OSCV 45 C 158/2022-39

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 42 555,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 182,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 182,74 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 10 372,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši

2 703,96 Kč od 3. 12. 2018 do 19. 5. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 226,88 Kč od 3. 12. 2018 do 19. 5. 2020, úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 41 045,03 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 862,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 256,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 42 555,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 50 měsíčních splátkách ve výši 1 483,10 Kč (splátka je složena z platby jistiny spolu s úrokem z úvěru v sazbě 15,40 % ročně a poplatky). Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně úvěr v celé výši zesplatnila ke dni 19. 5. 2020. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 41 045,03 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni splatnosti 2 703,96 Kč, smluvních poplatků 1 510 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 5 226,88 Kč, úroku ve výši 15,40 % z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 19. 8. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 17 817,26 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2018, kdy získané údaje hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizována dvě slova ze dne 3. 12. 2018 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 50 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 1 361,10 Kč (+ 122 Kč za pojištění, celkem 1 483,10 Kč měsíčně). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 15,40 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 68 534,47 Kč. Peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly žalovanému poskytnuty neúčelově ve prospěch jeho běžného účtu. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky spol. právnická osoba účinné od 1. října 2017, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele spol. právnická osoba platný od 1. 3. 2017 a Spotřebitelský splátkový úvěr – základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru spol. právnická osoba účinné od 1. srpna 2017.

5. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro anonymizována dvě slova byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.

6. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 5. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. bankovní účet na částku 50 000 Kč prohlásila ke dni 19. 5. 2020 za splatný, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 45 378,13 Kč, uvedla platební údaje a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky nejpozději do 4. 6. 2020.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, včetně přílohy číslo Seznam postupovaných pohledávek ze dne 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 včetně podacího lístku ze dne 4. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy číslo na žalobkyni.

9. Z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 12. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

10. Z výpisů z úvěrového účtu bankovní účet za období od prosince roku 2018 do září 2021 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 31. 12. 2018 vyplynulo, že žalovaný dne 3. 12. 2018 čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, a z posledního výpisu ze dne 15. 9. 2021 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činil 41 045,03 Kč, na smluvním úroku 2 703,96 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 4 866,56 Kč, na úroku z prodlení z úroku 360,32 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 1 510 Kč.

11. Z Žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu určitou (od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2019) jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, není ve zkušební době, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 53 600 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky.

12. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 5. 8. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2018, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč, a to z žádosti o úvěr, příjem nijak neověřovala. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel u rodičů, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 53 600 Kč, počet zdrojů příjmu 1. Žalovaný neměl jiné interní splátky, měl externí splátky ve výši 1 033 Kč. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 50 000 Kč, schválená výše úvěru činila 50 000 Kč. Měsíční splátka úvěru činila 1 361,10 Kč. Z Výstupu z databáze BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr evidován závazek s výší měsíční splátky 1 033 Kč.

13. Z Platební historie smlouvy číslo bylo zjištěno, že dne 3. 12. 2018 žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, na úvěr žalovaný zaplatil částku v celkové výši 17 817,26 Kč.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 3. 12. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný dne 3. 12. 2018 bezhotovostně na svůj běžný účet částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 15,40 % ročně v pravidelných 50 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 361,10 Kč (1 483,10 Kč včetně pojištění). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu určitou (od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2019) jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 53 600 Kč, neuvedl žádné výdaje, nemá jiné závazky. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 19. 5. 2020. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 17 817,26 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 3. 12. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši

50 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a dále zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

25. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s výší měsíční splátky 1 361,10 Kč, resp. 1 483,10 Kč včetně pojištění

(50 splátek). Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaný měl být dle svého tvrzení v žádosti o úvěr svobodný, žít u rodičů, bez vyživovací povinnosti, měl být zaměstnán na dobu určitou od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2019 u společnosti právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 53 600 Kč, žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného nijak neověřovala, pouze si opatřila výpis z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kdy z přehledu závazků zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazek s měsíční splátkou ve výši 1 033 Kč Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující příjem a výdaje žalovaného nedoložila. Přitom už jen z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2018, kdy měl být zaměstnán na dobu určitou do 31. 3. 2019, s místem výkonu práce v obec, bydliště měl v obec u obec, což muselo obnášet zvýšené náklady (buď s bydlením mimo stálé bydliště nebo s dojížděním do práce), dále měl již závazek ve výši 1 033 Kč měsíčně, je tak zřejmé, že bylo nejisté, zda by žalovaný byl schopen (měl z čeho) plnit své závazky ze smlouvy o úvěru, a předchůdkyně žalobkyně měla poskytnuté údaje prověřit, případně dále doplnit. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 50 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil 17 817,26 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 32 182,74 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 5. 2020, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalovanému k uhrazení dluhu lhůtu do 4. 6. 2020. Jelikož pak žalovaný v uvedené lhůtě ničeho nezaplatil, je od 5. 6. 2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalobkyně požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení až od 17. 9. 2021. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021.

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 32 182,74 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 17. 9. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení (např. u zdejšího soudu věci vedené pod spisovými značkami 7 C 359/2021, 9 C 123/2022). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 256,01 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 555,03 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 1. 2023 částka 1 233,08 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 224 ujetých km v částce 1 866,17 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 153,08 Kč ve výši 1 292,15 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 19. 8. 2022 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 32 182,74 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 355,69 Kč, tj. celkem v částce 36 538,43 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 10 372,29 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 11 258,87 Kč (2 703,96 + 8 554,91) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 426,32 Kč (5 226,88 + 1 199,44), tj. celkem v částce 28 057,48 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 64 595,91 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 56,56 % a úspěch žalovaného 43,44 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 13,12 % svých nákladů, z částky 9 573,23 Kč tedy ve výši 1 256,01 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.