OSCB 12 C 111/2026-61

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Kristýnou Křiváčkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 62 710,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 62 710,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 46 317 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 62 710,40 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:

4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 71 102 Kč a poplatkem ve výši 35 964 Kč, celkem tedy 207 066 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 5 752 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek a historie transakcí). Žalovaný však nehradil ujednané splátky řádně a včas a dostal se tak do prodlení. Na uvedený závazek uhradil 149 552 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou ke dni datum závazek zesplatnila. (Zjištěno ze zesplatňovacího dopisu ze dne datum.)

5. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). Žalovaný netvrdí, ani neprokazuje, že by plnil řádně a včas.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovan řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje.

8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

12. Žalobkyně dle svých tvrzení při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, soudu doložila listiny dokládající ověření příjmu žalovaného a výpisu z účtu žalovaného. Z těchto výpisů vyplývá, že v žalobkyní posuzovaném období dvou měsíců před poskytnutím úvěru byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného záporný (- 768,55 Kč) a konečný záporný zůstatek činil – 11 946,05 Kč. V těchto měsících by tak žalovaný nebyl při svých příjmech a výdajích schopen poskytnutý úvěr splácet. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaný dle výpisu z účtu v posuzované době čerpal a splácel úvěr u jiných úvěrujících společností (právnická osoba). Tyto skutečnosti ve svém souhrnu zavdávají příčinu k významné pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácetAnonymizováno

13. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované by tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobkyně žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 149 552 Kč, předmět bezdůvodného obohacení byl tak zcela žalovaným uhrazen. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnějšímu účastníkovi – žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.