OSCV 45 C 152/2023-61

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 357 033,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 291 867,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 291 867,80 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 65 166,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 718,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 375,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 357 033,83 Kč od 25. 6. 2022 do 28. 2. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 166,03 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a úroku 9,5 % ročně z částky 353 823,83 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 461,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 357 033,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostně neúčelový úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 9,5 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný se dále zavázal hradit měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když se opakovaně dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila v celé výši dopisem ze dne 18. 11. 2021. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále smluvili právo předchůdkyně žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové dlužné částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně žalobou požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 353 823,83 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 10 375,88 Kč, smluvní pokuty a poplatků v celkové výši 3 210 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 16 718,02 Kč, úroku ve výši 9,5 % ročně z dlužné jistiny od 19. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty od 25. 6. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 21. 6. 2022 postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce. Podáním ze dne 5. 9. 2023 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 14. 10. 2019. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný byl zaměstnán jako operátor ve společnosti právnická osoba, od 2. 1. 2019 na dobu neurčitou, doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 10. 10. 2019, výše jeho průměrného čistého přijmu za poslední 3 měsíce činila 13 846 Kč, výše hrubého příjmu za posledních 9 měsíců činila 202 033 Kč, výše čistého přijmu za posledních 9 měsíců činila 156 255 Kč, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušení době ani nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč a dále že nemá žádnou vyživovací povinnost. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních a externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 108 132,20 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 14.10.2019 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 120 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 5 688,90 Kč (včetně 513 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 9,50 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 622 673,21 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr v plné výši čerpal neúčelově platbou ve prospěch jeho běžného účtu č. č. účtu. Žalobkyně dále předložila Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1.9.2013, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoze dne 1.11.1999, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1.10.2017.

5. Z Výpisu z obchodního rejstříku spol. právnická osoba. ze dne 12.12.2022 byla zjištěna subjektivita žalobkyně ke dni pořízení výpisu.

6. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20.11.2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. č. účtu na částku 400 000 Kč prohlásila ke dni 18. 11. 2021 za splatný, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 367 757,47 Kč, uvedla platební údaje a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky nejpozději do 6. 12. 2021.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022, Dohody o úplatě ze dne 14.6.2022, Potvrzení o úplatě ze dne 21.6.2022 a Příloha č. 1 – Seznam postupovaných pohledávek ze dne 14.6.2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.6.2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z Podacího lístku ze dne 14.7.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 14. 7. 2022 žalovanému upomínku.

10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13.2.2023 a podacího lístku ze dne 13.2.2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky v celkové výši 446 057,19 Kč nejpozději do 28. 2. 2023 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

11. Z Výpisu z běžného účtu č. č. účtu ze dne 1.11.2019 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného, počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč a konečný zůstatek 5 216,25 Kč, dne 14. 10. 2019 byla na účet připsána platba ve výši 400 000 Kč s popisem čerpání úvěrutel. číslo. Žalovaný dále prováděl z účtu platby a výběry hotovosti.

12. Z Žádosti o úvěr ze dne 14.10.2019 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že má družku, žije v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu neurčitou (od 2. 1. 2019) jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 13 846 Kč, který měl být ověřen z potvrzení o příjmu, celkovým čistým měsíčním příjmem domácnosti 35 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady nebyly uvedeny, žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky. Současně žalovaný žádal o založení nového bankovního účtu.

13. Z Výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu za období od listopadu 2019 do června 2022 byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 21. 6. 2022 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činil 353 823,83 Kč, na smluvním úroku 10 375,88 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 16 099,62 Kč, na úroku z prodlení z úroku 618,40 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 3 210 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 400 000 Kč, celkem na úvěr žalovaný vrátil 108 132,20 Kč.

14. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 23.8.2023 vč. přílohy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o úvěr, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Při zjišťování disponibilní částky byly od příjmů žalovaného odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 13 846 Kč, což ověřila z doloženého dokladu o příjmu, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, měl družku, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 35 000 Kč. Žalovaný neměl jiné závazky, nehradil žádné interní ani externí splátky. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 400 000 Kč, který mu byl také schválen.

15. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku ze dne 14.10.2019 byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.), vysvětlení používaných pojmů.

16. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 10.10.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 2. 1. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 13 846 Kč. Z příjmu mu nebyly prováděny srážky, nebyl ve zkušební době ani s ním nebylo vedeno jednání o ukončení pracovní smlouvy.

17. Z Platební historie ke smlouvě č. tel. číslo bylo zjištěno, že dne 14. 10. 2019 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 400 000 Kč, celkem na úvěr žalovaný zaplatil 108 132,20 Kč, poslední platba byla žalovaným zaplacena dne 15. 6. 2021.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 14. 10. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný dne 14. 10. 2019 bezhotovostně 400 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 9,5 % ročně v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 5 175,90 Kč, resp. 5 688,90 Kč včetně pojištění. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 14. 10. 2019 a potvrzení o příjmu žalovaného. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr průměrný čistý měsíční příjem 13 846 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 11. 2021. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 108 132,20 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 400 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně si nezjistila všechny potřebné údaje, a ty zjištěné správně nevyhodnotila. Formálně sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzený čistý měsíční příjem ve výši 13 846 Kč si rovněž ověřila z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného, lustrovala žalovaného v registrech BRKI, NRKI, kdy nebyly zjištěny žádné další závazky žalovaného, skutečné poměry a výdaje žalovaného však již nijak nezjišťovala a neověřovala. Dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalovaného počítáno s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žádný konkrétní výpočet s výsledným disponibilním zůstatkem nebyl předložen. Ze soudu předložených listin nebylo možné učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr, kdy celková částka k zaplacení činila 622 673,21 Kč a tato měla být uhrazena formou 120měsíčních splátek po 5 688,90 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tento úvěr poskytla i po zjištění výše měsíčního příjmu žalovaného, aniž se zabývala výdaji, přičemž s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. se nejeví jako reálné, že by žalovanému zbývala měsíčně částka odpovídající měsíční splátce poskytnutého úvěru, natož jakákoliv další rezerva. Po zohlednění shora uvedeného, výše měsíčního příjmu žalovaného, výše měsíční splátky, délky splácení a celkové částky, kterou se žalovaný zavázal vrátit, lze uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

29. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 400 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 108 132,20 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 291 867,80 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13. 2. 2023, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Žalobkyně stanovila žalovanému k uhrazení dluhu lhůtu do 28. 2. 2023. Jelikož pak žalovaný v uvedené lhůtě ničeho nezaplatil, je od 1. 3. 2023 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022.

30. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 291 867,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 1. 3. 2023 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

31. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 461,90 Kč, přičemž tato částka představuje 26,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 63,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 852 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 357 033,83 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 160 Kč ve výši 8 433,60 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 5. 9. 2023 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, které měla být obsažena již v žalobě. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

32. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.