OSCH 15 C 120/2021-29

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 12. prosince 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč.

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. března 2021, na zaplacení pohledávek, vzniklých v důsledku přepravy žalované dopravním prostředkem žalobkyně, při níž se žalovaná neprokázala při přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Podle tvrzení žalobkyně se tak žalovaná přepravovala druh dopravního prostředku anonymizována tři slova ve 20:18 hodin dne datum, kdy jí podle žalobkyně vždy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné 24 Kč a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) 1 500 Kč na základě výzvy kontrolora. Vedle této žalované jistiny se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroků I., když se žalovaná podle žalobkyně dostala do prodlení ode dne následujícího po přepravní kontrole, neboť splatnost pohledávky nastala v den jejího provedení.

Žalovaná na jednání, které se konalo u zdejšího soudu dne 28. února tr., potvrdila tvrzení žalobkyni o její přepravě, neprokázání se jízdním dokladem, provedené přepravní kontrole, výzvě k zaplacení jízdného a přirážky k němu a nakonec i výši jízdného a přirážky k němu. Namítala však, že žalovanou pohledávku i s příslušenstvím již žalobkyni zaplatila. K důkazu označila doklad o zaplacení, resp. potvrzení banky o provedení příslušné platby s tím, že jej soudu předloží na příštím jednání. K dalšímu jednání ve věci, jež se konalo dne 2. května tr., se však již žalovaná nedostavila a označený důkazní prostředek soudu nepředložila.

V souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) soud vzal za své skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků.

Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalované částky žalovaná nezaplatila. Tvrzení o negativní skutečnosti, tedy o zaplacení, se žalované prokázat nepodařilo, ačkoli v tomto směru jí tížila důkazní povinnost podle § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ.

Žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Tím došlo mezi přepravkyní - žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”), neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001. Nárok žalobkyně tak vychází z oprávnění provozovatelky hromadné dopravy uložit cestující zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v případě, že se tato neprokáže platným jízdním dokladem, zakotveném v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, (dále jen„ ZD“). Jde o zvláštní deliktní povinnost žalované za porušení povinnosti sjednat s přepravkyní při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravní smlouvu, resp. cestovat přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaná nesplnila svou povinnost ve lhůtě stanovené přepravcem podle § 1958 OZ ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinna zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku k jízdnému za porušení přepravního řádu, uložené jí podle § 37 odst. 5 písm. c) ZD.

Výše přirážky, určená přepravkyní ve smluvních přepravních podmínkách, nepřekročila hranici stanovenou v § 37 odst. 6 ZD. Žaloba na zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč je tedy důvodná. Důvodná je i žaloba na placení jízdného 24 Kč, neboť žalovaná netvrdila, že by ve smyslu § 7 PŘ bylo jízdné určeno přepravcem v nižší částce. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

Neuhrazením jízdného a přirážky k němu se žalovaná zároveň dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úrok z prodlení podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyní požadovaný úrok z prodlení považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.

Z těchto všech důvodů soud žalobě výrokem I. vyhověl v plném rozsahu. Lhůta pro splnění povinnosti podle výroku I. byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě tedy žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva před soudem.

Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce v částce po 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce, celkem ve výši 1 489 Kč.

Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč. Účtovanou odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, v celkové výši 400 Kč. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za tyto dva zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Celkem se jedná o částku 1 126 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalované, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Náklady takto (případně, když nebylo doloženo jejich placení) vynaložené totiž nelze hodnotit jako účelné s ohledem na postavení žalobkyně, která se zabývá přepravou cestujících a inkasováním jízdného. V možnostech žalobkyně jistě bylo vyzvat žalovanou k placení i bez„ právní“ pomoci advokáta. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.