OSCL 37 C 13/2025-14

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 75 368 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% p.a. od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 54 368 Kč, pro úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 5.10.2024 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 75 368 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba.) dne 2.8.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č.číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 1 014 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 170 Kč, v dohodnutých splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila částku 14 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 32 384 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 12 704,71 Kč a dlužný úrok, poplatek, smluvní pokutu ve výši 19 679,29 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba.) dne 1.12.2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č.číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku ve výši 1 014 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 170 Kč, v dohodnutých splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila částku 4 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 42 984 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 18 243,28 Kč a dlužný úrok, poplatek, smluvní pokutu ve výši 24 740,72 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba. byly dne 2.8.2022 a dne 1.12.2022 uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru č.číslo a č.číslo na základě kterých byly žalované poskytnuty úvěr ve výši 20 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku a poplatku v dohodnutých splátkách. Na poskytnutý úvěr vedený pod č.číslo žalovaná uhradila, dle tvrzení žalobce, částku 14 800 Kč a na poskytnutý úvěr pod č.číslo částku 4 200 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti poskytnuté úvěry. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.5.2024. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, tabulku umoření, poštovní poukázky potvrzující čerpání sociálních dávek, poštovní poukázky prokazující vyplacení invalidního důchodu, žádost o úvěr, informace o zpracování osobních údajů.

10. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobce v samotné žalobě nic netvrdil, ani zpočátku neprokazoval. Až po poučení soudu na ústním jednání tvrdil, že právní předchůdce žalobce provedl řádné hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. K těmto tvrzením doložil žádost o úvěr ze dne 1.12.2022 kde je uvedeno, že žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 8 546 Kč, ostatní státní příspěvky ve výši 26 616 Kč, má výdaje na bydlení a energie ve výši 5 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2 000 Kč měsíčně a splátky stávajících půjček ve výši 2 656 Kč. Z návrhu dále vyplývá, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná a vyživuje jedno nezletilé dítě. Z návrhu vyplývá, že tvrzení žalované byly ověřeny ústřižky o výplatě důchodu a sociálních příspěvků. Žalobce soudu předložil doklady o výplatě důchodu žalované za období 06/2022 až 11/2022 z kterých vyplývá, že žalovaná pobírá invalidní důchod v rozmezí od 8 287 Kč až do 8 517 Kč měsíčně, dále doklady o vyplacení sociálních dávek žalované za období 6/2022, 7/2022 a 11/2022, z kterých vyplývá že žalované byly vyplaceny sociální dávky v rozmezí od 20 498 Kč až 26 616 Kč měsíčně (příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě, příspěvek při pěstounské péči, příspěvek na úhradu potřeb dítěte). Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná závazek částečně splnila.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalované vyžádal pouze informace týkající se jejich příjmu, které byly doloženy potvrzením o vyplacení důchodu a sociálních dávek. Soud má však za to, že sociální dávky vyplácené žalované nemohou být objektivně započítávány do příjmu žalované určené ke splácení spotřebitelského úvěru, kdy dávky jsou adresně poskytovány na náklady na bydlení, péči o dítě apod. Je tedy účelové a zavádějící pokládat tyto dávky, jako příjem použitelný ke splácení spotřebitelského úvěru. Výdaje žalované nebyly nijak ověřovány a dokladovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

17. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou „pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje na bydlení a energie v nájemním bydlení ve výši 5 000 Kč, ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na nájemní bydlení v České republice, a přesto nebyly nijak prověřovány. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze tak uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalované, např. na dopravu, jídlo a osobní náklady (volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by si tato tvrzení blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl. Soud zároveň konstatuje, že předložené dokumenty se převážně týkají zkoumání úvěruschopnosti žalované u úvěru z prosince 2022, nikoli úvěru ze srpna 2022.

18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 21 000 Kč (20 000 Kč – 14 800 Kč) + (20 000 Kč – 4 200 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 21 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 28.9.2024, neboť podle výzvy žalobce byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 27.9.2024. Od 28.9.2024 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (žalobce však požadoval toliko 12,75%).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.)