OSCB 12 C 106/2020-198

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) celé jméno žalobce, anonymizována dvě slova datum, ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce a žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, anonymizována dvě slova datum, ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce a žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ oba právně zastoupeni anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_007⟫ proti; ⟪LB:lb_008⟫ žalovaným:; 1) celé jméno žalovaného, anonymizována dvě slova datum, ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa žalovaného a žalované, ⟪LB:lb_010⟫ 2) celé jméno žalované, anonymizována dvě slova datum, ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa žalovaného a žalované, ⟪LB:lb_012⟫ oba právně zastoupeni anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ⟪LB:lb_013⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení částky 538 175 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému číslo) a žalované číslo) povinnost zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) společně a nerozdílně částku ve výši 538 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z této částky od 15. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému číslo) a žalované číslo) náhradu nákladů řízení ve výši 96 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobci u nadepsaného soudu domáhali, aby soud uložil žalovanému číslo) a žalované číslo) povinnost zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) společně a nerozdílně částku ve výši 538 175 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobci odůvodnili tím, že v roce 2012 je žalovaní jako manželé požádali, zda by jim žalobci neručili na úvěr ve výši 850 000 Kč, který měl být dle tvrzení žalovaných použit na opravu střechy jejich rodinného domu. Žalobci žalovaným přislíbili ručení a v souladu s uvedeným podepsali úvěrovou smlouvu číslo datovanou dne 7. 11. 2012 na částku ve výši 815 000 Kč v přesvědčení, aniž by si předložené listiny přečetli, že tak činí toliko jako ručitelé. Žalovaní pak poskytnutý úvěr, který byl zajištěný zástavním právem váznoucím na jejich nemovitostech v obci obec, v pravidelných měsíčních splátkách dle úvěrové smlouvy řádně spláceli, neboť žalobci k žádné splátce úvěru za žalované jako dlužníky, nikdy vyzváni nebyli. S odstupem času se žalobci následně dozvěděli, že účet uvedený na úvěrové smlouvě, na který banka odeslala plnění, byl účet syna žalovaných. Bankou poskytnuté plnění dle úvěrové smlouvy nebylo použito na opravu střechy žalovaných, ale na umoření dluhů syna žalovaných. V květnu roku 2014 se žalobci rozhodli podat na sebe insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, neboť nebyli schopni splácet své vědomé závazky z titulu zápůjček poskytnutých právnická osoba ve výši 160 033 Kč a 51 545 Kč a zápůjčku ve výši 69 580 Kč poskytnutou právnická osoba jméno příjmení, kterého žalobci oslovili za účelem pomoci s vyhotovením insolvenčního návrhu, následně zjistil, že žalobci jsou dlužníky i z výše uvedené úvěrové smlouvy. Dne 24. 5. 2014 žalovaní podali insolvenční návrh, který obsahoval i závazek z předmětného úvěru. Žalovaní nicméně i nadále splátky na úhradu poskytnutého úvěru bance řádně spláceli. V průběhu insolvenčního řízení žalobců probíhajícího u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka přestali žalovaní hradit splátky výše uvedeného úvěru, když před tím právnická osoba přihlásila do insolvenčního řízení vedeného se žalobci z titulu zůstatku nesplaceného úvěru pohledávku ve výši 711 948,36 Kč. Žalovaný číslo) v průběhu insolvenčního řízení vedeného se žalobci uhradil na předmětný úvěr ještě částku ve výši 100 000 Kč právnická osoba proto svoji přihlášku vzala v této výši zpět podáním ze dne 10. 5. 2017. V průběhu insolvenčního řízení žalobců byl insolvenčním správcem zpeněžen členský podíl žalobců v anonymizována dvě slova jméno, IČO, se sídlem adresa žalobce a žalobkyně, se kterým bylo spojeno právo nájmu družstevního bytu o velikosti 3+1 na adrese adresa žalobce a žalobkyně, a to částkou ve výši 1 313 908,50 Kč. Na základě rozvrhového usnesení název soudu ze dne 6. 10. 2017 č.j. insolvenční spisová značka bylo věřiteli právnická osoba vyplaceno 736 035,30 Kč. Z přijaté platby bylo na umoření pohledávky banky z předmětného úvěru použito 538 175,30 Kč. Žalobci tak z prodeje svého členského podílu v bytovém družstvu žalovaným de facto zaplatili dluh z úvěru poskytnutý právnická osoba, a to v rozsahu 538 175,30 Kč. Žalobci s ohledem na uvedené nabyli přesvědčení, že pokud by jejich insolvenční řízení nebylo zatíženo pohledávkou z neuhrazeného úvěru žalovaných, nepřišli by o svůj podíl v bytovém družstvu, ani by nemuseli hradit tak vysokou odměnu insolvenčního správce ve výši přesahující 300 000 Kč a jejich majetková újma by v důsledku proběhnutého insolvenčního řízení byla nižší o více jak 1 000 000 Kč. Žalobci ještě v průběhu insolvenčního řízení vyzvali žalované, aby jim jejich újmu refundovali. Navzdory opakovaným příslibům však k faktickému plnění ze strany žalovaných nikdy nedošlo.

2. Soud ve věci vydal platební rozkaz ze dne 3. 12. 2020, č. j. 12 C 106/2020 – 90, proti kterému podali žalovaní včasný odpor.

3. V odůvodnění podaného odporu žalovaní uvedli, že domnělý nárok žalobců uplatněný žalobou neuznávají ani z části. Tvrzení žalobců nejsou pravdivá a neodpovídají ani dohodě se žalovanými ani smluvním dokumentům a listinným důkazům. Dcera žalobců a syn žalovaných jsou manželé. Oba měli dluhy z podnikání a na jejich majetek bylo, a stále je, nařízeno několik exekucí. V roce 2012 požádal syn žalovaných, jméno celé jméno žalovaného, žalobce a žalované, zda by si nevzali úvěr u právnická osoba, který následně použije na úhradu svých závazků. Úvěr slíbil splácet. Pro případ, že by nemohl, dohodli se účastníci, že úvěr splatí společně a nerozdílně. Účastníci tedy všichni jako dlužníci následně uzavřeli úvěrovou smlouvu číslo ze dne 7. 11. 2012. Kontaktní osobou za všechny dlužníky byl žalobce. Z jeho účtu se také předmětný úvěr splácel. Na účet žalobce byly pravidelně zasílány finanční prostředky z účtu žalovaného č. účtu bankovní účet v období let 2012 až 2018, ze kterých byl úvěr splácen, a bylo takto zaplaceno celkem 440 190 Kč. Následně pak žalovaní zaplatili ještě 100 000 Kč a zbývající část dluhu ve výši 230 827,69 Kč. Žalobci v insolvenčním návrhu uvedli, kromě jiného, i svůj závazek z předmětné úvěrové smlouvy. Smlouva tvořila i přílohu insolvenčního návrhu. Žalovaní mají za to, že žalobci byli solidárními dlužníky a že plnili jen to, co po právu plnit měli. K případné náhradě škody žalovaní uvedli, že situaci způsobili žalobci sami evidentně neuváženým podáním insolvenčního návrhu. To, že byl postižen jejich významný majetek v podobě podílu v bytovém družstvu, věděli již v únoru roku 2017, věděli tedy o vzniku domnělé pohledávky i o tom, kdo odpovídá za případný její vznik. Žalovaní tedy v tomto směru z opatrnosti namítli promlčení nároku žalobců.

4. Žalobci ve své replice učinili nesporným tvrzení, že jejich dcera a syn žalovaných jsou manželé. Popřeli však skutečnost, že by jejich dcera měla v souvislosti s jakýmkoli svým podnikáním mít dluhy. Namítli rovněž neexistenci jakékoli dohody, podle které by měli daný úvěr splácet se žalovanými společně a nerozdílně, pokud jej nebude schopen splácet syn žalovaných, a to včetně skutečnosti, že by žalobce o úvěr požádal syn žalovaných, jméno celé jméno žalovaného. Žalobci dále uvedli, že jim není znám důvodu, pro který žalovaní tvrdí, že žalovaný měl na účet žalobce v průběhu let 2012 až 2018 za účelem následného splácení úvěru vložit celkově částku ve výši 440 190 Kč. Takové tvrzení považují žalobci za lživé. Žalobcům současně není známo nic ani o dalších platbách uváděných žalovanými v souvislosti s předmětným úvěrem, nicméně jsou srozuměni se skutečností, že právě žalovaní byli bankou vyzváni k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy. Žalobci v listopadu roku 2013 zastavili všechny platby splátek na své úvěrové závazky, to se však netýkalo předmětného úvěru. Žalobci měli současně povědomí o tom, že v případě, kdy budou žalovaní úvěr řádně splácet tak, jak činili v minulosti, pak případné schválení oddlužení žalobců v zůstatku celkového dluhu ve výši zhruba 300 000 Kč nikterak neohrozí jejich družstevní podíl v bytovém družstvu. Žalobci ke smlouvě o úvěru přistoupili v přesvědčení o dobrém úmyslu žalovaných, a to toliko jako jejich ručitelé, až následně zjistili, že byli vmanipulováni do rolí spoludlužníků, nikoli ručitelů. V rámci své insolvence žalobci vystupovali ohledně odkazovaného úvěru jako dlužníci po objasnění jejich pozice advokátem anonymizováno příjmení, neboť v rámci vedeného insolvenčního řízení ani jinou možnost neměli. Je nepochybné, že pokud by žalovaní předmětný úvěr řádně spláceli, nebyl by družstevní podíl žalobců v bytovém družstvu zpeněžen. Současně je nutno obohacení žalovaných o žalovanou částku na úkor žalobců odvíjet ode dne, kdy banka obdržela uvedenou částku na základě rozvrhového usnesení v insolvenčním řízení vedeném se žalobci dne 6. 10. 2017. Žaloba proto byla žalobci podána před marným uplynutím tříleté promlčecí doby.

5. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne 7. 11. 2012 soud zjistil, že žalobci a žalovaní uzavřeli jako dlužníci dne 7. 11. 2012 s právnická osoba jako věřitelwm úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout úvěr ve výši 815 000 Kč na běžný účet klienta č. bankovní účet a účastníci se zavázali úvěr splácet ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 10 750,19 Kč.

6. Z návrhu na povolení oddlužení soud zjistil, že žalobci podali společný návrh na povolení oddlužení dne 20. 5. 2014, ve kterém jako jeden ze závazků uvedli závazek z úvěru u právnická osoba ve výši 815 000 Kč.

7. Vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka má soud za prokázané, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dne datum ve 14:07 hodin.

8. Z přihlášky pohledávky věřitele právnická osoba včetně záznamu o ověření elektronického podání ze dne 8. 7. 2014 soud zjistil, že přihláškou pohledávky číslo byla věřitelem právnická osoba přihlášena pohledávka ve výši 711 948,36 Kč z titulu úvěrové smlouvy číslo ze dne 7. 11. 2012.

9. Z částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky ze dne 10. 5. 2017 soud zjistil, že věřitel právnická osoba vzal svou přihlášku pohledávky částečně zpět, a to co do uhrazené části pohledávky ve výši 100 000 Kč, která byla uhrazena v průběhu insolvenčního řízení.

10. Z usnesení název soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka anonymizována čtyři slova soud zjistil, že bylo rozhodnuto o vyplacení částky ve výši 736 035,30 Kč věřiteli číslo společnosti právnická osoba

11. Z e-mailu žalobkyně b) ze dne 22. 5. 2019 s přeposlaným e-mailem právnická osoba ze dne 31. 5. 2018 soud zjistil, že na předmětný úvěr z částky vyplacené v rámci insolvenčního řízení náleží částka ve výši 538 175,30 Kč.

12. Předžalobními výzvami včetně podacích lístků má soud za prokázané, že žalobci vyzývali žalované k plnění před podáním žaloby.

13. Z e-mailu právního zástupce žalovaných ze dne 24. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaní uplatněný nárok žalobců neuznali a nehodlali v tomto ohledu ničeho plnit.

14. Výpisem z účtu č. bankovní účet za období od 1. 11. 2012 do 18. 1. 2021 má soud za prokázané prováděné úhrady splátek na předmětný úvěr.

15. Z výzvy ke splacení hypotečního úvěru ze dne 9. 9. 2016 soud zjistil, že právnická osoba vyzvala žalovaného ke splacení úvěru včetně úroků a všech ostatních peněžitých dluhů nejpozději do 29. 9. 2016, když platná částka ke dni 9. 9. 2016 činila 869 002,99 Kč. Totožná výzva byla zaslána rovněž žalované.

16. Z popisu všech závazků dlužníka soud zjistil, že pohledávka z titulu předmětného úvěru nebyla dlužníky popřena co do důvodu a výše, aktuální stav závazku byl„ splácí se“.

17. Úvěrovým výpisem k č. úvěrové smlouvy číslo za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 má soud za prokázanou hrazenou výši a data provedených splátek úvěru.

18. Historií pohybů – běžný účet č. bankovní účet vedený na jméno celé jméno žalovaného má soud za prokázané realizované hotovostní a bezhotovostní operace za období od 1. 12. 2012 do 2. 3. 2020.

19. Vkladem na účet ze dne 29. 9. 2016 bylo zjištěno, že celé jméno žalovaného jako vkladatel vložil částku ve výši 100 000 Kč na účet číslo.

20. Z potvrzení o poskytnutém hypotečním úvěru a o výši úroku z tohoto úvěru ze dne 22. 1. 2014 adresovaného celé jméno žalobce soud zjistil, že dne 7. 11. 2012 byl poskytnut hypoteční úvěr, když zaplacená částka úroků za kalendářní měsíce leden až prosinec roku 2013 činí 65 060,62 Kč.

21. Z odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne 6. 5. 2021 soud zjistil, že na jméno celé jméno žalovaného je u právnická osoba veden účet číslo ke kterému měli v rozhodném období dispoziční oprávnění příjmení jméno a jméno celé jméno žalovaného.

22. Z mimořádného výpisu z účtu číslo vedeného v EUR za období od 1. 11. 2012 do 31. 10. 2018 soud zjistil prováděné transakce.

23. Z mimořádného výpisu z účtu číslo vedeného v CZK za období od 1. 11. 2012 do 31. 10. 2018 soud zjistil realizované výběry hotovosti, bankovní převody a další transakce.

24. Ze žádosti o sdělení informací ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že dle sdělení právnická osoba je majitelem účtu č. bankovní účet pan příjmení jméno.

25. Z odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že platbu ve výši 400 000 Kč z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet zadal dne 9. 11. 2012 ve 14:31 hodin jméno celé jméno žalovaného. příjmení hotovosti ve výši 150 000 Kč dne 9. 11. 2012, 200 000 Kč dne 12. 11. 2012 a částky 33 000 Kč dne 13. 11. 2012 provedl pan jméno celé jméno žalovaného.

26. Z odhadu obvyklé ceny nemovitosti číslo spisová značka ze dne 1.11.2012 vypracovaného anonymizováno jméno příjmení soud zjistil, že v době místního šetření již byla zrekonstruována střecha nemovitosti.

27. Účastnickým výslechem žalobkyně b) bylo zjištěno, že je jejich zeť, jméno celé jméno žalovaného, kontaktoval, navštívil žalobkyni se žalobcem a dotázal se, zda by jim žalobkyně se žalobcem mohli ručit, neboť potřebují půjčit na opravu střechy nemovitosti s tím, že úvěr si vezmou jeho rodiče a žalobci budou dělat ručitele. Při podpisu smlouvy žalobkyně její obsah nepročítala, neboť žili v domnění, že budou ručiteli. Do doby zahájení insolvenčního řízení žalobkyni žalovaní nikdy neoslovili s tím, aby na úvěr čehokoli plnili. S dcerou jméno celé jméno žalované žalobkyně situaci neřešila. Současně v období roku 2012 žalobkyně dceru jméno celé jméno žalované navštěvovala zhruba 1x měsíčně. Když žalobkyně navštěvovala dceru v anonymizována dvě slova obec, tak se nezajímala o to, jak probíhá rekonstrukce. Závěrem žalobkyně uvedla, že kdyby věděla, že úvěr má být na dluhy jejich zetě, tak by smlouvu nepodepisovali.

28. Účastnickým výslechem žalobce a) soud zjistil, že žalobcům bylo sděleno, že finanční prostředky jsou potřebné na opravu střechy a žalobci se o průběh rekonstrukce blíže nezajímali.

29. Účastnickým výslechem žalovaného číslo) soud zjistil, že žalobce byl požádán svým synem, zda by si nemohli vzít půjčku, neboť syn potřeboval splatit nějaké své pohledávky. Celou záležitost vyřizoval syn žalovaných, žalobci pak přišli do banky, kde jim vysvětlili, o jakou půjčku se jedná. Žalobci společně s nimi obstarávali výpis z katastru nemovitostí a další doklady. Všichni čtyři byli obeznámeni s tím, že se jedná o americkou bezúčelovou půjčku. Celá záležitost probíhala v průběhu jednoho dne. Syn žalovaných slíbil, že úvěr bude splácet, splátku uhradil však pouze několikrát, dále úvěr spláceli žalovaní. Chtěli předejít tomu, aby si banka nárokovala penále. O záležitosti žalobce nikterak neinformovali, neboť žalobci by neměli úvěr z čeho splácet. Po prohlášení insolvence žalobců bylo žalovaným jejich synem oznámeno, že žalobce sdělil synovi žalovaných, aby jim vyřídil, aby úvěr dále neplatili. Splácení úvěru probíhalo tak, že žalovaný číslo) složil peníze na účet a peníze se automaticky převedly na účet žalobce a), neboť úvěr byl veden na jeho účet.

30. Účastnickým výslechem žalované číslo) soud zjistil, že žalobci věděli o tom, že úvěr má sloužit k úhradě dluhů syna žalovaných a dcery žalobců. Žalovaná dále uvedla, že v případě, že by nebylo vedeno insolvenční řízení se žalobci, uhradili by žalovaní předmětný úvěr. Žalovaná potvrdila, že v bance byli seznámeni s povinnostmi vyplývajícími z uzavřené smlouvy o úvěru a rovněž s obsahem smlouvy.

31. Výslechem svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobců. Svědkyně rovněž uvedla, že v souvislosti s insolvenčním řízením jí matka oznámila, že nemá dále hradit kontokorent na účtu, který byl registrován na žalobkyni. Svědkyně má dobré vztahy se žalobci.

32. Výslechem svědka jméno celé jméno žalovaného soud zjistil, že svědek je synem žalovaných a zetěm žalobců. V minulosti v souvislosti s finančními problémy, které společně s manželkou měli v důsledku problémům v jejich podnikání, oslovili rodiče jich obou s tím, že si rodiče vezmou úvěr a svědek s manželkou budou hradit splátky. O svém záměru svědek manželku informoval až poté, co věc dojednal s rodiči jich obou. Svědek sám si již úvěr vzít nemohl, neboť proti němu byly vedeny exekuce. Žalobce a) proto řekl, že si úvěr vezmou na sebe, neboť žalobci ještě pracovali oproti žalovaným, kteří již byli v důchodu. Z tohoto důvodu měli žalovaní být ručiteli. Svědek dále uvedl, že informaci o tom, že úvěr nemá být splácen, získal v průběhu insolvenčního řízení, v souvislosti s tím, že manželčini rodiče jsou v insolvenci.

33. Svědeckým výslechem svědkyně jméno celé jméno žalované soud zjistil, že svědkyně jméno celé jméno žalované je dcerou žalobců, avšak má blízký osobní vztah rovněž k žalovaným. Svědkyně potvrdila, že ona i její manžel měli dluhy vzniklé v důsledku podnikání jich obou, když převážná část těchto dluhů připadala na jejího manžela. V současné době svědkyně ještě splácí dluhy a se splácením jí pomáhají žalovaní, kteří jí pomáhali již několikrát. Svědkyně rovněž uvedla, že jí bylo žalobcem sděleno, že se žalobci bylo zahájeno insolvenční řízení, a proto na úvěr nemá být žalovanými dále ničeho více placeno.

34. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu výslechem svědkyně jméno příjmení, svědka jméno příjmení, svědka jméno příjmení a zástavní smlouvou k nemovitosti, neboť by na základě navrhovaných důkazů nebyly zjištěny skutečnosti, které by vedly ke zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci. Zejména ve vztahu k výslechu svědka jméno příjmení je nutno zdůraznit, že svědek nabyl informace o údajném ručení žalobců teprve v době zahájení insolvenčního řízení vedeného se žalobci, a proto na základě jím poskytnutých informací nemůže být zjištěn skutkový stav ve vztahu k dohodě, která byla případně uzavřena mezi účastníky řízení v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy.

35. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Podle ustanovení § 511 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne (odst. 1). Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odst. 2). Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní (odst. 3).

37. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38. Podle ustanovení § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 201, právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

39. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, když v případě svědeckých výpovědí nelze zcela přehlédnout blízké rodinné vazby mezi svědky a účastníky řízení.

40. Po právní stránce soud nárok žalobců hodnotil jako nárok z titulu vypořádání spoludlužníků v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, kterou žalobci a žalovaní uzavřeli se společností právnická osoba v roce 2012 a v níž měli žalobci dle svého tvrzení mít pouze postavení ručitelů, nikoli dlužníků. Nárokovaná částka ve výši 538 175 Kč představuje částku, které byla uhrazená věřiteli (bance) v rámci insolvenčního řízení vedeného se žalobci. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobci a žalovaní uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru jako solidární dlužníci, kteří se zavázali na dluh plnit společně a nerozdílně, když jako kontaktní osoba pro banku byl ve smlouvě uveden žalobce a). Soud má provedenými důkazy rovněž za prokázanou společnou motivaci stran k uzavření smlouvy o úvěru, kterou byla reakce na žádost syna žalovaných o finanční výpomoc. Žalovanými vznesenou námitku promlčení neshledal soud důvodnou, neboť rozvrhové usnesení v insolvenčním řízení vedeném se žalobci bylo ze dne 6.10.2017, žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 29.9.2020, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby, když výše žalobou uplatněného nároku vyplývá právě z odkazovaného usnesení název soudu ze dne 6.10.2017, č.j. insolvenční spisová značka.

41. Insolvenční řízení žalobců bylo zahájeno v květnu roku 2014, když na předmětný úvěr bylo žalovanými plněno naposledy v měsíci srpnu roku 2014. Soud v tomto směru tedy má za prokázaná tvrzení o tom, že na úvěr nemělo být žalovanými k pokynu žalobců dále ničeho hrazeno, když ze svědeckých výpovědí mimo jiné vyplynulo i to, že obdobný pokyn byl žalobkyní udělen svědkyni jméno příjmení, dceři žalobců, ve vztahu ke kontokorentnímu úvěru registrovanému na matku svědkyně, tedy žalobkyni. Tvrdí-li žalobci, že nebyli insolvenčním správcem řádně informováni o možném průběhu insolvenčního řízení a o potenciálním zpeněžení podílu v bytovém družstvu, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži žalovaných. Současně však žalobci uvedli, že jejich finanční situace v době, kdy byli informováni o tom, že pohledávka z uzavřené smlouvy o úvěru bude rovněž zahrnuta do insolvenčního řízení, byla taková, že jiné řešení než podání insolvenčního návrhu již nepřipadalo v úvahu, a to z důvodu dalších existujících dluhů žalobců.

42. Soud se dále zabýval otázkou, zda mezi žalobci a žalovanými existovala tzv. vnitřní dohoda o tom, jakým způsobem bude mezi účastníky vypořádána úhrada dluhu. Z provedeného dokazování i tvrzení stran je zřejmé, že z hlediska vypořádání dluhu všichni účastníci řízení vnímají žalobce na straně jedné a žalované na straně druhé jako společné a nerozdílné spoludlužníky. Soud se proto nezabýval otázkou, kolik bylo hrazeno jednotlivými osobami, ale pro učinění závěru o výši provedených úhrad shledal jako zcela postačující zjištění o tom, že žalobci byla uhrazena na dluh částka ve výši 538 175 Kč v proběhlém insolvenčním řízení a žalovanými byla uhrazena částka v celkové výši přesahující výši 538 175 Kč, která byla uhrazena žalobci. Z běžného účtu byly žalovanými uhrazeny řádné splátky ve výši nejméně 209 368 Kč, dále byl proveden vklad hotovosti ve výši 10 500 Kč, který je rovněž přičitatelný žalovaným vzhledem k tomu, že žalobci uvedli, že na dluh před insolvenčním řízením ničeho nehradili, žalovaní dále uhradili 100 000 Kč vkladem v hotovosti a částku ve výši 230 827,69 Kč představující doplatek úvěru. Soud má za prokázané, že v době splácení úvěru byly splátky hrazeny žalovanými, což je však skutečnost, která mohla vyplývat jak z dohody o tom, že úvěr se primárně pokusí splácet syn žalovaných a žalovaní mu zjištěnými splátkami vypomáhali, tak ze vzájemné dohody mezi žalobci a žalovanými o tom, že na úvěr žalobci ničeho hrazeno nebude. Uvedené bez dalšího neprokazuje, že úvěr měli na základě dohody stran splácet pouze žalovaní. V řízení nebyla prokázána existence vnitřní dohody účastníků jako solidárních dlužníků o úhradě dluhu, což vyplývá také ze samotného tvrzení žalobců, že tito měli být pouze ručiteli, nikoli zavázanými dlužníky v jakémkoli vzájemném poměru plnění. Tvrdí-li tedy žalobci, že nikdy neměli být dlužníky z dané smlouvy, nemohlo mezi stranami dojít k dohodě o podílech na úhradě dluhu v době uzavírání smlouvy o úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci byli úmyslně uvedeni v omyl žalovanými, když sami uvedli, že se obsahem podepisované smlouvy nezabývali a smlouvu před jejím podpisem nečetli. Smlouva o úvěru jako projev vůle žalobců byla uzavřena písemně, byl-li tedy tento projev vůle v rozporu s tím, co měli žalobci na mysli, jedná se o rozpor mezi vůlí a jejím projevem, který bez dalšího nezakládá neplatnost uzavřené smlouvy. Rovněž není v projednávané věci pro vypořádání dluhu mezi dlužníky rozhodující, kým byly finanční prostředky ze společně čerpaného úvěru spotřebovány. Přestože tedy byly finanční prostředky spotřebovány výlučně žalovanými, respektive zřejmě jejich synem, nestalo se tak v rozporu s projevenou vůlí účastníků, když tyto prostředky byly dle smlouvy o úvěru převedeny na bankovní účet žalovaného. Podíleli-li se žalobci na úhradě vzniklého dluhu ve zjištěném rozsahu, nelze na provedenou úhradu pohlížet ani jako na úhradu provedenou v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2003, sp. zn. 33 Odo 77/2003).

43. Z výše uvedených důvodů shledal soud žalobou uplatněný nárok žalobců nedůvodným a žalobu v plném rozsahu zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto na základě úspěchu účastníků ve věci dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně procesně úspěšným žalovaným náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady na zastoupení žalovaných advokátem, když při stanovení výše odměny advokáta soud neaplikoval ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť v posuzované věci by aplikace tohoto ustanovení byla aplikací formální zakládající zjevnou nespravedlnost, když předmětem řízení byl spoludlužnický regres a na straně žalobců i žalovaných stáli manželé, kteří se v rámci vnitřní dohody vzájemně vnímali jako jeden celek, vystupovali v řízení vždy společně a úkony učiněné advokátem v rámci právního zastoupení se týkaly také vždy obou manželů společně (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015). Náklady řízení představují 9 úkonů právní služby (převzetí věci, nahlížení do spisu dne 15.4.2021, vyjádření ze dne 25.2.2022, účast na jednání soudu dne 20.4.2021, dne 8.6.2021 v rozsahu 2 úkonů právní služby, dne 18.1.2022 v rozsahu 2 úkonů právní služby a dne 5.4.2022) po 10 460 Kč úkon právní služby dle ustanovení § 7 bodu 6 advokátního tarifu a 9 náhrad paušálních výdajů po 300 Kč úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu Celkem byla žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 96 840 Kč, která byla žalobcům uložena k zaplacení společně a nerozdílně.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.