OSCV 34 C 113/2022-23

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 219 489,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 153 694,59 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 153 694,59 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 45 305,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 198 999,76 Kč od 23. 12. 2021 do 14. 11. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 305,17 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, částky 10 126,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 126,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, částky 6 608,74 Kč, částky 479,44 Kč, částky 1 775 Kč a částky 1 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 175,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 219 489,93 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 582 Kč. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 22. 12. 2021. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 198 999,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 126,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 608,74 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku ve výši 479,44 Kč, poplatky ve výši 1 775 Kč, dílčími poplatky ve výši 1 500 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 198 999,76 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 126,99 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 11. 2019. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 199 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1,8 % z úvěrového rámce, tedy v částce 3 582 Kč. Roční úroková sazba činila 11,90 %, RPSN 12,83 %.

5. Ze žádosti o úvěr anonymizována dvě slova žalovaného ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že tento má střední vzdělání, bydlel v nájmu, byl svobodný, pracoval jako anonymizováno u právnická osoba na dobu určitou do 30. 4. 2020. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 13 500 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 35 000 Kč, ostatní nezbytné náklady žalovaného měly být 0 Kč, počet příjmů domácnosti měl být 1. Žalovaný neměl mít jiné měsíční splátky ani srážky ze mzdy. Výše požadovaného úvěru měla činit 199 000 Kč.

6. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 12. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý průměrný příjem za poslední 3 měsíce 14 005 Kč, celkový výdělek měl být za posledních 5 měsíců 69 724 Kč čistého.

7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl mít u žalobkyně jiné dva úvěry s celkovými ve výši měsíční splátkami 2 713,81 Kč.

8. Z amortizace ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný čerpal dle Smlouvy dne 12. 11. 2019 částku 199 000 Kč, dne 23. 4. 2021 částku 29 156 Kč, dne 16. 6. 2021 částku 1 657 Kč a dne 21. 7. 2021 částku 3 238 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že konečný zůstatek ke dni 12. 11. 2019 na tomto účtu činil 191 731,34 Kč, avšak to bylo až po čerpání úvěru ve výši 199 000 Kč. Žalovaný tak před čerpáním úvěru dle Smlouvy měl zápornou bilanci účtu. Z tohoto účtu soud také zjistil, že žalovaný pobíral blíže neurčené dávky z úřadu práce a městské správy sociálního zabezpečení.

10. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo ze dne 11. 4. 2022 soud zjistil, že kreditní obrat na tomto účtu byl za rok 2022 do tohoto data 0 Kč.

11. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo ze dne 31. 12. 2021 soud zjistil, že kreditní obrat na tomto účtu byl za rok 2021 do tohoto data 28 175,41 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo ze dne 31. 12. 2020 soud zjistil, že kreditní obrat na tomto účtu byl za rok 2020 do tohoto data 47 244 Kč.

13. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo ze dne 31. 12. 2019 soud zjistil, že kreditní obrat na tomto účtu byl za rok 2019 do tohoto data 3 937 Kč.

14. Z platební historie ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalobkyně evidovala za žalovaným dne 23. 5. 2022 pohledávku ve výši 219 343,83 Kč.

15. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24. 12. 2021, soud zjistil, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila poskytnutý úvěr ze Smlouvy a celková dlužná částka ke dni 22. 12. 2021 činila 212 671,93 Kč.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 229 924,78 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

17. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

19. Dne 12. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 199 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr splácet včetně úroků a případných poplatků formou pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 3 582 Kč. Žalovaný načerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 199 000 Kč dne 12. 11. 2019. Následně pak čerpal dne 23. 4. 2021 částku 29 156 Kč, dne 16. 6. 2021 částku 1 657 Kč a dne 21. 7. 2021 částku 3 238 Kč, celkem tedy 233 051 Kč. Čerpání probíhalo vždy formou bezhotovostního převodu. Soud zjistil, že žalovaný do podání žaloby uhradil žalobkyni v roce 2019 částku 3 937 Kč, v roce 2020 částku celkem částku 47 244 Kč, v roce 2021 částku 28 175,41 Kč a v roce 2022 již ničeho, celkem tak žalovaný uhradil žalobkyni částku 79 356,41 Kč. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 4. 10. 2022 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, avšak tato tvrzení podložila pouze žádostí o úvěr, výpisem z účtu žalovaného za jeden měsíc a potvrzením o příjmech žalovaného za posledních 5 měsíců. Soud má po posouzení zaslaných podkladů za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána příjmová stránka žalovaného, když není zřejmé, z čeho měl plnou zbylý příjem domácnosti ve výši 22 500 Kč. Ve výpisu z účtu sice vyplývá, že žalovaný byl beneficient nějakých dávek, avšak není zřejmé jakých. Ohledně výdajové stránky žalobkyně vycházela z dat z ČSÚ, sám žalovaný deklaroval své ostatní náklady na 0 Kč. Žalobkyně přitom identifikovala další závazky žalovaného, i když interní. Použití statistických údajů pro zkoumání výdajů žalovaného se tak jeví jako silně nevhodné a není ani zřejmé, s jakými částkami žalovaný skutečně disponoval a jaké vynakládal. Nelze také přehlédnout, že bilance běžného účtu žalovaného byla před čerpáním úvěru záporná. Z předložených podkladů tak nebylo možno posoudit, jestli tyto alespoň rámcově lze považovat za odpovídají realitě a to s přihlédnutím na platbu nájmu bytovému družstvu, cenám energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti zejména na výdajové straně. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 27. 5. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

26. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému kontokorent s úvěrovým rámcem 199 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

29. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

30. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela toliko ze svých interních modelů, jež nijak neověřovala. Bylo tak na žalobkyni, aby si od žalovaného vyžádala další dokumentaci, např. ve formě výpisů z účtů nebo předpisů SIPO, na jejichž základě by si mohla své kalkulace ověřit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.

31. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 233 051 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 79 356,41 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 153 694,59 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 14. 11. 2022. Nejpozději dne 15. 11. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k sazbě požadované v žalobě.

32. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 156 557,93 Kč včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 65,42 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 65,42 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 82 753,20 Kč včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 34,58 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 34,58 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 30,84 % (65,42 % - 34,58 % = 30,84 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 621 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 219 489,93 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 590 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 850 Kč ve výši 5 008,50 Kč, celkem tedy 39 479,50 Kč 30,84 % z částky 39 479,50 Kč činí částku 12 175,67 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.