přílohou této anonymizováno dohody bylo ručitelské prohlášení žalovaného, které oproti původnímu prohlášení omezovalo maximální částku ručení žalovaného na 13 000 000 EUR s tím, že se ponižuje ještě o jakékoliv platby provedené v období od datum (tedy po datu vyhotovení ručitelského prohlášení) do datum z titulu předmětných smluv o dílo. Vzhledem k tomuto omezení maximální částky ručení nemůže žalobce po žalovaném požadovat více než byla tato maximální sjednaná částka ponížená o platby od datum do datum. Z obsahu pozměněného ručitelského prohlášení podle okresního soudu plyne, že maximální částka ručení zahrnuje jak dlužnou jistinu, tak úrok z prodlení a ponižuje se o uvedené platby jak na jistinu, tak na úrok z prodlení. Z obsahu anonymizováno dohody i tohoto pozměněného ručitelského oprávnění plyne, že k jeho podpisu došlo datum, ač není datem opatřeno. Z obsahu těchto dokumentů je též evidentní, že se vztahují právě ke smlouvám o dílo anonymizována dvě slova, příjmení a anonymizováno.

7. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že s ohledem na platbu ve výši cca 8,2 milionu EURO ze dne datum by měl mít nárok žalobce pouze na úrok z prodlení ve výši 8% ročně a též, že by žalovaný měl mít nárok na slevu z ceny díla anonymizováno Tyto nároky by totiž vznikly pouze za předpokladu, že by žalovaný splnil podmínky stabilizace, mezi něž patří mimo jiné, že žalovaný nejpozději do datum zaplatí žalobci 60 % z každé čisté ceny za dílo a k tomu 20 % ceny DPH. Tato podmínka splněna nebyla. Není tak důvodný zápočet žalovaného z titulu uplatnění slevy z ceny za dílo. Nedůvodný je též poukaz žalovaného na to, že k úhradě závazků nedošlo pro nesoučinnost žalobce při nutnosti uvolnění zástavního práva. Závazek anonymizováno zaplatit cenu za díla totiž nebyl podmíněn uvolněním zástavního práva, ani jakoukoliv součinností žalobce.

8. Žalovaný namítal reklamaci vad jednotlivých elektráren a z toho důvodu požadoval slevu. Žalobce namítl, že vady nebyly uplatněny bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění tvrzení podle § 118a o.s.ř., svá tvrzení však ve stanovené lhůtě řádně nedoplnil. Neuvedl, kdy konkrétně žalobci tvrzené vady oznámil. Poukázal pouze na dopisy z května a srpna 2015. Nelze však dospět k závěru, kdy tyto dopisy byly žalobci odeslány a tím vady u žalobce uplatněny. Žalobce tvrdí, že tyto dopisy obdržel v červnu a září 2015. Pokud byla mezi zjištěním vad a jejich oznámením žalobci časová prodleva (vady byly dle tvrzení žalovaného zjištěny na jaře 2015), nedoplnil žalovaný žádná tvrzení k prodlevě. Technické audity, kterými měly být vady zjištěny, též nedoložil.

9. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, jaké platby byly z titulu předmětných smluv o dílo provedeny. To plyne i z výpisů z účtu předložených žalobcem. příjmení byly i zápočty ve výši 70 560,93 EUR a 245 823,76 EUR. Platby učiněné do datum byly v souladu s dohodou účastníků započteny žalobcem na dlužnou jistinu. Okresní soud se pak ztotožnil s vyčíslením nároků tak, jak je jej žalobce upřesnil. Žalobce zohlednil veškeré žalovaným provedené platby a tyto taktéž řádně přepočetl z bulharské měny do měny EURO kurzem platným v den jejich provedení. Vzhledem k důvodné námitce promlčení vznesené žalovaným je žalobě možno vyhovět co do žalobcem požadované jistiny pouze do částky 112 959,12 EUR z titulu smlouvy příjmení a 112 959,13 EUR z titulu smlouvy anonymizováno. Ve zbytku je nárok na úhradu jistiny z těchto dvou smluv promlčen. Nárok žalobce na úhradu úroků z prodlení ve výši 0,05 % denně vyplývá z § 369 obchodního zákoníku a promlčen není, neboť úrok byl žalobcem uplatněn ve stanovené promlčecí době, pouze byl v průběhu řízení dodatečně specifikován. Je však nutno zohlednit, že po žalovaném, coby ručiteli, nelze požadovat více, než je uvedeno v ručitelském prohlášení z datum. Maximální částku ručení, tj. 13 milionů EURO je poté ještě nutno ponížit o platby provedené v období od datum do datum. Není rozhodující, zda tyto platby byly placeny na jistinu či na úrok z prodlení. Maximální částka ručení se vztahuje na součet veškerých nároků uplatněných z titulu všech čtyř smluv o dílo. Soud prvního stupně tak při zohlednění plateb dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný co do zaplacení částky 1 584 093,53 EUR. Tato částka je tvořena dlužnou nepromlčenou jistinou z titulu smlouvy příjmení ve výši 112 959,12 EUR a anonymizováno ve výši 112 959,13 EUR. Na úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužných částek pak mohlo být přiznáno již pouze 1 358 175,28 EUR a ve zbytku úroků z prodlení musela být žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějším účastníkem je žalovaný. Jeho úspěch činil 67,8 %, úspěch žalobce pak 32,2 %. Proto má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,6 % Náklady řízení pak v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud podrobně specifikoval.

11. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Ve svém odvolání namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, zejména ohledně přiznaných úroků z prodlení a ohledně posouzení obrany žalovaného. Soud prvního stupně nesprávně posoudil promlčení nároku na zaplacení úroků z prodlení a též lhůtu pro uplatnění nároku z titulu vad díla. Nelze zjistit, jakými dílčími nároky je přiznaný nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení tvořen. Žalobce dlouho nebyl schopen svůj nárok specifikovat. Podáním ze dne datum sice tak učinil, ale následným podáním svůj nárok zase změnil. Ohledně kapitalizovaného úroku uvedl, že jej nepožaduje, ale neuvedl, ze kterých dávek se tento nepožadovaný nárok sestává. Nelze tak dovodit, v jaké části bylo žalobě vyhověno a v jaké nikoliv. Žalobce svůj nárok podáním ze dne datum sice specifikoval, ale následně zase změnil, to však již učinit nemohl s ohledem na koncentraci řízení. Navíc jakýkoliv nárok navíc byl již promlčen. Nelze rovněž zjistit, jak soud zohlednil nesporné platby na úhrady úroků z prodlení. V odvolání pak žalovaný vykládá judikaturu týkající se promlčení úroků z prodlení. Poukazuje na to, že všechny čtyři faktury byly splatné datum, k prodlení se splněním dluhu došlo dne datum, a to u všech čtyř pohledávek. Promlčecí doba uplynula datum. Poukazuje rovněž na to, že promlčují i jednotlivé dílčí částky úroků z prodlení přirostlé za každý den prodlení. V odvolání pak rozebírá tvrzení žalobce z řízení ohledně požadovaných úroků a z uvedeného vyvozuje, že kapitalizované úroky z prodlení byly jednak promlčeny jako celek, jednak došlo k promlčení jednotlivých dílčích částí těchto kapitalizovaných úroků z prodlení. Soud se též měl vypořádat přezkoumatelným způsobem s tím, že v každém případě došlo k promlčení dílčích částí úroků z prodlení, které dospěly do datum včetně (čtyři roky před podáním žaloby). Přitom přiznává kapitalizovaný nárok již za období od datum. V odvolání též poukazuje na to, že v podání z datum žalobce tvrdil, že faktura týkající se díla příjmení byla zcela uhrazena datum. Soud však v rozporu s tímto skutkovým tvrzením nárok na zaplacení části jistiny z této faktury přiznal. Ohledně obrany žalovaného spočívající v uplatnění nároků z vad jednotlivých elektráren, je rozhodnutí soudu prvního stupně též nepřezkoumatelné. V řízení přitom není sporné, že vady byly písemně vytknuty v záruční době. Poukazuje na ust. § 562 obchodního zákoníku a cituje ze smluv o dílo, kde je uvedeno, že pokud se vady díla projeví v záruční době, objednatel uplatní u zhotovitele bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, nejpozději do ukončení běhu záruční doby. Z uvedeného dovozuje, že pokud byly vady uplatněny v záruční době, byly uplatněny včas, a to i v případě, že by nebyly uplatněny bez zbytečného odkladu. Není možno nároky vad nepřiznat jen proto, že nebyly uplatněny bez zbytečného odkladu. Soud se pak nezabýval existencí vad, jako takových. Navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku v odstavci II. tak, že žaloba ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 358 175,28 EUR bude zamítnuta a ohledně nároku na zaplacení jistiny ve výši 225 918,25 EUR bude rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Ve svém vyjádření vyvracel opodstatněnost odvolacích námitek a navrhl potvrzení napadené části rozsudku jako věcně správné.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

14. Odvolání žalovaného není důvodné.

15. Podle § 536 odst.1 zákona č.513/1991Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

16. Podle § 303 obchodního zákoníku kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem.

17. Podle § 306 odst.2 obchodního zákoníku může ručitel vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, a použít k započtení pohledávky dlužníka vůči věřiteli, jestliže k započtení by byl oprávněn dlužník, kdyby věřitel vymáhal svou pohledávku vůči němu.

18. Podle § 323 obchodního zákoníku uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena (odst.1). Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. (odst.2) Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli (odst.3).

19. Podle § 387 odst.1 obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

20. Podle § 391 odst.1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

21. Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

22. Podle § 407 obchodního zákoníku uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části (odst.1). Placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně částky, z níž se úroky platí (odst.2).Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (odst. 3).

23. Podle ust. § 562 odst. 1 obchodního zákoníku objednatel je povinen předmět díla prohlédnout nebo zařídit jeho prohlídku podle možností co nejdříve po předání předmětu díla. Podle odst. 2 citovaného ustanovení soud přizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla

a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí,

b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle odst. 1,

c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla, u vad na něž se vztahuje záruka, platí místo této lhůty záruční doba.

24. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení, jak již uvedeno a z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

25. Odvolací soud především uvádí, že prakticky nemá nad rámec odůvodnění napadeného rozsudku co dodat, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, jeho odůvodnění je úplné a přesvědčivé a ani odvolací námitky na tomto názoru odvolacího soudu nemohou ničeho změnit. S ohledem na ně pak odvolací soud pouze dodává: Odvolací námitka spočívající v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným, není důvodná. Též odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že žalobou uplatněné nároky promlčeny nejsou. Zcela v tom odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 55 odůvodnění). Soud prvního stupně nijak nepochybil, když vycházel z toho, že dlužník (anonymizováno) ještě ke dni datum ve smyslu § 323 obchodního zákoníku svůj dluh uznával, neboť uvedeného dne uhradil na všechny čtyři smlouvy o dílo platby. ulice čtyřletá promlčecí doba tak počala běžet ve smyslu § 407 obchodního zákoníku opětovně až následujícího dne po této poslední platbě, tedy od datum, uplynula dne datum, přičemž žaloba byla podána dne datum, tedy před uplynutím promlčecí doby. Uvedené závěry se však týkají uplatněných jistin z titulu smlouvy anonymizováno ve výši 112 959,12 EUR a stejných částek z titulu smluv anonymizováno a příjmení a částky 112 959,13 EUR z titulu smlouvy anonymizováno Tyto částky jistin byly uplatněny v rámci promlčecí doby. Jestliže pak žalobce změnou žaloby ze dne datum uvedl, že z titulu smlouvy příjmení a anonymizováno požaduje více než 112 959,12 EUR, resp. 112 959,13 EUR, dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že nad tyto částky již takový nárok promlčen je, neboť byl uplatněn po uplynutím promlčecí doby. Správný je i závěr soudu prvního stupně ohledně toho, že není promlčen ani žalobcem požadovaný úrok z prodlení (kapitalizovaný do datum), neboť byl uplatněn v průběhu promlčecí doby a posléze v průběhu řízení pouze upřesňován. Současně odvolací soud k námitce odvolatele uvádí, že podle jeho názoru nedošlo v dané věci ke koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř., neboť, ač při jednání před soudem prvního stupně dne datum, tento poskytl účastníkům koncentrační lhůtu 30 dnů ode dne doručení protokolu k doplnění tvrzení a označení důkazů, pak s ohledem na skutečnost, že i po uplynutí této lhůty byly nadále účastníci soudem prvního stupně vyzýváni opakovaně k doplnění tvrzení a návrhům důkazů nelze mít za to, že uplynutím uvedené třicetidenní lhůty od doručení protokolu o jednání z datum, že by nastaly účinky koncentrace řízení.

26. Odvolací soud nesdílí názor odvolatele, že ohledně obrany žalovaného spočívající v uplatnění nároků z vad jednotlivých elektráren, je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, přičemž poukazuje na to, že vady byly písemně vytknuty v záruční době, a to podle něho stačí k řádnému uplatnění vad díla. Odvolateli je nutno dát za pravdu toliko v tom, že oprávněná reklamace vad by měla vliv na splatnost ceny za dílo. Odvolací soud však též zastává ve shodě se soudem prvního stupně názor, že vady děl, jež jsou předmětem tohoto řízení, nebyly vytknuty bez zbytečného odkladu, tak, jak požaduje nejen ust. § 562 obchodního zákoníku, avšak i smluvní ujednání mezi žalobcem a anonymizováno. Citované zákonné ustanovení a i smlouvy o dílo uzavřené v této věci, vychází z předpokladu, že, aby byly vady díla úspěšně uplatněny, musí se tak stát„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy je objednatel zjistí nebo kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné co nejdříve po předání předmětu díla. Teprve pokud by bylo možno dospět k závěru, že vady díla byly uplatněny nejen v záruční době, ale i podle tohoto ustanovení bez zbytečného odkladu, měla by tato skutečnost vliv na splatnost kupní ceny, případně její modifikaci dle smluv o dílo. Odvolací soud tak podobně jako soud prvního stupně se musel zabývat výkladem toho, co zákonodárce mínil pojmem„ bez zbytečného odkladu“ v ust. § 562 obchodního zákoníku. Z odborné literatury a z judikatury přitom plyne, že názor prezentovaný v odvolání žalovaným, totiž, že stačí vady oznámit v záruční době, a tím je povinnost splněna, není správný. Tak například komentář Wolters Kluwer k citovanému ust. § 562 uvádí, že, aby si objednatel zachoval práva z vad díla, která by mu přiznal soud, musí požadavek jejich uplatnění oznámit do dvou let (u staveb do pěti let). Současně to však musí být bez zbytečného odkladu od zákonem stanovených skutečností. Z hlediska objednatele se jeví jako přísné dodržet zejména lhůtu„ bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče“ zákonná formulace tedy přímo vybízí kvalifikované objednatele k odchylnému smluvnímu řešení. Z uvedeného názoru v odborné literatuře přitom plyne, že nestačí vady uplatnit v záruční době, ale současně to musí být bez zbytečného odkladu od skutečností v § 562 uvedených. Uvedený komentář přitom vybízí účastníky k tomu, aby si odchylně sjednali smluvní ujednání pro objednatele příznivější, to však v dané věci objednatel uzavírající smlouvu se žalobcem, neučinil. Obdobně pak komentář k obchodnímu zákoníku C.H.Beck 13. vydání 2010 str. číslo – číslo cituje z judikátu publikovaného v časopisu Právní praxe číslo v němž je uveden závěr, že případné vady díla je objednatel mimo jiné povinen oznámit zhotoviteli bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle možností co nejdříve po předání předmětu díla. Pokud objednatel neoznámil zhotoviteli vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl za výše uvedených podmínek zjistit a zhotovitel v soudním řízení namítl tuto skutečnost, nelze objednateli právo z takto oznámené vady přiznat.

27. Z výše uvedeného plyne, že pokud objednatel (anonymizováno) oznámil vady díla žalobci s odstupem řady měsíců (což ani žalovaný nepopírá, pouze tuto skutečnost bagatelizuje), nelze na takto oznámené vady brát zřetel a vyvozovat z nich cokoliv pro splatnost žalobou uplatněných částek. Odvolací soud pak v této souvislosti dodává, že pokud by účastníci smluv o dílo zamýšleli, aby objednatel díla měl možnost uplatnit vady díla libovolně po celou dobu záruční doby, jak žalovaný nyní dovozuje, nic účastníkům nebránilo v tom smluvně si tuto možnost upravit odchylně od ust. § 562 obchodního zákoníku. To však účastníci neučinili, a proto je posouzení této otázky soudem prvního stupně zcela správné.

28. Pokud jde o odvolací námitku, že z rozsudku nelze jednoznačně seznat, jak soud zohlednil nesporné platby na úhradu úroků z prodlení, pak ani s touto odvolací námitkou se odvolací soud neztotožnil a poukazuje na to, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně specifikuje jednak nároky uplatněné žalobou z jednotlivých smluv o dílo, tak uvádí i jak byly započteny jednotlivé platby na tyto ceny děl.

29. S ohledem na výše uvedené tak byl napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. v odvoláním napadeném rozsahu potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, v němž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a žalovaný ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ani ničeho nenamítal.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při zjištění jejich výše je nutno postupovat podle vyhl. č. 254/2015 Sb., neboť žalobce nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů svého jiného zástupce. Podle § 2 odst. 3 vyhl. tak žalobci náleží paušální náhrada za dva úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného a účast při odvolacím jednání).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Českých Budějovicích k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř.

Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno dobrovolně, lze navrhnout jeho výkon.