OSCV 7 C 23/2019-71

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. územní celek, IČO, ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem adresa žalované, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_010⟫ 2. celé jméno žalované, datum narození, ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa žalované, ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátem titul. jméno příjmení, ⟪LB:lb_013⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_014⟫ v řízení o určení vlastnictví,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že 1. žalovaný je vlastníkem pozemku parc. číslo zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov, pro katastrální území a územní celek, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně titul. jméno příjmení.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že kupní smlouva k pozemku parc. číslo nacházejího se v katastrální uzemí, uzavřená mezi žalovanými za kupní cenu 491 200 Kč je neplatná. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaní uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. číslo trvalý travní porost, o výměře 3 024 m2 v katastrální uzemí (dále jen„ předmětný pozemek“). Žalobce je vlastníkem sousedních pozemků, a to pozemku parc. číslo parc. číslo parc. číslo jehož součástí je stavba, budova s adresa, rodinný dům, dále pozemku parc. číslo jehož součástí je rovněž stavba, budova s adresa, rodinný dům, a dále pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba, budova bez č.p./č.e., garáž. Dne 10. 3. 2018 žalobce požádal 1. žalovaného o odkup předmětného pozemku. Žádosti žalobce nebylo vyhověno, když rada města usnesením číslo rok ze dne datum neschválila zveřejnění záměru prodeje pozemku, aniž by toto sdělení bylo jakkoli odůvodněno. V minulosti bylo mezi žalobcem a 1. žalovaným ústně dohodnuto, že postupně odkoupí veškeré okolní pozemky, které přiléhají k jeho nemovitostem a které se nacházejí pod společným oplocením. Předmětný pozemek byl již historicky součástí jednoho souboru nemovitostí a slouží jako jediná možná přístupová komunikace k dovážce paliva do kotelny nacházející se na severní straně domu adresa ve vlastnictví žalobce. Po zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku v katastrální uzemí 1. žalovaným, kontaktoval žalobce 1. žalovaného e-mailem ze dne 24. 1. 2019 s tím, že má o odkup pozemku požádáno a jeho zájem nadále trvá. Dne 12. 3. 2019 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval dopisem 1. žalovaného, aby neuzavíral kupní smlouvu k předmětnému pozemku. Právní zástupkyně 1. žalovaného zaslala dne 21. 3. 2019 žalobci vyjádření, v němž uvedla, že žalobce nemá na odkup předmětného pozemku právní nárok, obec disponuje majetkem samostatně o své vůli v rámci výkonu samostatné působnosti a je v kompetenci obce, resp. jí volených orgánů, zda na návrh kupní smlouvy přistoupí. Dle zástupkyně 1. žalovaného nemůže být pro vyhovění žádosti žalobce skutečnost, že je tento pozemek historicky oplocen spolu s jeho pozemky, že je podmáčený, a že dosud slouží jako přístupová komunikace k dovážce paliva do kotelny. Dle žalobce 1. žalovaný porušil povinnosti stanovené zákonem o prodeji svého majetku dle zákona o obcích a to k újmě žalobce, jenž k předmětnému pozemku uplatňuje svá práva.

2. K výzvě soudu ohledně označení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnictví žalobce soudu sdělil, že předmětný pozemek přímo sousedí s pozemkem parc. číslo přes který vede přístup ke stavbě na pozemku parc. číslo kdy tyto pozemky jsou ve vlastnictví žalobce. Pozemky jsou ve svažitém terénu, přičemž jediný přístup k domu za účelem dovážení dřeva a uhlí k vytápění domů adresa a adresa byl vždy uskutečňován přes předmětný pozemek. Shora uvedené domy jsou obydleny nájemníky žalobce. Předmětný pozemek tedy historicky sloužil k užívání spolu s domy adresa a adresa. Pozemky jsou rovněž pod jedním společným oplocením. V době, kdy žalobce získal shora uvedené domy do svého vlastnictví a od 1. žalovaného odkoupil pozemek parc. číslo za cenu 100 Kč za m2, byl žalobce předběžně dohodnut s 1. žalovaným na odkupu pozemku parc. číslo to po částech z důvodu finanční náročnosti. Žalobci byl vždy deklarován ze strany 1. žalovaného i předchozích vlastníků domů zájem 1. žalovaného, aby nemovitosti byly užívány společně. Ze strany zaměstnankyně 1. žalovaného bylo žalobci doporučeno, aby si podal žádost o koupi části předmětného pozemku. Tato žádost však byla bez udání důvodu žalobci radou města 1. žalovaného zamítnuta. Žalobce po zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku neprodleně 1. žalovaného kontaktoval, přihlásil se o koupi pozemku a sdělil 1. žalovanému důvody, proč by měl být pozemek prodán právě jemu. Místostarosta 1. žalovaného pan příjmení žalobci přislíbil, že se 1. žalovaný bude žádostí žalobce zabývat. Dle kupní smlouvy, kterou žalovaní uzavřeli, byla svažitá a zavodněná část pozemku, o níž žalobce projevil zájem prodána za cenu 50 Kč za 1 m2, žalobce přitom v roce 2018 nabízel cenu 100 Kč za 1 m2, kdy za tuto cenu koupil i pozemek parc. číslo. Žalobce dále podotkl, že v době prodeje předmětného pozemku byla obcí uváděna cena 125 Kč za 1 m2 trvalého travního porostu, ze zápisu ze schválení prodeje předmětného pozemku však není jasné, dle jakých cenových pravidel se při schválení prodeje 2. žalované postupovalo. 1. žalovaný dle žalobce prodával pozemky za různé ceny a nedodržoval cenová pravidla. Při schvalování prodeje předmětného pozemku zastupitelstvem 1. žalovaného nebylo zastupitelstvo informováno o zájmu žalobce o koupi předmětného pozemku. Žalobce se pokoušel řešit celou záležitost smírnou cestou, avšak bezúspěšně. Naléhavý právní zájem žalobce spatřuje v potřebě uvedení katastrální evidence do stavu před uzavřením kupní smlouvy mezi žalovanými na předmětný pozemek, resp. před zápisem smlouvy do katastru nemovitostí, aby se žalobce mohl řádně ucházet o odkoupení pozemku či jeho části, který by umožnil obnovit roky zaběhlé užívání nemovitostí žalobce.

3. Žalobce podáním došlým soudu dne 3. 7. 2019 navrhl změnu žaloby, kdy se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí je 1. žalovaný, neboť po podání žaloby došlo ke vkladu vlastnického práva ve prospěch 2. žalované k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí. Na základě shora uvedeného soud připustil změnu žaloby, a to usnesením ze dne 17. 2. 2020, č.j. 7 C 23/2019-31.

4. 1. žalovaný k věci uvedl, že obec disponuje se svým majetkem zcela samostatně a o své vůli v soukromoprávních vztazích, v nichž má rovné postavení jako jiné subjekty. V daném případě 1. žalovaný postupoval v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích. 1. žalovaný má za to, že žalobce nemá věcnou legitimaci k podání projednávané žaloby.

5. 2. žalovaná k věci uvedla, že žaloba je dle jejího názoru neprojednatelná, kdy není zřejmé, z jakého důvodu se žalobce domáhá určení vlastnictví 1. žalovaného k předmětnému pozemku. Žalobce tak narušuje právní jistotu 2. žalované. Obec jakožto veřejnoprávní korporace může nakládat se svým majetkem, jak uzná za vhodné a skutečnost, že je pozemek prodán jednomu či druhému zájemci nezakládá neexistenci ani jinou vadu kupní smlouvy k nemovitostem. K uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými došlo za standardních podmínek v souladu se zákonem.

Soud provedl v řízení následující důkaz, z něhož učinil následující skutková zjištění:

6. Z e-mailu žalobce datovaného dne 24. 1. 2019, který byl adresován zaměstnankyni 1. žalovaného (paní příjmení) má soud za prokázané, že žalobce podal námitku k záměru prodeje předmětného pozemku s tím, že dle žalobce uvedený pozemek historicky náležel k pozemkům a domům ve vlastnictví žalobce, kdy pozemky jsou oploceny a na předmětném pozemku se nacházejí železná vrata, jež sloužila k navážení paliva ke kotelně domu ve vlastnictví žalobce. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že předmětný pozemek je po většinu roku bažinatý a na několika místech vyvěrá voda. Pozemek se nachází v mírném svahu a je nestabilní. Je tedy nevhodný k prodeji pro účel stavby rodinného domu. V době koupě pozemku p. číslo žalobce vyjádřil vůli napravit nevyřešené majetkoprávní vztahy a předmětný pozemek postupně od 1. žalovaného odkoupit. Dne 10. 3. 2018 proto žalobce požádal o odkoupení části předmětného pozemku, na němž chtěl vysázet ovocné stromy. Rada města však usnesením ze dne datum zveřejnění záměru prodeje pozemku neschválila. Žalobce tedy v závěru e-mailu shrnul své námitky, kdy uvedl, že o prodej předmětného pozemku již žádal jako první v březnu roku 2018 a dále poukázal na nemožnost dovážení paliva do kotelny nacházející se na severní straně domu adresa ve vlastnictví žalobce.

7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, jak se podává ze shora citovaného § 80 o.s.ř. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp.zn. 2 Cz 8/71, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek NS pod pořadovým číslem 17/1972). Žaloba o určení vlastnického práva ke státem převáděnému majetku přitom nemůže být používána jako prostředek kontroly občanů při nakládání se státním majetkem; žalobce může mít naléhavý právní zájem na žádaném určení jen tehdy, jestliže tvrdí a prokazuje, že byl dotčen na svých subjektivních právech vyplývajících z práva soukromého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 7. 2010, sp.zn. 28 Cdo 2037/2010). Povinnost tvrdit skutečnosti, jimiž dokládá splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, má v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2001, sp.zn. 20 Cdo 450/2020, publikovaný v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 51/2002).

9. V daném případě se žalobce domáhal určení, že vlastníkem předmětného pozemku je 1. žalovaný s tím, že 1. žalovaný vyvěsil na úřední desku datum záměr prodeje předmětného pozemku a vyzval případné zájemce o předložení nabídek. Žalobce uplatnil proti zveřejněnému záměru námitky, a to emailem ze dne 24. 1. 2019, v němž poukázal na skutečnost, že předmětný pozemek tvořil historicky celek s pozemky a domy ve vlastnictví žalobce, což je patrné ze zbytků oplocení celého komplexu pozemků. Předmětný pozemek slouží žalobci k navážení paliva k domu žalobce, kdy jeho prodejem nebude mít žalobce přístup k dovážení paliva do kotelny v severní části svého domu. Dále se dle žalobce pozemek nachází na svažitém a podmáčeném terénu, je proto nevhodný ke stavbě rodinného domu. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že dne 10. 3. 2018 požádal 1. žalovaného o odkoupení části předmětného pozemku, kdy jeho záměrem bylo vysázet ovocné stromy, aby pozemek dále plnil funkci zahrady. Rada města však zveřejnění záměru prodeje části pozemku dne datum bez udání důvodu neschválila. Poté dne 20. 2. 2019 1. žalovaný na jednání zastupitelstva schválil prodej pozemku 2. žalované. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27. 10. 1999 (sp.zn. 2 Cdon 824/97, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 9/2001) judikoval, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy u osob, které tvrdí, že byly poškozeny na svých právech coby další zájemci o koupi nemovitosti ve vlastnictví obce, může prosadit (je dán) jen na základě tvrzení, že v určené lhůtě (nebo i před započetím jejího běhu), samy zájem o koupi projevily (učinily obci nabídku). Nejvyšší soud České republiky se sice v citovaném rozhodnutí zabýval žalobou o určení neplatnosti smlouvy (nikoli o určení vlastnictví), dle názoru soudu lze však přijatý závěr aplikovat i na projednávaný případ, neboť východiska, pro posouzení zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem, jsou (poté, co je změna vlastnictví vyznačena v katastru nemovitostí) totožná. V projednávaném případě žalobce podal proti zveřejněnému záměru 1. žalovaného námitky, v nichž mimo jiné uvedl, že o koupi předmětného pozemku (resp. jeho části) požádal již rok před zveřejněným záměrem (tj. v roce 2018). Obecní zřízení neupravuje proceduru rozhodování o učiněných nabídkách reagujících na zveřejněný záměr obce o zamýšlené majetkoprávní dispozici, ani nestanoví pravidla, jak postupovat v případě, jestliže některá z nabídek (z různých důvodů) nebyla předmětem posouzení ze strany příslušného určeného orgánu obce, respektive zastupitelstva obce. Lze dovodit, že jestliže by došlo k pominutí či nereflektování některé z nabídek reagujících na zveřejněný záměr, může taková okolnost vést k porušení pravidel transparentního rozhodování a tedy jít na vrub zákonnosti celého procesu nakládání s příslušným obecním majetkem podle obecního zřízení. Věci je ovšem třeba řešit případ od případu, vždy dosazené do jedinečných (zjištěných) skutkových poměrů. Pakliže v posuzované věci žalobce, ač objektivně měl dostatek časového prostoru učinit 1. žalovanému konkrétní finanční nabídku, setrval pouze na námitkách proti zveřejněnému záměru, kdy v rámci námitek konstatoval, z jakého důvodu by neměl být předmětný pozemek 1. žalovaným vůbec prodáván s tím, že mimo jiné uvedl, že o předmětný pozemek (resp. jeho část) projevil zájem jako první již v březnu roku 2018, aniž by například uvedl (nabídl 1. žalovanému), za jakou finanční částku je vlastně ochoten (schopen) tento pozemek koupit do svého vlastnictví, nastala objektivně situace, kdy se žalobce ocitl v pozici pouhého kvazi zájemce o koupi tohoto pozemku (resp. jeho části) bez učiněné finanční nabídky. Tedy jinými slovy řečeno, žalobce nesdělil 1. žalovanému v rámci námitky proti zveřejněnému záměru („ nabídky“) tu podstatnou informaci, na jejímž základě by mohl 1. žalovaný zvažovat, zda a z jakého důvodu by uvedený obecní pozemek měl být prodán právě žalobci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 11. 2017, sp.zn. 30 Cdo 5197/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 3/2019). Neobstojí ani argument žalobce o tom, že o případné koupi předmětného pozemku hovořil s místostarostou 1. žalovaného panem příjmení a zaměstnankyní 1. žalovaného paní příjmení, když žalobce (i přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) uvedl, že se shora jmenovanými hovořil pouze o důvodech prodeje předmětného pozemku, kdy uvedeným osobám konkrétní finanční částku, za níž by byl ochoten pozemky koupit nesdělil, pouze obecně konstatoval, že by akceptoval ceny zveřejněné na webové stránce 1. žalovaného. Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 9/2012). Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již v žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatněné právo a musí k tomu navrhnout potřebné důkazy. Žalobce má rovněž povinnost tvrdit skutečnosti, které mají odůvodnit hmotněprávní obranu z jeho strany, kterou uplatňuje určité své hmotné právo a nabídnout o ní důkazy (tedy povinnost tvrzení a důkazní).

10. Soud tedy z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4056/2011), proto soud žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že 1. žalovaný je vlastníkem předmětného pozemku, zamítl.

11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě byli úspěšnými účastníky 1. žalovaný a 2. žalovaná a náleží jim tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat dle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

12. Náklady řízení 1. žalovaného představují celkem částku 8 228 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby po 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a účast při jednání soudu dle ustanovení § 7 za užití § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), g) advokátního tarifu, dále dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. a), g) advokátního tarifu) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tedy náklady řízení na straně 1. žalovaného při součtu výše uvedených částek činí 8 228 Kč (6 200 + 600 + 1 428).

13. Náklady řízení 2. žalované představují celkem částku 12 342 Kč, která sestává z odměny za tři úkony právní služby po 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci a účast při jednání soudu dle ustanovení § 7 za užití § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, dále tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tedy náklady řízení na straně 2. žalované při součtu výše uvedených částek činí 12 342 Kč (9 300 + 900 + 2 142).

14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.