OSCV 16 C 89/2025-42

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum, hlášen k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 17.298,89 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.400,59 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 18.6.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.898,30 Kč, úrok ve výši 1.539,19 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 16.798,89 Kč od 12.3.2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 387,48 Kč a pro úrok z prodlení od 12.3.2025 do 17.6.2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 3.840,30 Kč k rukám Jméno žalobce C, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17.298,89 Kč s úrokem ve výši 1.539,19 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 16.798,89 Kč od 12.3.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 387,48 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 16.798,89 Kč od 12.3.2025 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 15.5.2023 smlouvu o úvěru k účtu č. č. účtu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000,- Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 12 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně počínaje dnem 15.7.2023 v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, 60měsíčními anuitními splátkami ve výši 487,- Kč. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby spojené se smlouvou, jsou uvedeny ve výňatku ze sazebníku. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, neplnil své závazky řádně a včas, když uhradil pouze 14 pravidelných splátek. Žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o tom byl žalovaný informovaný dopisem – upomínkou. Protože žalovaný dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 8.1.2025. Ke dni 11.3.2025 byla pohledávka žalobce vyčíslena ve výši 19.225,56 Kč. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 16.798,89 Kč, poplatků ve výši 500,- Kč, kapitalizovaný obchodní úrok 1.539,19 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 387,48 Kč. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí. Žalobce vycházel z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací, SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence obecních /městských úřadů, interních registrů. Žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy doložené skutečnosti konfrontoval s dostupnými údaji, se statistickými, demografickými a historickými daty dostupnými v rámci žalobce. Žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 18.6.2025 žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti vychází nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, dostupných veřejně, a především i neveřejných. Žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. Z úvěrových registrů žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce další dluhy, ke dni nahlížení do registrů žalovaný není po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. Z interní databáze žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení ani exekuční řízení. Žalovaný nebyl veden v živnostenském rejstříku. Předložený průkaz totožnosti žalobce ověřil v databázi neplatných dokladů a ověřil, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního úřadu. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 25.000,- Kč měsíčně a ostatní příjmy jsou ve výši 20.000,- Kč. Příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za předcházejících 8 měsíců, kdy bylo zjištěno, že za posledních 8 měsíců jeho pravidelné příjmy činí v průměru 31.859,32 Kč. Pokud jde o výdaje žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaným uvedenou částku na bydlení porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat právnická osoba a započítal částku vyšší vyplývající ze statistických údajů. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, bezdětný. Žalobce vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 27.324,- Kč, která se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 2.000,-Kč, výdajů na bydlení 13.585,- Kč, výdajů žalovaného za závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 1.360,- Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 5.759,- Kč. Po prověření příjmů a výdajů žalovaného žalobce skóringovým modelem provedl zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat a behaviorálních dat. Žalovaný na poskytnutý úvěr hradil řádně a včas, kdy uhradil 14 splátek. Potvrdil tak přímo v praxi, že byl schopen úvěr splácet.

V podání ze dne 23.6.2025 žalobce uvedl, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20.000,- Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně dne 15.5.2023, kdy částka 20.000,- Kč byla zaslána na účet č. č. účtu. Žalovaný začal se splácením dne 28.6.2023, kdy uhradil částku 258,33 Kč, která představuje úrok z vyčerpané jistiny. První pravidelnou splátku jistiny žalovaný uhradil dne 28.7.2023. Podle předložené tabulky žalovaný v 15 splátkách od 15.8.2023 do 15.7.2024 zaplatil celkem 6.589,33 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný uhradil na jistině částku 3.201,11 Kč, na obchodním úroku částku 3.388,22 Kč, na úroku z prodlení 10,08 Kč, na poplatcích 0,- Kč (celkem 6.599,41 Kč). Poslední úhrada byla provedena dne 15.7.2024. Žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků, o tom byl žalovaný informován dopisem ze dne 20.11.2024. Žalovaný do 8.1.2025 dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím dopisu ze dne 20.11.2024 zesplatněn ke dni 8.1.2025. Po zesplatnění žalovaný už ničeho neuhradil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bytové poměry – bydlení u rodičů. Uvedl příjem ze závislé činnosti 25.000,- Kč, příjmy rodinných příslušníků v domácnosti – 20.000,- Kč. Měsíční výdaje domácnosti: výdaje spojené s bydlením – 5.000,- Kč, ostatní výdaje – 2.000,- Kč. Počet vyživovaných dětí – 0. Uvedl dluhy: celková výše spotřebitelských úvěrů u žalobce 242.683,17 Kč a celková výše měsíčních splátek u žalobce 5.759,- Kč.

Z výpisu BRKI/NRKI žalobce zjistil existující obchody mimo KB a počet splátek po splatnosti 0.

Z výpisu z účtu žalovaného banka zjistila příchozí úhrady žalovaného: 10/2022 ve výši 20.528,- Kč, 11/2022 ve výši 52.400,- Kč, 12/2022 ve výši 44.230,- Kč, 1/2023 ve výši 28.000,- Kč, 2/2023 ve výši 27.400,- Kč, 3/2023 ve výši 34.250,- Kč, 4/2023 ve výši 38.000,- Kč, 5/2023 ve výši 9.916,55 Kč.

Z listiny označené jako „návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“ soud zjistil, že podle zkoumání žalobce žalovaný má příjem 25.000,- Kč, příjmy rodinných příslušníků v domácnosti – 20.000,- Kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti – 20.205,- Kč. Žalovaný neuvedl dluhy v domácnosti žadatele. Žalobce zjistil výši dluhu u banka 211.943,76 Kč (výše měsíční splátky 5.036,- Kč) a 30.739,41 Kč (výše měsíční splátky 723,- Kč), a výši dluhu mimo KB 11.250,- Kč (výše měsíční splátky 1.360,- Kč).

Podle smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 20.000,- Kč bez účelu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 478,- Kč od 15.7.2023 vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 15,5% rčně, RPSN činí 16,62%. Celková částka splatná spotřebitelem činí 28.945,93 Kč.

Z výpisu z účtu a historického výpisu má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč dne 15.5.2023.

Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částku 6.599,41 Kč (na jistině částku 3.201,11 Kč, na obchodním úroku částku 3.388,22 Kč, na úroku z prodlení 10,08 Kč).

Dopisem ze dne 19.9.2024 byl žalovaný vyrozuměn, že má na úvěrovém účtu nedoplatek ve výši 977,73 Kč a byl vyzván k jeho zaplacení.

Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 20.11.2024 byla žalovanému zaslána poslední výzva k zaplacení. Z výzvy vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne 15.5.2023 smlouva o úvěru, kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši 20.000,- Kč, z důvodu dlouhodobého prodlení s úhradou splátek, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 2.466,86 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka po splatnosti uhrazena nejpozději do 8.1.2025, zesplatňuje žalobce celý dluh, splatnost pohledávky tak nastane ke dni 8.1.2025 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně.

Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 20.11.2024 byla žalovanému zaslána poslední výzva k zaplacení. Z výzvy vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne 13.5.2022 smlouva o úvěru, kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši 247.760,- Kč, z důvodu dlouhodobého prodlení s úhradou splátek, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 22.866,88 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka po splatnosti uhrazena nejpozději do 8.1.2025, zesplatňuje žalobce celý dluh, splatnost pohledávky tak nastane ke dni 8.1.2025 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně.

Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 20.11.2024 byla žalovanému zaslána poslední výzva k zaplacení. Z výzvy vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dne 26.5.2023 smlouva o úvěru, kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši 15.000,- Kč, z důvodu dlouhodobého prodlení s úhradou splátek, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 1.973,83 Kč s tím, že nebude-li dlužná částka po splatnosti uhrazena nejpozději do 8.1.2025, zesplatňuje žalobce celý dluh, splatnost pohledávky tak nastane ke dni 8.1.2025 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně.

Předžalobní upomínkou ze dne 3.3.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 19.067,77 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000,- Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Částku 20.000,- Kč čerpal žalovaný dne 15.5.2023. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem zesplatnil celý dluh najednou ke dni 8.1.2025. Dle sdělení žalobce žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil částku 6.599,41 Kč.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě žádosti žalovaného a ověření příjmů žalovaného z výpisů z účtu vedeného u žalobce za období osmi měsíců. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 25.000,- Kč (který žalobce ověřil z výpisů z účtu za posledních 8 měsíců v průměru 31.859,32 Kč měsíčně) a ostatní příjmy v domácnosti 25.000,- Kč (ty nebyly doloženy). Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením 5.000,- Kč a ostatní výdaje 2.000,- Kč. Žalobce počítal s celkovými výdaji 27.324,- Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Žalovaný se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými doloženými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U výdajů žalovaného se žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, při hodnocení úvěruschopnosti z výpisu z běžného účtu, žalobce posuzoval pouze příjmy a o výdajích neuvedl žádné tvrzení. Před poskytnutím tohoto úvěru byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut dne 13.5.2022 (1 rok) poskytnut úvěr ve výši 247.760,- Kč a následně dne 26.5.2023 (10 dnů poté) úvěr ve výši 15.000,- Kč. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce nejednal s odbornou péčí, kdy poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 6.599,41 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 13.400,59 Kč (částka poskytnutá 20.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 6.599,41 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.6.2025. Nárok se stal splatným 17.6.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 18.6.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 17.6.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 20.572,96 Kč (částku 17.298,89 Kč + úrok 1.539,19 Kč + 673,70 Kč – úrok 12% ročně 16.798,89 Kč od 12.3.2025 do 11.7.2025 + úrok z prodlení 387,48 Kč + 673,70 Kč – úrok z prodlení 12% ročně 16.798,89 Kč od 12.3.2025 do 11.7.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.506,29 Kč (jistina – 13.400,59 Kč + 105,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 12% ročně z 13.400,59 Kč od 18.6.2025 do 11.7.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 65,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 34,5%. Poměr úspěchu tedy činí 31% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11.7.2025) po 1.820,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11.7.2025) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu adresa a zpět osobním automobilem ve výši jedné poloviny – 181,50 Kč (základní náhrada ve výši 290,- Kč při ujetých 50 km x 5,80 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 72,87 Kč při ujetých 50 km, kombinované spotřebě 4,2 l a ceně paliva 34,70 Kč/l - vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednáním z adresa a zpět za 2 půlhodiny po 150,- Kč ve výši jedné poloviny 150,- Kč (dle § 14 dst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.976,40 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částka 12.387,91 Kč, z toho 31% činí částka 3.840,30 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.