OSCL 58 C 41/2025-28

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 177 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 111 245 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 389,45 Kč od 1. 10. 2024 do 9. 5. 2025, úrokem 12,75 % ročně z pohledávky 173 918 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 695,40 Kč od 15. 10. 2024 do 9. 5. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 175 648 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 177 460 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2024 úvěrovou smlouvu č. číslo (dále jen „úvěrová smlouva“), jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na nákup zboží u prodejce úvěr ve výši 165 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 22,342634 % ročně vrátit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 895 Kč splatných vždy do 12. dne v kalendářním měsíci; celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 327 180 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy jím sdělené údaje o jeho poměrech ověřila lustrací žalovaného v registru NRKI, SOLUS, dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně v souladu s bodem odd. 8 úvěrových podmínek úvěr ke dni 30. 9. 2024 zesplatnila a výzvou z téhož dne, zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. K tomu žalobkyně doplnila, že žalovaný na její pohledávku ničeho neuhradil, a to ani navzdory předžalobní výzvě, ničeho. Žalobkyně v řízení požadovala po žalovaném zaplacení ⟪LB:lb_001⟫ - nesplacené jistiny ve výši 162 233 Kč; ⟪LB:lb_002⟫ - dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 11 685 Kč; ⟪LB:lb_003⟫ - smluvního úroku od data splatnosti poslední splátky před zesplatněním do data ukončení smlouvy ve výši 1 812 Kč; ⟪LB:lb_004⟫ - poplatků ve výši 1 000 Kč za celkem dvě upomínky odeslané žalovanému v souvislosti s jeho prodlením se splácením (s odkazem na bod 5. úvěrové smlouvy a bod odd. 7 úvěrových podmínek, který stanoví za upomínku částku 500 Kč); ⟪LB:lb_005⟫ - nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč (odůvodněné částkou 300 Kč za měsíc vymáhání a částkou 130 Kč za výzvu k úhradě formou doporučeného psaní s tím, že se jedná o vypočtenou poměrnou část nákladů žalobkyně na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provoz a na systém správy pohledávek); ⟪LB:lb_006⟫ - smluvního úroku (z nesplacené jistiny a dlužných splátek) ve výši 17 389,45 Kč kapitalizovaného za období od 1. 10. 2024 do 9. 5. 2025; ⟪LB:lb_007⟫ - úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 173 918 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení; ⟪LB:lb_008⟫ - zákonného úroku z prodlení ve výši 12 695,40 Kč kapitalizovaného za období od 15. 10. 2024 do 9. 5. 2025 (tedy ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené ve výzvě k zaplacení celého úvěru do dne sepisu žaloby) a konečně ⟪LB:lb_009⟫ - zákonného úroku z prodlení z částky 175 648 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 12. 2025. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Dne 14. 6. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč za účelem koupě zboží „číslo“ prodávaného společností právnická osoba, která byla zároveň zprostředkovatelem úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,342634 % ročně v celkem 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 895 Kč splatných vždy do 12. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná do 12. 7. 2024, poslední do 12. 6. 2031 a RPSN činí 24,80 %. Žalobkyně v úvěrové smlouvě upozornila žalovaného, že v případě prodlení se zaplacením splátky mu naúčtuje – mimo jiné – účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, splátkový kalendář a matriční list, přičemž žalobkyně seznámila žalovaného, což žalovaný stvrdil svým podpisem, že je oprávněna v případě porušení úvěrové smlouvy úvěr dle podkapitoly 8.2 úvěrových podmínek zesplatnit (k tomu viz úvěrová smlouva a splátkový kalendář v elektronickém spisu CEPR).

6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů, jeho příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. je 35 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 9 500 Kč, na splátky všech úvěrů domácnosti činí 5 500 Kč s tím, že ostatní pravidelné měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 3 500 Kč. V registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) byly u žalovaného evidovány dva existující splátkové úvěry s výší měsíčních splátek celkem 6 818 Kč, ve kterých se žalovaný v období od ledna do března 2024 ocitl v prodlení s úhradou splátek, přičemž žalovanému zbývalo k doplacení úvěru celkem 99, resp. 81 měsíčních splátek. Dále v registru NRKI byly dvě odmítnuté žádosti žalovaného o osobní úvěr, první ze dne 9. 4. 2024, ve které žalovaný žádal o úvěr ve výši 150 000 Kč, druhá ze dne 26. 4. 2024, v níž žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč (k tomu viz matriční list žalovaného na č. l. 13 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného na č. l. 17, úvěrová zpráva na č. l. 14-16).

7. Žalovaný neuhradil byť jen jedinou splátku (k tomu viz saldokonto úvěrové smlouvy v elektronickém spisu CEPR).

8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2 odst. 3 ZoSÚ vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem (písm. a), poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (písm. b), nebo konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (písm. c).

11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně coby podnikatel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru [§ 2 odst. 3 písm. b) a c) ZoSÚ]. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel vázaného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

16. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů jí sdělených žalovaným a z provedené lustrace žalovaného v NRKI, SOLUS a dále pak z údajů z centrální evidence exekucí nebo z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně však nikterak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ze zaměstnání a jím tvrzené měsíční výdaje, v důsledku čehož nemohla žalobkyně své zákonné povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného dostát. Lustrace žalovaného v registru NRKI nebo SOLUS tento deficit nemohla zhojit, protože tyto databáze (k tomu viz znění § 86 odst. 1 ZoSÚ) jsou jen podpůrným (a sekundárním) zdrojem informací o úvěruschopnosti spotřebitele. Dále je nutné v této souvislosti poukázat na to, že dle úvěrové zprávy z NRKI byly v období krátce předcházejícím dni uzavření úvěrové smlouvy dvě žádosti žalovaného o osobní úvěr odmítnuty, což mělo vést žalobkyni k tomu, aby se úvěruschopností žalovaného detailněji zabývala. Rovněž lze poukázat na doplnění žaloby ze dne 16. 9. 2025, který obsahuje printscreen ze systému kontrol žalobkyně zachycující informaci, že součet splátek žalovaného u žalobkyně a na dalších úvěrech v NRKI činí 10 532 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.). To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která se žalobkyní úvěrovou smlouvu uzavřela a které žalobkyně vázaný spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).

17. Soud však musel v tomto ohledu uvážit, že účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je ochrana spotřebitele, který se v důsledku aplikace tohoto ustanovení nesmí ocitnou v horším právním nebo faktickém postavení, než by byl, pokud by původní závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nadále trval. Podle původní dohody o způsobu splácení vyplývající z úvěrové smlouvy měl přitom žalovaný poskytnutý vázaný spotřebitelský úvěr (včetně smluvního úroku) vracet žalobkyni formou splátek až do 12. 6. 2031 s tím, že k datu rozhodnutí soudu by žalovaný, splácel-li by dle původní dohody splátky řádně a včas, zaplatil žalobkyni celkem 66 215 Kč. Podle názoru soudu by bylo v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, kdy by žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni celou dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, nehledě na to, že by z takového rozhodnutí mohla žalobkyně, která absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zavinila, nakonec profitovat v tom smyslu, že by se jí dostalo zpět finančních prostředků (daleko) dříve než dle původní dohody o splácení úvěru dle úvěrové smlouvy.

18. S ohledem na shora odůvodněné soud žalobě vyhověl pouze co do částky 66 215 Kč; co se týká zbylé, dosud nesplacené, jistiny poskytnutého úvěru ve výši 98 785 Kč soud žalobu pro předčasnost zamítl (v této souvislosti nutno dodat, že toto rozhodnutí ve vztahu k nároku žalobkyně na vrácení zbylé výše jistiny spotřebitelského úvěru netvoří překážku věci rozhodnuté).

19. Jde-li pak o zbylé žalobkyní uplatněné nároky, které byly opřeny o úvěrovou smlouvu, příp. o § 122 ZoSÚ, soud žalobu v této části pro nedůvodnost zamítl, protože v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně právo pouze na vrácení (v projednávané věci pouze části) jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. Ve vztahu k nároku na zákonný úrok z prodlení soud pak odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

20. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nemohl soud splatnost části jistiny úvěru stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.

Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.